Tribuna, leden-červen 1975 (VII/1-26)
1975-01-01 / No. 1
s ministrem-předsedou Výboru lidové kontroly ČSSR dr. Josefem Machačkou ■ Soudruhu ministře — orgány lidové kontroly v minulém roce prověřovaly hospodaření s palivy, energií, surovinami a materiály s cílem zjistit současný stav, úroveň řídící práce a také podmínky pro účast pracujících na snižování materiálové a energetické náročnosti. O jakou prověrku šlo? Z názvu je patrné, nač jsme se zaměřili. Mohu dodat jen to, že prověrku jsme uskutečnili spolu se závodními komisemi lidové kontroly, Státní energetickou inspekcí a s aktivem složeným z pracovníků resortů, finančních orgánů a zástupců odborových orgánů i Reflektoru mladých. ■ To svědčí o významné a rozsáhlé prověrce ... O jejím významu jsme ani na okamžik nepochybovali. Což nám všem nejde o to, aby byly co nejlépe využitý všechny hmotné zdroje národního hospodářství v zájmu dosažení co nejvyšší efektivnosti? Tak, jak to stanoví pátý pětiletý plán a jak to v čet- < w rrs) ůt, M Proletáři všech zemí, spojte self 1. ledna 1975 cena Kčs lv50 co# ALFA A OMEGA ÚSPOR ných usneseních zdůraznil ŰV KSČ 1 vláda naší republiky. Nemáme surovin nazbyt, proto s nimi šetřme! Tento úkol vystupuje také do popředí zejména v souvislosti se surovinovou krizí a s podstatným růstem cen surovin a materiálů, které nakupujeme na kapitalistických trzích. ■ Kde všude jste prověřovali? Ve 120 podnicích a závodech patnácti generálních ředitelství. Závodní komise lidové kontroly pak v dalších 58 a státní energetická Inspekce ve 44 zařízeních. ■ A poznatky? Dobré i méně dobré. ■ Jak tomu rozumět? Vezměme kupříkladu plpění státního racionalizačního programu v hospodaření s palivy a elektrickou energií. Podle tohoto programu má být do roku 1975 v rozhodujících odvětvích dosaženo minimální výše úspor 4 626 000 tun měrného paliva za celou pětiletku; úspornými opatřeními za léta 1971 — 1973 byl tento úkol již splněn téměř na 90 %. Obdobně tomu je i v plnění státního racionalizačního programu hospodaření s kovy, kde v některých organizacích, hlavního nositele úkolu VHJ Hutnictví železa, bylo docíleno příznivých výsledků. Například ve Švermových železárnách v Podbrezové došlo oproti roku 1970 k poklesu „předváhy“ u všech výrobků, které v hodnotovém vyjádření tvoří podstatnou část materiálových nákladů. Atd. ■ A ty méně dobré poznatky i Jde například o překročení materiálových a jiných nákladů — bez odpisů — na výkonech, které byly stanoveny 5. pětiletým plánem apod. ■ Proč tomu tak je? K neuspokojivému vývoji materiálové náročností výroby dochází především proto, že se plně nevyužívají všechny v úvahu připadající zdroje a nástroje úspor paliv, energie, surovin a materiálů, zejména pak ty zdroje a nástroje, které mohou podstatně ovlivnit spotřebu materiálu a energie. Prověrka se proto soustředila na ty články, které rozhodujícím způsobem ovlivňují vývoj. ■ Existuje jeden ze zdrojů, který je Vlastně nevyčerpatelný ... Vím, co máte na mysli, a chci to právě zdůraznit. Je to iniciativa pracujících a jejich aktivní účast při zajišťování úkolů zaměřených na úspory materiálu, surovin a energie. Proto je nutné dovést tento úkol do každé dílny, na každé pracoviště. (Pokračování na str. 3 ) o<2o oEn Josef Šíma — Podobizna N. Šímové, 1922 (o českém malířství XX. století čtěte na straně 11 ) Foto K. BAYER JE V ČESKOSLOVENSKU cír ČTĚTE ČLÁNEK NA STRANĚ 9 VELKÁ BRITANIE MÁ PROBLÉMY S EHS A EHS MÁ PROBLÉMY S VELKOU BRITÁNIÍ (čtěte na str. 14-15) V měřítku lidského času uplynul čtyřiasedmdesátý rok dvacátého století. Tak jako vždy, i tentokrát si lidé v jeho závěru připili na zdraví, zavzpomínali a popřáli úspěchy v letošním, pětasedmdesátém roce. Je tomu tak od pradávna a není to špatný zvyk. My, komunisté, ctíme dobré zvyky. Neohlížíme se však nazpět pro věčné vzpomínání, ale pro