Československý Sport, červenec-září 1968 (XVI/154-231)
1968-09-16 / No. 219
Skvělé hry v Římě První středisko antického sportu — Atény — olympijskou éru moderní doby zahajovaly. Na druhé velké středisko antické kultury — Rím — se dostalo až při hrách XVII. olympiády — v roce 1960. Naposled v dosavadní historii her směřovaly cesty světových sportovců všemi dopravními prostředky do města nad Tiberou. Jen Zátopková... tak ještě nikdy nebyla výprava čs. atletů početná jako právě v Římě. stejně tak — ještě nikdy od roku 1945 A neskončila účast tak mizivým výsledkem jako právě ve »věčném městě«. Z mnoha šancí a nadějí nakonec zůstala jediná medaile, vybojovaná veteránkou celého družstva, olympijskou vítězkou z roku 1952 Danou Zátopkovou ... To stříbro z Říma je snad stejně cenné jako to zlato z Helsink. A přitom ještě dva měsíce před olympiádou se rýsovala naděje na medaili u Vlasty Peškové. Na Memoriálu E. Rošického nadchla — pak však svou nerozvážnosti se málem připravila 4 o účast na OH vůbec — a nakonec íejí místo bylo úspěchem, iakého žádný jiný už nedosáhl. Hubená, opravdu hubená bilance Říma jen dotvrdila skutečnost, že čs. atletika právě v tomto roce prodělávala svou nejhlubší krizi — jak výkonnostní, tak i psychickou a morální. A přes veškeré náznaky se ještě dodnes nedokázala plně vzpamatovat. Řím roku 1960 zůstává v naší atletice, v její už více než 701eté historii, jedním z nejtmavších míst. Na padesátá léta zbyly jen vzpomínky, na Zátopkovy triumfy snad už jen povzdech: Mnoho jsme promarnili v záplavě nad šení, mnoho jsme zameškali. A zmešká ný vlak se strašně těžko dohání — zvláště když ti druzí nechtějí na tempu ubrat . . Vnější rámec olympijského svátku byl opravdu velkolepý. Nová moderní sportoviště — oba sportovní paláce upoutala svým řešením jiná odvětví byla zase zasazena do rámce starých římských staveb. A tak dojem z posledních evropských her byl opravdu mimořádný. Ve věčném Římě se sešla skutečně mimořádná konkurence, všechna sportoviště byla prvotřídně připravena. A tak nebylo ani divu, že se dostavil i veliký sportovní vzestup. Ten byl ostatně signalizován už v předolympijském obdob! — hry samotné to jen potvrdily. Do listiny nezapomenutelných postav olympijské historie se zařadila další velká jména — Armin Hary, Bikila Abebe, Muray Halberg, Peter Snell, Valerij Brumel, Robert Šavlakadze, Herbert Elliot, Jurij Vlasov a další. Mezi vítěze her, natrvalo zapsané do zdi olympijského stadiónu, přibyla i jména Čechoslováků: Bohumila Němečka, Evy Bosákové, Václava Kozáka, Pavla Schmidta. Ani v Římě tedy nehrála československá výprava špatnou roli. Své postavení v první patnáctce nejvyspělejších států světa si i v konkurenci sportovců 85 zemí udržela. Dana ZÁTOPKOVA zakončila svou mimořádnou závodní činnost na OH v Římě stříbrnou medailí. Ze čtyř startů na olympiádách získala tedy jednou zlato, jednou stříbro, jednou čtvrté a jednou sedmé místo (1948J. Ke světovým a evropským rekordům a titulům mistryně Evropy jistě krásná sbírka. 