Tvorba, duben-červen 1970 (XXXV/13-25)
1970-06-03 / No. 22
Jménem budoucnosti Utichly prostory Pražského hradu, kde po dva dny rokoval nejvyšší státní orgán — Federální shromáždění, které 28. května 1970 jednomyslně schválilo podepsáni Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovětským svazem a doporučilo presidentu republiky její ratifikaci — jménem lidu, jménem budoucnosti. Smlouva nejen vychází ze zkušeností a výsledků spolupráce minulých let navazujíc na základní myšlenky spojenecké smlouvy z roku 1943, ale obsahuje i základní jistoty státu v současném třídně rozděleném Světě — suverenitu, státní nezávislost, zajišťuje perspektivu všestranného rozvoje čs. socialistické společnosti. Vyjadřuje na jedné straně vůli dělnické třídy a všeho pracujícího lidu pokračovat pod vedením komunistické strany v cestě, kterou jsme nastoupili před pětadvaceti lety, ale současně je i dokladem, jak daleko se došlo v úsilí o konsolidaci, o obnovu základních hodnot socialistické společnosti, o nápravu těžkých chyb z roku 1968. Proto nám přestali na Západě tleskat a útoky jejich propagandy se soustředily na diskreditaci vnitřní politiky strany a našich vzájemných vztahů se Sovětským svazem podob ně jako v roce 1968. Smlouva však dává jasnou a nekompromisní odpověď — jsme a provždy budeme socialistickým státem, pevným článkem socialistického tábora. K. HORÄLEK Rok 1970 a S. K. Neumann V červnu jsou hned dvě neumannovská výročí — 5. června 1875 se S. K. Neumann narodil a 28. června 1947 zemřel. Nebudou to však jen tato dvě data, která letos podnítí zamyšlení nad Neumannem — básníkem, publicistou a komunistou. Neumann se dnes znovu (a po kolikáté ulij svým dílem zúčastňuje společenského, politického a uměleckého zápasu. Jeho tvorba je tu přítomna nejen jako velká umělecká a politická hodnota, nepochybná už a nevyžadující v tomto směru nových důkazů, ale i jako hodnota, jejíž životnost se léty neotupila, naopak, zintenzívněla všude tam, kde se rozhoduje o osudu socialismu a komunismu, o osudu revoluce. Neumann žije, inspiruje, spolupůsobí při oddělování hodnot opravdových a falešných. V přístupech k jeho dílu můžeme vždy bezpečně stopovat dobovou atmosféru, obnažuje se v nich charakter stanovisek osobních i společenských. Patří zřejmě k zákonům, podle nichž se utváří a působí literatura, že skutečně velké básnické i lidské osobnosti, schopné vydat ze sebe dílo tak mnohostranné nejednoduché, jako je sám život, proa vokují k vyhroceným, příkře rozporným soudům a podněcují buď lásku, nebo nenávist, obnažují, co by jinak zůstalo skryto. Jejich odkaz nezůstává v klidu, patří k němu pohyb, vchází neustále v nové kontakty s dobou a s lidmi, svádí se o něj boj a prostřednictvím tohoto boje se formuje dobové třídní i společenské vědomí. Tak jako kdysi Tyl, Mácha a Neruda znamenali víc než jen literaturu a naplnili téměř beze zbytku jejt společenskou působnost, nabízejíce přímo životní, národní a sociální program, tak i Neumann mluví za jednu ze stran zúčastněných ve společenském zápase. Stejně tak jako jeho velcí předchůdci je zainteresován na progresivních ■ idejích, na spravedlivé sociální praxi. Přijmout Neumanna básníka znamenalo proto přijmout za svou i onu stranu, pro kterou mluvil a s jejímiž požadavky ztotožnil své lidské krédo. Proto se kolem Neumanna kupily diskuse a polemiky, z nichž snad ani jediná nebyla prosta politických a třídních aspektů. Po květnu 1945 a po únoru 1948 se Neumann interpretoval jako ideální básník revoluce a po roce 1956 jsme byli svědky pomalého ústupu od této představy. Neumann přestává figurovat jako program. Pokusy o střízlivý vědecký výklad, spojený se studiem materiálu, jsou pochopitelné a sympatické, pokud usi•'ff o překonání starších neúplných soudů, pokud se chtějí osvobodit od někdejší apriornosti. Jenže se nezůstávalo u solidní vědecké analýzy, přístup k Neumannovi se politizuje; nešťastně a nepravdivě se politizuje. Zhruba řečeno — odmítnout přímo revoluční poezii se' zdálo příliš netaktické a příkré, a tak se odmítal a odsuzoval Neumann; jeho vývoj se líčil jako