Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

92 Přehled zemězpytního badáni. geologických knihách tak zajímawě popsány býwají. Cauky nejsau pak nic jiného, nežli skuliny naplněny cizími ne­rosty, které z hlubin země buď co tekutina do skulin wni­­kly, bud co wýpar z útrob země do wýšky wystauply a vv těchto skulinách jako w komínech lučebních dílen stulily. Tisícero pádů, w nichž cauky kolem do kola pevvnau hor­­ninau obklopeny jsau a kteréž se ani wýtokem tekutiny ani wýparem z hlubin země wyswětliti. nedají, zůstáwá tím sice bez wyswětlehí, z toho si ale platonista mnoho nřdělá. Přál bych sobě jenom, abych mohl každému z nich ukázati cauky žuly w rule, a břidlice w žule w Prachyn­­ském kraji, nebo zelenokamowé cauky w břidlici w Be­­raunsku, kdež jenom saučasnost půwodu cauku s okolní horninau prawý wýklad býti může. Druhý hlawní omyl, powstalý z nepoznaných složních ploch jest, že se plastwy skládající horniny břidličnatého slohu jako při obyčejné břidlici, břidlicowé drobě a wá­­penci za wrstwy drží, které powstalý periodickým usazo­­wáním. Nejwětší omyl ale jest, že se přičítá nakloněná postawa těchto tak nazwaných wrstew wyzdwižení hor, ó kteréžto domněnce jsem již z předu ukázal, do jakých la­byrintů zawádí. Wedaucí myšlénkau w zeměznalectwí musí býti zpy­I towání složních ploch, čímž jedině prawého náhledu o slohu hornin nabýti lze. Pátraje po slohu nerostů, hornin, skalin a země po­známe několik stupňů slohu, z nichž wyšší stupeň wždy nižší w sobě zaujímá. Nejnižší stupeň slohu náleží hor­ninám, které se bud z jednoho a toho samého nerostu jako žernowy, wápencowé, nebo z několika nerostů jako žula, sienec, zelenokam se skládají. Druhý stupeň jest stoh horništ z hornin, neb žádné horniště není nepřetr­žená spausta skalní, nýbrž skládá se buď z balwanů nebo kaulí, pilířů, slaupů nebo z plástew ploten a listů; třetí stupeň jest sloh pohoří z horništ, neb i pohoří činí pro sehe celek n. p. Šumawa, která se skládá od Krumlowa až

Next