Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)

1971-07-24 / No. 29

DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET, TORONTO 3, ONTARIO CANADA — PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICE No. 29 (726) Vol.17. SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 July 24, 1971 NOVOU CESTOU Jan Dočkálek: President Spojených států oznámil světu, že se rozhodl pro novou ces­tu - přijat pozvání k osobní návště­vě rudé Číny. V televisní relaci ne­prozradil vůbec nic z toho, co bylo a skutečnou příčinou tajného jednání co tento náhlý obrat uspíšilo. Zdůraznil však, že se nejedná o zhor šení styků s kterýmkoliv státem na světě, naopak, že jde o trvalé zajiš­tění světového míru. Od chvíle, kdy rudá Čína byla u­­znána Kanadou, bylo jasné, že Ka­nada hrála roli avantgardy. Je zvyk lostí, že k čemu se rozhodne Kana­da, v tom je brzy následována Spo­jenými státy. A naopak, v případech kde jsou Spojené státy vpřed první, jsou následovány krátce na to Ka­nadou. Dle toho můžeme se lehce nadít, že uznání rudé Číny a jeho přijetí do rodiny Spojených národů je otázkou nejbližších dnů. Proto není prohlášení presidenta Nixona pro zasvěcené kruhv žádným pře­kvapením, i když jednání o Nixono­­vě návštěvě v rudé Číně bylo ve­deno tajně. Otázkou ovšem zůstává, jak bude po přijetí rudé Číny do Spojených národů naloženo s Tajvanem (For­mosa) a jeho vládou, která až do­sud, byla mluvčím celé Číny a z to­hoto titulu bylo jí přiznáno právo velmoci, včetně stálého členství v bezpečnostní radě Spoj. národů. Tomu, kdo sledoval v posledních dvou letech vývoj světových udá­lostí s patřičnou pozorností, jistě ne ušla skutečnost, že Spojené státy jsou už dávno nespokojeny s bez­­ohlednosí Sovětského svazu. I když podle diplomatických zvyklostí je mezi oběma státy “klid zbraní”, pře ce jen se nelze divit, že ta nebo ona strana občas “přestřelú”. Není dob­ře myslitelné, aby ku př. Spojené státy protestovaly proti takové so­větské invasi Československa. Přece však - i když musí k vůli klidu a jakési pomyslné “dobré vůli” mlčet, není jim to zcela lhostejné. Stejně je tomu v otázce Israele, bezohled­nému tlaku v oblasti Středomoří, v otázkách dodávky zbraní severnímu Vietnamu, sloužícím k zabíjení a­­merických vojáků. Proto jsou hledány cesty a cestič­ky, jak zastavit nebo dočasně zpo­malit tuto sovětskou výbojnost a bezohlednost. Konečně se tedy na­šla cesta - uznání rudé Číny, která má stálé rozpory s dnešním vede­ním Sovětského svazu a Jze se na­dít, že právě pro svoji výbojnost a bezohlednost nebude Moskva s to tyto rozpory trvale odstranit. To co v době vlády Josefa Stalina bylo naprosto nemožné, stalo se po­zději za vlády Chruščevovy - vy­zbrojení rudé Číny. Po čase tato ná­hlá láska “ochladla” a Číně zůstalo smutné dědictví: zbraně, tanky, le­tadla bez náhradních součástek, pra­kticky postupně vyřazované. Tak ku př. leteadla byla spravována tak, že ze tří bylo složeno jedno a každá zbylá součástka byla nadále pečlivě opatro úna. Věčně to tak chodit ne­mohlo, ale Moskva trucovala a tru­covala na pokračování. Byla si vě­doma toho, že její soused na Dál. východě se nepohne - nemá čím střílet v případě zjevného nepřátel­ství - a tudíž