přetržitý, jdoucí přes jednostranné krajnosti, Neumannova představa revoluční poezie se odmítala jako asketická jen proto, aby se dalo za pravdu poetismu apod. A jsme u jevu příznačného pro šedesátá léta — nastal zvrat v myšlení, uskutečňuje se pohyb od jednoho pólu ke druhému, zůstává však a nemění se přístup ke zkoumaným jevům. Z dvou poetických programů se znovu jeden zamítá a druhý akceptuje, jako by literárně historický soud nevyžadoval schopnost vidět věci v souvislostech a analyzovat i jejich sociální motivaci. Neumann roku 1970 se však nezměnil. Zpřítomňuje velikost i sílu angažovaného umění, útočí, vysmívá se — i utvrzuje. -al- Setkání V Rudém právu onehdy napsali: »Za plného provozu procházel soudruh Husák závodem (ČKD Kompresory). jako veverka sjela po žebříku z jeřábu jeřábnice, aby s ním mohla vyměnit několik slov. Z vedlejší Lo komotivky přišli dva členové milice, kteří se dozvěděli o návštěvě — a jestli prý první tajemník také přijde k nim . . . Dělníci G. Husáka pozdravovali, přáli mu, aby se podařilo uspořádat v národním hospodářství poměry stejným tempem, íako se daří řešit některé problémy ve státě a veřejném životě atp .. .« A člověku je při tom čtení dobře. Soudruh Husák jde zřejmě zase jed nou příkladem vstříc nejen čelným funkcionářům strany a státu, ale i všem dalším, odpovědným za uskutečňování politiky strany. Myslím si, že čini li to velmi zaneprázdněný první tajemník strany, nejde jen o to přesvědčit se na vlastní oči a uši o stavu věcí v »terénu«, jak prostí lidé vidí, kde nás tlačí pata, jak se oficiální informace kryjí se syrovou skutečností i s klimatem na závodech atd. Asi jde i o víc: o návrat k metodám stranické práce, které se v naší straně v minulosti již osvědčily a od kterých se pak po celé desítiletí upouštělo. ještě dnes vzpomínáme na stranu bojující, kdy kontakt mezi řadovými členy a vedením strany nebyl zastřen kulisami mezičlánků, převážně úřadujících. Strana tehdy — před 15 až 20 lety — bojovala, tak jak bojuje i dnes, o důvěru širokých mas metodou přesvědčujících politických činů. Lidé se v podvečer scházívali na sekretariátech a čekali na nové zprávy, pokyny a rady z vedení — a pak se rozbíhali do svých organizací, na schůze. Druhý den vzkazovali vedení — co a jak. Přes noc dokázala tehdy strana zmobilizovat široký aktiv a vzít za problém přesně v místě, kde to pomohlo. Rozvinutá socialistická společnost samozřejmě nemůže mechanicky kopírovat, vracet se, ale živé spojení celého organismu se srdcem je nezbytné vždy a dnes zvlášť. Významný krok tu tedy už je — a v továrnách budou nyní zase čekat — na své lidi. -ra- Rakouští komunisté sněmovali Sjezd Komunistické strany Rakouska skončil v neděli. V krátké informativní poznámce nelze než všimnout si jen některých z .mnoha zajímavých a důležitých aspektů jednání soudruhů ze země, která je nám blízká nejen zeměpisně: není tajemstvím, že události v Československu a vývoj v KSČ zejména v posledních dvou letech působily na stanoviska a politiku Komunistické strany Rakouska — často i přímým osobním spojením nositelů pravicových názorů v obou stranách. Nuže, poslední sjezd KSR zhodnotil i tyto věci. V zájmu strany, v zájmu dělnické třídy a pokroku v Rakousku tvořil významnou část jednání boj o očistu strany, o likvidaci vlivu revizionistické frakce ve straně. Ideově politické dědictví Ernsta Fischera, mezitím vyloučeného ze strany, rakouští komunisté na svém sjezdu odmítli a v tajných volbách zvolili nový ústřední výbor — bez představitelů pravice — jehož úkolem bude řídit nadále stranu v duchu leninských idejí tak, aby byla s to splnit především své závažné vnitropolitické úkoly a aby se jako jednotný celek plně projevila jako důležitá složka internacionálního komunistického hnutí. V táto souvislosti nás ovšem zvlášť zajímá stanovisko strany k takzvaným československým událostem. Projev vedoucího delegace KSČ Pavla Auersperga vyslechli delegáti s velkým zájmem. Donedávna se rakouským komunistům dostávalo o Československu mnohdy více dezinformací než informací. Československá delegace podala