2 KUBÁT NAŠEL BRONZ Bohumil Kubát zajisté počítalo s V Basilice di Massenzio byla do movem olympijská soutěž zápasníků. Čs. barvy obhajovalo pět borců — Švec, Kormaník, Matoušek, Tóth a Kubát. Jejich předolympijské přípravy probíhaly vždy ve skromné tichosti, bez větší pozornosti tisku a veřejnosti . . . Přesto vedení čs olympijské výpravy tím, že tato nená pádná parta siláků přispěje nějakou medailí k celkové úspěšné bilanci Čes koslovenská. Toto skryté přání splnil chomutovský borec Bohumil Kubát v těžké vá ze. Absolvoval celou soutěž bez porážky a vybojoval tak cennou bronzovou medaili. Kubát nejprve položil na lo patky laponce Šigeoku, pak vybodos val Fina Ahvena a nerozhodně zápasil mistrem světa Bogdanem (SSSR) i s Němcem Dietrichem. První místo celkově obsadil v této váze Bogdan a Dietrich získal při rovnosti trestných bodů s Kubátem stříbro jen proto, že měl menší tělesnou váhu. Kubát se musel spokojit »jen« s bronzovou. Byl to stejně krásný úspěch! Pozadu za chomutovským obrem nezůstali příliš ani další zápasničtí reprezentanti. Jiří Švec obsadil ve váze v do 57 kg — stejně jako při MS 1955 Karlsruhe a 1958 v Budapešti — čestné 4. místo. Potvrdil tak opět, že je mistrem žíněnky, jedním z nejlep ších na světě. Římskou soutěž absolvoval rovněž bez porážky. Matoušek v lehké váze taktéž obsadil pěkné 4. místo a V. Tóth šesté. Zápasníci se díky příkladné bojov nosti stali jednou z nejúspěšnějších složek naší olympijské výpravy. Ča/L6sítvi«ik*f'spctf-^ DVĚ MEDAILE ROHOVNICKÉHO TROJLÍSTKU Nečekané „žně“ boxerů Mám dodnes pod sklem na svém redakčním stole jednu fotografii: sedíme v pokoji pražského hotelu Paříž spolu s trenérem Milošem Králíčkem na připravených kufrech a rozmlouváme: Interview. Poslední před odletem Čs. boxerů na OH. gu Na té fotce není vidět ten, který pak v římském rin dosáhl vrcholného úspěchu vítězstvím v lehkém welteru — Bohumil Němeček. Není tam vidět, ale byl tam. Držel se stranou, do ničeho moc nemluvil, hleděl si svých zavazadel a do řeči mu nebylo. Bodejti První start na olympijských hrách. Němeček byl tehdy ve svých 22 letech vlastně ještě »bažantem« a v Děčíně jistě tenkrát nikdo neměl tušení, že se vrátí domů z »věčného« města jako olympijský vítěz. Nutno připomenout, že boxeři jeli do Říma jen tři. Ale dosáhli mnohem víc než mohl předpokládat i ten největší optimista. Tőre v lehké váze sice prohrál v prvním zápase s Argentincem Landoniem a byl vyřazen, ale Němeček i Josej Němec Iv těžké váze/ si vedli velmi úspěšně. Bohouš měl obavy z prvního zápasu /to je jeho slabina dodnes/. jakmile se však dostal přes Rakušana Königa, už se rozjel. Porazil Ira Meliho, pak domácího favorita Brandiho. Vítězství nad Italem už zajištovalo Němečkovi bronzovou medaili. Avšak on se s ní nespokojil. Nelekl se ani černého Američana Danielse. Bylo to jasné bodové vítězství. Všech 5 rozhodčích označilo za vítěze Čechoslováka. Už byla v kapse stříbrná. Ale Bohouš se nemínil definitivně spokojit ani s tímto kovem. »Zmlsán« svou vítěznou sérií, zatoužil mocně po nejvyššich hroznech. Zlato! Však v novinářských kuloárech ho hned po prvních vítězstvích označili za tajného favorita. Tím posledním soupeřem v řadě byl opět Černoch. Quartey z Ghany. Dostal se