Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
172 O provedeni stejného práwa česlí, i něm. jazyka Poměry národnosti w Rakausku. čtwrtým článkem ústavvní listiny od 25. Dubna 1848., tohoto nowého základního zákonu, jímžto se podlé wznešené wůle Jeho Milosti Císaře, mají pořádali a sprawowati příští osudowé sjednocených vv jeden pospolitý stát národůw císařstwí rakauského, pojištěna jest wšem národům neporušitelnost jich jazyka a národnosti. Zákon tento jak krátký jest we slowích, tak předůležitý w obsahu, lak určitý a nepochybný we smyslu. Nepodléháť nižádné pochybnosti, že к podstatě národnosti a jazyka náleží dwojí přirozené práwo národu, prwní: aby se w jazyku svvém a prostředkem jeho dušewně mohl wzděláwati, a druhé: aby w jazyku swém a prostředkem jeho mohl si po zákonu sauditi práwo a se sprawowati. Náťtid, jemuž se nižší i wyšší wyučowání uděluje w jazyku cizím, národ, jemuž se práwo saudí w jazyku cizím, jde rownau cestau к neuchrannému pozbytí swého jazyka i národnosti; u takowého nemůže již býti řeč o neporušitelnosti národnosti a jazyka. Škola a úřad jsau tedy dwě dílny, w kterýchž se u wšech zwedených, we práwně spořádaných poměrech žijících národů pěstuje a chrání jazyk i národnost, kterýmiž w prawém a plném smyslu slowa pojištěny jsau. Toto odwěčné práwo, užíwati jazyka swého w úřadech i we školách, od jakžiwa míwali w mocnářstwí rakauském Němci a Wlaši Cechům, kterýmž od Ferdinanda II. zákonem pojištěno, od císaře Josefa II. wšak skutkem bylo ztenčeno, nawráccno jest wýslowně nejwyšším rozhodnutím žádosti iněšfanstwa Pražského od 8. Dubna 1848. §. 1., a nowá ústawní listina přiznáwá je slawně wšem národům císařstwí rakauského. 1) W Uhřích platil dříwe jazyk latinský za neutrální prostředek к wyrownání wšech třech hlawních národů, Maďarů, Slowanů i YValachů, w auřadech i we školách, na jehož místo před nedáwnem wýlučně zaweden byl madarský, na wclikau ujmu slowanskému i vvalašskému.