Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

106 Od 11. Března do 11. Čertrna. .podiwný konec, a musíme se žalostí wyznati, že kažrfé takořka počínání naše к nějaké organised až posud zma­řeno bylo, a staré naše neštěstí, že si totiž lecoš wydo­­byti dowedeme, ale w žiwot uwésti a hájili wydobyté ne tak dobře, i tu se zase opakuje w historii několika dní našeho noworození. Wýbor tento málo podstatných prací wykonal, a co dodělal, zase se zmařilo suprematií úřední, působení jeho ale bylo předce welké pro čas tehdejší, je­likož zastáwal pewnau, jasnau, politickau myšlénku, kterau, ač wěci nyní slojí jakkoliw, předce jedině sprawedliwau a pro Rakausko spasitelnau nazýwati musíme. Kanon léto * politiky je odpowěd p. Palackóho ria dopis Frankfurtský a připiš jeho na ministerstwo rakauské w záležitosti jeho vvstaupení do ministerstwa. Posud vvěříme newý­­wřatně w prawdu děchto slow: „že Rakausko mocné, samostatné a neodwislé jest nutností ewropejskau\ že po­* litika, Jiterá samostatnost a neodwislost jeho zastáwá, jen spásu národů, sprawedliwost národnostem a delší trwání Rakauska hájí. W Čechách se začal twořiti střed, z kte­rého by se byl mohl stát náš z nowu wybudowat we slohu politiky míru, politiky práwa stejného nejen pro osobu, ale i pro národy, oné politiky budaucnosti snad, až nebude wládnauti nadpráwí a násilí. My jsme w Rakausku widěli zárodky к státu, kde ono welké a lepé sbratření národů na základě lásky a práwa stejného skutkem se stati může, к státu, kde German, Slowan, Roman a Maďar w jednu politickau rodinu by spojití se mohli we swazek lásky a míru wěčného, tento swrchowaný cíl člowěčenstwa. Bohu žel zdá se, že doba к tomu ještě nepřišla, že má zase nadpráwí a násilí panowati, a šíje národů pod jarmo jisté politiky, která swobodau wýhradní se wychlaubá, při— prawiti. My jsme stáli pewftě a wěrně pro Rakausko tnocné a neodwislé, pro Rakausko, které by bylo mohlo dušewní swau mocí sahat do wšech uhlů swěta co prawá říše středu. Wěrně jsme stáli, ač nám nenáwist, zráda, hiaupost a bez­

Next