Svět Hospodářství, 1970 (XI/79-156)
1970-10-27 / No. 130
K problematice investiční výstavby Výbor České tjárodní rady pro plán a rozpočet projednával 22. ftjna zprávu „O opatřeních k podpoře racionalizace investičních nákladfi“. Obsáhlý materiál, vypracovaný Českým cenovým úřadem — ve spoluprácí s dalšími ústředními orgány — vychází z nutnosti zabezpečit usneseni pléna ÜV KSČ o investiční výstavbě. Studie, která shrnuje dosavadní poznatky i předpisy a navrhuje konkrétní opatření, je prvým materiálem svého druhu, jež byl u nás vypracován. V úvodu poukazuje na tendenci růstu investičních nákladů a za hlavni příčinu tohoto stavu pokládá nerovnováhu poptávky a nabídky investic. Pokud má být regulace akutní poptávky účinná, musí ponechat volný prostor využitelný pro zkracováni Ihňt výstavby a přihlížet ke skutečnosti, že rozsah již zahájených staveb se postupně zvětšuje — anebo toto zvětšování musí znemožnit. Zpráva konstatuje, že v období cenového moratória se inflační tlak projevuje růstem nedokončené výstavby. Dále uvádí známé „bolesti“ investiční výstavby, jako je: nedostatečná přípravná a projektová dokumentace staveb, snaha o minimalizaci investičních nákladů na počátku stavby (snadnější zařazení do plánu, výběrové řízení apod.j, s maximalizací realizační ceny. ______________■______ Proto se navrhuje vytvořit systém účinných bariér, které by zvyšování investičních nákladů znemožňovaly nebo alespoň signalizovaly (např. soustava limitů objemů investic, cenové úrovně atd.). Zá současného stavu nejsou např. postižitelné dodavatelské organizace ža sjednáni vyšší ceny (v hospodářských smlouvách) i odběratelé, kteří ji neoprávněně zaplatí. Proto se doporučuje, aby federální orgány státu vypracovaly zásady hmotné odpovědnosti projektanta, investora a dodavatele včetně sankcí za rozpočtový a cenový nepořádek v rozpočtové dokumentaci staveb. V přílohách zprávy se konkrétně analyzují příčiny růstu nákladů na bytovou výstavbu, na některé konkrétní stavby, dále je uveden přehled nařízení o investiční výstavbě, který je podle závěrů diskuse již sám obžalobou dosavadního stavu; na konci je uvedena soustava ukazatelů investiční výstavby. Mezi nejdůležitější navrhovaná opatření patři: — námět ustavit mezivládní komisi pro investiční výstavbu, která by byla vybavena značnými kompe; tencémi, ale zároveň by přijímala jmenovitou odpovědnost za svá rozhodnutí; návrh na inventarizaci a kontrolu plnění dosavadních vládních usnesení; aktuální úkoly by se měly shrnout do jednoho až dvou komplexních nařízení; propracovat systém bariér růstu investičních nákladů; vypracovat metodu vytvoření celostátního fondu technickoekonomických informací pro účastníky investiční výstavby; s okamžitou platností regulovat základní sortimenty materiálů pro investiční výstavbu; vyřešit dělbu zodpovědnosti za investiční výstavbu mezi investorem, projektantem a dodavatelem a promítnout ji do předpisů. Z široké diskuse, která vznikla v souvislosti s předloženou zprávou především vyplynulo, že doposud nemáme koncepci investiční politiky, kterou by bylo třeba vybudovat na vysoké autoritě státu. Dále se diskuse dotkla některých otázek, kterými se zpráva podrobněji nezabývala: otázky kvalifikovaného posuzování investičních záměrů, racionalizace uvnitř RVHP, požadavku, aby v průběhu roku nebyly proti plánu zařazovány další investiční akce, složitosti fakturace, která zne(Pokračování na straně 