Kulturní Tvorba, leden-červen 1963 (I/1-26)

1963-01-03 / No. 1

1 K U L T U R Ntvorba číslo i / i Od nových myšlenek Pokračování ze strany 1 к novým činům na nás kladeny mimořádné nároky. Jen to nejlepší je pro nás dobré, nám dnes nestačí ani slušný průměr. Ve výrobě a ve spotřebě nejdůležitějších výrobků na obyvatele, a také ovšem v kvalitě zboží, ale zejména ve společenské produktivitě práce — neboť ta je konec konců rozhodu­jící — se musíme měřit se Spojenými státy a západním Německem, v některých odvětvích s Japonskem, Itálií a Francií. Rozumí se, že ne ve všem rychle pronikneme na světovou špičku ; avšak musíme to brzy dokázat v těch odvětvích, jež jsou a zůstanou ve skladbě našeho hospo­dářství klíčovými a určujícími, na něž připadá rozhodující podíl našich investic a v nichž je zaměstnáno nejvíce na­šich pracujících. Abychom mohli této mety dosáhnout, je třeba především dobře znát, co je dnešní nejvyšší světová úroveň, čím je podmíněna a které jsou směrodatné tendence v rozvoji svě­tové techniky a ekonomiky. Trvalo nám například příliš dlouho, než jsme pochopili a docenili převratný význam nových objevů v chemii, obrovskou budoucnost plastických hmot, skutečně světoborný fakt, že člověk nemusí se už ve výrobě spokojovat s materiály, jež se nalézají v přírodě a jež mají předem dané vlastnosti, ale že se — jak o tom snili středověcí alchymisté — stává demiurgem, tvůrcem hmot nových, s vlastnostmi, jaké potřebuje; navíc ještě že tyto nové hmoty s ideálními vlastnostmi pro průmyslo­vou výrobu ho přijdou levněji než tradiční dosud suro­viny. Co tato skutečnost znamená právě pro Českosloven­sko, jehož klasické surovinové zdroje jsou chudé, a jež je v nich proto odkázáno na dovoz, je nabíledni 1 Je nutno neústupně vyžadovat na lidech, kteří jsou za to odpovědni (v plánovacích orgánech, v ministerstvech, vý­zkumných ústavech, v závodech), aby byli plně »v kurse děla«, pokud jde o špičky světové techniky a technologie, aby bezpečně znali vývojové trendy a tvrdě je prosazovali v našem hospodářství. К tomu musí přispět rozšíření a zdo­konalení spolupráce a výměny poznatků v rámci Rady vzá­jemné hospodářské pomoci a zejména studium sovětských zkušeností. To však nestačí. Podobně Jako o tom hovořil N. S. Chruščov na posledním plénu ústředního výboru KSSS, je také u nás třeba rozhodně skoncovat s vlivem zaslepené stalinské teze, že v socialistických zemích je všecko dokonalé, zatímco v kapitalistických zemích stojí všecko za starou bačkoru. Nebudeme se u kapitalistů učit jejich společenskému řádu, jejich morálce a jejich ma­nýrám, ale byli bychom hloupí a hrubě bychom Škodili so­cialismu, kdybychom zavírali oči před pokrokovými tech­nickými a organizačními výsledky jejich předních závodů. Ač u nás snad nikoho nenapadlo odmítat třeba penicilín ,jen proto, že jej objevil Angličan Alexandr Flemming, vy­skytovaly se i u nás v období kultu názory, že studium výrobních zkušeností a poznatku z kapitalistických zemí a jejich kladné ocenění rovná se poklonkování před kapita­lismem, a bylo to házeno do jednoho pytle s nekritickým obdivem ke všemu západnímu, jenž byl příznačný pro zbyt­ky poražených vykořisfovatelských tříd. Pokud ještě někde tyto diJuviální názory přežívají, je žádoucí je co nejrych­leji překonat a uvolněnou energii věnovat na boj ne proti »buržoázni« technice. nVbrž proti buržoázni ideologii. Ht Za hlavní úkol cele naší společnosti označil dvanácti mm sjezd rozvoj