byla pěkná příležitost obsadit srdce Evropy, zdecimovat Mad arsko ozbrojenou mocí, posta­vit novou flotilu ve Středozemním moři a po zuby vyzbrojit krvelačné Araby, aby po případném válečném dobrodružství na Středním výcho­dě zůstal Sovětskému svazu krásný “výdělek ’ z celé té arabsko-israel­­ské války: nafta Perského zálivu a východní brána k Indickému oceá­nu. Toto všechno můžeme dnes pra­kticky odepsat. To z čeho měla Mo­skva největší strach, stává s eskut­­kem: Uznání rudé Číny vládou Spojených států a navázání užší spolupráce mezi oběma vládami. Bude-li do této “spolupráce” zahr­nuta také pomoc vládě rudé Číny pro případ obrany země, budou se ko musi v Moskvě klepat kolena. Vždyť, a to je historická pravda. Sovětský svaz prakticky dodýchával pod ranami německé armádv v II. světové válce, ale jen do chvíle, kdy Roosevelt nechal vyhlásit zákon o půjčce a pronájmu. A právě tato půjčka a pronájem vyhrála Sovět­skému svazu válku. Jinými slovy: americká pomoc a americká techni­ka zastavila Němce u Moskvy, Le­ningradu a Stalingradu. Dlouho, vel­mi dlouho bylo hráno na dvě karty - dvě želízka v ohni. I ten čas do­klepal a dnes již nemusí být sporu o tom, na čí straně bude americká pomoc v případ? sovětského výboje na Dálném výcWJfc. Překvapení tovaryšů v Kremlu je jistě veliké a nyní bude konečně nutno hrát poctivě a přestat fixlo­­vatľ AUGUSTOVÉ RÁNO Nevravte mi viac dobré ráno spomienka je v ňom krutá žiadah od nás vysloviť sa “áno” aby nám nasadili putá. Pancierom ovinuli moju vlasť a znetvorili na tvári začali na nej ohne klásť červení, tupí barbari. Bože môj, koľkože bude takých rán v nich čas i priestor úzky na duši mojej z oboch strán hrdzavie pancier ruský. V olovenom dáždi svet nerozpoznal slzy suroví kati smejú sa a sú viac viac drzí krv pozmývali dažde a vyzobali muchy svet dýchajúci slobodu zakrmd a ie hluchv. V. Svetlík TENKÁ FOLIE Z PVC UTĚSŇUJE DNO PRŮPLAVU SKANDINÁVIE Bylo by omylem se domnívat - jak jsem o tom ještě před dvěma roky byl přesvědčen i já - že Skaň dinavie ve své studené isolovanosti leží daleko od veškerého dění špi­navé velmocenské politiky. Doznívající odloučenost a přežíva­jící mentální svéráznost se sice prá­vě v současné době projevujje kře­čovitým zdráháním před vstupem do Evropského hospodářského spo­lečenství, lidé však vědí překvapivě mnoho o komunistické Evropě, vzlá ště o Československu. O Černíkově pádu jsem se poprvé dozvěděl vyso­ko v norských horách od lyžařské­ho instruktora a při nedávné dis­kusi v jednom malém dánském mě­stečku jsem si se zájmem vyslechl velice zasvěcenou připomínku o tragické smrti Jana Masaryka. Ob­čané severu na svých prázdnino­vých toulkách rádi zavítají do Pra­hy a mají přitom oči otevřeny. Je­jich zájem byl vzbuzen především obsáhlými novinovými a televizní­mi referáty z Pražského iara. inva­ze i smutných měsíců “Normaliza­ce.” Politická role Skandinávie stále roste. Finský president Kekkonen jezdí pravidelně na weekend do lo­vecké chaty u Moskvy, kde působí jako katalysator sovětských zájmů na evropském severozápadě. Vzhle­dem k přímému sousedství a mno­ha nepříjemným zkušenostem, jež stály Finsko celou Karelii, je Kek­­konenova dobrá vůle více než po­chopitelná. Po