Květy, leden-červen 1953 (III/1-26)

1953-01-01 / No. 1

Bývali trampové.. . Tisíce prchají nás z města, z města, kde hnije starý fád, a jediná je naše cesta, po které se jdeme rvát. Cesta ta nasáklá je krvi těch, již padli pro lepit svět, někdo z nás musí býti prvý, který překročí bajonet . . . Po první světové válce, v m kdy se rodila naše komunistická t strana, počala i v mládeži klíčit touha po úniku z kapitalistického područí. Takovým „útěkem od skutečnosti“ bylo trampování. Mladí lidé popadli na konci týdne široké sombrero a utekli na čtyřiadvacet hodin z města, zamo­řeného kouřem a měšťáckými předsudky. Venku se cítili vol­něji. Snili o novém, krásnějším světě, v němž už dělník nemá hlad, a jejich romantika se pomalu měnila v třídní uvědomění. Počali se scházet i ve městech, pořádali debatní kroužky a vydá­vali i svůj časopis Tramp, jehož existenci udržovalo několik vytr­valců jako Géza Včelička, Zdena Ančík. Karel Konrád a j. Heslo „Tramp chudý musí býti rudý“ dráždilo blahobytné měšťáky a stávalo so, že byly proto stránky Trampu důkladně vybíleny. V tiché Vojtěšské ulici v hos­půdce U Černých našel tento ko­lektiv mladých své útočiště. Schá­zeli se tu dělníci, literáti i studenti. Pořádaly se besedy, o jejichž úro­veň pečovali nezapomenutelný Julius Fučík, Vašek Káňa, Franta Tumovec, Géza Včelička. Každý pracoval podle svých schopností. Mladi ruce soudruhu dychtiví vykonávaly svěřeni úko­ly. Tiskly se letáky, nabádalo se ke stávkám, konaly se veřejní proje­vy a sbírky pro stávkující. To byla cílevědomější práce pro trampa než naivní romantika Divoklho zá­padu. Vládnoucí třída sledovala tuto ěinnost s nelibostí. Děl^^gjcchno Množní, aby zarazila růst uvědo­mování proletariátu. Valící se proudy však nelze zadržet. Beznadějná nezaměstnanost, policejní obušky a nedostupně krámy plni zboží podporovaly hledáni cesty z tohoto hnijícího řádu. Novými akcemi se získávali další účastníci třídního boje. Ani kopyta policejních koni nemohla přehlušit vítězný zpěv mladých hrdel: Kamarádi, cil už se blíži, je třeba přidat do kroku . . . A cíl se přiblížil. Bylo mnoho těch, kteří překročili bajonet a ne­dožili se nového světa, za nějž bojovali. Zůstala po nich jen hlu­boká, trvalá vzpomínka. Trampové už dnes patří minu­losti. Z tehdejších mladých bojov­níků se stali dobří dělníci, literáti, umělci a státnici. Ukazují cestu ndfvl mládeži, ne již cestu kame­nitou, ale pěkně pískem vysypa­nou. Lucie Trnková, Praha XI Trampoty s obouváním Mám také připomínku k dopisu A. Slaninové v 49. čísle Květů, nazvanému „Maličkosti, které ztrpčují život“. Učím v mateřské škole, kde máme 45 dětí. S obouváním dětí je skutečně velká potíž, zvláště nyní v zimě. Jedním z úkolu učite­lek a pěstounek mateřských škol je naučit děti samostatnosti, tedy i samostatnému oblékání a obou­vání. Některé boty však dají práci i nám a děti si s nimi už vůbec neporadí. Na příklad vysoké boty, které se šněrují na háčky. Háčky se brzy ulámuu a boty pak vůbec nejdou šněrovat. Některé boty, třebas jsou dětem dost velké, mají příliš úzké paty. Při jejich obouvaní se . nothě zapotí dítěi pěstounka. A tkaničky ovšem, ty se nejvíce natrápí. V botách je Často tak malý otvor, že tkanička ani nejde protáhnout. Bylo by dobře věnovat dětské obuvi péči i po této stránce. Po­slouží