Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 2

132 O národowédě. nowalo na swém prwotinném stupni organičnosti (i mlu­­wnictwí má totiž swé these, synthèse a genese), kdyby každé we smyslnost welnulé slowó nepoukazowalo záto­­vveň na svvau cenu dušewní. Tento dušewní wýznam slowa a řeči je průchodem ku synlhesi národowědné. To se stane tím, že se zde nepojímá řeč wíce co paulié ústrojí formální, we swém wýznamu grammatikalním nýbrž co osnowa, jenžto sto jé swým dušewním obsahem wyjasniti a oblažiti národu žiwot. Proto hledí národowěda na swém synthelickém stupni pomocí řeči sebrati a urownati w celek wšeliké útwary znamenité i krásné, jenžto se zjewily již w národu tom aneb onom. Pokud národowěda prací tauto se obmeškáwá, tkwí w minulosti, nebo útwary ty jsau wý­­sledky změn předešlých, času minulých. Za tau příčinau nazýwá se také wěda národní kultury obyčejně historií kultury, ač ne tak důwodně, jelikož )e to hlawní úkol ná­­rodowědy na swém synthetickém stupni, ne snad blaudili jen w minulosti, nýbrž wyswětliti pomocí minulosti wše, co je na přítomnosti národowě — krásného i dobrého. Wšak wyswětlením takowým nebýwá blaženost národu již ukončena, třeba že nesnadno twrditi, žeby ono wyše­­tření minulosti — zwlášf jestli welká byla — a ono oce­nění přítomnosti národowé, jářku žeby toto poznání národu swého nemělo do sebe půwabů žiwot ušlechfujících. Ale předce nezadala by takowá lahoda dušewní dostatečné příčiny -národowédě, tříbili poklad řeči, wnikati w minulost národu a oswécowati jeho přítomnost, kdyby neměl národ i welikau budoucnost. To, co národowěda na swých pře­dešlých stupních za krásné a dobré uznala, a co si sama pomocí těchto faktorů krásného dobrého a proto i zname­nitého w mysli utwořila, to ona hledí i we skutek uwésti pro budaucnost nejdříwe příští. A pokud tedy prohlíží к uskutečnění zámyslů, synthetikau swau buď nabytých buď nowě wzniklých, proniká i к swému ukončení totiž к stu­pni genetickému, jenžto je politika národní. Než tyto stupně národowědy jsau stupně organické, a

Next