Rudé Právo, leden 1972 (LII/1-25)

1972-01-03 / No. 1

Proletáři všech zemí\ spojte seNovoroční projev presidenta ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V PONDĚLÍ 3. LEDNA 1972 ČÍSLO 1 — ROČNÍK 52 (Právo lidu ročník 75) CENA 50 HALÉŘŮ KRONIKA DALŠÍ ETAPY PĚTILETKY SE OTEVŘELA V první minutě nového roku Je přesně 24 hodin. Odešla poslední minuta starého, začíná ta první roku 1972 — druhého roku páté pětiletky. Okamžik, který zpravodajové Rudého práva prožili v místech, kde chod životadárné práce se nikdy zastavit nedá, kde čas i práce pro­bíhají v nepřetržitém rytmu. I v těch místech nastala sváteční chvilka pro ty, jimž povinnosti velí bdít, střežit, pomáhat. Slova zachycená reportérem mají mnoho společného. Zaznívá z nich pohoda i elán, víra v síly sepjatého kolektivu. Ano, vloni jsme si ověřili, co hory přenáší, dobrý rok jsme prožili. A letošní — byť náročnější — musí být ještě plnější společně dosaženými úspěchy. První minuta druhého roku pětiletky ... Představuje pouze kalen­dářní zlom. Naše odhodlání vytrvat v nastoupené cestě nepoleví. V jednotné vůli a s optimismem půjdeme snáze a rychleji. CVICNÝ POPLACH Požární útvar Kladno neosiří nikdy, takové ]e už povolání těch, kdo bo­jují proti ničivému ohni. Nový rok Cekal alespoň symbolický přípitek. »Na zdraví kamarádi,« pravil mladý velitel silvestrovské pohotovostní smě­ny V. Koteienský, »a aspoň do rána klid ...« Dispečerka Marie Sachrová s chutí pozvedla к ústům sklenku — džusu. »Co si přeji do nového roku? Spoko­jenost, mír pro naše domovy 1 svět. Oslavovat budeme později, I v rodině. Děti zůstaly dnes doma, s tatínkem. Jako požárník sloužil zase na Štědrý den.« Pár hodin předtím hlas Marie Sach­­rové ohlásil místním rozhlasem na rozkaz velitele poplach. Lidé v mod­rých uniformách, Kratochvíl, Douša, Šebera i ostatní, rozhuCell motory červených vozů a vyjeli podle před­pisu. К výjezdu se předepisuje čas 45 vteřin, dnes to trvalo 30 vteřin. Naštěstí to byl Jen cvičný poplach. »Ale člověk nikdy neví, co se může stát,« říká řidič S. Baňka. »V roce 1971 v průměru nebylo dne, aby v na­šem obvodě nehořelo. Do nového ro­ku si vlastně přeji, aby nehořelo vů­bec tam, kde nemá ...« Co nejméně práce s ohněm přejeme požárníkům i my. Nikdo se proto na ně nebude zlobit. O ničivé požáry ne­stojíme. (lh) PŘÁNÍ TRAMVAJÁKU Do stanice Koh-i-noor přijela tram­vaj číslo 1 a v ní Jen řidič a průvod­čí. Kdopak by také vítal nový rok v dopravním prostředku, když nemu­sí. Rozjeli jsme se. Z oken vzlétly světlice, jejichž zbytky dopadají přímo na koleje, po celém městě zaduněly dělobuchy. To Praha vítá nový rok. Přání řidiče, 58!etého Karla Sídla z Prahy 6, vyslovené v prvé minutě nového roku, patří pražské dopravě: »Přál bych si samozřejmě, abych měl stále zelenou, aby tramvaje jezdily vždy к plné spokojenosti cestujících.« Bylo by to Ideální, zatím to však zů­stane zbožným přáním, myslím si. »Budu ale skromnější. Tedy si přeji, aby řidiči osobních aut z venkova nám už nepřekáželi a nezdržovali pro­voz ve středu města. Snad by se měli odpovědní pracovníci také zamyslet nad nutností uvést semafory v časový soulad. Dále bych si přál, aby se v tom­to roce už konečně vyřadily dosluhu­jící staré babičky — tramvaje — které velmi zpomalují provoz. A také to, aby nám už brzo pomohlo metro.