Československý Sport, leden-březen 1968 (XVI/1-78)

1968-01-02 / No. 1

VLASTIMIL BUBNÍK, střelec 22 olympijských gólů, se ohlíží, aby dohlédl do Grenoblů Reprezentační dres oblékl Vlastimil Bubnik poprvé 7. března 1947. Byl rndý, na prsou vyzdoben znakem Brna. Jeho tým hrál tehdy v Bratislavě proti Praze (v Dunajském po­háru) a vyhrál 11:4; což bylo první vítězství Brna nad Prahou v celé historii hokeje. V říjnu 1967 hrál Vlasti­mil Bubnik v Grenoblů. V týmu ČSSR. V bojt s mos­kevským Dynamem vstřelil 3 góly ze čtyř, které jsme dokázali dát. Mezi břez­­nem 1947 a říjnem 1967 je napjata přehustá síť Bubníkovy hokejové karié­ry. Uvízlo v ní 131 repre­zentačních utkání, z toho 34 zápasů na olympijských hrách. Po válce totiž VI. Bubnik olympijsky absentoval jen ve Sv. Mořici (1948), jinak však byl vždy přitom: v Oslo (1952), Cortlně d’Ampezzo (1956), Squaw Valley (1960) 1 v Innsbrucku (1964). Bůhví... možná, že to už je rekord. Vždycky hrával v I. útoku, na křídle, docela vpravo, mezi chla­píky, kteří zatížili konto svých olympijských soupeřů 63 góly; 22 z nich dal sám Bubnik. Tož taková je olympijská vizitka Vlastimila Bubníka. Zastavení první: Hledači cest Události hokejového roku 1950 znáte: tým, který vydoloval pod svatomořickým ledem stříbro, vzal za své. Někteří emigrovali, jiní byli zbaveni reprezentace. Hledali se nástupci. Vrchním hledačstvím byli pověřeni Jiří Tožlčka s Hermanem. Z Brna nás vybrali šest, soustře­dili s jinými tzv. nadějemi a talenty (tak se o nás tehdy psávalo) a dávali nám požehnaně do těla. Veřejnost nám nevěřila, kam prý se hrabeme na Zábrodské, Modré a Konopásky. )enže Tožlčka to dovedl. Soustředění byla čas­tá, zájmům reprezentace byla podřízena 1 liga. Moc se nehrálo, zato tím víc trénovalo. Tak nějak, jak to teď dělají v SSSR. Když Jsme odjížděli do Oslo, nikdo od nás nic nečekal. Což bylo dobré. Měli jsme alespoň dost času dát se dohromady, naučit se věřit si a ma­kat. Bylo to dobré mužstvo. A výborná parta. Jedna z nejlepších, v jaké jsem kdy byl. Mys­lím sl, že výkonností jsme na tom nebyli o nic hůř než ti, kdož byli v r. 1948 stříbrní. Jenže v Oslo se nehrálo jen na ledě. V módě byla studená válka, 1 olympijský výbor byl na váleč­né noze, nemohl připustit, abychom dopadli nějak zvlášť dobře. Porazili jsme Poláky, Nory, Německo, Finy, Švýcary, Švédy, jenže nás za­stavila Kanada a USA. Přesto z toho mohla být medaile, dokonce stříbrná. Jenže Kanaďané pus­tili zápas diplomaticky USA (3:3), nám nařídili nové střetnutí se Švédy, vedli jsme 3:1, jenže nakonec jsme prohráli 3:5. A dlaně, dychtivé po medaili, zůstaly prázd­né __ Pamatuji sl na amerického obránce Czarnotu, Hokeji rozuměl. Ale ještě lip se dovedl rvát. Do té doby jsem nevěřil, že by mohl vyjet na led takový »divočák«; a ejhle, dnes je jeho po­jetí hry už samozřejmostí. Zastavení druhé: Jak chutná skluz V roce 1956 jsme byli už ostřílení. Tak, že si kdekdo myslil, jací my nejsme převelicí kanónl. Jádrem byl tým z Oslo, Brňáků tam bylo do­konce celých osm; celé dva útoky z nás sesta­vili. A doplnili