Svět Hospodářství, 1970 (XI/79-156)

1970-10-27 / No. 130

K problematice investiční výstavby Výbor České tjárodní rady pro plán a rozpočet projednával 22. ftjna zprá­vu „O opatřeních k podpoře raciona­lizace investičních nákladfi“. Obsáh­lý materiál, vypracovaný Českým ce­novým úřadem — ve spoluprácí s dalšími ústředními orgány — vychá­zí z nutnosti zabezpečit usneseni plé­na ÜV KSČ o investiční výstavbě. Studie, která shrnuje dosavadní po­znatky i předpisy a navrhuje konkrét­ní opatření, je prvým materiálem své­ho druhu, jež byl u nás vypracován. V úvodu poukazuje na tendenci růstu investičních nákladů a za hlav­ni příčinu tohoto stavu pokládá ne­rovnováhu poptávky a nabídky in­vestic. Pokud má být regulace akut­ní poptávky účinná, musí ponechat volný prostor využitelný pro zkraco­váni Ihňt výstavby a přihlížet ke sku­tečnosti, že rozsah již zahájených sta­veb se postupně zvětšuje — anebo toto zvětšování musí znemožnit. Zprá­va konstatuje, že v období cenového moratória se inflační tlak projevuje růstem nedokončené výstavby. Dále uvádí známé „bolesti“ investiční vý­stavby, jako je: nedostatečná příprav­ná a projektová dokumentace staveb, snaha o minimalizaci investičních ná­kladů na počátku stavby (snadnější zařazení do plánu, výběrové řízení apod.j, s maximalizací realizační ce­ny. ______________■______ Proto se navrhuje vytvořit systém účinných bariér, které by zvyšování investičních nákladů znemožňovaly nebo alespoň signalizovaly (např. sou­stava limitů objemů investic, ceno­vé úrovně atd.). Zá současného stavu nejsou např. postižitelné dodavatelské organizace ža sjednáni vyšší ceny (v hospodář­ských smlouvách) i odběratelé, kteří ji neoprávněně zaplatí. Proto se do­poručuje, aby federální orgány státu vypracovaly zásady hmotné odpověd­nosti projektanta, investora a doda­vatele včetně sankcí za rozpočtový a cenový nepořádek v rozpočtové do­kumentaci staveb. V přílohách zprávy se konkrétně analyzují příčiny růstu nákladů na bytovou výstavbu, na některé kon­krétní stavby, dále je uveden pře­hled nařízení o investiční výstavbě, který je podle závěrů diskuse již sám obžalobou dosavadního stavu; na konci je uvedena soustava ukazatelů investiční výstavby. Mezi nejdůležitější navrhovaná opa­tření patři: — námět ustavit mezivládní komisi pro investiční výstavbu, která by byla vybavena značnými kompe; tencémi, ale zároveň by přijímala jmenovitou odpovědnost za svá rozhodnutí; návrh na inventarizaci a kontrolu plnění dosavadních vládních usne­sení; aktuální úkoly by se měly shrnout do jednoho až dvou kom­plexních nařízení; propracovat systém bariér růstu investičních nákladů; vypracovat metodu vytvoření celo­státního fondu technickoekonomic­­kých informací pro účastníky in­vestiční výstavby; s okamžitou platností regulovat základní sortimenty materiálů pro investiční výstavbu; vyřešit dělbu zodpovědnosti za in­vestiční výstavbu mezi investorem, projektantem a dodavatelem a pro­mítnout ji do předpisů. Z široké diskuse, která vznikla v souvislosti s předloženou zprávou především vyplynulo, že doposud ne­máme koncepci investiční politiky, kterou by bylo třeba vybudovat na vysoké autoritě státu. Dále se diskuse dotkla některých otázek, kterými se zpráva podrob­něji nezabývala: otázky kvalifikova­ného posuzování investičních záměrů, racionalizace uvnitř RVHP, požadav­ku, aby v průběhu roku nebyly proti plánu zařazovány další investiční ak­ce, složitosti fakturace, která zne­­(Pokračování na straně 