« Řidič se zamyslel a pak Ještě do­dal: »Mám šest dětí, dcera se bude vdávat, a tak tlych jí přál, aby měla brzy vlastní byt. Dukle, aby celý rok dobře hrála, a tělovýchově, aby si ko­nečně na hřištích zavedla pořádek. Celému světu pak trvalý mír a naší vlasti další rozkvět.« »Také já bych si přála, aby nám to celý rok dobře a rychle jezdilo a aby cestující měli stále dobrou náladu,« říká 241etá průvodčí Libuše Mudro­­chová z Prahy 8. Zatím jsme v centru města. Kdyby tak rychle jezdily tramvaje ve dne! Na Václavském náměstí je živo, lidé se pomalu trousí ze zábavních pod­niků. Jejich první kroky vedou do tramvají, které v této silvestrovské noci jezdí poprvé ve 20minutových intervalech. Je to skromný dárek Do­pravních podniků cestujícím do nové­ho roku. (bn) U CHEMIKU V ELEKTROLÝZE Nejstarší chemický podnik ve střed­ní Evropě (115 roků) tonul v přítmí silvestrovské noci a budil dojem, že se v něm život úplně zastavil. Uvnitř závodu však bilo jeho srdce — elek­trolýza — provoz, kde se přerušuje výroba Jen velmi zřídka, při plánova­ných opravách. Prvnímu, komu jsem v ústeckém Spolku pro chemickou a hutní výro­bu poblahopřál, byl dispečer F. Hofí­­rek. S prvními minutami nového roku oslavil i své padesáté první naroze­niny a 25 let práce v závodě. Spolu Jsme se vydali za noční směnou v elektrolýze. Jsme na místě. Šero vystřídala Jas­ně osvětlená místnost velínu, odkud Je řízen poloautomatický provoz elek­trolýzy patřící к nejmodernějším v chemickém kombinátu. Hodiny uka­zují půlnoc. »Na co byste «1 připili vy, kdy­byste byli doma mezi svými?« zeptal jsem se. Nejmladší z osádky 271etý manipu­látor P. Krbec: »Výsledky právě uply­nulého roku dávají dobré perspektivy. Na ně bych sl připil s přáním, aby se nám dařilo plnit plánované úkoly tak, jako se nám to dařilo celý prosinec. Osobně bych si jako výkonný sporto­vec přál, aby se v Ostí zlepšila úro­veň míčových sportů a aby pro to ná­rodní výbor vytvářel lepší podmínky.« (Pokračování na str. 2) RUDÉ PRAVD nvmi uwn swum Drazí spoluobčané, milí přátelé! Přeji vám všem hezký nový rok! Uplynulý rok byl ro­kem dobré práce. Udělejme všechno, aby ten, do kterého vstupujeme, byl ještě lepší. Rád bych z celého srdce poděkoval vám všem, kdo jste se o dobré výsledky zasloužili. Zejména vám, kdo příklad­nou poctivou prací jste nejlépe projevili svou podporu dalšímu rozvoji socialismu a prokázali tak své horoucí vlastenectví. Vám, průkopníkům nového života v dolech a továrnách, na stavbách a v dopravě, v zemědělství, v la­boratořích a školách, ve zdravotnictví, ve vědě a kultuře. Vám, statisícům obětavých veřejných pracovníků. Vám všem — starším i mladým, mužům i ženám patří náš spo­lečný dík. Každý, kdo poctivě pracoval, právem může cítit radost a uspokojení nad výsledky, kterých jsme dosáhli. V plné míře teprve budoucnost nkáže, co pro nás zna­menal uplynulý rok. Byl jedním z rozhodujících na naši cestě kupředu. Byl to rok důležitého přelomu. Ospěšně jsme dovršili období konsolidace společnosti a můžeme přistoupit к řešení dalších náročných úkolů. XIV. sjezd Komunistické strany Československa nám vy­tyčil jasný program. Je to program dobrý a reálný. Je to cesta dalšího rozkvětu naší země a stále bohatšího a šťastnějšího života nás všech. Ve volbách jsme potvrdili sobě i