soudružskému sjezdu nejen historický výklad československých událostí, ale rovněž odpovědný a pozitivní nástin současného snažení naší strany včetně vyhlídek do budoucna. Jsou to věci u nás známé; ale pro rakouské komunisty není například bez významu, že spolu s odsouzením pravicového proudu v naší straně, zdůraznila československá delegace, že současná politika strany navazuje na původní pozitivní smysl lednového pléna 1968. Pravicové frakční složky v rakouské straně totiž opíraly svá stanoviska právě 0 domnělé oficiální popření snah lednového pléna o dynamický obrat v další výstavbě socialismu a odstranění chyb a nedostatků. Sjezd rakouských komunistů pak pověřil ústřední výbor, aby sledoval vývoj v Československu, a v dané době přehodnotil dosavadní stanovisko k československým událostem. Sjezd rakouských komunistů vytvořil podmínky pro další úspěchy stranické práce a pro překonání krize, do níž stranu zavlekli revizionisté. mp Volby v SSSR tos Jako v každém volebním roce, i leprobíhá předvolební kampaň v Sovětském svazu ve znamení vysoké politické a pracovní aktivity všeho lidu. Vlastně už vrcholí, protože volby do Nejvyššího sovětu se konají 14. června, tedy za několik dnů. Ti, kteří se v nich ucházejí o mandát, nepřicházejí před své voliče ani s prázdnou, ani s planými sliby. Plány rozvoje sovětské společnosti pro tuto pětiletku, určené XXIII. sjezdem KSSS a zdůrazněné v předvolebním provolání v roce 1966, se v hlavních ekonomických a sociálních ukazatelích úspěšně plní a jsou pochopitelně pevným odrazovým můstkem pro další úspěšný rozvoj. Každý sovětský občan to vidí nejen kolem sebe, ale 1 na své výplatní pásce, na tom, co a zač si může koupit, jak bydlí. Objem průmyslové výroby v jeho zemi vzrostl za čtyři roky této pětiletky téměř o 39 procent. Ačkoliv směrnice k pětiletce stanovila průměrný roční přírůstek o 8—8,4 procenta, ve skutečnosti dosáhl 8,5 procenta a v prvních měsících letošního roku — posledního roku osmé pětiletky — vzrostl dokonce o 8,9 procenta proti témuž období loňského roku. Jenom v roce 1970 bude tedy v SSSR vyrobeno více výrobků než ve všech předválečných pětiletkách. Stejně potěšující je vývoj sovětského zemědělství. Nelze také přehlédnout, že reálné příjmy na jednoho obyvatele se za poslední čtyři léta zvýšily o 26 procent a že se 44 miliónů sovětských lidí přestěhovalo do nových bytů a d.omů nebo si podstatně zlepšilo bytové podmínky. Tyto skutečnosti přirozeně jen podporují velkou aktivitu občanů, která se projevila již v přípravě voleb a ve volební kampani zvlášť. Volebních obvodů je v Sovětském svazu přes 167 tisíc a ve volebních komisích pracuje více než 1 365 000 aktivistů. Velká pozornost je věnována především mladým, těm, kteří jdou letos k volbám poprvé. Čelní představitelé Sovětského svazu byli za poslance navrhováni na několika místech současně, a protože mohou kandidovat jen v jednom volebním obvodě, doporučil jim místo kandidatury ŰV KSSS. Z nich například soudruzi Brežněv, Podgornyj a Kosygin kandidují v Moskvě, první dva do Sovětu svazu, třetí do Sovětu národností. Mezi kandidáty do Nejvyššího sovětu nalézáme i osvoboditele Prahy maršála Koněva (kandiduje za grozněnský volební obvod do Sovětu národností), hlavního redaktora Pravdy a bývalého velvyslance v Československu M. V. Zimjanina- (v Baku do Sovětu národností) a první kosmonautku V. Těreškovovou-Nikolajevovou (v krasnoperekopském obvodě do Sovětu svazu). Všem, kteří budou zvoleni, se dostane odpovědnosti a cti pro příští čtyři léta spoluvytvářet politiku socialistické velmoci ve'všech směrech. Pomoc Rumunsku! JAN JANO To, co se odehrálo ve třech uplynulých květnových týdnech v Rumunsku, je bez obdoby v dějinách celých staletí. Povodně, které zachvátily postupně sedmatřicet z třiceti devíti rumunských žup a rozšířily se i do východního Maďarska a severní západní Ukrajiny, mají tak katastroa fální následky, že ve srovnání s nimi blednou i všechna nejničivější zemětřesení, která mají v paměti žijící generace. Postiženy byly zejména v Rumunsku statisíce obyvatel, kteří ztratili přístřeší, ale