zemědělské výroby. Zatímco ke konkretizaci představy o průmyslovém zá vodě budoucnosti ještě leccos chybí a hodně bude třeb< ještě vymyslet a vyzkoumat, v zemědělství, zdá se, je otáz ka trochu jiná. Jak má vypadat dokonalý zemědělský závod není totiž těžké si představit, protože takové závody ji: dnes ve světě existují, a není jich málo. Je samozřejmé, ži 1 zde výzkum a vývoj půjdou dále, že jsou zde další velki možnosti (ve zdokonalování zemědělských strojů, v rostlin né fyziologii, v biologickém boji se škůdci atd.J, ale v pod statě možno říci, že již současný stav vědomostí umožňuj« zorganizovat vysoce produktivní a efektivní zemědělskoi Výrobu, kde je plně uplatněna specializace, mechanizace < chemizace Proto zde leží naše současné úkoly především v politic koorganižátorské práci, jež musí v co nejkratší době při vést zemědělství na úroveň současných již znalostí, na sou dobou úroveň zemědělství v nejvyspělejších kapitalistic kých zemích s obdobnými podmínkami klimatickými a půd nimi, přitom však s mnohem horšími podmínkami spole Čenskými. V těchto zemích po druhé světové válce proni kávě vzrostla zemědělská výroba při rapidním poklesu pra covníqh sil v zemědělství. Produktivita práce v zemědělstv je v těchto zemích několikanásobně vyšší než u nás. Je sku tečností, že v soutěžení s kapitalismem jsou údaje o efek tiVnosti zemědělství — a to není třeba si zakrývat — našín nejnepříznivějším ukazatelem ; o pádný důvod více к tomu abychom zeměděUVon otázku řešili přednostně a neod kladně. Tu je ovšem třeba znovu konstatovat, že příčinou našeho zaostávání v zemědělské výrobě není socialismus, jak tvrdí naši kritikové a nepřátelé na Západě, a není sa­mozřejmě pravda, že socialismus není schopen se se ze­mědělskou problematikou vypořádat. Je nutno vidět, že Zemědělství, jak jsme je u nás převzali po kapitalistech, bylo zaostalé i v kapitalistickém měřítku. Kdyby byl v naší vlasti nezvítězil socialismus, bylo by haše zemědělství nut­ně procházelo těžkými otřesy, jež by vyvolaly strádání a utrpení statisíců rolníků. Malovýroba —■ charakteristická pro nedávnou minulost zemědělství v naší zemi — je od­souzena к zániku, jako všude zanikli malí obuvníci či jiní drobní výrobci statků masové spotřeby. V uplynulých le­tech bylo vyhnáno v USA z půdy několik miliónů rolníků a podobný osud stihne ještě statisíce jejich bratří ve Fran­cii, v západním Německu, v Itálii i jinde. U nás proces přechodu na velkovýrobní formy v země­dělství probíhá bez osudových následků pro malozeměděl­­ce; ti jsou díky socialismu nejen ušetřeni zbídačení a ože­bračení, nýbrž naopak v průběhu združstevňování jako sku­tečně humánní, socialistické formy přechodu к vyššímu, produktivnějšímu způsobu výroby značně stoupla jejich ži­votní úroveň. V bitvě s kapitalismem rozhodne nová, vyšší produktivita práce, jíž dosáhne socialismus — tuto leninskou poučku musíme mít před očima i při rozvíjení našeho zemědělství. ■| Minulý rok byl rokem zkoumání, rozborů, hledání no­vých cest, formulování nových myšlenek. Nyní půjde o to, uvést tyto nové myšlenky a nové po­žadavky do života, proměnit je v nové činy. Nejde o stínobru S příchodem letošní zi­my, zdá se, začal i na oraništích našeho kul­turního života vanout čerstvější vzduch; slyšíme z veřejných úst různá povzbuzení. Mnozí se vážně zamýšlejí nad smělej­šími koncepcemi v našem socialistickém umění. Množí se hlásky i hlasy volající po vymetení všeho, co dosud svazo­valo tvořivé síly v naší kultuře. V této situaci výmluvně ža­­znívá mlčení těch, co se tváří, jako by už nebylo co vyme­tat; naproti tomu zas jako první a nejslyšitelněji se ozývají ti sudí, kteří vždycky zručně uhadují směr větru a podle toho se cítí povoláni být vpředu s tou mírou odvahy, která se právě vyplácí. Čtvrtý tábor tvoří skeptici, kteří mávají rukou: »Zas jedna žabomyší vojna.