2) Hospodářské styky Východ - Západ V hospodářských vztazích mezi socialistickými a průmyslově vyspělými kapitalistickými zeměmi nastaly v posledních 15 letech příznivé změny, neboť většina západních zemí byla nucena zmírnit restrikce v obchodu se socialistickým světem, zavedené ym druhé světové vtlce. Objem vzájemného obchodu mezi oběma ekonomickými systémy se znatelně rozšířil a objevily se nové formy hospodářské spolupráce, jak poukazuje doktor ekonomických věd B. Pičugin v článku uveřejněném v říjnovém čísle měsíčníku „Meždunarodnaja Žizň“. Skutečnosti však ukazují, že hospodářské styky obou největších ekonomických soustav světa dosud ještě nejsou tak významné, aby urychlovaly hospodářský pokrok všech zemí. Tato situace je citelná v současné době, kdy vědeckotechnická revoluce objektivně vyžaduje, aby se prohloubila specializace a kooperace ve výrobě, výzkumu a vývoji a maximálně rozvinula mezinárodní dělba práce, zvláště mezi socialistickými a průmyslovými kapitalistickými státy, na které připadá asi 90 % průmyslového a vědeckotechnického potenciálu světa. Potvrdilo se, že normální hospodářské styky jsou pevným základem mírové koexistence zemí s různými společensko-ekonomickými systémy. Světová socialistická soustava se v historicky krátkém poválečném období stala jednou ze dvou hlavních průmyslových oblastí světa. Podílí se již asi dvěma pětinami na světové průmyslové výrobě ve srovnání s pětinou v roce 1950. Socialistické země dosáhly předních míst v celé řadě rozhodujících směrů vědeckotechnického pokroku. Hlavní příčina omezeného obchodu mezi socialistickými a průmyslovými kapitalistickými státy bezprostředně po válce spočívala v politice vedoucích imperialistických mocností, které změntly mezinárodní obchod ve sféru „studené války“ proti socialistickému světu a pokuaily se hospodářskou blokádou zabrzdit rychlý rozvoj socialistických zemí. V období 1948—1953 klesl kapitalistický vývoz do socialistických států na necelou třetinu a dovoz z těchto zemí na necelou pětinu. Od poloviny padesátých let se situace začala měnit a obrat zboží mezi oběma skupinami zemí vzrůstal, až jeho přírůstek převýšil tempo mezinárodního obchodu. V letech 1955 až 1969 stoupl na čtyřnásobek a dosáhl více než 14 mld dolarů, což jsou asi dvě třetiny obratu mezi západní Evropou a USA. Tento relativně rychlý přechod ukázal, že obchodní výměna mezi zeměmi s různými hospodářskými systémy je nutností, vyplývajíc! z objektivních ekonomických zákonů. Hlavní oblastí obchodu mezi Východem a Západem je v současné době Evropa, což vyplývá ze zeměpisné blízkosti kapitalistických a socialistických zemí, z vysokého stupně rozvoje těchto zemí a z tradičních styků. Na Evropu připadají vice než % veškerého obratu zboží mezi Východem a Západem. Obchodní výměna mezi západní a východní Evropou se v období 1955 až 1969 trvale rozšiřovala. Její obrat činil 2,5 mld dolarů v roce 1955, 4,5 mld v roce 1960, 7,1 mld o pět let později,' 8,5 mld v roce 1968 a přibližně 9.8 mld dolarů v roce 1969. Od poloviny padesátých let zaujímala Velká Británie první místo v obchodu s východní Evropou co do rozsahu obratu. Její obrat se v následujících létech více než ztrojnásobil. Nicméně od začátku šedesátých let musela své první místo postoupit západnímu Německu. Loni byla Británie předstižena i Itálií. V poslední době se rozvíjí obchod s Francií, jejíž vláda a průmyslové kruhy zaujaly realistickou pozici. Výměna