2) Hospodářské styky Východ - Západ V hospodářských vztazích mezi socialistickými a průmyslově vyspělými ka­pitalistickými zeměmi nastaly v posledních 15 letech příznivé změny, neboť většina západních zemí byla nucena zmírnit restrikce v obchodu se socialis­tickým světem, zavedené ym druhé světové vtlce. Objem vzájemného obchodu mezi oběma ekonomickými systémy se zna­telně rozšířil a objevily se nové for­my hospodářské spolupráce, jak poukazuje doktor ekonomických věd B. Pičugin v článku uveřejněném v říjnovém čísle měsíčníku „Mežduna­­rodnaja Žizň“. Skutečnosti však uka­zují, že hospodářské styky obou nej­větších ekonomických soustav světa dosud ještě nejsou tak významné, aby urychlovaly hospodářský pokrok všech zemí. Tato situace je citelná v současné době, kdy vědeckotechnická revoluce objektivně vyžaduje, aby se prohlou­bila specializace a kooperace ve vý­robě, výzkumu a vývoji a maximálně rozvinula mezinárodní dělba práce, zvláště mezi socialistickými a prů­myslovými kapitalistickými státy, na které připadá asi 90 % průmyslové­ho a vědeckotechnického potenciálu světa. Potvrdilo se, že normální hos­podářské styky jsou pevným zákla­dem mírové koexistence zemí s růz­nými společensko-ekonomickými sy­stémy. Světová socialistická soustava se v historicky krátkém poválečném ob­dobí stala jednou ze dvou hlavních průmyslových oblastí světa. Podílí se již asi dvěma pětinami na světové průmyslové výrobě ve srovnání s pě­tinou v roce 1950. Socialistické země dosáhly předních míst v celé řadě rozhodujících směrů vědeckotechnic­kého pokroku. Hlavní příčina omezeného obchodu mezi socialistickými a průmyslovými kapitalistickými státy bezprostředně po válce spočívala v politice vedou­cích imperialistických mocností, kte­ré změntly mezinárodní obchod ve sféru „studené války“ proti socialis­tickému světu a pokuaily se hospo­dářskou blokádou zabrzdit rychlý roz­voj socialistických zemí. V období 1948—1953 klesl kapitalistický vývoz do socialistických států na necelou třetinu a dovoz z těchto zemí na ne­celou pětinu. Od poloviny padesátých let se si­tuace začala měnit a obrat zboží me­zi oběma skupinami zemí vzrůstal, až jeho přírůstek převýšil tempo mezi­národního obchodu. V letech 1955 až 1969 stoupl na čtyřnásobek a dosáhl více než 14 mld dolarů, což jsou asi dvě třetiny obratu mezi západní Evro­pou a USA. Tento relativně rychlý přechod ukázal, že obchodní výměna mezi zeměmi s různými hospodářský­mi systémy je nutností, vyplývajíc! z objektivních ekonomických zákonů. Hlavní oblastí obchodu mezi Vý­chodem a Západem je v současné do­bě Evropa, což vyplývá ze zeměpis­né blízkosti kapitalistických a socia­listických zemí, z vysokého stupně rozvoje těchto zemí a z tradičních styků. Na Evropu připadají vice než % veškerého obratu zboží mezi Vý­chodem a Západem. Obchodní výměna mezi západní a východní Evropou se v období 1955 až 1969 trvale rozšiřovala. Její obrat činil 2,5 mld dolarů v roce 1955, 4,5 mld v roce 1960, 7,1 mld o pět let později,' 8,5 mld v roce 1968 a při­bližně 9.8 mld dolarů v roce 1969. Od poloviny padesátých let zaují­mala Velká Británie první místo v ob­chodu s východní Evropou co do roz­sahu obratu. Její obrat se v následu­jících létech více než ztrojnásobil. Nicméně od začátku šedesátých let musela své první místo postoupit zá­padnímu Německu. Loni byla Britá­nie předstižena i Itálií. V poslední do­bě se rozvíjí obchod s Francií, jejíž vláda a průmyslové kruhy zaujaly rea­listickou pozici. Výměna