Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
Přehled zetnézpytniho badání. 85 že pewné beztwárné hmoty bezposlředně wyhlacowati se moliau. Nejenom tekuté ale také pewné beztwárné hmoty mohau se tedy bezposlředně wyhlacowati. . Sada, že wšechna lilacená těla napřed ohněm nebo wodau rozpustili se musila, nemá tedy wšeobecnau platnost — powšechně platí ale ta sada, že dříwe nežli hmota se hlalila, beztwárnau byla. Pomocí této nauky o beztwárnosti wyswětluje Fuchs welmi důmyslně hádanku o půwodu hornin. Na počátku byla wšechna hmota země pomocí wody bud těstowitá, buď tekutá. Zpytujme co mohlo býti rozpuštěno a co těstowito. W slančeninách hornin přewládají hlawné dwě látky: kyselina křemenowá (nejčistější pod jménem křišťál) a kyselina uhličnatá. Kyselina křemenowá čili křemíkowka s wodau slaučena a buď co sraženina usazena, buď s kysličníkem* hliníkowým, draslowým, horčíkowýmj, železowým atd. slaučena twořila nerozpuštěnau téstowitau a beztwárnau část kůry zemské. Weliká část křemíkowky byla také rozpuštěna we wodě (podnes skoro we wšech wřídlech zwláště w Geisseru na Islandu.) Uhličnatka spojila se zase s wápnem a hořčit— cem (Bittererde, w dolomitu) a twořila rozpuštěnau část powrchu zemského. Co mimo to rozpuštěno Ьу1ог na to se nemusí ohledu bráti, poněwadž se to s roztokem uhlána wápnitého a hořčikowého zajisté srownáwati musilo. Poněwadž se ale wápenec, jak jej nyní w horách dobýwáine, we wodě skoro docela nic nerozpauští, nýbrž jen pomocí uhličnatky; musilo tenkráte mnohem wíce této kyseliny býti, nežli nyní we wápenci nalézáme. Z tohoto prwotního stawu wytwořowaly se dle lučebných zákonů nynější horniny. Křemíkowka a uhličnatka wládly nad weškerau hmotau, přiwlastňujíce sobě každá dle swé moci podrobena!: látku a seradujíce ji w určitý pořádek. Wytwořily se tím hlawně dwě útwarní řady; w prwní wládla křemíkowka, budiž tedy křemíkowá řada pojmenowána, w druhé panowala uhličnatka, a tato řada