« Nicméně »únavu z diskusí« vystřídá zřejmě polemická buj­nost (tím spíš že proklamace, často spojené s upevňováním vlastních pozic na účet druhých, u nás ještě z kursu ne­vyšly). Je jistě záslužné, jestliže se kdo pere za volnější prostor pro socialistické umění a obořuje-Ii se na dogmati­ky různých stupňů tvrdosti čl měkkosti, neboť není pochyb, že úklady našemu umění se v posledních patnácti letech kladly hojněji z této strany. Bylo by však načase, kdyby toto kultoborectvi bylo věrohodné, a má-li být věrohodné, musí být nejen kritické, ale i sebekritické. Aby se tu ve jménu nového nepokračovalo ve starých manýrách a nebojovalo proti dogmatismu z pozic na ruby obráceného dogmatismu, proti klacku klackem. Různí staronoví bojovníci by měli nejprve objasnit svou vlastní řeč, aby nebylo mýlky, co kdo vlastně opravdu myslí a jak až daleko, a měli by se probrat i vlastními bývalými proklamacemi a jasně odepsat svou vlastní upsanost průvodním jevům kultu. Jinak to totiž budí dojem, že jde pořád ještě toliko o pravolevou či levopra­­vou stínohru profesionálních věrozvěstu, a to připomíná špatně smluvené pouťové zápasníky. Snahy o rozmach socia­listického umění mohou být založeny jen a jen na serióznos­ti, nehysterii, věcnosti, upřímnosti, na demokratické hlubo­ké diskusi — na leninských normách. Jaroslav Mrnka Kdvbv »Kdyby nastal ten den,« řekl Kennedy ve rvuyuy... * *vém televizním intervíewu, v němž mluvil o nejdůležitější události roku 1 bánské krizi a jejich možných neblahých následcích, »a do­šlo by к hromadnému vypálení nukleárních zbraní, pak by to byl konec, protože by šlo o Západní Evropu, o Sovětský svaz a o Spojené státy, o 150 miliónů obětí v prvních 18 ho­dinách « A na druhé straně: »Kdyby se pan Chruščov zají­mal o skutečné zájmy sovětského lidu, o jeho vyšší životní úroveň, o obranu jeho bezpečnosti, nebylo by žádných reál­ných důvodů, proč by USA a SSSR, oddělené od sebe mnoha tisíci mil po souši a po vodě, obě bohaté země, obě s velmi energickým lidem, nemohly žit dlouho v míru ... A pak by se zjistilo, který systém je lepší.« Americký president ovšem ještě není přesvědčen o tom druhém »kdyby« a proto se domnívá, že ještě nedošlo к přelomu ve vztahu obou světo­vých obrů, který by umožnil konečné řešení všech problémů, aby to první »kdyby« se nikdy nestalo skutečností. Několik dní před Kennedym mluvil na zasedání Nejvyššího sovětu Chruščov. Téměř všude byl tento historický projev přijat jako další potvrzení mírové politiky Sovětského sva­zu, jako zanícená výzva к rozumu, jako apel řešit všechny spory kompromisem, v němž nikdo neprohraje, ale zato vy­hraje mír. jako vášnivé odmítnutí dogmatismu, rutinérství a konzervatismu zejména ve vztazích mezi státy. Uplynulý rok byl velmi bohatý na události, v nichž se ukázalo, že lpění na starých dogmatech může ohrozit všechno. Ke každé dohodě je třeba dvou. Jedna strana nejen slovy, ale přede­vším činy odmítla dogmatismus. Druhá — a Kennedy to bez­děky opět potvrdil — stále se nemůže oprostit od klišé a šablon starého dullesovského