Zábrodským a chomutovskými bijci. Před Cortlnou jsme byli v jednom ohni, zápas stíhal zápas, vyhrávali jsme, co se jen dalo. Hokejově to nebylo špatné. Ale parta byla už všelijaká, byla nadmutá osobními zájmy. Funkcionáři z nás chtěli mít mužstvo tak silné, že přes hlavu Ládi Bouzka (ten dosedl na To­­žlčkův trůn) měnili tým, aby byl miliónovější než miliónový. Dík tomu od nás čekal svět zá­zraky. Začalo to slušně: USA jsme porazili 4:3, Po­láky 8:3, jenže pak nám Švédové naložili »pět­ku« a my nedali ani góleček. Hráli za ně tehdy bratří Twillingové, nebyli to žádní zázračí, jen­že jezdili a bili se, a to na nás stačilo, protože my bylí docela na konci svých sil. To je asi pro sportovce nepřípustné. I dostali se ke slovu lidé, kteří z Cortiny udělali hokejové Lipany. Prý jsme skončili na 5. místě, protože jsme zapomněli založit organizaci ČSM, prý je to s námi vůbec na pováženou, prostě vítali nás tehdy tak, že jsme se báli vyjet na led, že na každém rohu Jsme viděli napřažené ukazováky označující nás za zloděje národní cti a slávy. Bylo to tak zlé, že jsem se musel přestěhovat z jednoho konce Brna na druhý, protože ... no, tak tedy dobře: když šla manželka nakupovat, lidé jl polévali z oken vodou. Asi proto, že nedala Sovětům v Cortlně nějaký ten gól. Zastavení třetí: Kotouč se vejde i do sebemenší skuliny Squaw Valley? Myslil jsem, že tam vůbec ne­pojedu. V září ml v Táboře při kopané zlomili lícní kost, jenže Eda Farda (tehdy byl trenérem Komety 1 národního mužstva) vymyslil pro mne převelice speciální přilbu, ve které jsem měl obličej jak za sklem, za výlohou. Za oceánem se nám vedlo slibně. USA jsme naložili čtyři góly, SSSR celou pětku, jenže Američané nám to oplatili devíti a Sověti osmi góly. Mužstvu to tehdy šlo, jenže brankáři Dvořáček a Na­drchal byli smůlovatí, přesvědčovali, že ani sebelepší mužstvo bez perfektního brankáře nemůže myslit na úspěch. Ne, nestěžuji sl. Ho­kej není filharmonie. Žádnému zápasu se nedá naučit předem a zpaměti. 2 tíúfarfeve+ikéfspčfr~} Zastavení poslední: Medaile těžká jak bronz Do Innsbrucku jsme jeli pod velením Jury Antona. Franta Vaněk mu nezapadl do forče­­kinkové koncepce, vyřadil ho, Brňáků nás zůsta­lo v reprezentaci jen pět. I když Jsme probráli s SSSR 5:7 (během pár minut jsme se vezli dík brankářům 0:4) a se Švédy 3:8, všechno ostatní jsme stačili vyhrát a já směl směnit svou olym­pijskou šestnáctiletku za bronz. Moc sl ho ce­ním. Ale to už jsem zase u mrzutostí: mém totiž dojem, že zkušenosti, které jsme načerpali na začátku padesátých let, necháváme ležet ladem. A ony zatím vůbec nepatři do starého železa. Pořád sl myslím, že i dnes by se daly překout v kov podstatně cennější. A možná už v Grenoblů. Protože olympijské hry — to je o hodně víc než běžné mistrovství světa. To je svátek. Do­konce celosvětový. Slavnější než třeba vánoce. Kdy já uvidím lyžaře? Nebo krasobruslaře? Nanejvýš se o nich dočtu. Ale na OH je vidím na vlastní oči, mluvím s nimi, zkoumám, jací vlastně jsou, z papírových hrdinů se stávají chlapíci z masa a krve. A to je