do finále poměrně snadno, protože mu nenastoupil zraněný Polák Kasprzyk. Že by právě on přivodil Němečkovo klopýtnutí před samým cílem? Čert nespí. Před finálovým bojem však myslím, nespal ani Němeček. Rozjitřeným nervům nelze poručí' Němeček neklopýtl. Porazil i Quarteye, získal zlatou, přiřadil se ke svým předchůdcům Tormovi a Zacharovi. Děčín íásal! . . . Ale jásaly i České Budějovice. Nejen kvůli Němečkovi. Ještě ledna olympijská medaile totiž v Římě uzrála pro Čs. boxing. Jeden z nejtechničtějších boxerů-amatérů těžké váhy na světě, Josef Němec z Budějovic, vybojoval bronz, když vyřadil Angličana Thomase i amerického černocha Price. Prohrál teprve v semifinále s Italem Piccolim. Naše vlajka opět stoupala na stožár. Římský olympijský turnaj přinesl čs. boxu nebývalý, ojedinělý úspěch. Toho roku jména Němeček a Němec se natrvalo zapsala do historie světového boxu. Bohumil NEMEČEK Náš »zlatý dvojsktj« z římské olympiády — MUDr. PAVEL SCHMIDT a VÁCLAV KOZÁK. V historii světového veslováni nebylo snad posádky, která poměrně v krátkém údobí dosáhla takové výkonnosti a takových úspěchů lako tato věkem i zkušenostmi tolik rozdílná dvojice. Letos o Mexiku se znovu sejdou — Kozák startuje trenérem mexických veslařů. na sktfu a Schmidt je . TO Z JEJICH TVÁŘÍ NEVYČTETE! Zářili 44 Mezi nečekanými úspěchy z olympijských her v Římě I960 patří i další zlatá našich veslařů. Dvojskif MUDr. Pavel Schmidt a Václav Kozák přesvědčivě porazil sovětskou posádku Berkutov—Tjukalov a další světové soupeře, a navázal na pozoruhodný výkon »třeboňské čtyřky« v Helsinkách 1952. Dvojskif je lodní kategorie, kde olympijské vítězství bývalo doménou klasických a tradičních zemí — Švýcarů, Francouzů, Angličanů. Českoslovenští »skuléři« měli sice po generace dobrou pověsf, ale na olympijské prvenství s nimi nikdo nepočítal. Ať to byl roudnický Zinke, mělnický Straka, lounský Za vřel či v době bližší Roudničan Vrba, břeclavský Malinkovič atd. bě Jak se Kozák se Schmidtem k sovlastně dostali? Ještě v roce 1958 na ME v Poznani startovali každý v jiné kategorii. Kozák prožil reprezentační křest na skifu, kde skončil čtvrtý, byl však diskvalifikován, neboť nastoupil s neupravenými vesly. A MUDr. Schmidt »bičoval vodu« v osmiveslici, která skončila také jako Kozák na čtvrtém místě, avšak bez diskvalifikace. Schmidt tehdy prodělával prezenčz ní službu v Dukle, a tak po návratu Poznaně »na zkoušku« zasedli s Kozákem do dvojskifu. Oba byli výbornými skifaři, a přitom Schmidt měl bohaté zkušenosti z dvojskifu z Bratislavy, kde leta v této lodi jezdil s Bórou Reiskupem. Kupodivu se sešly dvě povahy, které sice byly plné rozporů, ale vzájemně se výborně doplňovaly. Ctižádostivý a cílevědomý 301etý lékař-psychlatr, a elánem a bojovností nabitý 22ietý »zajíc«. V Maconu na ME 1959 způsobili senzaci — skončili na druhém místě! To byla předzvěst na Řím, ale samotný olympijský rok, sezóna a nakonec i závod, je přece něco docela jiného než »oťukávání sil« v předolympijském roce . . . Podstatou úspěchu na víceveslových lodích je sježděnost, souhra posádky. Vyžaduje to každodenní trénink, společně