Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

Přehled zemézpytniho hádání. 87 wlastně nic jiného nejsau, nežli žula a rula nedokonale wyldacená. W poslední době usazowal se křemen již jen w^ zr­nech a tvvořil pískowcowé skály, mezi nimiž leží wrslwy hlíny, která se slučuje docela z léch samých prwků jako žula a břidlice, a která by se zajisté w žulu nebo bři­dlici byla wyhlatila, kdyby okolnosti přízniwější byly bý­­waly, o čemž se tím méně pochybowati muže, poněwadž hlína někdy w nejdokonalejší žulu přechází. Sauča||ě s křemíkowau řadau počala se wyhlacowati řada wápmtá, z počátku sice jen vv slabých stopách se wyskytující, později ale nesmírné mocnosti nabýwajícř. Co se hlacenstwí týká, jsau wápencowé starší doby jako starší horniny křemíkowé řady dokonaleji wyhlaccné nežli wá­pencowé nowější; w prawěku jest wápenec zrnatý, w pře­chodním wěku celistwý a barewný (rozličné mramory), v poslední době bezbarewný a měkký (opuka, slin). Wšechen wápenec jest lučební sraženina a nikoliw naplawený útwar a jest také wždy hlacený, jak w druho­­horním wápenci tak i w opuce, jenom že w poslednějších 'útwarech blátíčky pauhým okem pozorowati se nedají. Pomoci uhličnatky byl z počátku wšechen wápenec wc Vvodě rozpuštěn a leprw když se nadbytečná uhličnatka odlučovala, srážel se jakožto uhlán wápničitý. Dokawad se wápenec pomalu srážel, hlatil se dokonaleji nežli po­zději, když se sraženina rychle usazowala. Zde třeba ohled bráti na sraženinu uhlánu wápniči­­tého, jak se w pracownách lučebných wyskytuje. Z po­čátku twoří sraženinu nabubřenau, bezlwárnau hmotu, která teprw později w hlacený prášek se proměňuje, při čemž se w menši prostoru wztahuje. We welikých spauslách mohla se lato sraženina mnohem déle w bezlwárnosti udr­želi, mohly se w ní ledy rozličné nerosty pohodlně wy­­hlatiti a lastury zkameněli, což by se zajisté nebylo stalo, kdyby se wápenec bezpostředně z roztoku byl hlatil. Umenšením prostoru při hlacení powstaly jeskyně wc wá­

Next