vždycky slav­nost. Se zasloužilým mistrem sportu VLASTIMILEM BUBNlKEM vzpomínal PftEMYSL JÍLEK ■ V INNSBRUCKU Jsme prohrávali se SSSR ul 0:4, nakonec jsme olym­pijským vítězům nestříleli pět branek. Náš snímek zachycuje situact u sovětské branky několik vteřin před koncem zápasu, v němí — jak je i z ukazatele zřejmé — vyhráli sovětští hokejisté 7:5. Foto K. Novák NEJVĚTŠÍ OLYMPIJSKÝ ÚSPĚCH: STRIBR0 V ROCE 1948 S tříbro a bronz už ve své olympijské sbírce naši hokejisté mají. Ale zlato — zatím zůstává jejich snem. Užuž po něm sahali v roce 1948. A když už je měli skoro 5 ruce, dali jim páni z direktoriátu LIGH »jen« stříbro. Jak to tenkrát bylo? Vzpomíná Josef Trousílek, čs. hokejový obr, obránce, ve své době uzná­vaný v celém hokejovém světě: »Proč jsme nebyli zlatí? Tahle otázka mě trápí, kdykoliv si na rok 1948 a na Švýcarsko vzpome­nu. Vlastně ani tu správ­anou odpověď neznám. Je spíše jen Jedna z do­mněnek, ale já si mys­lím, že Je to pravda. Měli jsme jako Kanaďané plný počet bodů a mezi námi a jimi se rozhodovalo o tom, kdo bude olympijským vítězem. Kanadu tehdy re­prezentovalo družstvo letců, kteří sloužili v Evropě. Viděl jsem je skutečně chodit ve slušivých uniformách. Náš trenér, Kanaďan M. Buckna, uměl správně odhadnout sílu obou soupeřů, proto jsme museli hrát o něco opatrně­ji než v předchozích zápasech. Na ledě vše vycházelo podle našich not, zápas skončil bez branek. Předčasně jsme se radovali z nového zápasu. Po utkání nám sdělili, že rozhoduje brankový poměr, a ten měli Kanaďané skutečně lepší. Původně měl rozhodovat o vítězi nový zápas. Cítili jsme se ošizeni a já jsem se tohoto pocitu nezbavil dodnes. Neříkám, že bychom druhý zápas stoprocentně vyhráli. To se ve sportu nikdy nevyplácí, ale předem se cítit po­ražen — to také nebyla naše vlastnost. A tak nejspíš v průběhu zápasu se pánové z řídícího výboru sešli a něco narychlo „upekli“. Nebylo to konečně naposled. Jen si vzpomeňte na Oslo v roce 1952 nebo na Innsbruck, kde pro změnu ošidili Kanaďany ...« To je fakt, ale na druhé straně může člověk těžko pochopit, proč Jste sl nechali třeba od Rakušanů dát tři branky? »Na to Je snadná odpověď. Až na zápas s Ka­nadou jsme hrál) to, co je v kolébce hokeje zvykem: všechno dopředu a dát co nejvíce bra­nek. Ze přitom nějakou dostaneme, to je samo­zřejmé. Mike Buckna byl Kanaďan, a to se mu­selo projevit i na jeho přístupu k zápasu. Byl to však trenér, fachmani Měl autoritu, uměl to, co na hráčích vyžadoval, prakticky předvést. Na střídačce při zápase prožíval utkání jako každý z nás. Cítil jsem, že někdy měl tisíc chutí skočit na led a hrát. Uměl se „rozpálit“, ale nepřipustil, aby na střídačce doznívalo naše zklamání. Věděl, co na kterého platí, a podle toho k jednotlivcům přistupoval. V mužstvu bylo každé jeho slovo svaté. Přes den jsme o hokeji nesmělí mluvit. Zato těsně před utkáním přišel s přesně promyšlenou taktikou. Myslím sl, že to je správné. Nač hráče od rána nebo od oběda trápit něčím, co zrovna nebude pro ně na ledě příjemné. Lepší Je rozptýlení, o to s větší chutí se