Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-09-19 / No. 38
ROČNÍK 24 CENA 80 hal 19 9. 1 9 7 O PŘEČTETE SI: DOHODA 0 SPOLUPRÁCI ČSPB A ČESKOU MIROVOU RADOU, str.2 e ÚKOLY, PŘED KTERÝMI STOJÍME, str.3 • NĚMEČTÍ ANTIFAŠISTÉ PŘI OBRANĚ NÝRSKÁ, str. 3 • • ÚČASTNICI ODBOJE A DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ, str. 4 • NACISTICKÉ KRÁDEŽE NA ZÁMKU KONOPIŠTĚ, str. 5 • CESTA K MNICHOVU, str. 6 Tz&vc>iv&& « DEN TISKU ■ DEN NOVINÁŘŮ A rovnocenně bych dodal: DEN ČTENÁŘŮ. Protože: komu patři noviny? Těm, co je píší. nebo těm, no je čtou? I jako novinář musím konstatovat: těm, co je čtou. Té občanské vrstvě, která je nositelem veřejného mínění. Která chce být informována a názorově sdružována ve svém vlastním zájmu. Novinář se svou odbornou profesionálnostf je tedy i význahiným veřejným činitelem. Odpovídá čtenářům za to, že jim poskytuje správné informace a že je vede spolehlivou cestou za splněním společných cílů. Propaguje, mobilizuje a organizuje. Není tomu tak dávno, kdy se skupina novinářů domnívala, že může být ,,svobodným“ tvůrcem individuálních názorů a že má právo tyto subjektivní představy předkládat čtenářům pro zalíbení, k víře a k aplausu. Ve svém vykreslování falešných iluzí opustili pole reality. Svého čtenáře dostali do konfliktu se skutečností a ohrozili i naplnění jeho občanských cílů. Vedli ho proti vývoji, proti revoluci. Narušili tak i veřejné vědomí. Právě proto, že je novinář veřejným a politicky odpovědným činitelem, musí znát objektivní zákony a podmínky, které určují vývoj společnosti. Nejspolehlivějším kompasem i v tomto oboru společenských věd je třídní hledisko. Padesátileté dějiny KSC a Rudého práva jsou toho nesporným důkazem. Kolik bylo za dobu československé státnosti novin a politických stran? V podstatě se však dělily vždy jen na dva tábory, do dvou antagonistických tříd. Třídní boj na poli ekonomiky, politiky a ideologie hnal kupředu kolo dějin. Proti nejbrutálnější formě třídního útlaku za fašismu a v době krvavé hitlerovské války proti celým národům se po bok dělnické třídy a pod vedení její komunistické strany dostaly zákonitě i všechny síly antifašistické. Ať jednotlivci chtěli nebo ne. Antifašistická revoluce se tak stala součástí revoluce socialistické. Na její straně stojí i antifašistický tisk. V zájmu naplnění životních cílů obrovské většiny lidí naší vlasti. Ne náhodou byl tedy za Den tisku vybrán den vzniku Rudého práva. Dr. GLOZATOR JEDENADVACÁTÉHO ZÁŘI 1920 VYŠLO PRVNÍ ČÍSLO RUDÉHO PRÁVA 50 let BOJOVNÍKA VILÉM PKIBAN šéfredaktor Hlasu revoluce Cest padlým hrdinům O tisku se říká, že je sedmou velmoní. Je v tom mnoho pravdy. 0 jeho síle se přesvědčovali již naši dědové a otcové, kteří stáli u kolébky první dělnické strany u nás, přesvědčovali se o tom 1 ti, kdo ve dvacátých letech zakládali Komunistickou stranu Československa, a nedávno jsme to znovu všichni poznali v onom bouřlivém roce 1968, kdy sdělovací prostředky — především tisk — sehrály často rozhodující úlohu. Význam a síla tisku, který na rozdíl od rozhlasu a televize mé dlouhodobé působení, trvá déle. V těchto dnech má všechen československý tisk velký svátek. Vzpomínáme na významný den 21. záři 1920, kdy poprvé vyšlo Rudé právo. Padesát let Rudého práva je padesát let bojů. Zpočátku o správnou cestu dělnické třídy, její bojovou jednotu a obranu proti kapitalistickým útokům, později o lidovou frontu proti fašismu a válce, o obranu nezávislosti Československa. V letech okupace to byly boje za svržení nacistického barbarství a obnovení národní a státní samostatnosti, a po porážce fašismu a vítězství lidu boje za vybudování socialistické společnosti. A v době nedávné — v letech 1968—1969 — to byly