Časopis Českého Museum, 1848 (XXII/1-3)

1848 / No. 1

Přehled zemézpytního badání. 93 к Bystřici ze sworowiště, bélokainiště, žulowiště, rulowiště, w němž menší wápniště a křemeniště zajmuta jsau. Po­slední a nejwyšší stupeň jest sloh země samy z jednotli­­wých pohoří. Wěrni zásady, která je kompasem w každé wědě, totiž kráčeti od známého к neznámému, od jednoduchého к složenému, proštudujeme nerostopis čili mineralogii před zeměznalectwíin ; neb nerostopis podáwá známau a jcdno­­duchau látku, která w rozličném poměru a slohu předmě­tem zeměznalectwí jest. Zeměznaleclwí zpytuje nejdříwe spojení několika je­dnoduchých nerostů jak stejnorodých tak i jinorodých a pozná« á nerosty, které nejobyčejnč we wělším skupenslwí spojeny býwají, totiž zpytuje, jaké horniny wůbec jsau a w jakém poměru к sobě stojí. Pozorujeme-li wzájemné poměry hornin, poznáme zpo­­nenáhlé přechody jedné horniny do druhé, tak že se spíše odrůdy jediného rodu, nežli zwlášlní rody jmenowati mohau. Nanejwýše dá se několik hlawních řad rozeznati. (Již na­hoře vvyložil jsem tři řady.) Při horninách nedá se tedy ani na klassifikací ani na wědecká jména pomysliti, to je­diné lze wywésti, že se horniny podlé přirozených pře­chodů sestawiti dají. Začínáme-li se žulau, následuje nej­dříwe rula pak topazec, bělokam, křemenec, buližník, swor, břidlice, droba, žernow, sienec, zelenokam, jinorazec, če­dič atd. Takowých pořádků může býti ale několik; může se n. p. začíti od křemence a wykládali jak přimícháním slídy přechází we swor, a swor přimícháním žiwce w rulu, a rula prorněnau břidličnatého slohu w balwanowý sloh do žuly, a žula zase přimícháním jinorazu na místo slídy do syence atd. Horniny se ledy nedají ostře naznačiti jako jednoduché nerosty, aby se podlé určitých znaků wždy neomylně poznati daly, nýbrž nejwýznačnější druh jedné každé horniny musí se obšírně popsali, kterýmž popisům se pak přechody wíce méně přibližují. Druhý stupeň slohu jest sloh hornišf z hornin. Zde

Next