se tím hlavně pracujícím matkám, jež obouvání dětí zdržuje ráno, když pospíchají, aby přišly včas do práce. Marie Boušová, Hazlov Bratrská družba škol J>2 v listopadu 1951 navázala naše I. devítiletá škola v Přerově družbu s IX. devítiletou školou v Bratislavě. Pro učitelský sbor byla velkým přínosem písemná výměna zkuše­ností o výchově, vyučování, pláno­váni práce, prohlubování sjedno­­covaciho procesu a odstraňování zlomu mezi V. třídou národní školy a I. třídou Školy střední. Kromě toho došlo novou formou k navázání přátelských styků mezi slovenskými a českými žáky a je­jich rodiči. V únoru 1952 si školy vyměnily na týden třicet žáků ze střední školy a V. třídy národní školy i s učiteli. Slovenské děti byly ubytovány u rodičů těch žáků. kteří našli milý domov v Brati­slavě. Žáci chodili normálně do školy, učili se, zúčastnili se žákov­ských kroužků, shromáždění, di­vadelního představení, a prohlédli si zajímavosti města. Na konci školního roku uspořádaly pak sou­běžné třídy obou škol společné výlety, na nichž se všechno žactvo vzájemně poznalo. V letošním školním roce byla výměna opako­vána už v říjnu a bylo při ní pama­továno hlavně na děti zaměstna­ných maminek. Ani rodiče nezústaMMMRáni družby pozadu. Na pozvání rodi­čovského sdružení IX. devítileté školy v Bratislavě uspořádali v listopadu přerovští rodiče zájezd do hlavního města Slovenska. Tam je velmi přátelsky přijal jak ředitel školy G. Michnay, tak i slovenští rodiče, kteří také účastníky vý­pravy ubytovali. A tak nám tato družba pomáhá k prohlubování vzájemných styků, odstraňuje zbytky bývalé nedůvě­ry a otvírá cestu k opravdu bratrskému spolužití Cechů a Slováků. Sdružení rodičů a přátel školy při I. jednotné devíti­leté škole v Přerově Pamatujte na náhradní součástky Koupil jsem si loni povoznic­­kou lampu. Velkou, petrolej'»'.ot lampu. Avšak moc jsem *5 sTí neposvítil. Záhy mi praskl cylindr a bylo po svícení. Náhradní cy­lindr se totiž u nás v celém kraji nedostane. Sháním jej při každé příleži­tosti. zkouším všechny prodejny od Jednoty přes Kovomat až po Chemodrogu, pro jistotu i do Zdaru zajdu, cylindry však nejsou. Prodavači mi nabízejí kompletní lampy nové, ale zdá se mi trochu drahé a nehospodámé kupovat lampy do zásoby. Jak je možné, že se nevyrábějí náhradní součástky k běžně prodá­vanému zboží ? S baterkami je to podobné. Svítilnu lze koupit všude, ale sehnat do ní baterku nebo žárovku je umění. Jar. Kich, Hlasno 2 BAJKA O KOCOURU BEZ BOT ROSTISLAV DOSTÁL Kdekdo už si tropi šašky z kocourových bájných bot. „Čtyři díry do podrážky - styrf se, Macku, jsi ty Skot!“ „Posouzeno objektivně, mají pravdy víc než dost,“ dumá kocour, zívne líně. „není to však šetrnost. Informace hledám, rady, člm své boty vyléčím.“ Vtom se ozve ze zahrady: „Čimčarará, člm já vfm!" „Vrabčák, ten mi toho poví." vrčí Macek, „rohá ber!“---­„Člm, člm, radím: do Obnovy zanes křápy plné děr.“ Dál! Dvakrát se stěhovali, načež v dílně řádil tyf. dovolenou si pak vzali. „Budou za rok!“ -,.ó, to dřív!" Žel, stroje jsou polámané, od skladiště zmizel klič. „Strpení, jen chvilku, pane." A bilance! Boty pryč. Kocour bez bot vzdychá: „Vzpoura! Obnova je (čert vem hlad!) pro kočku, ne pro kocoura. Zakousl bych ji - a rád.