i všechen osobní majetek. Zničeno nebo ve větší či menší míře poškozeno bylo 65 000 domů. (Pro srovnání: Praha má ko lem 40 000 obytných domů.) Krutě bylo postiženo především rumunské zemědělství zaplavením 650 000 ha polí, luk, pastvin a lesů. Zasažen byl však v některých nejvíc ohrožených oblastech velmi citelně i rumunský průmysl. Navzdory pohotovým a energickým opatřením Rumunské komunistické strany a vlády byly značné ztráty i na lidských životech. Navíc jsou postižená území, v nichž se nyní jen s největším úsilím krok za krokem obnovuje normální život a začínají se překonávat důsledky záplav, ohrožena nebezpečím epidemií. Velikosti tohoto neštěstí, které nejkrutáji zasáhlo Rumunskou socialistickou republiku, odpovídá i velikost akcí solidarity, které se rozvíjejí v posledních týdnech v socialistických zemích i na Západě a na nichž se podílejí i různé světové organizace v čele s Mezinárodním červeným křížem. Jde o to, abychom se i my ve smyslu výzvy naší strany a vlády chopili iniciativy a učinili pro naše těžce zkoušené rumunské přátele vše, co je v této chvíli v našich možnostech. Důsledky této nepředstavitelné katastrofy bude rumunský lid musit překonávat ještě dlouho. O co však jde, je především pomoc v první chvíli. Je tím naléhavější, že nebezpečí dalších záplav v souvislosti s předvídaným stoupáním hladiny Dunaje není ještě zažehnáno. Nejde jen o prostý a samozřejmý příkaz lidské solidarity se statisíci těžce zkoušených lidí. Jde zároveň o akt solidarity s pracujícím lidem socialistické země, která v uplynulých dvou desítiletích vstoupila s obdivuhodnou energií a vynikajícími úspěchy na cestu socialistické industrializace. Jde o to, aby rumunský lid právě v okamžicích národního neštěstí zcela konkrétně cítil, kde má své nejbližší přátele. Finále bez ceny? JIŘÍ HÁJEK Právě naopakl I když na letošním již třetím ročníku soutěžní přehlídky českých a slovenských hraných filmů v Plzni žádný z kandidátů onu na naše poměry závratnou sumu 100 tisíc Kčs nezískal. (Vždyť kromě Hanákova slovenského filmu 322 žádný jiný do užšího výběru snad ani nepatřil. Což by měla být první pobídka jednotlivým studiím při tvorbě nových dramaturgických plánů, abychom se příliš neorientovali jen na nenáročnost a umělecký průměr, když v kinematografii má jít i o společenskou angažovanost a umělecké mistrovství — jak si žádá právě statut Finále.) Podle slov nového ředitele přehlídky Miroslava Šmída, který převzal vedení takřka za minutu dvanáct, vznikly vedle problémů tvůrčích i problémy organizační, ekonomické, technické a nakonec personální. Je tedy svým způsobem nutno ocenit, že za tak obtížné situace se uskutečnila akce, jejíž prospěšnost — ba přímo potřeba pro domácí filmovou tvorbu jíž byla prokázána. Co však na Finále zůstalo jako dědictví minulosti a dokonce asi hodlá přežít i do ročníků příštích, je jistá nezodpovědnost a přímo lajdáctví, projevující se hlavně v detailní práci. Příklad za všechny: souběžně s hlavním programem bylo zajištěno separátní promítání; ovšem bez překladu cizojazyčných kopií, ačkoliv k tomu účelu bylo instalováno zařízení. A tak dobrý záměr se rázem zvrhl ve frašku. Jestliže tedy Plzeň pořád ještě má se soutěžní přehlídkou českých a slovenských filmů vážné úmysly a chce si udržet pořádání každoroční bilance domácí tvorby, měla by si konečně povšimnout právě takových »drobností«. VLADIMÍR REMEŠ Kreslila JUDITA HÁJKOVA (7 let) 2 tvorba Škola volného stylu“ I Űvodem omluva čtenářům, že jim opět vnucujeme tak vzdálené věci, jako jsou problémy Svobodné Evropy. Těžko však smlčet, že naše soudobé Šuselky ze soudobé německé říše stále více přepadá stihomam, opouští paměť a nervy. I v uplynulém týdnu to několikrát předvedli. Dokázali například téměř Jedním de - chem pokračovat ve čtení levitů Československé televizi za vysílání záznamu o názorech Jana Procházky a zcela beze studu připomínat rozhlasový pogrom na komunistu Zárubu z jara 1968. Zapomněli už, že tento pogrom zahájil tehdy redaktor Weiner právě zveřejněním záznamu soukromého telefonického rozhovoru. Anebo: Pominuli