zboží se stabilně rozšiřuje i • Finskem, Rakouskem a Švédském. V letech 1955—1969 obrat zboží mezi východoevropskými socialistickými zeměmi a největšími partnery v západní Evropě stoupl následovně (v mil. dolarů): s NSR 8,lkrát na 2041, s Itálií 10,9krát na 1372, s Velkou Británií 3,4Íkrát.na 1341, s Francií téměř 5krát na 1006, s Finskem o 70 % na 671, s Rakouskem zhruba 4krát na 601 a se Švédském 3,7krát na 547. Mezi socialistickými zeměmi je největším obchodním partnerem západní Evropy Sovětský svaz. Jeho obrat ve stejném období stoupl téměř 4krátna 3,5 mld rublů. Na SSSR připadá třetina obratu zboží mezi oběma částmi Evropy. Velmi rozsáhlé a rostoucí obchodní styky udržují Polsko, ČSSR, NDR a Maďarsko: obraty těchto zemí se v letech 1955—1969 zvětšily 3 až 3,6krát. Rozšířily své styky se západní Evropou i Bulharsko a Rumunsko. Obchod evropských socialistických zemí se západní Evropou tvoří v současné době přibližně pětinu jejich zahraničně obchodního obratu. Socialistické země dovážejí především stroje a zařízení (přes dvě pětiny importu v této relaci), chemické výrobky, válcovaný materiál a jiné výrobky potřebné k rozšíření produkce. Západní Evropa nakupuje zase tuhá paliva, ropu a ropné výrobky, dřevo, železné rudy a různé zemědělské a potravinářské výrobky. Tyto dodávky kryjí značnou část dovozní potřeby západní Evropy, např. u uhlí 25 °/o, ku4latiny 40 %, řeziva přes 25 % a naftových výrobků 20 °/o. Rozvoj obchodu se západoevropskými státy umožnil socialistickým zemím lépe využívat výhod dělby práce pro urychlení hospodářského vzestupu, avšak neméně výhodný je obchod s Východem i pro západní Evropu. Rozsáhlé východoevropské trhy jsou významným doplňkovým stimulátorom rozvoje nejprogresívnějších oborů západoevropského průmyslu (strojírenství, chemie atd.). Dodávky zařízení a dopravních prostředků ze západní do východní Evropy se v období 1955—1969 zvětšovaly téměř dvakrát rychleji než činil průměrný přírůstek vývozu. Na druhé straně dovoz z východní Evropy znamená pro západní Evropu diverzifikaci zdrojů důležitých výrobků, což je velmi podstatné z hlediska vztahů západní Evropy k USA. Do určité míry stabilní dělba práce mezi průmyslovými kapitalistickými a socialistickými zeměmi se začíná uskutečňovat i v některých jiných oblastech světa. Především Je třeba poukázat na Japonsko, které projevilo vážný zájem o rozvoj styků se Sovětským svazem. V zahraničním obchodu SSSR se Japonsko dostalo již na druhé místo mezi průmyslovými kapitalistickými státy. IPokračování na str. 5) Na stavbě mši první atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích okres Trnava je v těchto dneeh rušno. V reaktorovém sále se dokončuj velmi náročná práce na výstavbě reaktoru, jako )e montáž potrubí ne experimentálním kanálePa montážytermočlánků na dně reaktorové nádoby. Montéři Škodovky končí montáž těžkovodních potrubí a dokončovací práce Isou již v plném proudu také o srdci elektrárny - ve velíně, odkud bude řízen c(eh i i ZPRAVODAJSTVÍ PRO PRŮMYSL, ZEMĚDĚLSTVÍ, FINANCE A OBCHOD §k hospodářství Větší pozornost bezpečnosti práce Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci je integrální součástí výroby, a proto není možné tyto otázky zanedbávat a odsouvat jejich řešeni na jedno z posledních mist, jak se často v minulosti stávalo. Roční ztráty z titulu pracovní úrazovosti dosahují v ČSR zhruba 4,5 mld Kčs, z toho ztráty společnosti, vyjádřené