Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

Tónuj ze Štítného taj z nám we filosofii. 253 Štítný muž w prawdě wzdělaný, n proto i skromný, což ze mnoha míst spisu jeho, zwlášť z kap. 26. wyswitá. Též jakausi bázliwost před kněží u něho pozorowati snadno; nebo omlauwající místa jako: „nedělímf sě od úmysla swa­­tých a křesťanských mistrow.“ (n. p. sir. 647.) anebo : „wšakť mluwím jakž moha, za to maje, ež sě nedělím úmyslem od cierkwe swaté: jakož křesťanští mistři mluwie o bohu, o nichž jsem slýchal to což píši atd.“ (str. 668.) nejsau tuze řídká; a že nedůwěra takowá nezůstala bez wliwu na myšlénkowý swobodný wýpuk, možná se lehko dowlipili. Což on proto tak rád sw. Augustina a Pawla za doklad swého mínění cituje, při čemž je častěji za vvelmi niaudré hlawy prohlašuje. Štítného íilosoiie je, jak se již nadíti lze, zwlášlním způsobem melafysika, jižlo „Uozmluwy nábožné“ zahrnují. We zlomku z „knih o sedmi wstupních“ nachází se t«ž základní učení к dobrowědě čili morálce, které owšem ze svv. Augustina čerpáno jest, a wšak odmísíine-li je, což zwlášf o metafysice platí, od mnohých šlapek, wzniklých tehdejší učeností školaslickau, objevví se nám w něm i mnohé zralé a powšimnutí hodné zrno. Než Štítného ostatní spisy, ztvlášf „Knihy učení křesťanského“ a „Řeči swáteční,“ ncsau na sobě ráz publicistický a církewní, a žádají arcif z hlediště práwnického a náboženského ohledány hýli. W následujícím wytknu, snaže se Štítného a jeho wěk jen ze stránky filosofické ocenili, jeho učení metalysické, pokud se totiž vv „Rozmluwách nábožných“ objewuje a pokud možná saustawně to učinili, к čemuž i dohrowědné základy z „knih o sedmi wstupních“ přičiním; nápotom hodlám ukázali, co z učení tohoto tehdejšímu wěku wůbec náleží, a co Štítnému, co tedy na wčci půwodního čili národního jest; konečně pokusím se wyšetřifi, zdali by se nedaly Štítného púwodní myšlénky i w nynějším wěku, owšem w lak wšestranném wědeckém postupu, к nowému rozwití upotřebili a wzdělati. Štítného metafysika rozpadá we dwa díly : jeden jest

Next