Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národowédé. 119 nanti, znám dobře mau nesilu. — Wšak filologie co wěda samostatná objewí se někdy, jářku, jestli se wůbec jen objewí we mluwě powsechné, к nížto wede cesta mluwnictwím porownáwajícím. Welký díl toho, co za nowějších času nazýwá se filologií, náleží ku wčdě samostatné, jíž jsem dal jméno národowčdy. To, co nedáwno ještě Schlegel, Wolf atd. nazýwali filologií, je na wětším díle jen rozwlačitá historie wěd a umění. U paedagogie wšak slušno rozeznati paedagogii co umění (paedagogiku) a paedagogii co wědu. Umění paedagogické jest jen pauhým řemeslem, owšein řemeslem welini wznešeným. Ono dosahuje swého dokonání, jako každé policejní zavvedení, we swém důwodném zmizení. Nebo čím wíce se jednolliwec a národ ku swému ideálu přiblížil, tím méně třeba weň paedagogicky působili. Paedagogie wšak co wěda obsahuje w sobě stupně wyšlé z jednotliwých wěd we swém spojení, totiž jejich methody. Wěda paedagogie twoří ze wěd nauky školní hledíc spojili wědu se žiwotem. Awšak paedagogie má ještě jiný wyšší účel. Ona má ukazowali cestu, jenžto wede к ideálu swému nejen jednotliwce, nýbrž i stát i národ. Tudy zahrnuje i politiku. Daleká je to cesta, jenžto nás wede к ideálům. Čím wýtečnější wšak wěda paedagogie, tím bystřeji možná se к ním blížili. Zdali takowau wědu asi máme? 'Ano máme ji, naše dni to doswědčují, ale jen w paprscích rozptýlených, kteréžto snad (eprw naše potomstwo sauslředí ke dnu bílému. Zdali wšak i těch ideálů někdy úplně dosáhneme? Snad; pak se ale i rozpadá wěda paedagogie, nebo tu bude jen ctnost (TwcpQoffvvrj ne snad pahowati, nýbrž „tiše wésti.“ — Leč nejen filosofii, historii, filologii a paedagogii, ale i celau wědaucnost naši bylo by potřeba, jak jsem se swrcliu již zmínil, w kotlíku chemickém rozpustili a přepáliti. Owšein žehy nám tu bylo odmísiti mnohý škwár; snad bychom wšak také wrazili na mnohé nowé spojení, na mnohý nowý útvvar, kdybychom totiž přičinili do kot-