Hlas Revoluce, 1973 (XXVI/1-26)

1973-03-24 / No. 12

ŠŤASTNÉ ROZHODNUTÍ Na starobylém Pražském hradu — ve čtvrtek dne 22. břez , na, na samém prahu jara roku 1973 — znovu vystoupila na nejvyšší stožár a vesele se rozevlála presidentská vlajka ve chvíli, kdy z Vladislavského sálu bylo oznámeno, že par­lamentní zástupci všeho českého a slovenského lidu jedno­myslnou volbou znovu povolali na presidentský stolec ar­mádního generála Ludvíka Svobodu, bývalého místopředse­du OV SPB a od roku 1969 čestného předsedu Českosloven­ského svazu protifašistických bojovníků. V této slavnostní chvíli jsme si opět uvědomili, jakým štěstím pro celou naši vlast, pro všechen náš lid byl před pěti lety návrh odbojářů na volbu Ludvíka Svobody presi­dentem, neboť tehdy se mezi kandidáty vyskytovala i jmé­na horlivých zastánců a propagátorů „socialismu s lidskou tváří“, politických hazardérů Josefa Smrkovského, Čestmíra Císaře, cestovatele Jiřího Hanzelky aj. Radostné výsledky, kterých jsme dosáhli právě v letech, kdy v čele naší republiky pevně stál člen předsednictva OV KSČ, president soudruh Ludvík Svoboda, potvrzují jeho vy­sokou státnickou moudrost a politickou vyspělost, jeho věr­nost ideám odboje, lásku, oddanost a víru v Sovětský svaz, ušlechtilost a krásný poměr, k lidem. Při znovuzvolení soudruha Ludvíka Svobody presidentem Československé socialistické republiky je třeba opětně si při­­pomenout jeho nesmírné zásluhy v boji proti fašismu za druhé světové války, kdy v čele naší vojenské jednotky v So­větském svazu a po boku jeho slavné Rudé armády dával t zářný příklad socialistického vlastence, komunisty, přesvěd­čeného internacionalisty. Vážíme si jeho soustavné práce mezi naší mládeží, jež vý­znamně přispívá k tomu, aby nastupující generace, bu­doucnost naší socialistické vlasti, mohla bezpečně převzít štafetu revolučních bojových tradic, myšlenek a cílů. Oceňujeme nekompromisní stanovisko soudruha Ludvíka Svobody v dramatických únorových dnech roku 1948, kdy í jako tehdejší ministr národní obrany nenechal nikoho na pochybách, na jakou stranu se v onom historickém zápase postaví československá armáda, obdivujeme jeho státnic- ; kou moudrost, kterou jako president republiky projevil v krizovém období našich zemí v letech 1968 -1969. U příležitosti opětného uvedení armádního qenerála Lud- ^ víka Svobody na Pražský hrad jako nejvyššího ústavního '/, představitele všeho našeho lidu vyslovujeme jistě jménem »šech příslušníků velké rodiny odbojářů velmi upřímný a radostný souhlas a blahopřání. Isme šťastni, že příští osu- ; dy naší krásné, vyspělé socialistické vlasti nadále bude řídit osobnost tak vynikajících kvalit. A jako odbojáři jsme právem hrdi na to, že prvním obča- \ nem republiky je první člen naší organizace — čestný před sedá Československého svazu protifašistických bojovníků. Buďte jím ve zdraví ještě mnoho let, soudruhu presidente! V. P. #CV>**«^X>XXNXNVXX>J^XXXXXXXXXVC\VXVXXXXXXVXX>XVXXXXXXXXVXXX>»VOXVWW ROČNÍK 27 CENA 80 hal 24. 3. 1973 PRESIDENT TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKU ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY ARMÁDNÍ GENERÁL LUDVÍK SVOBODA Oceňujeme hrdinství bojovníků u Sokolova Vytvořeni naši vojenské jednotky v Sovětském svozu a její aktivní účast v boji proti nacistickým vojskům po boku Sovětské armády bylo úspěchem komunistické linie národně osvoboze­­neckého protifašistického boje našich národů. Naši vojáci - komunisté i ne­­komunisté - se.proti vůli dr. Beneše a londýnské emigrantské vlády hlásili do oktivnlho boje proti nacistickým vojskům a chtěli bojovat na sovětské půdě a po boku Sovětské armády. Naši vojáci tfm vyjadřovali svoji vděč­nost za to, že Sovětský svaz zůstal v době pro nás nejtěžší po boku