Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tomij se Štítného tcýznum tce filosofii. 251 třeba jest к wylíčení té anebo oné stránky národního žiwota, čím se práwě moderní filologie liší od oné swrchu naznačené filologické polyhistorie anebo spíše polymathie. Filolog lakowý musí též filosofii tehdejšího a nynějšího wčku znáti a i uměleckých prawidel a dowtipu schopen bytí, jestli dílo jest wýznak citu národního. Umínil jsem si ledy ze stanowištč dotčeného spisy našeho Štítného obadati. Prozatím předkládám obecenstwu „Rozmluwy nábožné“ a „Knihy o sedmi wstupních“, pokud se totiž oboje we Wýboru z literatury České I. dílu nalézá; nebo oddělení tato jsau nejpřiměřenější к tomu, aby objasnila tehdejší staw filosofie wůbec a i Štítného Samého, jejího dílem půwodního representanta; také se w rukau čtenářowých nalézají, a proto se stane čtení tím wýdalnější. — Rád bych pokusem tímto krajanům swým ukázal, že we Štítném w skutku něco к přemýšlení jest, ano že zde počinek a jádro půwodního, národního filosofowání se nalézá, kdyby se totiž počátky tyto upotřebily a wzdělaly tak, jak toho žádá nynější postup wědecký. Národnost ta nebude wšak záleželi jedině we wěcech o kterých, ale spíše we způsobu, jakým se filosofowati bude; z čehož wyplýwá, že se látka pro filosofii českau musí wzíti tak, jak ji duch lidský posud ulwořil, totiž ze systémů cizonárodních, jenžto jsau wýpuk tisíciletého dušewního namakání člowěčenslwa ; a důkladné seznámení se s tím anebo oním systémem filosofickým (nebo eklekticis— mus je nedůslednost a proto slabost) je zajisté pro filosofowání národní wýhodné. To samé widíme и národů jiných, jenž wůbec к filosofii dospěli ; čerpalif wšichni z jinonárodních zwlášť řeckých filosofií, třeba že nynější Frankowé a Angličané stupeň, к němuž my we filosofii teprw dospíwáme (Des Carles, Molebranche, Locke) a který se u wzdělání národstwa překročili nedá, dílem již přešli; jestli totiž jinak wěřiti nemáme na stěhowání se wzdělanosli od západu к wýchodu, jako druhdy wšeliká wzděla