Český Zápas, 1972 (LV/1-52)
1972-05-14 / No. 19
X? jtit radostné léto nastává, všecko stvoření smutku pozbývá, jit nyní pleše všecko vesele, když vidí an zima tvrdá cele mnohou trpkosti trápili přestává, preč se odnášíc s námi nezůstává. Nad námi vzhůru nebe překrásné, slunéčko vůkol nosící jasné, jent světlostí svou svítí rozkošně, všecky zahřívá věci milostně, divnou mocí svou mrtvost obtivuje, coi pak starého zase obnovuje. Takt i země, jent matkou jest všeho, kvítí vydává z nebe krásného nesčíslné množství, všudy ze všech stran pěkně odívá svého těla stan, ku podivení trávy zelenosti, barev přepěkných v divné .rozličnosti. An milo fit z příbytku vyjiti, iádostivo člověku pobyti někde na loukách, v poli, v zahrádce, ptáčkové kdyt tam zpívají sladce jedni po druhých rozličnými hlasy, zvláště potom dále letními časy. Kdets ty člověče rozumný z tvorů? zdát nepozdvihneš též očí vzhůru? odkud to všickni plynou darové, soudě, abys se roznítil v nové k Bohu vděčnosti, jméno jeho právě horlivě chválil, liv jsa k jeho slávě. JAN AMOS KOMENSKÝ Kancyonáj 1659 s.HrV* «•»!* v#?' Brandýsský sbor v Květech * Snímek Marie Hartmannová Pastorační péče o faráře )I*I BEDNAŘÍK Ne, nejde skutečně o nějaký omyl. A také ani tiskařský šotek nezaúradoval. Jde skutečně o pastoraění péři o faráře a právě o vašeho faráře, který vás třeba tento týden navštívil, protože asi vytušil, že máte nějaké vážné starosti, ikteré by bylo třeba rozptýlit, či zármutek, v němž by bylo potřebí při vás stát. Třeba jde právě o pastorační péči o vašeho faráře, jehož kázání jste tuto neděli slyšeli a nad nímž jste se zamýšleli. Ne, skutečně nejde o nějaký omyl nebo' přepsání. • Je jisté, že pokud jste se s pojmem pastorační péče setkali či setkáváte, pak zpravidla šlo o pastorační péči faráře o vás, o nemocné, smutkem a trampotami navštívené, o snoubence, kteří se rozhodli mít církevní sňatek, o manžely, které je nutno potěšit a pdsflit, pomocí jim řešit jejich manželské a rodinné problémy, o děti, aby křestní slib rodiči), kmotří a církve byl uskutečňován, o mládež, aby hledala a nacházela onen pevný bod, jímž člověk hýbe sebou i světem, o bližní v jejich obtížných svízelných, ba i mezních životních situacích. Farář tu je obvykle vždy jako ten. který tuto pastorační péči 'koná, je jejím vykonavatelem. Rád navštíví, i když by ho právě potřebovala třebas jelio vlastni rodina, ochotně a pozorné naslouchá obtíženým, plačícím. bezradným, ztrápeným, když třebas ve stejných okamžicích t patří mezi obtížené a ztrápené. Snaží se být účinným rádcem hledajících. těch, kteří pozbyli naději i každou oporu. Otvírá pro ně nové nadějné výhledy. Snaží se být člověku jeho bližním. Bere na sebe jho služby. aby následoval svého Pána, aby byl dobrým knězem svěřeného lidu. jeho pastorační péče je jen prodloužením jeho liturgické a kazatelské služby, jeho snahy chápat a rozumět lidem ve světle Božího oslovení. Zajisté že právem tuto službu od svého faráře chceme a vyžadujeme. Je to vždycky živým znamením toho, že ve svých životních situacích čekáme pomoc nejvzácnější. Avšak vlastním nositelem této služby není on sám, nýbrž církev sama, místní církev, která žije společenstvím bohoslužeb, biblických hodin, pobožností a vzájemné služby a kterou nazýváme náboženskou obcí. Ve sboru, kde ke svému faráři přestávají věřící přicházet ař již z jakéhokoliv důvodu, kde přesíává