celému světu, že jsme rozhodnuti tento program plnit. Že pod vedením Komunis­tické strany Československa, v pevné jednotě se Sovět­ským svazem a druhými bratrskými zeměmi půjdeme dů­sledně dále ceston socialismu. Do další práce nastupujeme v pevném svazku Národní fronty, v jednotě Čechů a Slováků i všech národností. S plným oprávněním můžeme na prahu nového roku pro­hlásit: Každý čestný občan naší republiky má dnes pevnou životní jistotu. Jistotu budoucnosti. Klidné a plodné práce. Bezpečnosti a právního pořádku. Jistotu, že za dobrou prá­ci budeme dobře žít. Ať dokážeme tento rok úspěšně navázat na to, čeho jsme dosáhli. Pracovat obětavě a moudře. S elánem i hla­vou otevřenou. Ať dokážeme směle překonávat a odstra­ňovat nedostatky. Ať je to rok nového rozkvětu bohatství i krásy naší drahé vlasti! Veliké dílo bylo v minulém roce vykonáno pro světový mír — i když je situace nadále složitá. Mírový program schválený XXIV. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu je nadějí všeho lidstva. Houževnaté úsilí Sovětského svazu působí stále mocnějším vlivem na veškerý světový vývoj. Síly míru a socialismu mají dnes ve světě pevnější pozice než kdykoliv v minulosti. To nám dává příznivé podmínky pro další úspěšný zá­pas proti silám mezinárodního imperialismu, za mír a pokrok ve světě. Naším bezprostředním cílem je dosáh­nout v průběhu tohoto roku výrazného pokroku v otázce upevnění míru, bezpečnosti a dobré sousedské spolupráce v Evropě. Drazí přátelé! Z celého srdce vám přeji, aby nový rok byl pro vás a vaše rodiny šťastným rokem. Ať vám přinese hodně po« hody a lásky, radosti a pevné zdraví. A nám všem —* hodně společných úspěchů v práci. Foto ČTK — K. MEVALD Žít novými Vcházeli jeden po druhém, zvolna, rozváiné. Hned и dveří je vítal sou­druh Husák. Usměvavý, přátelský. Mnozí z třicetičlenné delegace Praža­nů, kteří přicházeli v pátek s hláše­ním o splnění úkolů uplynulého ro­ku, se zprvu očividně necítili dobře ve světle filmařských reflektorů a vrčení kamer. Ale za chvilku na tu­hle nezbytnou součást všech význam­ných událostí zapomněli. Prostě ne­byl čas myslet na takové véd. První začal hovořit soudruh Kapek. Připomenul Jen velmi stručně to, co se za rok 1971 v Praze udělalo. Ne­jde jen o hospodářské výsledky — zdůraznil. Konsolidace poměrů v Pra­ze se projevila i při mnoha dalších příležitostech. Potvrdila jt aktivita ob­čanů v předvolebním období, celý ži­vot města je dokladem o změně v myš-lení většiny jeho obyvatel. Komunis­té nejsou sami. Úspěchy jsou dílem práce statisíců drobných lidí. jim prá­vem patří dík. Ale pro jejich práci bylo nutné vytvářet podmínky. V tom je zásluha vedení strany, vedení stá­tu. Zvýšila se péče o hlavní město. Li­dé to cítí. A proto jsou odhodláni po­kračovat ve svém úsilí... Děkuji vám a vaším prostřednictvím všem Pražanům za vše, co v uplynu­lém roce ve prospěch společnosti udě­lali — řekl ve svém vystoupení sou­druh Husák, Poděkoval ještě jednou i za hlášení o splněných závazcích, která mu členové delegace předávali při uvítání. Navázal potom na slova soudruha Kapka. »Plně souhlasím s tím, že hlavni město udělalo velký krok kupředu. Ve všem, co vytváří podmínky pro klid­ný, spokojený život nás všech. Hlav ní město je vždy vizitkou celého stá tu. Má velkou odpovědnost nejen vůči vlastní zemi, ale t vůči celému světu. Podle Prahy mnozí posuzují celé naše zřízení. 