dogmatismu: v názorech na nukleární zbraně, v poměru ke Kubě, к národně osvoboze­neckému hnutí, v německé otázce a v tom hlavním, v po­měru к socialismu. Leccos naznačuje, že tři roky po své smrti je Dulles konečně mrtev. Ale dokud žulový náhrobek neznemožní jeho zmrtvýchvstání, dotud bude to první Ken­­nedyho »kdyby« ohrožovat celý svět. Stanislav Budín NOVÝ REŽISÉR V PRAŽSKÉM BLUES. Podle literárního scé­náře Vladimíra Kaliny natoč! Pražské blues, příběh africké­ho studenta a studentky v Pra­ze, nový debutant našeho fil­mu Georgis Skalenakis, absol­vent pražská FÁMU. ■ VÁNICE, hra Leonida Leo­nova odsouzená к zapomenutí v období kultu, se opět objeví na scéně moskevských diva­del. Jak prohlásil režisér A. Plotnikov, zazní právě tato hra s neobyčejnou silou a bu­de nesporným přínosem sou­dobého repertoáru. NA ZÁMKU HLUBOKÁ NAD VL­TAVOU skončila první část instalačních prací, většinou retuší necitlivých zásahů na­hromaděných minulostí. Tak se nyní mimo jiné uplatní proslu­lé gotické tabulové malby v první místnosti nebo soubor Hamiltonových obrazů. Uvažu­je se také o rekonstrukci pů­vodní podoby hlavního sálu upraveného Kotěrou, která by umožnila zavěšení několika dalších rozměrných gobelínů, pro něž není zatím místo. ■ FRANCOUZSKÉ MALÍŘSTVÍ 19. A 20. STOLETÍ. Moravská galerie v Brně zahájí v lednu cyklus přednášek na toto té­ma. Později budou následovat další dva cykly, a to o české moderní malbě a ,o problema­tice ruského a sovětského ma­lířství a hudby. BARRANDOV К 100. VÝROČÍ BOŽENY NĚMCOVÉ Otakar Vávra natočil celovečerní hra­ný film o životě spisovatelky pod názvem Horoucí srdce. Současně dokončil ve Studiu dokumentárních filmů režisér Oldřich Kříž dokumentární snímek Božena Němcová, v němž» ukazuje prostředí a vlivy, které vytvářely osob­nost a charakter slavné spi­sovatelky. ■ FRANCO ZEFFIRELLI, pro­slulý Italský divadelní režisér (u nás Jsipe viděli jeho slav­nou inscenaci Romea a Julie na scéně Old Vicu), spojil své • síly s neméně gentem Herbertem známým diri­von Kara­­janem. Připravují spolu nové provedení Bohémy v milánské Scale. PRÍPAD STEPHANA ROYKA, někdejšího dozorce v Malé pevnosti v Terezíně, se stal námětem pro dokumentární film. Snímek Pohlednice pro kata přesvědčivě odhaluje Royko.vu zločineckou činnost. Film dokončuje režisér Draho­slav Holub, autorem textu je Oldřich Adamec. ■ MARINA VLADYOVA v no­vém filmu Christiana Jaquesa. Tvůrce slavného Fanfana Tuli­pána začal v polovině prosin­ce natáčet film Pádné důkazy. Marina Vladyová tu vytváří že­nu z prostředí velkoburžoazie, podezřelou z vraždy svého manžela. Dále hrají Pierre Brasseur a Bourvil. FESTIVAL MLÁDEŽE V HEL­SINKÁCH ožívá v listech Ja­roslava Sůry, instalovaných v kuřánkém salónku kina Se­vastopol. Jsou to kresby ste­nografického charakteru, ale uchovávají si všechno napětí okamžiku svého vzniku. Posti­hují atmosféru i lidské typy, zvěčňitjí vzpomínku i konden­zují zážitek, jsou sebevýrazem i objektivními záznamy sku­tečnosti. ■ NEÚNAVNÝ VITTORIO DE SICA, který nedávno dokončil přepis Sartrovy hry Vězňové z Altony (»Je to film o zázra­ku, kteťý nahání hrůzu,« na­psal o něm Ugo Casiraghi), za­mýšlí nyní po těžké polemic­ké práci natočit něco lehčího. Nasvědčuje tomu alespoň sku­tečnost, že hlavním předsta­vitelem jeho nového filmu bu­de populární komik Alberto Sordi. UŽ DRUHÝ FESTIVAL FESTI­VALU. Inflace filmových sou­těží pokračuje. Vedle mexic­kého Acapulca má být od ro­ku 1963 vždy v