Československý Svět, leden-červen 1970 (XXV/1-12)
1970-01-29 / No. 2
MEDAILÉRSKÉ UMĚNÍ Umění nejintimnější a — chcete-li — nejvybranější, umění tváře i osudu, událostí i symbolů, víry i beznaděje. Tot medaile i plaketa. Citovali jsme slova z předmluvy katalogu výstavy české a slovenské medaile z let 1508—1698; uspořádané v Praze v renesančním Letohrádku královny Anny u příležitosti XIII. mezinárodního kongresu FIDEM (Fédération Internationale des Médailles se sídlem v Paříži). Přesně vyjadřují podstatu medaile i jak a čím na nás dodnes — i po staletích — nepřestává působit. Srovnáváním medailí z různých dob, jak to právě umožnila výstava v letohrádku, jako kdybychom četli v dějinách země. A zároveň je to veliký pocit z umění, jímž medailérství je. Zatímco v prvním patře Letohrádku královny Anny se konala přehlídka medailí z desítek zemí světa, přízemí patřilo vývoji historické i soudobé medaile české a slovenské, které mají bohatou tradici a vynikající hodnotu uměleckou i řemeslnou. Medaile se zpočátku u nás razily podobně jako mince, později vznikají lité. Náboženskou tematiku a portréty slavných lidí své doby, převažující v medailích 16.—19. století, s nástupem 20. století vystřídala tematika světská, oslavující výročí nebo činy a události, připomínající významné chvíle národů. A ty nejsoučasnější medaile upoutávají nejrozmanitějšími náměty, v nichž se projevuje myšlenkový svět jejich tvůrců, kteří pro nové myšlenky a společenské zájmy zároveň hledají a s úspěchem nalézají také nové formy výrazu a ztvárnění. Česká a slovenská medaile, jejichž hlavními středisky byly v minulosti Praha, Kremnice, Kutná Hora, Jáchymov a také České Budějovice, se představila na výstavě široké veřejnosti a velkému počtu zahraničních účastníků kongresu více než tisíci exponáty. Vznikla tak přehlídka u nás zcela ojedinělá. Potěšila zjištěním, že české a slovenské medailérství zaujímá místo nikoliv nevýznamné mezi předními státy v této krásné umělecké tvorbě. Z výstavy, která byla přenesena do Slovenské národní galerie v Bratislavě, přinášíme alespoň několik charakteristických ukázek prací českých a slovenských medailérů z dávných let i ze současnosti. M. B. Dietrich Hieronymus (působil v první polovině 16. století v Kraslicích): Adam a Eva — stvoření Evy a vyhnání z ráje“, ražená, stříbro J. T. Fischer (1912 až 1957, Znojmo): „Prokop Diviš", 1948, ražená, bronz Zd. Kolářský (1931): „Národní umělec Jan Zrzavý“, litá, cín J. V. Kittel (1694-1769): „Marie Terezie — osvobozeni Prahy“, 1743, ražená, stříbro Jeremiáš Róth (rytec a medailér kremnické mincovny, zemřel r. 1738): „Svätojurovská medaila“, 1738, rytá, stříbro Milan Knobloch (1921, Praha): „William Shakespeare“, 1964, litá, bronz SKLENĚNÉ PRYSKY Ve východočeských museích v Litomyšli, v Poličce a v Pardubicích jsou zachované staré malované lahve tak zvané „prysky“. Jsou osmihranného nebo hruškovitého tvaru s úzkým hrdlem. Protože v dřívějších dobách sloužily k postřikování či popryskování svěcenou vodou o velikonocích, říká se jim „prysky". Dodnes se tento zvyk zachoval v některých krajích Sovětského svazu a Polska. Časem však se těchto lahví začalo užívati k jinému účelu. Byly naplňovány sladkými likéry i obyčejnou kořalkou. A mládenci dávali děvčatům o velikonocích při pomlázce nebo t. zv. „šmerkustu“ z těchto lahví připíjet. Jsou malované, někdy žertovně, někdy jen dekorativně, a obyčejně na druhé straně jsou verše. „Nic vve svvětě lepsejho nemůže býti, tak gako dobré přátelstvvo zachovvati." „Poslussně vvitám pani hosti: Hned nalegu kořalky dosti.“ „Kdo chce kořalku pjti musí peníze vkapse miti.“ „Lepeg Hodnim vvogakem neba Darebnim Sedlákem." „Diss Smese Nagedli naPili, Budeme se Blížit Posteli." „Ty jediná ses mně líbila." „Jak dlouho budu žiti, srdce mé máš stále miti." „Ať žije počestné řemeslo pekařské 1764.