v hodnotě nerealizované hrubé výroby, činí cca 3,7 mld a náklady státu vzniklé v souvislostí a pracovními úrazy včetně nákladů hrazených organizacemi cca 0,8 mld Kčs. Jen za první pololetí letošního roku — v porovnání se stejným obdobím roku 1969 — stoupl počet pracovních úrazů' téměř o 10 °/o, za deset let více než o třetinu. Na území ČSR bylo od ledna do konce června hlášeno 119 293 pracovních úrazů. Největší počet úrazů je v kovoprůmyslu — 29 866, ve stavebnictví přes 13 000, v hornictví a v zemědělství přes 9000. Úrazovost, v porovnání s celkovým počtem pracovníků, stoupla především ve stavebnictví, dřevoprůmyslu, dopravě, obchodu, energetice a textilních závodech. Pro pracovní úrazy nenastoupí každý den do práce 15 050 pracovníků — je to o 3,2 % více než v roce 1969; délka pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu trvá už 23,9 dne. Vzhledem k této situaci byl s účinností od 1. ledna 1969 pověřen dozorem nad bezpečností práce Český úřad bezpečnosti práce. Jeho pracovníci spolu s inspektoráty bezpečnosti práce dbají nejen na dodržování bezpečnostních předpisů, na dodržování stanovených pracovních podmínek, ale vydávají předpisy k zajištění bezpečnosti práce, soustředí síly na výzkum technických problémů, společenskovýchovných otázek, na metody omezování pracovních rizik, snažt se zvyšovat úroveň pracovních podmínek a kvalifikace pracovníků na úseku bezpečnosti práce. Pro porušování bezpečnostních a technických předpisů bylo za první pololetí letošního roku Českým úřadem bezpečnosti práce zastaveno 3761 strojů, 637 technických zařízení, 176 provozů, 73 budov a ve 251 případech byla zastavena práce žen a mladistvých. Hmotně byly postiženy desítky odpovědných pracovníků a organizací. Jednotlivci zaplatili pokuty v částce 48 220 Kčs, organizace ve výši 126 700 Kčs. Bulharsko zvyšuje vývoz oceli V přepočtu produkce železa a oceli na jednoho obyvatele dohání Bulharsko v poslední době průmyslově vyspělé státy. Dokončením výstavby metalurgického kombinátu v blízkosti Sofie byly vytvořeny podmínky ke zvýšení exportu litiny, oceli a různých druhů válcovaných výrobků. Během posledního desetiletí bulharský export výrobků černé metalurgie vzrostl více než jedenáctkrát. V minulém roce celkový export těchto výrobků představoval 10,3 % celé jejich produkce, přičemž u válcovaných materiálů tento podíl dosáhl až 35 %. V souvislosti s rozvojem kapacit a s rozšířením palety výrobků měnila se rovněž struktura exportu. Ještě donedávna vyváželo Bulharsko v podstatě jen několik typů konstrukční oceli. V současné době exportuje dalši druhy ocelářských výrobků, tlusté plechy, slitkovou ocel a další. Zároveň se snižuje v exportu podíl meziproduktů a zvyšuje se podíl hotových výrobků. Od roku 1964 do roku 1966 podíl litiny a oceli v celkovém exportu kovů činil 59 až 86 procent. V minulém roce se snížil až na 1,1 %, zatímco za stejnou dobu pódii válcovaných výrobků stoupl ze 41% na 98,9 ®/o. Export válcovaných výrobků vzrostl nejen relativně, ale i v absolutním množství: za posledních deset let objem vyvážených válcovaných materiálů stoupl více než třicetkrát. Bulharské ocelářské výrobky se vyvážejí do 32 zemí Evropy, Asie, Afriky a Latinské Ameriky. V roce 1969 vyvezlo Bulharsko např. 150 tis. t (35,2 % veškerého exportu ocelářských výrobků) do SSSR, 48 tis. t do Jugoslávie, 69 tis. t do Rakouska, 40 tis. t do Itálie a 44 tis. t do NSR. Dodávky do členských