své vlastní rady a přestali předstírat, argumentaci. Vrátili se ke své polednové praxi a jednoduše nepříjemné československé I publicisty šmahem ztotožnili s pracov-I niky státní bezpečnosti. Jelikož o stát-ní bezpečnosti pranic nevím (jsem tedy přinejmenším výjimka) a její pracovníci u nás nechodí se speciálním výrazným odznakem na klopě, nechci nikomu nic nekvalifikovaně v této záležitosti rozmlouvat. Každopádně však nemohu uhnout podezření, že hoši od Mnichova velmi mechanicky vztahují běžnou symbiózu redaktorů Svobodné Evropy a pracovníků různých tajných služpb (k tomu cizích) i na naše poměry. Snad pro klid svého svědomí. Vytáhli se i jinak: Naše konstatování, že proti nepřátelům socialistického zřízení je' na místě nasadit všechny prostředky, přeložili do své bavorácké mluvy tak, že u nás budou dávat napříště domovnice směrodatné pokyny pro odposlouchávání kohokoli. Snad se nemýlíme, že tu naši svobodoevropané měli na mysli ony »blbé domovnice«, které se podle Jana Procházky projevují ve straně »nahoře prostřednictvím svých stejně blbých delegátů«. V otázce domovnic se ale přece jen v něčem shodneme. Alespoň v tom, že se nám po nich v Československu leckdy zasteskne. Ne ovšem proto, že někdy používaly volného stylu, ale proto, že dbaly o pořádek a čistotu v domech. To na rozdíl od svých dovršitelů v uplatňování Volného stylu, protože ony za sebou přece jen nechávaly i kus kloudné práce pro lidi. Hošani se svobodou na štítě však jenom klepaří a mlátí pantem. -lim I pari Naivní otázky? Výbory Sněmovny lidu projednávaly v posledním období několik významných dokumentů, které mají tvořit soubor podkladů pro přípravu pětiletého plánu na léta 1971— 1975. Jak uvádí Rudé právo, podstatou všech těchto studií »je důkladný rozbor současné situace, potřeb společnosti a možností v příštích pěti až patnácti letech. V žádném z materiálů však nejde o konečné řešení.« Uvedený postup příprav nové pětiletky lze jistě přivítat; dokládá snahu státních orgánů i dalších institucí přistoupit k řešení hospodářských problémů na základě všestran né analýzy minulosti i požadavku, dneška v konfrontaci s dlouhodobými trendy vývoje naší země. V dřívějších letech nám tento pohled nejednou chyběl. Proto by zpracované studie nyní měly projít stadiem kritického posouzení. Ke slovu musí přijít nejen odborný, ale i politický, v nejširším slova smyslu společenský pohled. První zběžná informace signalizuje totiž mnohé otazníky; pro příklad chci uvést koncepci rozvoje motorismu. Z předloženého návrhu, který zvažuje četné varianty, vyplývá, že při zapojení slovenských závodů dosáhne výroba kolem roku 1980 zhruba -36G tisíc osobních automobilů ročně, což podstatně převyšuje dvojnásobek nynější produkce. — Z hlediska dnešního i budoucího zákazníka se jedná o perspektivu více než lákavou; otázkou ovšem zůstává, zda o stejné perspektivě můžeme hovořit z hlediska celospolečenského. Důsledky rozvoje individuální dopravy nejsou totiž jen pozitivní, ale i negativní; postačí tu poukázat na více i měně známé zkušenosti mnoha průmyslově vyspělých zemí. S argumenty, že »exploze« osobního motorismu představuje v dneš ním světě objektivní trend, lze jistě souhlasit; jedná se však o její správnou míru i o včasné předcházení nežádoucím vlivům, které by nás v budoucnu mohly »překvapit«. Někteří odborníci ze západních zemí přiznávají, že tuto otázku v minulosti nedocenili; neexistují proto důvody, proč bychom jejich upozornění neměli v našich podmínkách využít. MILOŠ PROSEK >em I ieií » L-_____________ TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimír Rašín. Grafická úprava Miloš Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, telefon 24 75 51—3; Bratislava, Šmeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Puchmajerova 1. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydává Rudé právo. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena 2 Kčs. — 3. června 1970. Objednávky a předplatné vyřizují pošty 1 doručovatelé, do zahraničí: PNS, odd. vývozu tisku, Praha 1, Jindřišská 14. Předplatné na čtvrt roku 26 Kčs.