zboží se sta­bilně rozšiřuje i • Finskem, Rakous­kem a Švédském. V letech 1955—1969 obrat zboží me­zi východoevropskými socialistickými zeměmi a největšími partnery v zá­padní Evropě stoupl následovně (v mil. dolarů): s NSR 8,lkrát na 2041, s Itálií 10,9krát na 1372, s Velkou Británií 3,4Íkrát.na 1341, s Francií té­měř 5krát na 1006, s Finskem o 70 % na 671, s Rakouskem zhruba 4krát na 601 a se Švédském 3,7krát na 547. Mezi socialistickými zeměmi je nej­větším obchodním partnerem západní Evropy Sovětský svaz. Jeho obrat ve stejném období stoupl téměř 4krátna 3,5 mld rublů. Na SSSR připadá tře­tina obratu zboží mezi oběma částmi Evropy. Velmi rozsáhlé a rostoucí obchodní styky udržují Polsko, ČSSR, NDR a Maďarsko: obraty těchto zemí se v letech 1955—1969 zvětšily 3 až 3,6krát. Rozšířily své styky se západ­ní Evropou i Bulharsko a Rumunsko. Obchod evropských socialistických zemí se západní Evropou tvoří v sou­časné době přibližně pětinu jejich za­hraničně obchodního obratu. Socia­listické země dovážejí především stro­je a zařízení (přes dvě pětiny impor­tu v této relaci), chemické výrobky, válcovaný materiál a jiné výrobky po­třebné k rozšíření produkce. Západní Evropa nakupuje zase tuhá paliva, ropu a ropné výrobky, dřevo, želez­né rudy a různé zemědělské a potra­vinářské výrobky. Tyto dodávky kry­jí značnou část dovozní potřeby zá­padní Evropy, např. u uhlí 25 °/o, ku4­latiny 40 %, řeziva přes 25 % a naf­tových výrobků 20 °/o. Rozvoj obchodu se západoevrop­skými státy umožnil socialistickým zemím lépe využívat výhod dělby prá­ce pro urychlení hospodářského vze­stupu, avšak neméně výhodný je ob­chod s Východem i pro západní Evro­pu. Rozsáhlé východoevropské trhy jsou významným doplňkovým stimu­látorom rozvoje nejprogresívnějších oborů západoevropského průmyslu (strojírenství, chemie atd.). Dodávky zařízení a dopravních prostředků ze západní do východní Evropy se v ob­dobí 1955—1969 zvětšovaly téměř dva­krát rychleji než činil průměrný pří­růstek vývozu. Na druhé straně do­voz z východní Evropy znamená pro západní Evropu diverzifikaci zdrojů důležitých výrobků, což je velmi pod­statné z hlediska vztahů západní Evropy k USA. Do určité míry stabilní dělba prá­ce mezi průmyslovými kapitalistický­mi a socialistickými zeměmi se začí­ná uskutečňovat i v některých ji­ných oblastech světa. Především Je třeba poukázat na Japonsko, které projevilo vážný zájem o rozvoj styků se Sovětským svazem. V zahraničním obchodu SSSR se Japonsko dostalo již na druhé místo mezi průmyslový­mi kapitalistickými státy. IPokračování na str. 5) Na stavbě mši první atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích okres Trnava je v těchto dneeh rušno. V reaktorovém sále se dokončuj velmi ná­ročná práce na výstavbě reaktoru, jako )e montáž potrubí ne experimentálním kanálePa montážytermočlánků na dně reaktorové nádoby. Montéři Škodovky končí montáž těžkovodních potrubí a dokončovací práce Isou již v plném prou­du také o srdci elektrárny - ve velíně, odkud bude řízen c(eh i i ZPRAVODAJSTVÍ PRO PRŮMYSL, ZEMĚDĚLSTVÍ, FINANCE A OBCHOD §k hospodářství Větší pozornost bezpečnosti práce Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci je integrální součástí vý­roby, a proto není možné tyto otáz­ky zanedbávat a odsouvat jejich ře­šeni na jedno z posledních mist, jak se často v minulosti stávalo. Roční ztráty z titulu pracovní úra­zovosti dosahují v ČSR zhruba 4,5 mld Kčs, z toho ztráty společnosti, vyjádřené v