Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)
1847 / No. 3
Tóiny ze Šatného icýznam tře filosofii. 261 zwlášf ale autoritau sw. Bcrnharla. Než bystřeji wynikají z porownání tohoto w školastice welmi obwyklé důwody o jsaucnosti božské. Nalézají se zde totiž wšichni tři důwodowé Anselma z Kanterbury (1034—1109.), z nichžto ontologický nejwíce pomíchán; nápotom ode dáwna známý důkaz fysikoteleologický, jenžto w celém spisu s mistrnau oblomeností proweden jest; konečně к nim Štítný i Platonůw důwod božstwí přičinil, co nějakau nowinku pro wěk tehdejší. Prwní důwod Anselmůw wyjádřil spisowatel následuj čími slowy: A lak, řka: Dobrý jest, dwé nělcak ukazuje: jedno toho, ježto má dobrotu; druhé tu dobrotu, jiež jest ten dobrý. Ne takt jest buoh dobrý, byt jiné byla dobrota, jiné on, ale w ném jest to jedno, cožkoli jest. Jeho dobrota on jest; a tak i o jiném o wšem (str. 645.) Smysl slow těchto dle Anselma jest: „Jsauť na swětě dobré a krásné wěci; tedy musí býti i dobrota a krásota bez ohledu na wěci tyto, a tato dobrota a krásota, sama sebau, jestif bůh.“ W důwodu tomto nezůstal dlauho Štítný, uchýliw se к obwyklému obratu: Die žaltář atd. Anselmůw druhý důwod udáwá se w kap. 2. následowně : Mnohé wěci slowú a jsú jiných wéci počátkowé; ale i ty swé počátky od prwnťch máji, až tak wzdy dojde, ež každý počátek jiné wěci, ježto buoh, ne nie ; aneb, at řku: wšichni ti počátkowé počátek swój mají od tohoto počátku prwnieho, ježtoj’ bez počátku, wzdy sám w sobě, bez proměny i bez pihnutie, wzdy jsa. Smysl slow jest: „Wšeliká jsaucnost pochází z jiné jsaucnosti; jelikož z ničeho pocházeli nemůže, a tato jiná jsaucnost jest jednota; poněwadž, kdyby jich wíce bylo, jedna w druhé by swůj počátek měla, což nemožno ; a tato jednota jestif bůh.“ Obadwa důwody nalézají se w Anselmowě spisu: De ditinitatis essentia. Monologium. Že prwní důkaz nedůwodný skok jest od wlastnosti ku bytosti, a že druhý důwod buď rozumu našemu násilí činí, buď že к pantheismu pádí, netřeba podolknauti. Ontologický důwod božstwí náleží do Ansel