Čes­koslovenska, že chtěl bojovot za naši nezávislost a že neuznal Mnichov ani t nacistickou okupaci Československa. Noši vojáci ocenili zejména to, že so­větský iid hrdinsky bojuje proti hitle­rovským vojskům a že se'stal hlavním a rozhodujícím činitelem protifašistic­kého boje evropských národů a ontitvt­­lerovské koalice Postupně se přesvěd­čovali o tom, že Sovětský svaz samou podstatou svého společenského zřízeni je naším přirozeným spojencem a příte­lem. * ★ ★ V čele čs vojenské jednotky v So­větském svazu před 30 roky stál čest­ný a odvážný patriot, upřímný přítel Sovětského svazu, soudruh Ludvik Svo­boda, který se jednoznačně postavil za komunistickou linii národně osvoboze­neckého protifašistického boje Sovět­ský lid, sovětský stát a Komunistická strana Sovětského svazu ocenili po­stoj, boj a činnost soudruha Svobody tfm, že mu udělili Leninův řád, titul hrdiny SSSR a Rád říjnové revoluce, o že mu na každém kroku projevují výraz úcty a lásky Soudruh Ludvík Svoboda dnes ve funkci presidenta ČSSR vrchního velitele našich ozbrojených sil a přímo symbolizuje bojový svazek čes­koslovenského a sovětského lidu, zro-MILOŠ HRUŠOVSKÝ, předseda FV ČSSPB zený v ohni Velké vlastenecké války a internacionálního zápasu proti fašis­mu. ★ ★ ★ Na tomto shromáždění jsou toké pří­tomni mnozí přímí účastnici boje o So­kolovo. Dovolte mi, abyoh jim jménem stranické a vládní delegace, jménem ČSSPB a všeho našeho lidu vyjádřil vděčnost a úctu za jejich statečný boj za svobodu a nezávislost Českosloven­ska, za jejich podíl na porážce fašismu. S pohnutím vzpomínáme no ty, kte­ří v těžkém boji o Sokolovo ztratili své životy - na hrdinu SSSR Otokora Ja­roše, na Jaroslavo Loma, Ignáce Spieg­­lo, Kurto Wolfa, Josefa Švéda, Hugo Redische, Hynka Voráče, Arnošta Bra­davku a na dalších přes 100 stateč­ných příslušníků čs vojenské jednotky. Jejich hrdinný boj je zapsaný do slav­ných revolučních a bojových análů no­­vodobýoh dějin našich národů. ★ ★ ★ Vítězství Sovětské ormády, vznik čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu a její bojové nasazen! na sovětsko-ně­­mecké frontě měly velký význam pro .státoprávní uspořádáni a politický vý­voj Československa po válce. Posílila se tfm pozice moskevské reprezentace našeho zahraničního odboje, pozice za. hraničního byra KSČ, vedeného soudru­hem Klementem Gottwaldem a jeho vliv na národně osvobozovací boj a po­litickou orientaci lidových mas české­ho a slovenského národa. Edvard Be­neš nemohl nadále ignorovat komunis­tický odboj a jeho koncepoi společné­ho postupu všech složek odbojového hnuti proti fašismu v rámci Národní fronty. Musel nastoupit cestu dohovoru s vedením KSČ, uznot reolitu, že ces­ta do Prahy vede přes Moskvu. Tím se také součosně urychlil pro­ces formování jednotného vedeni ná­rodně osvobozeneckého boje na domá­cí frontě. * ** Naše generace v složitém společen­ském zápase, který prožila a kterého se aktivně zúčastnila, získala mnohé poučeni. Poznali jsme a pochopili, že takové hodnoty, jakými je národní svo­boda, státní nezávislost, socialistický charakter společnosti, internacionální zájmy dělnické třídy a pokrokových sil, zájmy socialistického společenství - je třebo všemožně bránit a v přípodš potřeby za ně i bojovot. Proto upev­ňujme jednotu naší společnosti, proto posilujme obranyschopnost našeho stá­tu a bojovou připravenost našeho Tidu proti záměrům a úkladům imperiolismu. Z projevu na oslavách 30. výročí bitvy u Sokolova v Banské Bystrici. ODBOJÁŘI K SVÁTKU UČITELŮ Ke svátku učitelů, správně řečeno ke Dni učitelů, máme my, odbojáři, zvlášť vřelý vztah, fe to jednak proto, že i my při této příležitosti vzpomí­náme na své učitele a jednak proto, že si v tento den vice než kdy jindy připomínáme veliký význam