Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 2

172 O provedeni stejného práwa česlí, i něm. jazyka Poměry národnosti w Rakausku. čtwrtým článkem ústavvní listiny od 25. Dubna 1848., tohoto nowého základního zákonu, jímžto se podlé wzne­­šené wůle Jeho Milosti Císaře, mají pořádali a sprawowati příští osudowé sjednocených vv jeden pospolitý stát náro­­důw císařstwí rakauského, pojištěna jest wšem národům neporušitelnost jich jazyka a národnosti. Zákon tento jak krátký jest we slowích, tak předůle­­žitý w obsahu, lak určitý a nepochybný we smyslu. Ne­­podléháť nižádné pochybnosti, že к podstatě národnosti a jazyka náleží dwojí přirozené práwo národu, prwní: aby se w jazyku svvém a prostředkem jeho dušewně mohl wzděláwati, a druhé: aby w jazyku swém a prostředkem jeho mohl si po zákonu sauditi práwo a se sprawowati. Náťtid, jemuž se nižší i wyšší wyučowání uděluje w ja­zyku cizím, národ, jemuž se práwo saudí w jazyku cizím, jde rownau cestau к neuchrannému pozbytí swého jazyka i národnosti; u takowého nemůže již býti řeč o neporuši­telnosti národnosti a jazyka. Škola a úřad jsau tedy dwě dílny, w kterýchž se u wšech zwedených, we práwně spo­řádaných poměrech žijících národů pěstuje a chrání jazyk i národnost, kterýmiž w prawém a plném smyslu slowa pojištěny jsau. Toto odwěčné práwo, užíwati jazyka swého w úřadech i we školách, od jakžiwa míwali w mocnářstwí rakauském Němci a Wlaši Cechům, kterýmž od Fer­dinanda II. zákonem pojištěno, od císaře Josefa II. wšak skutkem bylo ztenčeno, nawráccno jest wýslowně nejwyš­­ším rozhodnutím žádosti iněšfanstwa Pražského od 8. Dubna 1848. §. 1., a nowá ústawní listina přiznáwá je slawně wšem národům císařstwí rakauského. 1) W Uhřích platil dříwe jazyk latinský za neutrální prostředek к wyrownání wšech třech hlawních národů, Maďarů, Slowanů i YVa­­lachů, w auřadech i we školách, na jehož místo před nedáwnem wý­­lučně zaweden byl madarský, na wclikau ujmu slowanskému i vva­­lašskému.

Next