poslední návštěvě po tvrdili Sověti, jak si váží korektora svých diplomatických pramenů a bez mrknutí oka odepsali finské ko­munisty, kteří do té dobv přítom­nosti ve vládě dokazovali života­schopnost a konstruktivnost zápa­doevropského komunismu. Na nedávném sjezdu Socialistické Internacionály v Helsinkách se jed­nalo o sovětském antisemitismu. Paní Golda Meir pak překvapivě odletěla do polární hraniční obla­sti, kde se dle tvrzení jistých kruhů setkala se sovětskými představiteli. Póly jednání prý bylo omezení kampaně vedené světovými židov­skými činiteli proti Kremlu a na druhé straně ulehčení výjezdních fo*---nalit pro sovětské občany židov­ského původu. Ve velkých městech Skandinávie se často konají demonstrace ve pro­spěch sovětských Židů. Represen­tativní skupina dánských intelek­tuálů sebrala nedávno 70 tisíc pod­pisů - mimo j. 70 členů parlamen­tu - proti poslednímu leningradské­mu procesu. Kopii apelu, žádajícího spravedlnost pro obžalované, do­stal mimochodem také známý so­větský diplomat Semjon Carapkin, když před lisabonskou schůzkou NATO přijel seznámit norského a dánského ministra zahraničí se so­větskými stanovisky. Když Carap­kin se šťastným úsměvem přijímal od desetileté černovlasé holčičky Pokračování na str. 2. KDO JSME, ODKUD JDEME - A KAM? KDO JSTE . . . Jsou otázky, na které si musí od­povědět každý z nás, a ta titulní patří mezi ně. Jsou odpovědi, které se ve větší či menší míře shodují. To je základ jakéhokoliv společen­ství. KDO JSME? Národ tvoří vědomí jednoty úze­mí, jazyka, historie a kultury. Jsme lidé vytržení ze své země ( ... tu zemi krásnou, zemi milo­vanou, kolébku mou i hrob, již v dědictví mi danou . . . ) těžko, pře­těžko si zachováváme svůj jazyk přes předěl generací, historie, ač matka přítomnosti je věcí, se kterou si nevíme příliš rady a kultura kte­rou jsme si s sebou přinesli musí jen těžko odolávat drtivému kolo­toči životní nutnosti země jež nás přijala, -ale přestáváme, či chceme se pro­to přestat cítit Čechoslováky. ODKUD JDEME? Z míst, jež ač jsou naším domo­vem neposkytovala nám pocit jis­toty a bezpečí, které jsou základ­ním předpokladem pocitu domova. Všichni víme PROČ. Opustili jsme svou zemi proto, abychom mohli žít1 svobodně. Stojí však psáno, že svo­boda je nedělitelná, a naše osobní svoboda zde je tedy částí nesvobody našich rodin, našich řek, lesů, do­mů, celého našeho národa doma. A odešli jsme přece také proto, aby­chom tento prostor mezi svobodou a nesvobodou pomohli překlenout - nebo snad jen k vůli tomu, abychom se věnovali sami sobě? Jen proto, že v této zemi nemusíme stát fron­tu na vepřové a kedlubny? Jen pro to, abychom svůj povznesený zadek vozili na sedadle osmiválce? Pochy­buji, že takovéto důvody kdokoli uvedl jako příčinu svého odchodu do žádosti o politický asyl. Ale pře­ce, zdá se, je mnoho z nás, kteří vyznávají právě jen tento druh lid­ské malosti. Věřme však, že i na tuto otázku najde velká většina z nás časem společnou odpověď. KAM? K nastoupení cesty jež by přines­la i naší zemi, lhostejno už zda by­chom tam znovu chtěli či nechtěli žít, kus svobodné a důstojné lidské existence. A jistě si také přejeme, aby naše země, jednou, do svobod­né soutěže