boje za odhalení skutečné tváře těch, kdo usilovali o to, aby nás strhli zpět do období před únorem 1948, kdo chtěli pošlapat a zpřetrhat bratrské vztahy s lidem Sovětského svazu a dalšími zeměmi tábora míru a socialismu. Padesát let Rudého práva je padesát let bojů za pravdu, za mír, za vlast, za socialismus, za proletársky internacionalismus. Rudé právo bylo vždycky bojovníkem Tvrdým, čestným, nekompromisním. Bojovníkem, který se nikdy nezalekl odpůcň a utkal se s nimi vždycky, když šlo o obhájení pravdy a práv dělnické třídy, když šlo o poctivou věc. Ve svých mnohdy nerovných bojích utrpěl i nejednu ránu. Ale nikdy z boje neustoupil a když za nacistické okupace nemohl jinak, uchýlil se do podzemí, odkud pomocí Ilegálních výtisků burcoval proti beznaději a zoufalství, radil a nabádal k partyzánským činům, přesvědčoval, že národ nesmí své osvobození nečinně očekávat, posiloval víru lidu ve vítězství nad nacismem. Neize dostatečně ocenit práci Rudého práva v době kapitalismu, hladu a bídy pracujících. Nelze dostatečně ocenit význam ilegálně vydávaného Rudého práva v letech nacistické okupace. Nelze dosti ocenit práci redaktorů a všech pomocníků, kteří se na jeho vydávání a kolportování podíleli. Mnozí z nich při tom padli, mnozí byli vězněni v koncentračních táborech. Jsou nás dosud tisíce, kdo jsme toto peklo několik roků prožívali. Víme, jak bylo v koncentračních táborech téměř neprodyšně uzavřeno spojení se světem. A přece i tam, za vysokými zdmi, za ostnatým drátem nabitým elektrickým proudem o vysokém napětí a pod kulomety stále připravenými k ostré střelbě, pracovaly ilegální výbory a skupiny řízené odhodlanými komunisty a antifašisty. V těsném sousedství Berlína byl jeden z největších nacistických koncentračních táborů Sachsenhausen. V době války v něm našlo „ochranu“ více než dvě stě tisíc vězňů, z nichž přes polovinu tam bylo umučeno a zemřelo, Ačkoliv v táboře panoval velmi tvrdý režim, dostaly se k vězňům i české knihy a časopisy a jednou dokonce ilegální výtisk Rudého práva. Přestože jeho prozrazení znamenalo jistou smrt pro mnoho vězňů, byl tajně opisován a rozšiřován mezi českými vězni, jeho existenci v táboře nikdo neprozradil a tak nám tam byl posilou v nejedné kruté chvíli. Za okupace v bojích za svobodu národa utrpělo ilegální Rudé právo těžké ztráty. Mezi 25 000 komunisty, kteří se nedožili svobody, bylí i jeho redaktoři: Jan šverma, šéfredaktor, padl 10. listopadu 1944 jako člen partyzánského štábu Slovenského národního povstání. Julius Fučík, redaktor, vydával Ilegální Rudé právo v letech 1941 až 1942, popraven v Berlíně 8. záři 1943. Eduard Urx, zástupce šéfredaktora, zavražděn 20. dubna 1942 v Mauthausenu. Stanislav Brunellk, redaktor, popraven v Berlíně 14. února 1944. František Křížek, redaktor, popraven za heydrichiády 1. října 1942. Kurt Konrád, redaktor, popraven v Dráždanech 25. září 1941. Jan Krejčí, redaktor, zavražděn za heydrichiády 1. října 1942, Václav Křen, redaktor, popraven za heydrichiády 1. října 1942. Václav Sinknie, redaktor, zavražděn spolu s Urxem 20. dubna 1942 v Mauthausenu. Vratislav Šantroch, redaktor, popraven 1. října 1941. S nimi padlo v nerovných bojích s nacisty i mnoho dalších spolupracovníků, kteří se podíleli na vydávání ilegálního Rudého práva: bratři Synkové, František Taussig, Jožka Jabůrková, Vladimír Pohnert, Jan Pěšinka, Jan Zika, Evžen Rosický a řada dalších redakčních spolupracovníků, dělnických dopisovatelů a kolportérů, bez jejichž pomoct by se nedostalo ilegální Rudé právo na všechna místa určení. Ti všichni, kdo se nedožili našeho osvobození, patřili a patří do řad bo [ Dokončení na str. 3) ABY NÁŠ HLAS BYL SLYŠEN V minulých dnech se sešli funkcionáři okresních