pak hraje. jezapomenu na to, jak mě učil Buckna body­­ček. Vzal si hokejku, řekl mi, abych jel s kotoučem proti němu a on mi nasadil bodyček tak, že jsem zametal led. Už Komenský byl pro názornost v učení a já jsem to poznal na své kůži’. Pak se ale úlohy vyměnily. Na útočníka si zahrál Buckna a já Jsem měl složit maturitu. Buckna — nebuekna, položil Jsem ho také na led. Přesně tak, jak si představoval. Cekal Jsem, co bude — Matěj přijel, poklepal mi na rameno a řekl: Tak, Pepíku, to je ono. A teď s tím nešetři aná pfl zápase! K jedinému sporu došlo mezi ním a Zábrod­ským. Matěj věděl, proč nechce postavit O. Zá­­brodského do obrany, věděl, proč bylo lepší hrát proti Kanaďanům spíš defenzivně. ďané byli Ještě tenkrát našimi učiteli, Kana­to je málo platné. Mužstvo letců — to byl tým bez hvězd, jakými byli třeba Warwlckové, ale také mužstvo bez slabin. V technice bruslení per­fektní, jejích tým se nedělil na obránce, útoč­níky. Všichni umělí bránit, všichni útočit. Měli jen jednoho „specialistu“. Takový zrzek, ne­nápadný, mockrát se na ledě neobjevil, ale přesto byl trenérem povyšován mezi hráči za největší autoritu. Chodil na led jen tehdy, když byli Kanaďané oslabeni o vyloučeného hráče. To vzal kotouč a dokázal ho s malými přestáv­kami dvě minuty vozit a nikomu ho nepůjčit. Jmenoval se Gravelle Orvall, my mu říkali Ka­rót ... Na olympijských hrách jsme sice zlato ne­získali, ale všechno Jsme vynahradili v příštím roce. To přišla zlatá éra čs. hokeje. I když už Matěj Buckna byl zase v Kanadě, zasloužil si na mistrovství světa ve Stockholmu stát také na nejvyšším stupni...« Zaznamenal ZDENÉK VALENTA Josef Trousílek: Proč jsme nebyli zletí? N OLYMPIJSKÁ HISTORIE • I. ZOH — CHAMONIX — 1924: Hrálo se ve dvou skupinách po čtyřech tý­mech, první dva postoupily do finálo­vé skupiny. Mužstvo ČSR obsadilo ve skupině A třetí místo za Kanadou a švédském. Výsledky: ČSR—Kanada 0:30, Švédsko 3:9, Švýcarsko 11:2. — Koneč­né pořadí: 1. Kanada, 2. USA, 3. Anglie, 4. Švédsko. - Mužstvo ČSR hrálo v sestavě: Strán­ský, dr. Řezáč — dr. I. Fleischmann, V. Loos, inž. VindyS, Pušbauer — inž. Šroubek, Jirkovský, Krasl — Hofta, dr. M. Fleischmann, Maleček, inž. Pa­­louš. • II. ZOH — SV. MOŘIC — 1926: Hrá­lo se ve třech skupinách, vítězové po­stoupili do finálové skupiny, kde byla čtvrtým týmem Kanada, která postou­pila bez boje. Mužstvo ČSR hrálo ve skupině B, kde obsadilo druhé místo za Švédském. Výsledky: ČSR—Švédsko 0:3, Polsko 3:2. Konečné pořadí: 1. Ka­nada, 2. Švédsko, 3. Švýcarsko, 4. Ang­lie. • III. ZOH — LAKE PLACID — 1932: Zúčastnily se jen čtyři týmy, mužstvo ČSR nestartovalo. Konečné pořadí: 1. Ka­nada, 2. USA, 3. Německo, 4. Polsko. • IV. ZOH — GARMISCH-PARTENKIR­CHEN — 193B: Hrálo se ve čtyřech kva­lifikačních skupinách, první dva týmy postoupily do dvou semifinálových sku­pin, jež určily čtyři finalisty. Mužstvo ČSR vyhrálo kvalifikační skupinu C s výsledky: ČSR—Maďarsko 3:0, Francie 2:0, Belgie 5:0. V semifinálové skupi­ně B obsadilo naše mužstvo druhé mís­to: ČSR—USA 0:2, Švédsko 4:1, Rakous­ko 