hodnotě nerealizované hrubé výroby, činí cca 3,7 mld a ná­klady státu vzniklé v souvislostí a pracovními úrazy včetně nákladů hra­zených organizacemi cca 0,8 mld Kčs. Jen za první pololetí letošního ro­ku — v porovnání se stejným obdo­bím roku 1969 — stoupl počet pra­covních úrazů' téměř o 10 °/o, za de­set let více než o třetinu. Na úze­mí ČSR bylo od ledna do konce červ­na hlášeno 119 293 pracovních úrazů. Největší počet úrazů je v kovoprů­myslu — 29 866, ve stavebnictví přes 13 000, v hornictví a v zemědělství přes 9000. Úrazovost, v porovnání s celkovým počtem pracovníků, stoup­la především ve stavebnictví, dřevo­­průmyslu, dopravě, obchodu, energe­tice a textilních závodech. Pro pra­covní úrazy nenastoupí každý den do práce 15 050 pracovníků — je to o 3,2 % více než v roce 1969; délka pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu trvá už 23,9 dne. Vzhledem k této situaci byl s účin­ností od 1. ledna 1969 pověřen do­zorem nad bezpečností práce Český úřad bezpečnosti práce. Jeho pracov­níci spolu s inspektoráty bezpečnosti práce dbají nejen na dodržování bez­pečnostních předpisů, na dodržová­ní stanovených pracovních podmínek, ale vydávají předpisy k zajištění bez­pečnosti práce, soustředí síly na vý­zkum technických problémů, spole­­čenskovýchovných otázek, na meto­dy omezování pracovních rizik, snažt se zvyšovat úroveň pracovních pod­mínek a kvalifikace pracovníků na úseku bezpečnosti práce. Pro porušování bezpečnostních a technických předpisů bylo za první pololetí letošního roku Českým úřa­dem bezpečnosti práce zastaveno 3761 strojů, 637 technických zařízení, 176 provozů, 73 budov a ve 251 přípa­dech byla zastavena práce žen a mla­distvých. Hmotně byly postiženy de­sítky odpovědných pracovníků a or­ganizací. Jednotlivci zaplatili pokuty v částce 48 220 Kčs, organizace ve výši 126 700 Kčs. Bulharsko zvyšuje vývoz oceli V přepočtu produkce železa a oce­li na jednoho obyvatele dohání Bul­harsko v poslední době průmyslově vyspělé státy. Dokončením výstavby metalurgického kombinátu v blízkos­ti Sofie byly vytvořeny podmínky ke zvýšení exportu litiny, oceli a růz­ných druhů válcovaných výrobků. Během posledního desetiletí bul­harský export výrobků černé meta­lurgie vzrostl více než jedenáctkrát. V minulém roce celkový export těch­to výrobků představoval 10,3 % celé jejich produkce, přičemž u válcova­ných materiálů tento podíl dosáhl až 35 %. V souvislosti s rozvojem kapacit a s rozšířením palety výrobků měni­la se rovněž struktura exportu. Ješ­tě donedávna vyváželo Bulharsko v podstatě jen několik typů konstrukč­ní oceli. V současné době exportuje dalši druhy ocelářských výrobků, tlusté plechy, slitkovou ocel a další. Zároveň se snižuje v exportu po­díl meziproduktů a zvyšuje se podíl hotových výrobků. Od roku 1964 do roku 1966 podíl litiny a oceli v cel­kovém exportu kovů činil 59 až 86 procent. V minulém roce se snížil až na 1,1 %, zatímco za stejnou do­bu pódii válcovaných výrobků stoupl ze 41% na 98,9 ®/o. Export válcova­ných výrobků vzrostl nejen relativ­ně, ale i v absolutním množství: za posledních deset let objem vyváže­ných válcovaných materiálů stoupl více než třicetkrát. Bulharské ocelářské výrobky se vy­vážejí do 32 zemí Evropy, Asie, Af­riky a Latinské Ameriky. V roce 1969 vyvezlo Bulharsko např. 150 tis. t (35,2 % veškerého exportu ocelář­ských výrobků) do SSSR, 48 tis. t do Jugoslávie, 69 tis. t do Rakouska, 40 tis. t do Itálie a 44 tis. t do NSR. Dodávky do členských