výborů ČSPB, aby projednali, jakým způsobem zajisti Týden boje proti fašismu a válce a podzimní politickou kampaň, a aby provedli kontrolu a vyměnili si zkušenosti z přípravy výročních členských schůzí a okresních konferencí ČSPB. Na aktivech referovali členové předsednictva ústředního výboru. V Ostravě, Brně, v Praze a ve Středočeském kraji generální tajemník Josef Pasek, v Českých Budějovicích a v Plzni doc. dr. Josef Nikl, CSc., v Ostí nad Labem ing. Vladimír Ptáček, v Hradci Králové s. Strupl. V delegacích byli další členové předsednictva a sekretariátu OV ČSPB. Funkcionáři byli seznámeni s politickými úkoly a bylo jim vysvětleno, jak mají na mnohé otázky členů i nečlenů odpovídat. Členové, předsednictva informovali aktivy i o dalších záměrech předsednictva, které chce plně zajistit závěry posledních plenárních zasedání ÚV ČSPB. Ze zpráv zástupců okresních výborů bylo zřejmé, že je věnována velká pozornost přípravě výročních členských schůzí, na něž většina okresních výborů určila již instruktory. Opětně bylo zdůrazněno, že letošní výroční členské schůze budou mít politický význam. Tam, kde organizace dosud neprovedly politické a kádrové zhodnocení své činnosti za léta 1968 a 1969, učiní tak jako součást letošních výročních zpráv. I když rozkladný proces v roce 1968 nezasáhl v takové míře místní organizace, které naopak byly velkou oporou jednoty svazu, je nutné provést očistu až do konce. Dát do čela organizací takové funkcionáře, kteří jsou.ochotni se politicky angažovat a jednotně vykročit k naplnění poslání naší odbojáfské organizace. Velká aktivita i úfiast na letošních Mezinárodních pamětních dnech odboje a na oslavách 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou dávají příslib, že i Týden boje proti fašismu a válce bude znamenat zvýraznění ČSPB ve společnosti. Zahájení bude v Brně za účasti zástupců z celé republiky a brněnské veřejnosti. Politická aktivita organizací ČSPB bude probíhat v době, kdy i my chceme složit svůj podíl k 50. výročí založení Komunistické strany Československa. Předsednictvo ústředního výboru ČSPB schválilo svůj rámcový plán a také funkcionáři okresních výborů na aktivech hovořili o tom, jak chtějí tento plán naplnit konkrétními činy. Připravují řadu závazků, které vyhlásí na výročních členských schůzích a okresních konferencích. Budou zaměřeny především k politické a ideově výchovné práfi, hlavně mezi mládeží. V některých organizacích pomohou mládeži tím, že organizaci Pionýr nabídnou vedoucí — zejména z těch příslušníků odboie. kteří předtím s mládeží pracovali. Vydavatelství ŰV ČSPB vydá publikace mající vztah k 50. výročí KSČ, jako např. Strana v podzemí, Na prahu života, Drang nach Osten, Norimberský proces aj. Předsednictvo OV ČSPB již také schválilo tematický plán obrazové služby a dalšího propagačního materiálu. Členové předsednictva seznámili aktivy i s dalšími záměry na úseku politicko-ideového působení. Uvažuje se např. o uspořádání filmového festivalu s protifašistickou, protiválečnou a mírovou tematikou, o festivalu písní aj. Postupně chceme v jednotlivých krajích vybudovat Kluby odbojářů. Rovněž závěry z úseku péče o členy byly přítomnými kladně přijaty. Diskuse na »aktivech i zprávy z jednotlivých okresů znovu dosvědčily, že naši funkcionáři nechtějí ztratit dohrou devizu, kterou získali při akcích k MPDO a k 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Je třeba nejen poděkovat za dosud vykonanou práci, ale i přát si, aby se jejich záměry proměnily v činy. Aby totiž hlas Českého svazu protifašistických bojovníků byl ve společnosti slyšen. JOSEF PASEK, generální tajemník OV CSPB AKTIVY OKRESNÍCH FUNKCIONÁŘŮ ČSPB DOBRÝM NÁSTUPEM DO DALŠÍ ČINNOSTI .1 -i