Hlas Revoluce, 1971 (XXIV/1-52)

1971-07-24 / No. 30

Dnes 8 stran - přečtěte si: Letní soutěž čtenářů — na str. 7 Cestami bojů a přátelství III. — na str. 6 Tajemná tvář (7) — na str. 5 Cesta do Španělska před 35 lety — na str. 8 Spejbl a Hurvínek ve vězení gestapa — na str. 5 Dobrá cesta k nedobrým vzpomínkám — str. 3 Ze života organizací CSPB — na str. 3 a 4 K sociálně zdravotní problematice — na str. 4 ROČNÍK 25 CENA 80 hal. 24. 7.1971 HltÉ/g* Umíb 7^ £ V VU Uč€ týdeník českého svazu protifašistických bojovníků Dsvétimské svědectví ySznt koncentračního tábora v Osvě­timi se probouzeli jako obvykle 1 20. května 1943 ještě za šera. Pro celodenní otrockou práci dostáváme půl litru bylinného Čaje. Chléb, který jsme obdrželi pro příští den, byl již dávno sněden. Není ještě 5 hodin, a již nastupujeme do pracovních sku­pin. Za vyhrávání lágrové vězeňské kapely pochodujeme do práce mimo tábor. Naše pracovní skupina pro­chází hlavni bránou s nápisem AR­BEIT MACHT FREI, kde nás přejímá osm po zuby ozbrojených esesáků. Je chladné ráno, studený déšť, a my jsme již na kůži promoklí. Pocho­dujeme v pětistupech. Za námi jde 13členná pracovni skupina polských vězňů zeměměřičů, kterou doprová­zejí čtyři esesáci s puškami v rukou. Pochodujeme kolem stájí, kolem holz­­hofu, kde se připravovalo dříví -pro ubikace esesáků a kde také již vidí-, me první mrtvé vězně, ležící na zemi. U kuchyně SS odbočujeme vpravo do polí a loučíme sě pohledy s pra­covní skupinou zeměměřičů. Vidíme, jak esesáci této prominentní skupiny zavěšuji pušky na ramena. Esesáci v naší skupině nikdy pušky na rame­no nezavěsili, měli je vždy připrave­ny k výstřelu. Po celodenní práci se zase pracovní skupiny vracejí za zvuků vězeňské hudbky, a každá z nich nese mrtvá těla zastřelených nebo ubitých kama­rádů. Desítky vězňů jsou podpírány s rozbitou hlavou a s přeraženými končetinami. V tábpře nastupujeme den co den k večernímu apelu,' vy­čerpaní, promočení, špinaví a hla­doví. Apely jsou nemilosrdné. 'J'ehdy. 20. května 1943, jsme rov­něž museli stát dlouho do noci (asi 26 000 vězňů) proto, že jeden vězeň chyběl. Dozvěděli jsme se, že celá pracovní skupitfa zeměměřičů byla úplně zkrvavená zahnána bitím a kopanci na blok smrti 11 v hlav­ním táboře, jeden esesák a vězeň Bicz před polednem odešli pro pitnou vodu do blízké vesnice. Bicz, podá­vaje vodu esesákovi, nasypal do ní uspávací prášek. Při zpátečním od­počinku esesák usnul a vězeň Bicz jej uškrtil. Potom utekl. Zbývající esesáci, když se nemohli dočkat ná­vratu vězně a esesáka, přerušili prá­cí a předčasně odpochodovali zpět do tábora, kde hlásili útěk. Za deštivého počasí vcházeli do tá­bora SS-hauptsturmfůhreři lager­­fůhrer Hans Aumeier a Franz Hoff­mann, ke kterým se připojili raport­­íShreři Stiwitz a Klasen. Za necelou hodinu přijel na motocyklu vedou­cí esesák politického oddělení Max­milián Grabner a pověstný nelidský gestapák Wilhelm Boger, kteří se všichni odebrali na blok smrti. Apel tehdy skončil za opakovaného zvuku sirény až po 21. hodině. Příští dnv a týdny nastalo na bloku smrtí nelidské vyšetřování. Skupina zeměměřičů byla mučena bitím a hla­­dom. Od 15. července jsem pracoval uvnitř tábora a dne 19. července jsem viděl, jak před táborovou kuchyní stavějí tři dřevěné hranolky, na které připevnili kolejnici. J)ne 19. července 1943 po 19 hodi­ně, kdy všechny pracovní skupi­ny vpochodovaly do hlavního tábora a vězni nastoupili u bloků k večer nímu apelu, slyšeli jsme za naprosté­ho ticha, jak od bloku smrti přiváděj! lidi v dřevácích- Mezitím vstoupila do hlavního tábora Jednotka SS se