Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
O národuwědé. 131 a důmyslný to reformátor nynějšího wědcctwí, jenžto odstrašen onau theocentrickau abstrakcí, rozundal ploty nynějších wčd к tomu cíli, aby je opět urownal dle „potřeb lidských.“ Zdá se wšak, že tak z Scylly upadl do Chari! dy, jelikož wědy nejsau ovvšein babi léto, jenžto w powětří lítá, leč také ne „kráwy“, abychom je jen dojili. — Což wšak možná pokládali ze stanowiště epistemocentrickélio ni národu za ulkwělé? Mám za to, že nic jiného, leč jeho řeč. W řeči národní wyobrazuje se národní cítění, myšlení i snažení, ona jest odleskem národnosti; a byfby i sama w toku časowém změnám podléhala, jsau to jen změny organické, změny, jenžto swčdčí o žiwotu ba nesmrtelnosti národowě. Wše ostatní na národu wyniká a zaniká téměř očihledě. Národowčda, pokud zaujímá řeč toho anebo onoho národu, dosahuje swého thetiekého stupně Ivvoříc vvědu mluwnictwi. — Zde se musím ale hnedky zmínili, že to vvěru pro wyšetřowání naše lhostejné jest, zdaliže nazweme wědami jen oněch prwotních šest stupňů z obory kosmické a thelické totiž: přírodo-, člowěko-, ducho-, mrawo-, národo- a státowědu anebo tu neb onu řadu vv organickém rozwržení těchto šesti, z nichž by snad nejpraktničnější byla řada: morfologie i topika, fysika, metafysika, somatologie (anatomie aid.), psychologie, biologie aid., w níž se i nalézá wěda mluwnictwí, národní kultury a politiky. Než zkaumání naše neberau tak ohled na jméno a názwoslowí uwyklé, jako na wěc samu, na organičnost totiž u wědeckém wywinowáni. Jakým spůsobem dá se wšak wyswětliti stupeň syn- Ihetický národowědy? Stupeň len znamená změnu, jenžto pochodí anebo spíše wypuká ze stupně thetiekého. Utkwělost (holická počne takřka kysali za tau příčinou, aby w ní powslalo nowé spojowání čili formowáiií a to aby dospělo až ku genesi, к uskutečnění čili utwoření toho, čemuž thesis podala material a synthesis formu. Tato synthesis u národowědy, je wěda kultury národní. — „Slowo“, samo sebau wzato, solwa žehy jakýs takýs žiwot wywi9 *