2:1. Výsledky ve finále: ČSR—Anglie 0:5, Kanada 0:7, USA 0:2. Konečné po­řadí: L Anglie, 2. Kanada, 3. USA, 4. ČSR. Sestava mužstva ČSR: Peka, Boháč — Pušbauer, Hromádka, Košek — Tožička, Maleček, Kučera — Tróják, Z. Jirotka D Jirotka, Cetkovský, Ulrich. • V. ZOH — sv. MOŘIC — 1948: Tur­naje se zúčastnilo devět týmů, hrálo se systémem každý s každým. Výsled­ky: ČSR—Kanada 0:0, Švýcarsko 7:1, USA 4:3, Švédsko 6:3, Anglie 11:4, Pol­sko 13:1, Rakousko 17:3, Itálie 22:3. Konečné pořadí: 1. Kanada (15 b., skó­re 69:5), 2. ČSR (15 b., skóre 80:18) 3. Švýcarsko, 4. USA. 5. Švédsko, 8. Ang lie. Mužstvo ČSR: Modrý, Jarkovský — Sláma, Trousílek, Hajný, Šťovík, O. Zá­­brodský, Pokorný — Tróják, V. Zábrod­­ský, Konopásek, Roziňák, Drobný, Sti­­bor, G. Bubnik, Bouzek, Kobranov. • VI. ZOH — OSLO — 1952: Hrálo se systémem každý s každým za účasti devíti mužstev. Výsledky: ČSR—Kanada 1:4, USA 3:6, Švédsko 4:0, Švýcarsko 8:3, Polsko 8:2, Finsko 11:2, Německo 6:1, Norsko 6:0. V konečném součtu mělo mužstvo ČSR stejně bodů jako Švédsko (12) a bylo nařízeno další vzájemné utkání, které mělo rozhod­nout o třetím místě v turnaji. Naši prohráli 3:5. Konečné pořadí: 1. Kana­da, 2. USA, 3. Švédsko, 4. ČSR, 5. Švý­carsko, 6. Polsko. Sestava mužstva ČSR: Richter, Záhor­ský — Gut, V. Bubnik, Ošmera, Nový, Lidral, Z. Pýcha — VI. Bubnik, Danda, Charouzd — Rejman, Bartoň, Sekyra — Hajšman, Blažek, Sedlák. • VII. ZOH — CORTINA D’AMPEZZO — 1956: Hrálo se ve třech skupinách, první dvě mužstva postoupila do finálové skupiny. Mužstvo ČSR vyhrálo skupi­nu B, porazilo USA 4:3 a Polsko 8:3. Finálové, výsledky: ČSR—SSSR 4:7, USA 3:6, Švédsko 0:5, Německo 9:3. Konečné pořadí: 1. SSSR, 2. USA, 3. Kanada, 4. Švédsko, 5. ČSR, 8. Německo. Mužstvo ČSR: Vodička, Jendek —. Gut, V. Bubnik, Biinter, Kasper — VI. Bub­nik, Bartoň, Danda — Bacílek, V. Zá­­brodský, Pantůček — Návrat, Vaněk, Prošek — Klůc, Cimrman. • VIII. ZOH — SQUAW VALLEY — 1960: Do finálové skupiny postoupila první dvě mužstva z kvalifikačních sku­pin. Mužstvo ČSR obsadilo ve skupi­ně C druhé místo za USA, s jejichž tý­mem prohrálo 5:7, porazilo Austrálii 18:1. Finálové výsledky: ČSR—USA 4:9, Kanada 0:4, SSSR 5:8, Švédsko 3:1, Ně­mecko 9:1. Konečné pořadí: 1. USA, 2. Kanada, 3. SSSR, 4. CSR, 5. Švédsko, 8. Německo. Sestava týmu ČSR: Nadrchal, Dvořá­ček — Gut, Tikal, Mašláň, Kasper, Potsch — VI. Bubnik, Pantůček, Danda — Starší, Golonka, Vlach — Jiřík, Va­něk, Černý, Volf. • IX. ZOH — INNSBRUCK — 1964: Přihlášených 16 týmů sehrálo podle vy­losování kvalifikační utkání, jejichž vítězové vytvořili skupinu A, poražení skupinu B. Mužstvo ČSSR porazilo v kvalifikaci Japonsko 17:1. Finálové výsledky: ČSSR—SSSR 5:7, Kanada 3:1, Švédsko 3:8, USA 7:1, Finsko 4:0, Švý­carsko 5:1, Německo 11:1. Konečné po­řadí: 1. SSSR, 2. švédsko, 3. ČSSR, 4. Kanada, 5. USA, 8. Finsko, 7. Ně­mecko, 8. Švýcarsko. Skupinu B vy­hrálo Polsko. Mužstvo ČSSR: Dzurilla, Nadrchal — Potsch, Tikal, Gregor, Sventek, Šmíd — VI. Bubnik, Walter, Vlach — Dolana, Jiří Holík, Černý — Pryl, Golonka, Ji­řík, Klapáč. (pn)

Next