stroj­ními puškami a teprve potom přišli komandant Rudolf Höss, lagerfůhreřl Hans Aumeier a Franz Hoffmann. Stejnoměrný pochod 12 Poláků od bloku smrti, zvuk dřeváků na posled ní cestě až před šibenici, zůstane nám, kteří jsme přežili, navždy v pa­měti. Všech 12 zeměměřičů muselo vy­stoupit na obyčejné stoličky Potom jim byly vloženy na krk smyčky. Na malé prostranství předstoupil koman­dant Hrtss a začal číst jakési nařízení z Berlína (Tehdy určitě netušil že za necelé 4 roky bude 2. dubna 1947 Nejvyšším národním tribunálem ve Varšavě odsouzen k trestu smrti a dne 16. dubna 1947 bude on sám v Osvětimi popraven asi 200 metrů od šibenice, na kterou poslal na­prosto nevinné věžně. |eho vlastní Ši­benice byla „lepší”, úřední s pro­padlištěm. Při návštěvě v Osvětimi lze ji Ještě dnes vidět.) /POKRAČOVÁNI NA STR. 6) Léto nám dává motnosti, abychom se co nejvíce přiblížili k naší matičce přírodě. Na dovolené čerpáme sílu z toho nejvydatňějšího pramene. Slunce, voda, vzduch — a mírové nebe nad hlavou. Vzpomínáte, kolikrát jsme o této samozřejmosti snili jako o nejvyšším blahu člověčenství? Tak s plnými doušky — pěknou dovolenou! ■■■ »■■■■■■■■■■■■■■■■■M—■■■■—■! A už to tu byloI jako blesk z čistého nebe, které bylo v Apollonii skutečně velmi jasné, nás. zastihla zpráva, že ja­kýsi briqadýr Dunlop přijede mimo jiné i na inspekci naší poločety. Jo, že vy nevíte, kde tahle Apollo­nia je a o jakou poločetu šlo? No přece o poločetu jedenácté roty 502 pr ottlét adlového praporu na Středním východě, co jsme chrá­nili různá letiště a jiné objekty s našimt Boforsy. A Apolonia? Malebné, kouzelné místečko někde v Cyrenaice, přímo u moře. Starověké vykopávky, kaidodenní koupání v moři atd. taková idyla a takový kltd po všech těch útra­pách před tím — a teď najednou tohleI No nicI Akorát jsme sl pře­kontrolovali výstroj, jestli náhodou nějaký ten popruh nebo ta sptn­­ka neschází a přeleštili přezky JAnqláňi jsou na to jako diví). Obsluhu kanónu jsme nacvičovat nemuseli, tu jsme měli v krvi. Ale byla tu jiná věc. Byl u nás chlapík a měl zrovna v tuhle dobu takovou ošklivou vyráiku v obli­čeji, takže se ani holit nemohl. No a na holeni jsou anglánt ještě divější než na ty zatracené přezkyI Zkrátka — kam s ním? A našlo se geniální řešení, hodno nefvyšší velitelské pochvaly. „Půjde ke Koplu" bylo rozhodnuto. Kopl byl postaven na takové malé věttčce a přístup k němu byl jenom přes polorozbořenou zídku. Přitom byl odtud dokonalý výhled a výstřel — prostě všechno OK. ka, No a ten brlgadýr? Starý papri­patrně malářll prolezlý, ten se tam přece nepožene — jsme usuzovali. Nanejvýš řekne „Věry good” a tím to bude odbyto Anajednou tu byltl Několik na­šich důstojníků — a Dunlopt Jenže ...místo starého, prkenného - Anq lána jsme měli před sebou mlad­šího, sympatického sekáče, proti kterému byli naši důstojníci — nu, řekněme „o něco dříve narození” Teda, kontrola výcviku poločety dopadla na jedničku. Klapalo to k dělu — nabíjet — jistota — le­tadlo zleva — vidím — vidím — v cíli — v cíli — pálit — pali Tohle všechno šlo výborně a bri­­gadýr byl velmi spokojen. „All right, a kde máte Kopl?” „Tady prosím, hned vlevo — vý­hodně postavený, jen trochu obtížně přístupný. Snad bychom ani nemu­seli :. .?'