Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národowÉdé. 129 rody (morfologie, fysika, metafysika aid.); w člowěkowědu čili anthropologii (somatologie, emp. psychologie, biologie atd.); a w duchowědu čili pneumatologii (rat. psychologie a logika, mathemalika, teleologie aid.); kteréžto stupně se ještě dále we swém organickém wywinulí střídají. Rozwrh ten odíiwodňuje sq dichotomií: člowék a ne-člowěk. Wše co we wesmíru není člowěkem, padá do obory přírodowědy we smyslu užším; člowěk wšak rozpadá opět we dwa díly: w tělo a ducha. Tělo lidské stanowí anthropologii, duch pneumatologii. Wědy ethiçké zahrnují swobodná jednání lidská. Jejich organické stupně jsau: mrawowěda čili morálka (stup. tliet.), národowěda čili nationaljstika (stup. synth.), statowěda čili statistika (w jiném smyslu, než se obyčejně slowa statistika užíwá — stup. genet.). A to rozwržení utwrdí se opět následující dichotomií: člowěk jedná bud co úd nějaké společnosti, anebo on nejedná co úd nějaké společnosti. VV prwním ohledu pohybuje se každý zwlášf we dwau welkých společnostech, jedna je přirozená a druhá utwořená .— národ a stát. 4) Wšecky ostatní společnosti (rodina atd.) w nichž člowěk jedná, tauží a se snaží a i ono jednání, ježto člowěk co nespojený s jinými podniká, náleží mrawowědě; národ wšak co učeliště lidského jednání skaumá se w národowědĚ, stát w slálowědě. Arci že i tyto oddíly na rozličné strany organicky se rozkládají pomocí nowých thesí, synthesí, genesí. Zde by bylo ještě ukázali, že se w skutku wywinuje genese ze synthèse a tato z these. Awšak pomíjím to. Prozatím je na tom dosti, že jsem poněkud ukázal, že je wěru národowěda přirozeným článkem lidské wědaucnosti. Má wšak národowěda i thesí i synthesí i genesí. Thetický stupeň národowědy je wěda mluwniclwť, synthetický 4) Owšem že každý národ má dle zákonů přirozených sám sehnu se occidowat we siát; awšak na zdejším nedokonalém swétě jsau i státy wedle národů. Státy wyhynau až přijde králowstwí boží na swét. Ale národowé jsau spolkowé wèènf, rodiny boží ! ■ XXII. Roč. díl II. sw. 2. 9