1 proto je důležité, aby se Praha neustále rozvíjela. A nejenom po hospodářské stránce ...« Soudruh Husák vysoce ocenil úspě chy dosažené na nejrozllčnějších úse­cích a zdůraznil, že nesmíme zapomí­nat na další perspektivu. »Máme o co se prát, máme co zdokonalovat, co zlepšovat. Neustávat v úsilí udělat vše pro spokojenost lidí — to Je náš úkol t do příštích let!« V tomto směru vyznělo i vystoupe­ní jednotlivých členů delegace. V ho* dinové diskusi se vystřídali téměř všichni. E. Reich ze Stavebních závo­dů Praha hovořil o bytové výstavbě, o tom, že podniky této výrobně hos­podářské jednotky postavily v hlav­ním městě 4385 bytů, což je o 22 víc, než předpokládal plán. V budoucnu chtějí postavit ještě víc. Svářeč F. Bu­­gány z Modřanských strojíren hovo­řil o plánech na zdokonalení výroby stejně jako l. Obrhel z Laboratorních přístrojů. Dr. V. Zeman z fakultní ne­mocnice hovořil o iniciativě zdravot­níků, o spolupráci Bulovky s Českými loděnicemi, o široké politické práci transfúzní stanice, která umožnila pře­kročení plánu odběru krve. »Nemám bohužel nic, co bych jako konkrétní, hmatatelný výsledek své práce položil na Stůl tak jako větši­na ostatních členů delegace,« uvedl svůj příspěvek J. Větrovec z Divadla E. F. Buriana. »Ale jsem optimista. Teď, po tomto roce, dvojnásobný ...« Ukázal potom, jak i mezi herd a dal­šími divadelními umělci získává poli­tika strany stále širší pochopení, pod­poru. Nikdo z účastníků besedy se neopá­­jel pocitem úspěchu. Naopak. Dosaže­ný úspěch všichni pokládali zcela otevřeně za závazek pro další období. Za závazek být ještě lepší, ještě úspěšnější. Nesčíslněkrát se objevil projev odhodlání žít od prvních chvil nového roku novými úkoly, novými či­ny. Otevřeně se hovořilo i o problé­mech. »Naše setkání se proměnilo v ma­lou pracovní konferenci. Je sympatic­ké, že současně s konstatováním vý sledků hovoříme i o dalších plánech,« uzavřel besedu soudruh Husák. »To je důležitě. Abychom se nedostali do stagnace, ale abychom šli skutečně stále kupředu. I když se tu hovořilo o problémech, nikdo se jich nelekal. A to je správně. Známe své síly. A to nám dává vědomí pevné jistoty, umož ňuje dosáhnout vytčené cíle ...« A k jejich dosažení zazněl i po slední přípitek neobvyklého silvest­rovského setkání v budově ÜV KSČ. V. HAVLÍČEK Foto E. UHER Л Rozhodně odsuzujeme politiku USA v Indočíně PROHLÁŠENÍ VLÁDY CSSR К BOMBARDOVÁNÍ VDR PRAHA 31. prosince (CTK) — Vláda Československé socialistické republiky a všechen čs. lid přijaly s rozhořčením zprávy o obnovení náletů amerického letectva na Vietnamskou demokratickou republiku. К obnovení ajnerické agrese na úze­mí VDR došlo v příkrém rozporu s prohlášením USA z 31. října 1968, kdy president Johnson ohlásil úplné zastavení bombardování VDR. Vláda USA soustavně odmítá jednat o návrhu o sedmi bodech, předlože­ném prozatímní revoluční vládou Jihovietnamské republiky, jenž před­stavuje reálnou základnu pro řešení situace ve Vietnamu, kterou vytvo­řila americká agrese a intervence v této zemí. Místo toho podniká ak­ce, které vedou к oddalování konce zločinné americké války proti hrdin­nému vietnamskému lidu, к zostřová­ní napětí а к rozšiřování oblasti bo­jů v