• Ale Dunlop, že anoI A vzal hůl­čičku pod paží a hned počal velmi obratně šplhat nahoru ke kulo­metu. Poněkud rozpačité pohledy naších — a už následovali brtga­­dýra, který skutečně šplhal iako kočka. Ten mezním došel už až nahoru, rozhlédl se, pokyvoval uznale hlavou — ale najednou ztrnull „A proč k sakru ten chlap není oholený?" A bylo po slávě. ARNO KOVAR Ndfad byl dobrý NOVA ETAPA V ÍS-SOVĚmVCll VZTAZÍCH Přepadením Sovětského svazu dne 22. června 1941 pokračo­val německý fašismus v zápasu o vydobytí světolády. Do boje vstoupila socialistická mocnost, první socialistický stát na světě, hlavní protifašistická síla. Cílem Velké vlastenecké války ne­bylo jen odstranit nebezpečí hrozící národům Sovětského svazu, ale také pomoci zotročeným hitlerovskými pochopy. Vstupem Sovětského svazu do války byla dovršena přeměna druhé svě­tové války ve válku osvobozeneckou ze strany států bojujících proti fašismu. Hned po zókeřném útoku no zemi Sovětů utrpěli hitlerovci vóžnou poli tickou porážku. Spekulovali na to, že Sovětský svaz zůstane ve válce osa­mocen, že nebude mít spojence. Ale opak se stal skutečností. Na stranu Sovětského svazu se postavily Velká Británie, ^pojené státy americké další řada národů a států na celém a světě. Vznikla světová antihitlerovská koalice, v níž získal Sovětský svaz vedoucí úlohu. Jejím plnoprávným čle nem se stala také Československá re- JAROSLAV PROCHÁZKA publika, kterou jako první plně uznala se všemi z toho vyplývajícími důsled ky sovětská vláda K politickým porážkám hitlerovců se připojily porážky vojfenské Rudá ar­máda po počátečních neúspěších za­sazovala fašistické wehrmacht a jejim spojencům drtivé údery, které rozho dujícím způsobem přispěly ke koneč nému rozdrcení hitlerovské válečné mašinérie. Buržoázni ideologové ve službách světového imperialismu se už dlouhou dobu pokoušejí snížit význom bojových akcí Rudé armády a zlehčit její pomoc porobeným národům, ale fakta jsou neúprosná. Sovětsko němec­ká fronta se stala hlavní frontou dru­hé světové války a na této frontě se bili po boku Rudé armády také česko­slovenští vojáci, po boku sovětských partyzánů partyzáni českoslovenští, kteří zpečetili československo-sovět­­ské přátelství a spojenectví společně prolitou krví. Důkazem internacionalistické politi­­tiky Sovětského svazu a osvobozenec­kého poslání jeho ozbrojených sil byla všestranná bratrská pomoc, kterou po skytly národům Československa v je­jich zápase o svobodu. Z iniciativy so­větské vlády byla krátce po zahájení Velké vlastenecké války uzavřena so­větsko československá dohoda o spo­lečném postupu ve válce proti hitle­rovskému Německu. Byla podepsána v Londýně dne 18. července 1941 ve 12 hodin na sovětském velvyslanectví ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem a velvyslancem SSSR ve Velké Británii I. Majským. Krok Sovětského svazu přispěl vý­značnou měrou k dalšímu mezinárodní­mu uznání čs. londýnské vlády. Ještě téhož dne 18. července přijal v 16 ho­din britský ministr zahraničí Eden Ja­na Masaryka a oznámil mu diplomatic­ké uznání vlády CSR Velkou Británií. Spojené státy americké učinily tak 30. července 1941 a po nich následovoly další podobné akty; ■ Sovětský svaz projevil v tomto směru iniciativu, uká­zal se prvním a ovlivnil váhové stano­visko Anglie a Spojených států Pod­statný rozdíl byl v tom, že Sovětský svaz uznal Československo bez ja­kýchkoli výhrad v předmnichovských hranicích, kdežto Anglie a Spojené státy učinily výhrady týkající se čes­koslovenských hranic a právní konti­nuity předmnichovské Československé republiky V tom se ještě skrývalo čer­tovo kopýtko Mnichova. Beneše stálo velkou námahu, aby dosáhl diploma­tického zrušení Mnichova ze strany Anglie, jejíž představitel podepsal ostudnou mnichovskou dohodu. Vstup Sovětského svazu do války a uzavření sovětsko-československé dohody o společném postupu za války - to byla mohutná vzpruha pro náš (POKRAČOVÁNI NA STR. 3)

Next