“ BOŽENA VEJRYCHOVÁ-SOLAROVÁ, nositelka Rádu práce Dvě kuli umí výročí Hovoříme-li o českých karikaturistech, nikdy nemůžeme vynechat ANTONÍNA PELCE, českého malíře, který se zabýval hlavně politickou karikaturou a satirou. Byl satirikem v pravém slova smyslu, byl i malířem humoristickým. Působil v satirických i humoristických listech, v denících. V předmnichovské republice tepá měštácké zlořády, při nástupu fašismu v sousedním Německu je to právě on, který svými kresbami burcuje z lhostejnosti. V polovině letošního ledna by bylo Antonínu Pelcovi 75 let. Zemřel v roce 1967 jako národní umělec, profesor Akademie výtvarných umění, nositel Rádu práce, laureát Státní ceny Klementa Gottwalda a československé Ceny míru. Jeho dílo tvoři trvalou součást našeho moderního umění a nalezlo pronikavý ohlas i za hranicemi Československa. Práce českého krajináře ADOLFA KOSÄRKA zná dozajistě mnoho našich krajanů. Jeho obrazy vlastní Národní galerie, stal se klasikem. Nyní by oslavil svých 140 let. Byl pokračovatelem Navrátilovým vedle Ulíka a Mařáka. Adolf Kosárek cestoval po evropských zemích, ale maloval hlavně českou krajinu. Dovedl vystihnout její charakter a náladu. Volil ve svých obrazech tlumené tóny, předlohy jeho práce byly hluboké lesy nebo deštivé počasí v kraji. Z nejznámějších jeho obrazů jsou Česká krajina. Poustevna, Krajina před bouřkou, Partie ze Šumavy, Motiv od Pardubic a jiné. INSITNÉ UMENIE V BRATISLAVE Výstava jedinečná svojím rozsahom i výberom prác, sústreďovala v národných oficiálnych expozíciách 20. krajín vyše 600 prác insitných umelcov. Na slávnostnom otvorení výstavy vyhlásili aj ceny. Prvú cenu — „Cenu Colníka Rousseaua“ udelili juhoslovanskému maliarovi Ivanovi Rabuzinovi. Ceny trienále Bratislava na rovnakej úrovni získali traja autori: Erich Bödecker z Nemeckej spolkovej republiky, Ondrej Stěbrel z Československa a András Súlli z Maďarska. Zábery z výstavy II. trienále insitného umenia, ktorá je v priestoroch Bratislavského hradu ► MORAVSKÁ GALERIE JDE PŘÍKLADEM Patříme k zemím, kde se nejvíce fotografuje. Česká a slovenská fotografie mají významnou historii v našich kulturních dějinách. Naši fotografové se často uplatňují na nejlepšich místech v mezinárodních přehlídkách soudobé tvorby. A přesto dosud nemáme, co už v řadě zemí se považuje za samozřejmé — fotografické muzeum ve vlastním smyslu slova, i když si zrovna nemůžeme stěžovat, že by k tomu u nás nebyly předpoklady. Prof. Rudolf Skopec už takové muzeum — v možnostech soukromníka — má. Zabývá se dějinami fotografie, a v jeho bytě nalezneme vše, co s fotografií souvisí. Jeho sbirka je obdivuhodná a ojedinělá. Avšak přece jen se u nás zrodilo něco, co může být dobrým počátkem příštího fotografického muzea, galerie fotografie nebo jak bychom to ještě mohli nazvat. Moravská galerie v Brně, která zejména v posledních letech uspořádala velký počet podnětných výstav a sama má obsáhlé a cenné sbírky, je prvním ústavem výtvarné kultury u nás, který si založil sbírku umělecké fotografie. Podobně jako existují sbírky starého umění a sbírky moderního umění ve státních galeriích. Vznikla v roce 1962 a díky obětavosti, zájmu a pochopení mnoha fotografujících i těch, kteří sami nefotografují, ale význam tohoto krásného umění je jim nesporný, rozšířila se a dále rozšiřuje, takže už nyní dává značně široký přehled o vývoji především novodobé naší fotografie. Moravská galerie z této nejmladší své sbírky již i uspořádala samostatnou veřejnou výstavu, nazvanou „Současná československá fotografie“. Konala se v Brně a také v Praze. Byla to zajímavá přehlídka a měla velký ohlas na veřejnosti. Moravská galerie je dobrým příkladem pro největší naše ústavy — Národní galerii v Praze a Slovenskou národní galerii v Bratislavě. Neboť i tam by měla být zastoupena umělecká fotografie, svědek doby i její spolutvůrce spolu s ostatními uměními. Ve sbírce umělecké fotografie v Moravské galerii v Brně je mnoho pěkných prací. Alespoň několik z nich jsme vybrali pro vás a uveřejňujeme je v reprodukci. —an— KUPEC BENÁTSKY v Národním divadle Na první scéně byla premiéra komické opery o třech dějstvích podle Shakespearova Kupce benátského na text Jaroslava Vrchlického. Původní titul Foersterovy opery Jessika, poprvé provedené na scéně Národního divadla v roce 1905, byl se souhlasem skladatele změněn, takže od páté inscenace toho díla v roce 1947 v Národním divadle je tato třetí Foerstrova opera uváděna pod populárnějším titulem Kupec benátský. Československý svet vychází každý druhý čtvrtek — vydává Československý ústav zahraniční řídi redakční rada, za obsah odpo— vídá Jiří Haine — Redakce a administrace Praha 1-Malá Strana, Karmelitská 25, telefon 55 04 41 až 42 — Předplatné v tuzemsku 30 Kčs ročně, jednotlivá čísla 1,20 Kčs, předplatné v cizině ÜS $ 2 — nebo přepočteno na příslušnou částku v jiné měně — Novinová sazba povolena ministerstvem spojů J. zn. ÜS/14-23 70: 4798-55 ze dne 2. XXI. 1969 - Tiskárny: Mír, novinářské závody, n. p., závod 4, Václavské náměstí 36, Praha 1 a Svoboda, n. p., závod 1, Praha 5-Smíchov, S. M. Kirova 43 - Dohlédad poštovní úřad Praha 022 Na snímku: Karel Berman (Shylock) a Miloslava Fidlerová (Jessika)