Československý Zpravodaj, 1956 (No. 96-148)
1956-01-04 / No. 96
- 2 - V této věci jsou členové i předsedové kolchozů naprosto zajedno - jako třeba v JZD v Poustce, kde předseda "přehlížel různé závažné nedostatky - nedodržování pracovního řádu, nadměrné stavy zvířectva na záhumenkách, poruč ování vzorových stanov..." Takových předsedů musí být v československých kolchozoch tisíce, soudí-li se podle denního pranýřování družstevníků v tisku režimu. Touha po "vlastním" se však nezastavuje u udržování nadměrných záhumenků, které někdy dosahují až čtyřnásobku úředně povolené výměry. Rolníci mají na příklad také zvláštní poměr к hospodářskému nářadí, jak rovněž prozrazuje komunistický tisk. Starají se jen o'tevoje", o to, co si do družstva s sebou přinesli, a ostatní nechávají rezivět. "Humorist: ký" pražský týdeník Dikobraz by přisel o velmi podstatný a vděčný námět karikatur, kdyby nebylo opuštěného a poškozeného družstevního nářadí a strojů po celém českém i slovenském venkově. "Volný" poměr družstevníků ke kolchozu se projevuje ještě jinak - tam kde to je hospodářsky asi nejškodlivější: družstevníci se pokládají za zaměstnance a jejich stanovisko je namnoze stejné jako tradiční zednické: "padla". Loňského roku uveřejnily na příklad Zemědělské noviny zprávu, že družstevníci žádají osmihodinovou pracovní dobu. Sedmého prosince oznámil bratislavský "Lud", že ve Vlčkovciach družstevníci chodí na pole ráno v 9 hodin a ve 5 odpoledne už jdou domů - a to uprostřed sklizně cukrovky. Jak to pak vydapá na polích, popsala ostravská Nová svoboda 29. listopadu. V kolchoze Liptán "na poli zůstala část úrody, píce a sena". Ve slovenském družstvu v Chotíně zase zhynulo 50 jalovic, "pokosené krmoviny z 15 hektárov zhnily, zmrzlo a zhnilo 15,000 kilogramov kŕmnej repv", jak sdělila Pravda. 29. září. V V» V/ v v Spatné hospodaření spočívá jednak v tom, že družstevníci pracují na "svém" a na družstevní nemají čas, jednak také v tom, že mnozí kolchozníci si zachovali sklony к samostatnému podnikání. Berou si na příklad družstevní koně к soukromému svážení dřeva, aby si přivydělali. Dopravují cukrovku do vlastních sklepů místo do státního cukrovaru. Svážejí pro sebe vše, co se svážet dá. Režim tomu říká, že se v družstvech krade. "Rozkrádanie je jednou z hlavných metiel slabo hospodáriacich družstiev",„bylo možno slyšet na bratislavském rozhlase 25» října. "Fri tom možno hovořit o dvoch formách rozkrádania. Su prípady,kedy sa rozkráda družstevný majetok zámerne a vo velkom." "Nezáměrně" se asi krade v malém - ale ty malé krádeže jsou prý horší, protože je jich mnohem víc. Význam shora popsaných potíží tkví také v tom, že jsou způsobeny nespokojeností družstevníků s prací a cdměnou. Za těžkou zemědělskou práci dostane zemědělec nepoměrně menší odměnu nežli dělník ve městě. JTo se na venkově ví, a proto si družstevníci pomáhají jinak a vezmou si část úrody jimi vypěstované. Tím se ovšem družstva hospodářsky ještě více oslabují a jejich výnos Československé zemědělství se tu pohybuje v začarovaném kruhu.zůstává malý. Režim má ovšem také kolchozy, které hospodaří dobře. Je jich několik desítek z celkového počtu téměř sedmi tisíc. Tyto zvlášt podporované kolchozy dává režim za vzor, jich používá jako argumentu pro dal-ší socialisaci venkova. Je to ovšem hospodářská hra na schovávanou. Převážná většina členů družstev by od mžiku ráda z kolchozů vystoupila. Podle toho vypadá jejich práce na "panském". A podle toho lze také soudit na budoucí vývoj československého zemědělství, které během příštích pěti let má být zkolektivisováno z naprosté většiny. _ FEP