říjnu uspořá­dán v Neapoli »festival festi­valů« — přehlídka filmů oce­něných při soutěžích v Can­nes, San Sebastianu, Karlo­vých Varech, Punta del Este. Benátkách a tak dále a tak dále . ■ SIMONE SIGNORETOVA, vy­nikající francouzská herečka pokrokových názorů, přeložila do francouzštiny u nás zná­mou hru Lillian Hellmanové Lištičky a studuje hlavní úlohu. JEN VE SVÉ PRODUKCI chce nadále natáčet režisér Kurt Hoffmann, tvůrce satirických komedií My zázračné děti a Strašidla ze Spessartu. Domní­vá se, že jen tak lze mít v dnešní západoněmecké kine­matografii své dílo zcela v ru­kou. Prohlásil to u příležitos­ti zahájení práce na novém filmu Lásce je třeba se učit. ■ FYZIKA PRO VŠECHNY vy­jde začátkem roku v Moskvě. Má to být podle předběžných zpráv senzační publikace v nej­­lepším smyslu. Jejími autory jsou laureát Nobelovy ceny akademik L. D. Landau a pro­fesor A. I. Kitajgorodskíj. Doufejme, že na překlad ne­budeme čekat dlouho. V BRATISLAVĚ 2X OFFEN­BACH. Operní soubor SND у Bratislavě připravuje Hoff­­mannov.y povídky J. Offenba­­cha a shodou okolností bude s současně hostovat v Bratislavě týmž dílem Laterna magi­ka. Bude tedy co porovnávat. ■ ČESKA POEZIE V BĚLE­HRADĚ. Antologii české a slo­venské soudobé poezie vy­dalo nakladatelství Noiit. Ukázky z díla sedmnácti bás­níků (počínaje Nezvalem. Bie­blem a Halasem) uvedla a spo­lu s D. Maksimovičovou i pře­ložila Jara Ribnikarová. HERMINA TÝRLOVÁ. nestorka našeho loutkového filmu, při­pravuje podle vlastního námě­tu scénář snímku Skleněná ko­líčka, roztomilý příběh kotěte z korálků. V jejím studiu při­pravuje zároveň režisér Lud­vík Kadleček poetický příběh o polním strašáku Bonifácovi pod názvem Co bylo v klobou­ku. Režisér Jan Dudešek také ve studiu Hermíny Týrlové při­pravuje loutkovou satiru na byrokraty Ať rozhodnou na­hoře. ■ SKUPINA VLIVNÝCH FUNK­CIONÁŘŮ britské konzervativ­ní strany vydala brožuru, v níž navrhuje, aby jednomu členu vlády byla svěřena odpověd­nost za všechno umění v Bri­tánii — a aby to byl ministr veřejných prací. STVOŘENI SVĚTA francouz­ského kreslíře Jeana Effela a našeho režiséra Hoffmanna se promítá ve Francii teprve v těchto dnech. lean Effe! pro- ' hlásil při této příležitosti v rozhovoru pro týdeník Express: »Film má francouz­ského otce a českou matku. Ve Francii by byl nemohl být natočen. Země, kde kultury může říci ,.V ministr takové době (rozuměj v době voleb) nemám čas chodit do kina“ je země špatně spravovaná. Mi­nistr kultury by přece měl chodit do kina, ne?« ■ »Z BÁSNÍKU mohou být nejlepší scenáristé,« prohlásil nedávno Michail Kalatozov na dotaz, proč jsou autory scé­náře jeho nového filmu o Ku­bě právě básníci. »Vidím jis­tou souvislost,« dodal, »mezi hledáním soudobé poezie soudobého filmu, protože sou­a dobý film musí rozhodně tíh­nout к poezii. A právě poetic­ký vzlet je schopen dát uměl­ci i filosofický nadhled..« . TRI NOVÉ AKTOVKY neizná­­mější současné autorka tivních románů a he jy Christie byly uvedeny v Ion-., dýnském Duchess Theatre. Kri­tika je přijala nevlídně. ■ NEZAHAZUJTE STARÉ FO­TOGRAFIE. Možná, že právě ty vaše by mohly obohatit první s’bírku fotografií v našem stá­tě, kterou založila Moravská galerie v Brně. Husova ul. 14. Odborníci je posoudí a vhod­né zařadí do stálé sbírky. FYZIKOVÉ, hra pokrokového švýcarského dramatika Fried­richa Diirrenmatta, měla těchto dnech premiéru v Le­v ningradském divadle komedie. HANA KRÁLOVÁ: Paličkovaná figurální krajka

Next