Indočíně. Znovu zesílená angažovanost ame­rických vojenských sil v Indočíně svědčí o krachu politiky tzv. vietna­­mizace, podle níž odpor statečného vietnamského obyvatelstva mají po­tlačovat žoldnéři loutkového saigon­ského režimu. Zvýšení angažovanosti vlastních amerických sil v Indočíně bylo umožněno tím, že v důsledku ohlášené cesty presidenta USA do Čínské lidové republiky poklesl od­por americké veřejnosti proti této ne­vyhlášené americké válce, která při­náší utrpení rovněž americkému lidu. Bombardování území Vietnamské de­mokratické republiky americkým le­tectvem bylo nyní sice údajně přeru­šeno, ale jak prohlásil americký mi­nistr obrany, Spojené státy americké je opět obnoví, kuykoll to budou po­važovat za nutné. Vláda ČSSR jménem veškerého čes­koslovenského lidu potvrzuje svou so­lidaritu s hrdinným vietnamským li­dem, rozhodně odsuzuje politiku ame­rického imperialismu v Indočíně, vy­zývá vládu USA, aby jednou provždy skoncovala s nálety na území VDR, respektovala zásady humanity a prá­vo národů svobodně rozhodovat o svém osudu a aby s plnou váž­ností přistoupila к jednání o politic­kém řešení situace v Jižním Vietnamu na základě návrhu prozatímní revo­luční vlády Jihovietnamské republiky podporované Vietnamskou demokra­tickou republikou, s nímž se vláda ČSSR plně ztotožňuje. Cejlon převzal naftový průmysl KOLOMBO 1. ledna (ČTK) — Od 31. prosince je na Cejlonu celý naftový průmysl v rukou státu. Cejlonský stát vzal pod kontrolu zásobování letecké dopravy palivem, což dosud patřilo poslední zahraniční společnosti na cejlonské půdě — americké firmé ESSO. Na tradiční procházce Je už to taková nepsaná tradice. Vždy na Nový rok zamíří k Praž­skému hradu houfy svátečně obleče ných Pražanů. Jdou v první lednový den pozdravit velikou minulost české­ho lidu a vzdát hold jeho současnosti na místech pro ně nejposvátnějších, nejmllovanějšlch. jA zároveň i vy­chutnat obdivná slova nesčetných za­hraničních hostů.] Letos tomu bylo právě tak. Sel jsem s těmi, kteří nepospíchané nahlíželi do Jeleního příkopu, znalecky obhlíže­li nové fasády starobylých budov a s požitkem vdechovali vlhkost, která čišela z parků. Očima objímali vše, co věky tu stálo a staletí ještě bude stát. Vítova katedrála byla zpola plná, na malou návštěvnost si nemohla stěžovat ani proslulá Vikárka. Lidé proudili příbojem — vlna dovnitř, vlna ven. Ti, co »přebývali«, obdivova­li se nádherným kašnám, zušlechtěhé­­mu průčelí Mladotova domu, v němž jsou k mání publikace, grafické listy a jiná pragensia. Zastavil jsem se na chvíli na třetím nádvoří — a vyslechl několik vět ze setkání po letech dvou českých pří­slušníků partyzánského oddílu J. A. Olesinského, který působil za druhé světové války v příbramských lesích. Jejich tváře poznamenal čas, ale srd­ce zůstala mladá ... Pak jsem se skupinou, v níž byli mladí Švédové, trochu upjatí Angliča­né a vždy rozverní Němci t čtyři pražští otcové se svými ratolestmi, za­vítal do Jiřího baziliky. Zahrnula nás krásou arkýřů, podivuhodných sloupů, chladem tlustých kamenných stěn i vysokým dřevěným stropem. Dýcha­la nepokořenou stálostí. Zatímco za­hraniční hosté tlumili své hlasy, Pra­žanům Jako by sílilo sebevědomí. Zašli Jsme i do Zlaté uličky, smě­sice podivuhodných domků vlepených do hradní zdi a zarámovaných