zemí RVHP se uskutečňují na základě dlouhodobých smluv. V roce 1969 bulharský export ocelářských produktů do socialistických zemi dosáhl 200 tis. t. Do kapitalistických zemí bylo vyvezeno 195 tis. t a do zemí rozvojových 29 tis. tun. 1 enové moratorium vyhlášené k 1. lednu t. r. přispělo podstatnou měrou k omezení živelného růstu cen a k celkové stabilizaci národního hospodářství. O této skutečnosti se dnes může přesvědčit každý spotřebitel. Vláda podstatně omezila rozsah volných cen, zpřísnila postih za cenové přestupky a zvýšila počet a rozsah kontrolních akcí. Proto také došlo na trhu spotřebního zboží k rychlému uklidnění a vytvořila se ekonomická jistota. Tato příznivá situace však existuje pouze na úseku spotřebního zboží, kde sériová výroba umožňuje poměrně snadnou kontrolovatelnost cen. Existují však oblasti, kde nelze vystačit s dosavadní praxí. Je to zejména oblast stavebních investic a oblast nestandardní výroby. Situace ve stavebnictví se stává velmi vážnou. Plán bytové výstavby za tři čtvrtletí letošního roku se plní pouze na 89,4 %, v Praze dokonce ještě daleko méně a pouze 55,4 % z plánovaného počtu bytů odevzdaly investorské organizace letos uži vatelům. Nejen, že se neustále prodlužuje doba výstavby, ale úměrně tomu stoupají i rozpočtové náklady. Prodloužení původně stanoveného termínu na dvojnásobek a zvýšení původního rozpočtu na trojnásobek není žádnou zvláštností. Je logické, že taková situace nezbytně brzdí hospodářský rozvoj v našem státě a nepříznivě ovlivňuje i růst životní úrovně našeho obyvatelstva. Proto se investiční výstavba a její nedostatky staly středem pozor Proti růstu cen nosti našich stranických i státních orgánů. Zvyšování cen a nákladů má zakrýt nedostatky v pracovní kázni a v odměňování, plýtvání materiálem i nedostatečnou organizaci. Z těchto důvodů rozhodla se vláda přijmout řadu opatření, která by zastavila růst rozpočtových nákladů. V cenové oblasti dojde zejména k zintenzívnění cenových prověrek, k přezkoumání a omezení investičních záměrů, jakož i k snížení počtu dodatečně povolovaných investičních záměrů. Také na úseku strojírenské nestandardní výroby je situace komplikovaná celou řadou různých faktorů. Většina výrobků je značně složitá a různorodá, přičemž jednotlivé části se neustále mění modernizaci a technickým vývojem. Celkovou situaci ovlivňuje i to, že mnohé výrobky zhotovují monopolní výrobci, a že i těchto důvodů neexistuje cenová srovnatelnost. Proto také opatření příjatá vládou musí odpovídat této odchylné situaci. Aby byla zajištěna ochrana odběratelů, dojde k vytvoření zvláštních cenových komisí složených z cenových orgánů, odběratelských, dodavatelských organizací a projektových ústavů. Tyto smíšené komise budou přezkoumávat, hodnotit a zdokonalovat tvorbu cen a současně budou porovnávat domácí ceny se zahraničními. Dodavatelé budou mít přesně vymezené podmínky pro stanovení cen individuální kalkulací a povinně budou tuto cenu srovnávat s výslednou cenou. Rovněž budou stanoveny závazné sazby nepřímých nákladů a zisku a do budoucna se počítá s jejich zprůměrováním, aby se tak odstranily nepřiměřeně vysoké sazby a mohla se postupně sjednotit cenová úroveň u některých srovnatelných druhů zboži. Pro nestandardní strojírenské výrobky bude také vytvořan ceník, v němž budou pravidelně puplikovat cenové orgány ceny těchto výrobků. Složitější je situace při stanovení lPokračování na str. 2}