poučení, pro nabrání čerstvých sil pramenících z dosažených úspěchů, pro svěží optimismus vycházející z nepřemožitelného snažení pracujícího člověka, pro vědeckou pravdu marxis-mu-Ieninismu ověřenou společenským pohybem, v němž se stále výrazněji prosazují a začínají převládat socialistické, demokratické a ostatní pokrokové síly. jde Svět jde doleva, cílevědomě proti imperialistickému útlaku, jde praktickými činy za sovětským projektem mírového soužití, jde proti válkám; sjednocují se všechny demokratické síly. Dik obrovské sovětské iniciativě se — v nebývalé dosud míře — navazují kontakty k vzájemnému porozumění. Intenzita a frekvence vulkanických společenských procesů znásobujících tempo mezinárodního života s nepoznanou dosud rychlostí dávají stále výraznější vyhlídky, že výrazný pohyb doleva potrvá i v roce, do něhož vstupujeme, i v následujících letech. A to je hlavní. Nic tak zřetelně, neúprosně a drsně neprověřuje stabilitu (labilitu), perspektivnost (bezperspektivnost) třídně protikladných společenskoekonomických soustav jako ekonomika a její soulad (nesouzvuk) s objektivními ekonomickými zákonitostmi. Ve vleklé nemoci, jejíž diagnóza zní: »všeobecná krize kapitalismu«, poté, co jeho apologeti s jásotem zvěstovali, že kapitalismus chytil »druhý dech«, přišel hluboký a intenzivnější záchvat choroby. A nejsou to žádné »spalničky«. Není to nemoc růstu, ale nemoc úpadku, protože labilita politického systému soudobého kapitalismu je způsobena tím, že jeho suukromovlastnický systém, jeho státní a společenské instituce svou třídní podstatou již přestaly odpovídat potřebám společenského vývoje. Přitom záchranných receptur, které by osvěžily a oživily na další desítky let kapitalistický systém, je stále méně. Velmi těsná je souvislost mezi nynější politickou labilitou a měnovou, finanční, energetickou i surovinovou krizí. Uplynulý rok byl velmi špatným rokem pro kapitalistický systém. Jeho obhájci by rádi zakryli neschopnost buržoazie řešit základní problémy imperialismu. Vyhlašují je proto za problémy obecné, celosvětové povahy a zastírají jejich třídní podstatu. Co však nemohou skrýt před pracujícími vlastních i ostatních zemí, co bije do očí, to je východisko z krize, které volí buržoazie. Tímto »východiskem« je prudký růst nezaměstnanosti (jen v sedmi hlavních kapitalistických zemích bylo v polovině tohoto roku téměř 8 miliónů lidí bez práce), tímto »východiskem« je zmrazovaní mezd a rychlý vzestup cen, tímto »východiskem« je omezování výroby s redukcí pracovní doby a diskriminací pracovní síly, tímto »východiskem« je další koncentrování kapitálu v nadnárodních hospodářských korporacích kořistících v mezinárodním měřítku pracovní sílu i surovinové bohatství závislých zemí, tímto »východiskem« je tendence k diktaturám buržoazie všech podob až k té nejodpornější — fašistické. Sama podstata systému politické vlády kapitálu, spočívající v jeho třídní povaze, činí tato »východiska« bezvýchodnými. Řešení neduhů kapitalistického systému teroristickou diktaturou monopolů proti hlavní výrobní síle-tohoto systému — dělnické třídě — je historicky odsouzeno k porážce. Uplynulý rok o tom přinesl mnoho důkazů. Padl sedmiletý fašistický režim v Řecku i osmačtyřicetiletý fašistický režim v Portugalsku. Vážnou krizi prožívá fašistický režim ve Španělsku. Pravda, fašismus ještě neodešel ze scény, imperialismus jej stále pěstuje, není však již schopen zajistit stabilitu reakčních diktatur. Završuje se osvobozenecký proces tří bývalých portugalských kolonií v Africe. Padla monarchie v Etiopii. Nevyšel pokus pravicových extremistů na Západě rozdmýchat izraelsko-arabskou konfrontaci v novou mezinárodní »studenou válku«. Vzrostl vliv levicových ' (Pokračování na straně 2 ) Optimismus noši doby Prof. Dalibor Hanes, člen ÜV KSČ, předseda Sněmovny národů FS