Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
310 Začátkowé českého umění. podobu též staroegyptské obrazy a mramorowé řezby na Javanských ostrowech poskytují; nalézají se pak podobné obrowské sochy w mohylách břehů Pontinských a dále na vvýchod až к Bajkalskému jezeru, jakož i w kurgánech jižního Ruska, kdež kamennie baby slowau. Břeh Pontinský wrauben jest takměř mohylami staro-thráckého, pradáwného pokolení, z kterýchžto se za našich dob předůležitá swědectwí o dáwném umění pokolení lidského wydobýwá. Na těchto Kimerských mohylách spočíwá oko zpytatele lidské wzdělanosti se zwláštním pohnutím, jelikož swědek, jenž před 2200 lety žil, totiž Herodot, o rowech těchto píše, že w pradawné předhistorické době nasypány byly. Klade totiž Herodot (IV. П.) : „Země, na které nyní Skytowé obýwají, byla, wedlé powěsti, před wěky Kimerská (tyv y«o vvv vlpovtou 2xv&(u, avzy Itytzai zcmalamv tirai Кшуе- Qlxov.y- Na to wyprawuje, kterak nesčíslné zástupy Skytů do oněch krajů wtrhli, a že národ Kitnerský uzawřel opustit! dávvná sídla stvá a mocnému nepříteli zemi otců swých postaupiti; králowé wšak národu Kimerského prý za to měli, žehy lépe bylo, we wlasti žiwoty složití, powažujíce jak skwělé wýhody wlast jim poskytnula, a předzwídajíce bezčetné střásli, ježby u vvyhnanstwí z wlasti snášeli museli. Utvvrdiwše se w takowém úmyslu, rozstaupili se králowé na dwě strany a počali spolu bojowati, a potýkali se tak dlauho, až se wšickni mezi sebau usmrtili ; polom je lid pochowal na břehu řeky Tyras (Dněstr), kde — dokládá Herodot — ještě nyní mohyly jejich se spatřují (xal щтг tri dijlág éďzi ó zácpogj a pochowaw je, wlast swau opustil. — Těmto Kimerskýin mohylám nejbližší jsau dáwnowěkostí swau rowy obrowské na břehu Skamandra, a sice mohyla Ilusa a Aesitesa, jelikož wedlé swědectwí Homera již před Trojanskau wálkau rekům Trojánským zaswěceny byly. Na prwní mohylu swolal Hektor sněm wůdcůw Trojanských *); s druhé pak spatřil Polites 1 1) 'Exto)ç fiev nezet toîoiv, oooi ßovXijtfio^oc eíolv, ßovhccç ßovhtvst O-tiov neidet oi'ifiaxi I kov. Ilias. X. 414.