Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

86 Přehled zemézpytního badáni. může dle překládajícího vvápna řadau wápnitau slauti. Po­zději tvvořila se ještě řada ulilíkovvá mimo některé podro­benější řady jako řada sádrowá, řada kamenného uhlí atd. Když se křemenowá řada wýhlacowati počala, počal žiwot země. Hlacení tak ohromných spaust mělo za ná­sledek předewším úkazy swětla a tepla. Oba úkazy wy­­jewují se již w pracovvnách lučebních při malých hmo­tách ; při hlacení powrchu země musily býti ale tak zna­menité, že země tenkráte jako slunce swítící těleso býti musila, a horniny vvšechny zbuzeným teplem rozpáliti se musily. Odtud pochází, že horniny této řady místem jako ohněm přetwořeny jsau, a že neobsahují žádné wody we­­hlacené. Twoření tak rozličných nerostů a jejich spojení w horninách, nedá se jinak nežli z těstowitého beztwarného skupenstwí hmoty wysvvětliti. Ale hmota skládala se na rozličných místech z rozličných prvvkft a jenom křemíkowka nalézala se wšude w této hmotě. Proto twořila se na je­dnom místě žula, na jiném sienec, porfyr, swor, zeleno­­kam, křemenec, ale jedna hornina přechází w druhau a nejsau nikde tak rozličné, jako jednotliwé druhy nerostů. Wšechny horniny křemíkowé řady jsau spíše odrůdy je­dnoho druhu. Wšude vvládne křemíkowka, která se we wšech slaučeninách w nejrozličnějším způsobu wyskytuje, tak že rozmanitost nerostů hlawně od ní pochází. Tekutina na powrchu země byla časem tichá, časem zbauřená, což na sloh hornin weliký wliw mělo a kde přewládala slída, tam se ukládaly horniny we sloh břidli­­cowý. Když weliký díl horninstwa již wyhlacen byl, wy­­pustila se také woda z wazeb, jimiž w beztwárné hmotě pautána byla; neb jak již powěděno bylo, zadržuje bez­­twárná hmota mnohem wíce wody nežli hlacená tělesa. Uwolněná woda byla wzduchem silně zbauřena. Proto jsau poslední horniny křemíkowé řady nedokonaleji wy­­hlaceny nežli žula a příbuzné horniny. To se pozoruje na břidlici, břidlicowé drobě a na wlastní drobě, které

Next