být jejich zpovědníkem, rádcem. těšitelem, přítelem, obětavým pomocníkem, tam je nutné se zamýšlet nad duchovní situací obce. Kde pak farář ze strany svěřené obce nepocítí hřejivý zájem o své vlastní starosti, ba pozná někdy spíše škodolibou radost nad osobními neúspěchy, nad malou účastí církve na bohoslužbách, nad nedorozuměními a rodinnými trampotami, tam už začíná být jasné, že se jedná o hluboké odcizení, nikoliv však mezi obcí a farářem, nýbrž o odcizeni vůči samotnému Pánu Bohu. • Mnohé z příčin problému mohou spočívat také ve faráři samotném. Vždyť může mít a má stejné chyby a neBostatkv jako ostatní. Nezačínejme však v hledání nedostatků a příčin hned u něj. Nositelkou pastorační péče je přece samotný sbor, náboženská obec, místní církgv. Jestliže se nám to stane samozřejmé, pak nám bude stejně samozřejmé, že farář je jako ostatní věřící členem tohoto obecenství a jako člen tohoto společenství má stejně tak jako ostatní nárnk a právo na stejnou pastorační péči. Není to žádný protimluv, když řekneme, že sbor, náboženská obec, má o svého faráře pastoračně pečovat a o něho se starat. I farář má být zahrnut pod pastorační péči svého sboru. Pak by asi bylo méně farářů, o nichž by se říkalo, že v obci ztroskotali a více náboženských tíbcí, které by platily za živé a nikoliv za živořící. Kdo však má pastorační péči o faráře konat? To jistě bude otázka, kletá nás napadne. Je to otázka po kompetenci. Komu přísluší, aby o faráře v náboženské obci pastoračně pečoval? Jestliže vyznáváme ve své církvi obecné kněžství, jestliže souhlasíme s tfm, že nositelkou pastorační péče je samotný sbor. pak odpo věd není nijak obtížná. Jste to vy všichni, bratří a sestry, kteří svého faráře přes jeho nedostatky a slabosti máte rádi, kteří tuto službu péče můžete konat. Vy všichni, kteří vidíte svou náboženskou obec jako sbor Páně, v němž jeden nese břemena druhého, můžete být pastory svého faráře. Bylo by chybou a tragickým omylem, kdybyste měli tuto péči o svého faráře přenést jen na jeho nadřízené, na předsedy okrsku, na biskupy. Žijí tak jako vy s vaším farářem? Znají jeho starosti i jeho samotného tak dopodrobna, jako vy ho můžete znát? Mohou pochopit a porozumět jeho starostem a jeho mdlobě a někdy i skleslosti tak jako vy, o které by se rád opřel? Zajisté, že i jeho nadřízení se snaží porozumět jeho problémům, jeho situacím osobním, obtížím jeho farárskeho úřadu. Vždyť jsou to také jeho bratří v Kristu a v úřadě. Mohou ho podepřít svým slovem, ale nemohou s nim v jeho obci, kam byl poslán sloužit a zvěstovat Boži slovo, žít a stále přebývat. Vy s nim žijete. Vy ho znáte. Znáte jeho rodinu, mnohé jeho osobní starostí, tušíte jeho tajné smutky, přáni, tužby. • Vaše pastorační péče o faráře by měla být zajisté plná ohleduplné pozornosti, nikoliv nízké a vulgární kritičnosti. Pak pocítíte vděčnost bratra, který chce sloužit a slouží a který je ochoten slyšet i vaše kritické slovo, je-li naplněno hřejivou láskou. Citlivost přístupu je zvyšována vaší snahou po porozumění a pochopení farářského poslání. • I farář žije mnohdy uprostřed vás v osamělosti. Že by to byla jen jeho chyba? Kdo z vás s ním například dovede promluvit o jeho nedělním kázání jiným způsobem než jenom s onou lacinou pochvalou — dneska jste hezky kázal. Nemyslíte, že váš kazatel touží , po něčem jiném, než po /Pokračování na str. 3/ • TÝDENÍK CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ Ročník 57 • 14. května 1972 • Cena 60 halj Píše nám farář Na přelomu kaidého roku. čtvrtletí i měsíce mají v úřadech a podnicích své ině kalkulačky a pracovníci nad uzávěrkami. Katdý zodpovědný hospodář dělá v takových časových meznících bilanci a zajišťuje plány pro další období. Něco podobného vidíme i v církvi, která není jen věroučným obecenstvím, ale i hospodářskou organizací s plánovanými příjmy a výdaji podle rozpočtu, schvalovaného nadřízenými státními i církevními úřady. Všichni aktivní pracovníci rad starších a duchovní vědí dobře, kolik výkazů je někdy třeba vyplnit, aby se učinilo zadost církevním řádům. Není to práce tak docela zbytečná. Měsíční a čtvrtletní uzávěrky nám pomáhají udělat si přesnější obraz o životě náboženské obce. Zatímní obecná zkušenost v naší církvi je, že bez ohledu na počet příslušníků zvedá se křivka na grafu hospodářské soběstačnosti většiny obcí. Signalizuje to i stoupající obětavost věřících i hospodářských pracovníků v církvi. Jsou velké obce, které dle zákona velkých čísel shromáždí za rok pěkné hospodářské výsledky, jsou ale malé obce s několika desítkami platících rodin a přece mohou v obětavosti soutěžit s daleko většími obcemi — a často je i předčit. V čem je příčina? Ta hlavní je, že malá obec se dá snadněji zvládnout nejen administrativně, ale i pastoračně. A to zde hraje i v hospodářských výsledcích prvořadou úlohu. Znají-li příslušníci náboženské obce svého duchovního pastýře nebo ostatní obětavé pracovníky svého sboru, znají nebo brzo poznají i svou církev a její službu i potřeby. Obvykle tím, že jsou aspoň občas osobně či pastoračními listy nebo pomocí tisku jzde hrají neocenitelnou službu pro len účel obcí odebíraná čísla našeho týdeníku Český zápas) informováni o životě církve, své obce, o lom. co se děje v ok-rsku a diecézi. Neměly by se také podceňovat dobře naplánované akce, ať již v rámci obce, okrsku nebo celé diecéze. Svědčí nejen o živosti církve, ale také ji přímo podporují. Vždyť mnozí příslušníci právě při lakových příležitostech, kdy je církev „o pohybu“, nacházejí cestu do sboru, do obecenství své církve a nalézají tak důvod ke své obětavosti a- štědrosti v rovině hospodářských potřeb své obce. jednou z dalších významných příčin dobrých hospodářských výsledků v obci je uplatňování osvědčených zkušeností s výběrem církevní daně. Někde se dobře osvědčuje sbor výběrčích z řad členů rady starších a sboru služby, jinde se ukazují až o třetinu lepší výsledky, když se zavedly složenky s pastoračními listy. Je při tom ovšem víc administrativní práce a vydání na poštovné, jsou starosti a více práce s urgencí, protože složenka se snadno založí, ale příslušníci mají možnost vyrovnat svou základní povinnost k církvi až když mají finanční prostředky a sami se po uvážení zařadili -do stupnice platičů. Jestliže malá náboženská obec s třemi sty osmi platícími členy dosáhne po zavedení pro ni nejvhodnějšího způsobu výběru církevní daně /v tomto případě se osvědčily složenky), že jedenáct členů jí dává po 100 Kčs ročně, třicet členů po 50 Kče a zbytek od základní výše 20 Kčs a více. může být dobře soběstačná, nebo jak napořád říkal a psal jeden bratr tajemník a účetní rady starších „soběstatečná“. Taková malá obec je schopna při brigádnické údržbě opatrovat dobře pěkný sbor i faru, tj. dvě budovy. Nezáleží