“ Posléz Macek snědl vrabce; čas je pomstit ptačí smrt. Jak, Obnovo! Učiň krátce přes mezery v práci škrt. jenom tak se do pohádky v knížky českých báchorek Kocour v botách vrátí zpátky, našich děti přítel, rek. „Obnova je něco k snědku!“, hloupý dotaz Macek vznes. „Ne, kocouři prapradědku, každé kotě vl už dnes, v Obnově, že obnoví ti obuv barev, druhů všech - novotou se jen jen svitl!“, křičí vrabci s blízkých střech. „Myš nabízím za adresu,“ Macek loudi. „Zelná pět!“ - „Pane Obnov, boty nesu, zpět je chci co nevidět.“ „Za čtrnáct dnů spravíme je, zatím není matrijál.“ Za dva týdny: zrada, zle je, ONV nám sily vzal. KRESLIL V. REICHMANN Z NEOTIŠTĚNÝCH DOPISŮ Odběratelům •Jiráskových spisů K četným dotazům čtenářů uveřejňu­jeme zprávu ministerstva informaci a osvčty odběratelům dvaarřicetisvazkovébo souboru Jiráskových spisů: Podle rozhodnutí presidenta Čs. akademie věd ministra prof. Dr Zdeňka Nejedlého, který byl osobně Mistrem Aloisem Jirás­kem pověřen vydáváním a úpravou jeho spisů, byl plán souboru po­někud pozměněn. Poslední dva svazky, které měly obsahovat práce Sobota, Na ostrově a Petr Kmínek (sv. 31) a Básně a menší prózy (sv. 32), budou obsahovat dramata z doby husitské a dramata z doby novější. V prvním čtvrtletí 1953 dosta­nou čtenáři 29. svazek, t. j. IV. díl U nás, a 30. svazek, Maloměstské historie. Na základě nové úpravy dvaatři­cet i svazkového Jiráskova souboru dostanou v r. 1953 odběratelé prvního vydání ucelený a přehled­ný výbor Jiráskova díla, doprová­zený hlubokou a dosud největší studií o Jiráskově díle z pera pana ministra prof. Dr Zdeňka Ne­jedlého. Ministerstvo informaci a osvěty Tétováni sáčku v obchodech Čtenář Vojtěch Hubert z Českých Budějovic se pozastavoval nad tím, že některé pekařské prodejny účtuji za sáčky, do nichž balí pečivo, 50 haléřů, a ptal se, je-li to správné. Ministerstvo vnitřního obchodu nám k tomu sděluje: Děkujeme za snahu očistit socialistický obchod od nešvarů jako je účtování sáčků spotřebiteli. Tato nesrovnalost pramení z toho, že na jedné straně jsou sáčky pro­dejně účtovány, na druhé straně je však prodejna spotřebiteli účto­vali nesmí. Kde je váženo bruto za neto (mouka, cukr atd.), tam je vše v pořádku. V pekárnách a pro­dejnách vajec, kde se zboží neváží, nastává diference, která bude odstraněna dne 1. ledna 1953, od kdy sáčky nebudou již prodejnám účtovány. MVO — Hlasmi správa obchodu potravinářským zbožím OBZORY DOPISŮ Nekuřáci se bouří Na loňské konferenci zdravot­níků potvrdili lékaři, že kouř opravdu nekuřákům škodí, a sami vyslovili požadavek, aby kuřáci zmírnili kouření zvláště na schů­zích, kde bývá přítomno mnoho žen. Když jsem jednou navrhla na okresním aktivu, aby kuřáci své kouřeni poněkud omezili, souhla­silo se mnou přes polovinu pří­tomných. J. Dostálová, Bílá Hora Každému rozumnému člověku je jasné, že kouření neprospívá hmotně ani zdravotně. Napomáhá k Bůrgerově chorobě, kataru prů­dušek a p. Stesky na kouření na schůzích slýcháme často. Se strany kuřáků bylo dosud velmi málo porozumění vyřešit tuto věc ro­zumně a zdravě tím, že by si za­kouřili na chodbě nebo v přestáv­ce. I na pracovištích by se mělo kouřit co nejméně. Naši pracující nás také ně­kolikrát upozornili, že v Praze není ani jedna kavárna, která by měla nekuřácké oddělení. Československý Červený kříž, závodní skupina ČKD Stalingrad

Next