Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 2
na školách óeských. 173 Když tedy wšem wětšírn domácím národům w mocnářstwí slawně, před twáří národňw, přiznáno jest rowné pcáwo к zachowání a wzděláwání swého jazyka i národnosti; bylo by zbytečné, paušlěti se zde sclnvalnč do hlubšího odůwodňowání práwa národnosti, bud ze stanowiska wšeobecného, bud se zwláštním ohledem na rakauské mocnářstwí. Bylo by zbytečné dokazowati, že práwo národňw jakožto samostatných, mrawních osob, zachowali si jazyk a národnost svvau tak dlauho, pokud к tomu síla a wůle stáwá, na pudu swobodné duchowní powahy lidské к osobnímu sehe zachowání jest založeno a wéčné nezcizitelné, a že wšeliké podmanění jedné národnosti druhau, směřující к jejímu wyhubení, zpříma odporuje idei sprawedlnosti, tomuto wěčně neproměnitelnému prawidlu proměnného positiwního práwa; zbytečné by bylo dokazowati, že odnárodnění wětších národňw, jakowéž zwlášf starší dějepis zná, wždy se dálo samowolnë a nepoznatně, lak říkaje organicky rozwádějícím a z rozwodu nowý žiwot twořícím přírodním během, a že wšechny pokusy, wštípiti národům od přírody statným a jarým násilně nebo auskočně cizí řeč a národnost, newedly к jinému, leč к tomu, aby bud wytwořily zjednotliwcú i národň dušen ně wykleštěné polowičalce, spůsobilé к nízkým účelům stálňw bürokratickau policií nebo wojonským násilnictwím sprawowaných, neschopné žádného powznešení wolných duší к wyššímu státnímu žiwotu, žádného obětiwého nadšení pro wyšší účely žiwota, pro duchowní wzdělání a blahobyt, anebo aby spůsobily reakcí a w prňwodu jejím krwawé půtky, rozrušiwší mír a blaho národů a rozkopawší sílu států nejmohutnějších; zbytečné by bylo dokazowati, že Rakausko, nejsauc podlé wzniknutí, stání a bytosti swé králowstwí, nýbrž císařstwí, totiž saujein wíce králowstwí, wíce státních ústrojí, obzwlášlním, we weškerém téměř dějinstwu bezpříkladným swým postawením jakožto ewropejská austřední moc, na jejimžto poli se mocné wétwe hlawních tří kmenů ewropejských, germánského (Němci), slowan-