naveslované desítky, stovky kilometrů. V olympijském roce však už Pavel byl v Bratislavě a Václav sahal na vesla v Litoměřicích. Naštěstí měli dobrého patrona, trenéra, v osobě Vojty Hvězdy. Vypracoval s nimi sice náročný, ale velmi pestrý tréninkový plán, a hoši podle něho více než na stoprocentně makali. A od května pak dvakrát denně spolu trénovali na Dunaji, a potom při závodech a přípravě i na jiných vodách. V hlavách měli jen ty tři desetinky vteřiny, které je dělily v Maconu od vítězství a Tjukalova s Berkutovem . . A potom přišlo 3. září — na Lago Albano byly odstartovány finálové závody olympijských her. Če-Olympijský seriál připravuje Čeněk KOHLMANN. Na XXIII. pokračování spolupracovali Oldřich Hájek a Gustav Vlk. Fotografie: Archív ČS. Náš olympijský seriál zakončíme příští pondělí poslední kapitolou, věnovanou XVIII. olympijským hrám 1964 v Tokiu. choslováci zazářili jako nikdy! Dvojskif Kozák—Schmidt vyhrál 0 »celý šíf«, o tři vteřiny, doslova deklasoval soupeře. Výsledek: 1. ČSSR (Václav Kozák—MUDr. Pavel Schmidt) 6:47,50 min., 2. SSSR 6:50,49, 3. Švýcarsko 6:5G,50, 4. Francie 6:52,22, 5. Holandsko 6:53,86, 6. Belgie 6 58,40. Československá vlajka vlála na nejvyššim stožáru! A v závěrečném závodě osem se naši veslaři znovu zaskvěli — poprvé na OH získali bronzovou medaili i v této »nejváženější« kategorii. Výsledek: 1. Německo 5:57,16, 2. Kanada 6:01,52, 3. ČSSR 6:04,54, 4. Francie 6:06,57, 5. USA 6:08,06, 6. Itálie 6:12,73. V naší lodi seděli: janoušek, Švéda, Lundák, Pavkovič, Jan Jindra, Pojezný, Věntus, Lusk, kormidloval Koníček. Dovršili triumf československého veslování, neboť 1 ve čtyřce bez kormidelníka československá posádka (Jíška. Líbal, Starosta, Blažek) se umístila ve finále na krásném čtvrtém místě! i n a Lago Albano 4crc4ck^rk^rrctrJc4rtr4r4r4cick^r4ric4r4cA Vlili olympijské hry se konaly AVII.v &ímě ve dnech 25. srpna až 11. září 1960. Zúčastnilo se jich 5396 závodníků z 85 zemí všech kontinentů. Na hrách bylo překonáno 22 světových rekordů, olympijské rekordy byly zlepšeny v 54 disciplínách! V celkové klasifikaci národů zvítězil SSSR před USA a Německem, ČSSR obsadila 11. místo se 76,5 b. ČSSR reprezentovalo v Římě celkem 115 závodníků (6 cyklistů, 2 jezdci, 10 kanoistů, 12 košíkářů, 29 atletů, 4 plavci, 12 gymnastů, 3 boxeři, 3 vzpěrači, 23 veslaři, pět zápasníků, 6 střelců). Výprava získala celkem tři zlaté medaile (Bosákova na kladině, dvojskif Kozák—Schmidt a boxer Němeček v lehkém welteru), dvě stříbrné (Zátopková v oštěpu a družstvo gymnastek), tři bronzové medaile (veslařská osma, boxer Němec v těžké váze a Kubát v zápase řř. v těžké váze). Na čtvrtých místech skončili: oštěpařka Pešková, družstvo gymnastů, Tačová v přeskoku, Bosákové v prostných, veslařská čtyřka s kormidelníkem, zápasník Švec v bantamu a Matoušek v lehké váze, Houdek ve střelbě libovolnou malorážkou. Pátá místa obsadili: družstvo košíkářů, kanoisté Polakovič a Vokál—Kodeš. Na šestých místech skončili: Šťastný v prostných, Čáslavská na kladině, kajakári Říha—Vršovský, zápasník Tóth v pérové váze, střelec Stibořík ve střelbě velkorážnou terčovnicí.