učitelů při výchově mladé generace. Při vzpomínce na ty učitele, kteří nás kdysi učili, kteří nás vedli od prvních krůčků při čtení a psaní až k složitým požnatkům věd, myslíme na všechny. Jako ve všech povolá­ních, i tady bylo víc povolaných než vyvolených. Avšak právě u těch vy­volených bych se chtěl trochu zasta­vit. Bylí totiž mezi učiteli takoví, že jim nestačilo naučit své žáky dobře předmětu, který učili. To pokládali za svou samozřejmou povinnost. Tito učitelé chtěli současně připravovat své žáky tak, aby se správně dovedli orieňtovat v živqtě, aby si osvojili ale­spoň základy vědeckého světového názoru, který by jim pomohl postavit se na správnou stranu barikády v tříd­ně rozděleném světě. Takových učitelů nebylo početně mnoho ani na vysokých, ani na střed­ních školách první republiky. A ne­bylo divu, protože jen veřejně proje­vovaná sympatie s komunistickou stranou, nemluvě o přímé organizo­vanosti v řadách komunistické stra­ny, přinášela s sebou ostrou perzekuci v zaměstnání. Vliv takových učitelů byl však úměrně §e stoupajícím ohro­žením svobody a samostatné existen­ce našich národů fašismem stále větší. Chtěl bych při této příležitosti vzpomenout na jednoho z nich za všechny ty politicky uvědomělé a ne­ohrožené učitele. Jmenoval se dr. Zde­něk Materna, byl to talentovaný ja­zykovědec, který za své politické pře­svědčení musel odejít z university učit na střední školu někam na Slo­vensko. Po „odpykání trestu“ se do­stal na gymnasium do Moravské Ostra­vy. Přes všechnu perzekuci neustal svým žákům vysvětlovat podstatu třídního boje, přesvědčovat je o prav­divosti učení marxismu-leninismu. Uka­zoval jim hrozící nebezpečí fašismu a bojoval proti němu jak jen mohl. Pro své názory získával žáky nejen z třídy, kde byl třídním profesorem, ale i žáky ostatních tříd, kteří cho­dili na besední kroužky organizované z jeho podnětu. Měl značný vliv a autoritu i v profesorském sboru. Ne­bylo divu, že brzy po okupaci nacisty byl zatčen gestapem a vězněn v růz­ných věznicích. Osvobození se ne­dočkal, zemřel ve vězení. Takových učitelů, kteří se dříve ne­bo později propracovali k politické-Chtěl bych u příležitosti II. sjezdu Českého svazu protifašistických bo­jovníků upřímně poděkovat jménem Českého ústředního výboru SSM a jménem mladých lidi za úsilí, které Svaz protifašistických bojovníků vě­nuje výchově mládeže. Jsme rádi, že mnozí členové ČSPB pracuji jako lek toři politického vzdělávání SSM že docházejí do pionýrských oddílů, kde pomáhají vychovávat naši mládež v duchu nenávisti vůči fašismu a im­perialismu, za mír a socialismus. Ospěšně tak rozvíjejí spolupráci na mu uvědomění a k aktivnímu proti­fašistickému boji, nebylo v posled­ních letech před nacistickou okupací a ani za tzv. protektorátu málo. Ne náhodou byl po válce vytvořen film Vyšší princip, ve kterém nezapome­nutelně zahrál úlohu učitele-vlasten­­ce, který se statečně postaví proti fašistické zvůli, národní umělec Fran­tišek Smolík. Na ty učitele, kteří vychovávali své žáky v duchu pokrokových politic­kých myšlenek, kteří v nich probou­zeli a pěstovali opravdové vlastenec­tví, přátelství a úctu k jiným náro­dům, k poctivé práci a zároveň je vedli k nesmiřitelnému odporu vůči šovinismu, rasismu a vykořisťování (POKRAČOVÁNI NA STR. 5) základě dohody mezi OV SSM a OV CSPB, která nachází svůj výraz i ve společně organizovaných akcích, ja­kou bylo například putování vysoko­školáků po stopách I. čs. armádního sboru v SSSR. Přeji jménem mladých lidí našim soudruhům v ČSPB mnoho dalších úspěchů v jejich činnosti a jsem přesvědčen, že jednání II. sjezdu ČSPB přispěje k tomu, aby naše spo­lupráce při socialistické výchově mla­dé generace byla ještě úspěšnější. Jindřich POLEDNÍK předseda Českého OV SSM %

Next