Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
120 O nàrodowèdè. líka potřebných přísad z logiky a ze zkušenosti. Já jsem si operací tu pro sebe již ukončil, a tu ini wyšel mimo jiné jistý auhrn přirozeně к sobě náležejících prvvků wědeckých, který mi bylo nazwati ndrodowědau. O této zde pojednámŽe je národowěda w skutku organický článek lidské wědaucnosti, to zatím předpokládám. Důwod toho může podati wědecká encyklopedie we swém celém ústrojí, jenžto musí owšem jinak wypadati, nežli ona: „Margarita philo— sophica“ mnicha Řehoře Reische (Heidelberg 1486), anebo jiné encyklopedie, které se psaly od Bakona až na D’Alemberts a Schleiermachera. Zde jen zrowna chci popsali národowědu bez ohledu na její úplné spojení s wědami ostatními. Dříwo ale předce wyšetřením poněkud, co je to „wěda“ a nápotom co je to „národní“, a to zwlášf za tau příčinau, poněwadž tylo pomysly, o nichžto se za nynějška tak mnoho howoří, nejsau ještě wšude dosti jasně wytříbeny, jsauce tu a tam zamotány w třepeních i domněnkách rozličných. Wěda je zajisté aúhrn stejnorodých wědomostí rázu takowého anebo jinakého. Avvšak není každý auhrn stejnorodých vredomosti také již wědau; jinak bychom museli i to nazwali tak, co je třeba wěděti krejčímu, aby ušil kabát, anebo tesaři, aby wytesal necky. Tof by odporowalo způsobu našeho myšlení i mluvvení. Wěda jest ledy dle prawidel logických urownaný celek stejnorodých wědoruostí. Nazwem-li tak uspořádaný celek w logickém ohledu „druhem“, bude wěda druh wědomostí lidské. Je tedy tolik véd, co druhů w naší wědaucnosti. Než newywažitelný poklad naší řeči a též zásoby onomatické jazyku cizích wykazují mimo slowce „wěda“ ještě jinaké wýrazy, jenž se zdají býti toho šatného wýznamu, jako: nauka, umění a naproti tomu: wědomostí, známosti ; scientia, disciplina, doctrina, ars; ётаггцм], mudéia, ťtecogla, rtj^vg atd. Jak nyní, jest wěda to samé, co nauka a umění, ючатцщ to samé, co naidéiU а тvfvi\ atd.? Je-li n. p. logi-