tedy v hospodářském životě obce vše na víře a lásce příslušníků, ale i na víře a lásce zodpovědných hospodářských pracovníků a na tom. jak vhodným způsobem a kdy se příslušníkům pro jejich víru a lásku upraví cesta a dá příkladný podnět. Bez toho snadno zůstanou v mnohé obci mnohé hmotné hřivny ležet nevyužity, nebo zakopány. D. MAL? K vizitačnímu rádu Ústřední rada z podnětu pastoračně výchovného sněmovního, výboru rozeslala nedávno na různá církevní místa návrh vizitačního řádu. Cekali jsme, že k návrhu dojde řada podnětů a připomínek. Dosud se tak nestalo. Bratří faráři a sestry farářky se asi na okrskových poradách dosud s těmito řády neseznámili a ant v radách starších se pravděpodobně o nich nemluvilo. Jinak si nedovedeme vysvětlit ono mlčení. Vždyť jde o věc velmi vážnou a pro další vývoj církve důležitou. Nemělo by smyslu vydávat tyto řády cestou narizovací a předložit předlohy sněmu bez důkladné diskuse mezi duchovními a členy rad starších. Máme zkušenost, že v minulosti se leckdy bez předběžné diskuse sněmovníky odhlasovaly různé návrhy horlivých jednotlivců a pak pochopitelně následek byl, že se sněmovními směrnicemi nikdo neřídil. V budoucnosti tomu třeba zabránit. Prohovořte proto ony rámcové návrhy, pište o nich, posílejte doplňky, připomínky! Stále terf hovoříme o tom, že navazujeme na tradici husitskou, z níž vyrostla krásná církev Kristova: jednota bratrská. Prokažme svá tvrzení i v úsilí o lepší církevní řády a v hlubší péči o církevní kázeň! Naše návrhy nechtějí nic jiného, než pomáhat všem církevním pracovníkům, aby rostli ve víře a v poslušnosti Božích zákonů. Jsem už 36 let duchovním církve československé husitské. Začal jsem jako učitel náboženství na pražských školách. Během mého několikaletého katechetského působení mě každoročně navštívil a mou práci hodnotil inspektor státní, ale ani jednou mě nenavštívil inspektor církevní. Když jsem začal pracovat jako mladý farář ve velké pražské náboženské obci, nevykonali ani tehdejší bratr biskup, ani jeho zástupce vizitační návštěvu v mé obci takovým způsobem, aby si vyžádali některé mé kázání, a aby si v mé farní kanceláři aspoň hodinu se mnou sedli a poptali se mě na osobní podmínky práce. Vidět tuto práci jenom z dotazníků nebo od pracovního stolu v diecézni kanceláři nestačí. Pohled na náboženskou obec je také velmi zkreslený a neúplný, když biskup nebo jeho zástupce vidí faráře a radu starších pouze ve slavnostní den při biřmování nebo při výročí obce Farář, který poctivě a svědomitě na vinici Páně pracuje, se nebojí kontroly a dohledu. Musí to být ovšem dohled konaný v duchu Kristově,- dohled nad čistým zvěstováním evangelia a vysluhováním svátostí, dohled nad pastorační páčí a učitelskými povinnostmi. To je nejpřednější úkol duchovenstva. Všechna ostatní činnost, zvláště organizační a hospodářská, bude (Pokračování na str. 2) DIECÉZNI RADA CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ V PRAZE zve celen církevní veřejnost k účasti na bohoslužbách, které se budou komat v neděli 14. května v 1B hod. v Husově sboru v Praze «-Dejvicích, V. V. Kujbyševa 5, při nichž bude znovu uveden do funkce biskupa na nové období dr. Josef Kupka. Duchovní se těchto bohoslužeb zúčastní v talárech. Sejdeme se v tomto společenství slova Božího, abychom pro nově zvoleného bratra biskupa vyprosili svými modlitbami Boží požehnání v jeho práci. dr