zemí RVHP se uskutečňují na základě dlouhodo­bých smluv. V roce 1969 bulharský export ocelářských produktů do so­cialistických zemi dosáhl 200 tis. t. Do kapitalistických zemí bylo vy­vezeno 195 tis. t a do zemí rozvojo­vých 29 tis. tun. 1 enové moratorium vyhlášené k 1. lednu t. r. přispělo podstatnou měrou k omezení živelného růstu cen a k celkové stabilizaci národního hospodářství. O této skutečnosti se dnes může přesvědčit každý spotře­bitel. Vláda podstatně omezila rozsah volných cen, zpřísnila postih za ce­nové přestupky a zvýšila počet a rozsah kontrolních akcí. Proto také došlo na trhu spotřebního zboží k rychlému uklidnění a vytvořila se ekonomická jistota. Tato příznivá si­tuace však existuje pouze na úseku spotřebního zboží, kde sériová výro­ba umožňuje poměrně snadnou kon­­trolovatelnost cen. Existují však oblasti, kde nelze vy­stačit s dosavadní praxí. Je to ze­jména oblast stavebních investic a oblast nestandardní výroby. Situace ve stavebnictví se stává velmi vážnou. Plán bytové výstavby za tři čtvrtletí letošního roku se plní pouze na 89,4 %, v Praze dokonce ještě daleko méně a pouze 55,4 % z plánovaného počtu bytů odevzda­ly investorské organizace letos uži vatelům. Nejen, že se neustále pro­dlužuje doba výstavby, ale úměrně tomu stoupají i rozpočtové náklady. Prodloužení původně stanoveného termínu na dvojnásobek a zvýšení původního rozpočtu na trojnásobek není žádnou zvláštností. Je logické, že taková situace nezbytně brzdí hos­podářský rozvoj v našem státě a ne­příznivě ovlivňuje i růst životní úrov­ně našeho obyvatelstva. Proto se investiční výstavba a je­jí nedostatky staly středem pozor­ Proti růstu cen nosti našich stranických i státních orgánů. Zvyšování cen a nákladů má zakrýt nedostatky v pracovní kázni a v odměňování, plýtvání materiálem i nedostatečnou organizaci. Z těch­to důvodů rozhodla se vláda přijmout řadu opatření, která by zastavila růst rozpočtových nákladů. V cenové ob­lasti dojde zejména k zintenzívnění cenových prověrek, k přezkoumání a omezení investičních záměrů, jakož i k snížení počtu dodatečně povolo­vaných investičních záměrů. Také na úseku strojírenské nestan­dardní výroby je situace kompliko­vaná celou řadou různých faktorů. Většina výrobků je značně složitá a různorodá, přičemž jednotlivé čás­ti se neustále mění modernizaci a technickým vývojem. Celkovou situa­ci ovlivňuje i to, že mnohé výrobky zhotovují monopolní výrobci, a že i těchto důvodů neexistuje cenová srov­natelnost. Proto také opatření pří­­jatá vládou musí odpovídat této od­chylné situaci. Aby byla zajištěna ochrana odbě­ratelů, dojde k vytvoření zvláštních cenových komisí složených z ceno­vých orgánů, odběratelských, doda­vatelských organizací a projektových ústavů. Tyto smíšené komise budou přezkoumávat, hodnotit a zdokona­lovat tvorbu cen a současně budou porovnávat domácí ceny se zahra­ničními. Dodavatelé budou mít přesně vy­mezené podmínky pro stanovení cen individuální kalkulací a povinně bu­dou tuto cenu srovnávat s výslednou cenou. Rovněž budou stanoveny zá­vazné sazby nepřímých nákladů a zis­ku a do budoucna se počítá s jejich zprůměrováním, aby se tak odstra­nily nepřiměřeně vysoké sazby a mohla se postupně sjednotit cenová úroveň u některých srovnatelných druhů zboži. Pro nestandardní strojí­renské výrobky bude také vytvořan ceník, v němž budou pravidelně pu­­plikovat cenové orgány ceny těchto výrobků. Složitější je situace při stanovení lPokračování na str. 2}

Next