mezi svobodnými náro­dy nevstoupila s neodčinitelným handicapem. Existují způsoby jak se pokusit zabránit tomu? Pokračování příště VÝZVA! Založení stalé katedry českého a slovenského jazyka při Chicagské Universitě je věcí všech věrných Če­chů aSlováků žijících ve svobodném světě. V duchu našich nejlepších ná­rodních tradic vyzýváme krajany k uzavírání dobrovolných peněžních úvazků k dosažení tohoto cíle. Je to jedna z mála příležitostí dneš ní doby, kdy z malých obětí lze vy­budovat mohutný pomník národům z kterých jsme vyšli a jejichž přínosu světové kultuře nesmíme nechat za­pomenout. NEPROMARNĚME TUTO PŘÍLEŽITOST ! ! ! Podrobnější informace na adrese: Czech and Slovak Studies University of Chicago, 1050 East 59th Street, Chicago, Illinois 60637, USA. TECHNIKA Nejsiiuější kabel na světě Hanover DaD •- Tento kabel, kte­rý byl zhotoven na zvláštních stro jích dvou elektropodniků v Západ. Německu, je silný jako pipelina. Je to vysokofrekventní kabel o průmě­ru 25 cm, který má být nej silněj­ším kabelem, na světě. Je určen pro největší evropské krátkovlné stře­disko, které staví Německá pošta pro vysílačku “Deutsche Welle” zá­padně od Mnichova. Dosavadní vy­sílací a přenosné stanice pro poslu chače na celém světě, už nestačí. Nové středisko bude mít 12 vysoko­frekvenčních vysílaček, z nichž kaž­dá bude mít kapacitu 500 kw. No­vý dutý kabel slouží pro přenášení vysílací energie z vysílací budovy k 67 anténám, umístěným na stožá­rech vysokých až 125 m. Během provozu slouží náplň stlačeného vzduchu mezi měděným vnitřním vodičem a aluminiovým vnějším vodičem k elektrické izolaci a od nímání tepla. wl. POZVANÍ NA IX. SJEZD! Počátkem září u nás doma plavci a atleti končívali sezónu a na fot­balových hřištích začínal boj o bo­dy. Ti, co sezónu končili, obírali se vzpomínkami, počítali úspěchy a ne úspěchy a dělali tak zvanou bilanci. I my, sportovci žijící v cizině, má­me vzpomínky na naše starty a jis­tě každý na ně rád vzpomíná. Ne­vadí, zda jsme byli representanty nebo hráči I. ligy či divize nebo jen hráči některého venkovského klubu. Byli jsme prostě sportovci, vyzna­vači jakéhokoliv sportu, který dove­de tělo zocelit a připravit na tvrdý život a který dovede ducha naplnit odvahou. Mnoho z nás právě sportu děkuje za tuto tvrdou přípravu pro život. My, sportovci v Chicagu, nemůže­me dělat ještě bilanci sezonv. neb ta vrcholí ve dnech 4., 5. a 6. září. V těchto dnech pořádá Čs. svaz sportovců v zahraničí IX. Sjezd. Provedení tohoto Sjezdu bvlo svě řeno nám, sportovcům v Chicagu. Budeme se snažit, aby všechno kla­palo a vše, co uděláme, bylo dobré. Víme, že je s tím spojená velká prá­ce a zodpovědnost, ale pustili jsme se s chutí do práce, abychom uká­zali, že isme byli hodni pověřením tohoto Sjezdu. Těšíme se na Vás a na shledanou u nás v Chicagu! Josef Groeger, předseda Sjezdu. Pro milovníky sportovní historie Právě vyšla dlouho očekávaná knížka “Pepa Maleček vypravuje”, ve které jeden z nejpopulámějších a nejvšestrannějších čs. sportovců líčí, perem Milo R. Tůmy, svůj bo­hatý sportovní život. Zájemci o tuto knížku v ceně 4 dolarů prosím vo­­leite O. Pokorného na telefonní čís. 278-6263. Týdeník je dobré mít Naše Hlasy předplatit

Next