Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)
1848 / No. 1
86 Přehled zemézpytního badáni. může dle překládajícího vvápna řadau wápnitau slauti. Později tvvořila se ještě řada ulilíkovvá mimo některé podrobenější řady jako řada sádrowá, řada kamenného uhlí atd. Když se křemenowá řada wýhlacowati počala, počal žiwot země. Hlacení tak ohromných spaust mělo za následek předewším úkazy swětla a tepla. Oba úkazy wyjewují se již w pracovvnách lučebních při malých hmotách ; při hlacení powrchu země musily býti ale tak znamenité, že země tenkráte jako slunce swítící těleso býti musila, a horniny vvšechny zbuzeným teplem rozpáliti se musily. Odtud pochází, že horniny této řady místem jako ohněm přetwořeny jsau, a že neobsahují žádné wody wehlacené. Twoření tak rozličných nerostů a jejich spojení w horninách, nedá se jinak nežli z těstowitého beztwarného skupenstwí hmoty wysvvětliti. Ale hmota skládala se na rozličných místech z rozličných prvvkft a jenom křemíkowka nalézala se wšude w této hmotě. Proto twořila se na jednom místě žula, na jiném sienec, porfyr, swor, zelenokam, křemenec, ale jedna hornina přechází w druhau a nejsau nikde tak rozličné, jako jednotliwé druhy nerostů. Wšechny horniny křemíkowé řady jsau spíše odrůdy jednoho druhu. Wšude vvládne křemíkowka, která se we wšech slaučeninách w nejrozličnějším způsobu wyskytuje, tak že rozmanitost nerostů hlawně od ní pochází. Tekutina na powrchu země byla časem tichá, časem zbauřená, což na sloh hornin weliký wliw mělo a kde přewládala slída, tam se ukládaly horniny we sloh břidlicowý. Když weliký díl horninstwa již wyhlacen byl, wypustila se také woda z wazeb, jimiž w beztwárné hmotě pautána byla; neb jak již powěděno bylo, zadržuje beztwárná hmota mnohem wíce wody nežli hlacená tělesa. Uwolněná woda byla wzduchem silně zbauřena. Proto jsau poslední horniny křemíkowé řady nedokonaleji wyhlaceny nežli žula a příbuzné horniny. To se pozoruje na břidlici, břidlicowé drobě a na wlastní drobě, které