Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
158 Přehled dějin fysické astronomie. ztráwil jeho dům, skoro celé wydání shořelo. Z toho spisu nejlíp lze poznat jeho ohromnau pilnost. Jeho pozorowání byla swého času welmi wážena pro zewrubnost welikau. We Francii zatím slawný Dominik Cassini (nar. 8. čerwna 1625 w Perinaldu blíž Nizzy; zemřel 14. Září 1712 w Paříži) pomocí ohromných dalekohledů Campaniho 86, 100 a 136 střewícowých prowádčl swá důležitá pozorowání powahy fysické tčl nebeských, při čemž Maraldi a Lahire welkého podílu měli. Odkryl čtyři nowé sputníky Hladoleta, které nazvval „sidera Ludovicea“, a štěrbinu dělící kruh této oběžnice we dwí. Pilně pozorowal Krasopaní a odkryl její otáčení okolo osy; neunawně též zpytowal Králomoce s jeho sputníky a ustanowil otáčení Smrtonoše. Za to ale mapa měsíce od něho zhotowená nebyla lepší nežli Hevelowa, a Lahire se swau též neměl mnoho štěstí, jelikož pro swau ohromnau welikost (12 stř. pař. průměru) nikdy wydána nebyla (čehož ostatně jen litowat lze, poněwadž se zdá být podlé toho, co se o ní wí, důležitá). Nejdůležitější wšak odkrytí padající do této doby, jest bez odporu wynalezení rychlosti swětla Römerem w Paříži (narozen 1644 w Aarhuusu, zemřel 1710 w Paříži) (1675) ze zatmění sputníků Králomoce, к čemuž lze ještě přidati prwní zewrubné změření země Picardem (jemuž také přináleží zásluha uwedení nitních dobroměrů w měřících nástrojích) a odkrytí sploštěné podoby zemní Richer cm w Cayennu (z nestejné délky kywadla sekundowého pod rozličnými šířkami.) — Tautéž dobau Newton (narozen 25. Prosince 1642. we Woolslropu; zemřel 20. Března 1726. w Londýně), začal rozléwati swětlo ducha swého po celé Ewropě; on, jehož zásluhy dosawáde jsau neocenitelný, jenž dosud nedostíhlým jest, on položil základ к nynějšímu stawu astronomie theoretické we wší její wznešenosti a dokonalosti. Jemu se podařilo na základu wystaweném od wýtečných předchůdců, geniálního Keplera, nesmrtelného swými zákony, Dörfela, který odkryl parabolickou podobu dráh wlasatičných (při pamálné