dlaž­bou z lámaného čediče. Bydlívali tu špitálnícl, vdovy a siroty, čeleď, ře­meslníci, hradní střelci — kresba jed­noho se zachovala na omítce v prv­ním patře Bílé věže — a také alchy­misté. Teď tu Jsou prodejny suvený­rů. Vracel jsem se okolo Daliborky. Shůry, od Starých zámeckých scho­dů, jsem se společně s dalšími ná­vštěvníky Pražského hradu podíval do zimního oparu, jak ukrývá do svých záhybů střechy, vížky a věže věčného města nad Vltavou. Naší Prahy. M. HÁJEK -Z REPORTÉROVA ZÁPISNÍKU Mrzlo jen praštělo, pro­tivný studený vítr pronikal až na kůži, byl zkrátka po­řádný nečas. Nijak se ten poslední prosincový večer (pokud se počasí týká) ne­­vyznamenal. Však také v Pohledci, malé obci u No­vého Města na Moravě, ne­bylo po deváté hodině ven­ku ani živáčka. Vlastně doslova to pravda nebyla. Když hudba v sále kultur­ního domu přestala hrát, vycházeli mladí před budo­vu trochu se ochladit. V sále bylo nabito, par­ket stále plný, kamna příjemně hřála, u stolu se vyprávělo, vzpomínalo, žertovalo. Na silvestrovské zábavě se sešla téměř celá obec, oni totiž Pohledečtí mají hezkou tradici — od pětapadesátého roku, kdy byl kulturní dům dostavěn, slaví konec roku společně. Jakmile se rok chýlí ke konci, říkají si místní usedlíci navzájem: »Tak jednatřicátého na viděnou a koukejte přijít všichni, ne abyste dědáčka nechali doma.« Mezi pořadateli, kteří sledovali, aby v organiza­ci večera nic neskřípalo, jsem našla i agronoma místního JZD Jana Pustinu (jinak poslance MěstNV v Novém Městě). »To je účast, že — v sále je přes 300 lidí a Pohledec má 428 obyvatel,« pochvaloval si. »Ale máme tu, agronome, také přespolňáky, běhají nám za děvčaty,« doplnil ho podsaditý mladík, sedí­cí vedle našeho stolu. »Tak si je hlídejte, ať vám nele­zou do zelí Nám to neva­dí, třeba se některý v Po­hledci usadí a dostaneme posilu do družstva,« směje se oslovený a dodává: »Čtyřbytovku však už sta­víme a v pětiletce postaví­me další byty.« »Takže byty máte přichys­tány. Ale jakou dáte no­vým členům družstva pra­covní perspektivu?« zají­mám se. Je dobrá, druž­stvo sice nepatří rozlohou mezi největší (hospodaří na 400 ha), ale výsledky jsou pěkné. Družstevníci splnili letošní úkoly stát­ního nákupu na sto pro­cent, u mléka, obilí, hově­zího dobytka í brambor je překročili. Naši rozmluvu poslouchá mladík v bílé košili, mechanizátor druž­stva Jaroslav Kadlec mlad­ší. »Já myslím, že naše družstvo má dobré per­spektivy. Pečuje o své čle ny a ti odvádějí zase dob­rou práci. A když si ještě lip uvědomí, že dělají pro sebe, může se družstvo do­stat mezi nejbohatší.« Zatím muzikanti ohlašují dámskou volenku a v sá­le vzniká menší panika. »Kterápak si .pro mne při­jde,« myslí si mládenci. Jenže mnohá dívka dá ale­spoň při volence přednost tatínkovi či dědovi, za chvíli je parket plný a pří­slušníci generace dříve na-se nedávají za­rozených hanbit. »Tak jak se vám u nás líbí?« přerušuje mé pozo­rování Emil Havlík, před­seda místní organizace KSČ, »to koukáte, jak se nám sešli všichni, od mlá­dežníků až po členy tě­lovýchovné jednoty. Máme v obci osm složek Národ­ní fronty, vzájemná spolu­práce je velmi dobrá, však se také projevila při vol­bách.« — »To je pravda, mohu ji potvrdit za mlá­dežníky,« přidá se předse­da zdejší organizace SSM Milan Hudec, »na naši prv­ní schůzi v září přišli zá­stupci všech organizací a mají o naši práci stále zá­jem.« Starší pomáhají mladším a ti Jim pomoc oplácejí především brigá­dami. Slyšela jsem o stov­kách hodin, které chtějí v příštím roce odpracovat při úpravě obce, dostavbě sportovního hříště, při špičkových zemědělských pracích. Mnohem později, než jsem původně chtěla, se mi podařilo podívat do druž­stevní jídelny, která je rovněž v kulturním domě. Slyšela jsem o ní jen slova chvály, za půl roku exis­tence už má desítky spoko­jených strávníků. V kuchy­ni jsem zastihla Vlastu Lib­rovou a Boženu Švando­vou, které se pro tento­krát staraly o žaludky hos­tů silvestrovské zábavy. »Co si přejeme do nového roku? Hlavně hodně zdra­ví, a ať se máme všichni dobře jako ted,« shodly se obě kuchařky. Ale to už se ručičky ho­din blížily к dvanáctce. Pak zazněla fanfára, ne­chyběla slavnostní slova a byli jsme zase o rok star­ší. Rychle ještě přání, ja­ký má být ten dvaasedm­desátý. »Ještě lepší než loňský, ať se nám daří do­ma i v prácí, lidí si navzá­jem nedělají zbytečné pro­blémy — ať je v naší zemť život ještě hezčí,« byla slova mladé dělnice novo­městského závodu Sport Zdeňky Loubalové. Tak ať se její přání splní. VĚRA RUDOLFOVA Pohledečtí slavili společně * é Delegace ÚV Ki^no oslavy do Chile PRAHA 31. prosince (ČTK) — Na oslavy 50. výročí založení Komunistic­ké strany Chile odletěla v pátek z Prahy do Santiaga delegace ústřed­ního výboru KSČ, kterou vede člen předsednictva ÚV KSČ a první tajem­ník ÚV KSS J. Lenárt a dále je v ní člen ÚV KSČ M. Mamula. Na zpáteční cestě se delegace za­staví na Kubě. Na ruzyňském letišti se s delegací rozloučili členové předsednictva ÚV KSČ K. Hoffmann a J. Korčák, tajem­níci ÚV KSČ j. Fojtík, V. Svoboda a Oldřich Švestka, člen ÚV KSČ a mís­topředseda vlády ČSSR F. Hamouz, ve­doucí oddě’ení mezinárodní politiky ÚV KSČ P. Auersperg a další osob­nosti. Přítomni byli i velvyslanec Chilské republiky v ČSSR Juan García Romero a velvyslanec Kubánské re­publiky v ČSSR Ernesto Meléndez Bachs. SOVĚTSKÉ SONDY POKRAČUJI VE VÝZKUMU Mars se brání bouří MOSKVA 31. prosince (ČTK) — Dopisovatel TASS oznamuje ze střediska pro kosmické dálkové spojení, že sovětské automatické stanice Mars 2 a Mars 3 pokračují ve vědeckém průzkumu planety a kosmického prostoru z oběžných drah umělých družic Marsu. Do 31. prosince obletěla stanice Mars 2 planetu celkem 45krát. Stani­ce Mars 3 zahájila třetí oblet. Podle telemetrických údajů fungují palubní systémy a vědecké přístroje obou automatických stanic normálně. V současné době še vzdálenost mezi Zemí a Marsem zvětšila na 180 mi­liónů kilometrů. Pokračuje měření teploty na povrchu planety na denní i noční straně, atmosférického tlaku v nejbližším okolí planety, charakte­ristik jasu 1 a tepelného vyzařování planety, obsahu vodních par, atomár­ního vodíku a kyslíku v ovzduší Mar­su. Byly získány nové údaje o rozdě­lení nabitých částic a intenzity slu­nečního větru poblíže planety. Vědec­ký výzkum je však poněkud kompli­kován prašnou bouři, která dosud trvá na Marsu. □ Sovětská automatická stanice Luna 19, která byla vypuštěna na oběžnou dráhu 3. října, pokračuje ve vědec­kém výzkumu Měsíce a jeho okolí. Na moskevských slavnostech Ruská zima nikdy nechybí tradiční trojka. Foto J. MAŠIN г

Next