Literární Noviny, červenec-prosinec 1967 (XVI/26-52)

1967-07-01 / No. 26

MÍSTO A ÚLOHA SVAZU ČS. SPISOVATELŮ Diskusní příspěvek vedoucího delegace ÚV KSČ Jiřího Hendrycha Dovolte ml, abych tlumočil sjezdu Svazu ís. spisovatelů a celé spisovatelské obci pozdrav ústředního výboru Komunis­tické strany Československa. Spisovatelský sjezd se schází v zá­važném období. Naše socialistická společnost vstupuje do nové etapy svého vývoje, překonává mnohé, co patřilo k jeho předcházející fázi, ztratilo už svoje místo nebo nestačí našim potřebám. Je to období, kdy současně hledáme a zkoumáme nové cesty, vyzna­čujeme perspektivy dalšího rozvoje socialismu v naší republice. XIII. sjezd otevřel pro tento proces široký prostor a vytvořil předpoklady k řešení nových úkolů rozvoje naší společnosti. Realirare závěrů XIII. sjezdu stran; probíhá v mimořádně kompli­kovaných podmínkách světového vývoje. Poslední události znovu uka­zuji, že zdaleka není dobojován zápas o spravedlivé uspořádáni lid­ského života v duchu ideji skutefiné svobod;, bratrství, humanit; a sociální 1 národní rovnosti všech lidí, ras a národů. Vývoj nyněj­šího světového zápasu stále výrazněji ukazuje základní rozpor mezi světem kapitalismu a socialismu, nacházejíc! své vyjádřeni v silici agresivní politice Spojených států amerických a ostatních imperialis­tických sil. Válka ve Vietnamu, která se rozviji ve stále drastičtější podobě, likvidace demokracie v Racku, likvidace a potlačováni demokratic­kých sil v Indonésii, potlačováni práv lidu v Latinské Americe, agre­sivní válka proti arabským národům na StřBdnlm východě a mnohé další události nasvědčují tomu, že zápas osvobozených národů a pracujících celého světa bude i nadále nejen nesmírně obtížný, ale bude vyžadovat i nové oběti, sebezapření a především jednotu a se­­mknutost pokrokových sil. Všechny události současného světa se promítají i do našich vlast­ních osudů. Zápas o budoucnost naši společnosti, o realizaci našich záměrů 1 tužeb, o uplatněni lidských znalosti, talentů i odvahy se neodehrává v rovině bezkcnfliktnnstnlch situaci, ale vyžadule od každého, aby otevřeně vyjádřil své místo v tomto zápase n spole­čenský pokrok i vztah k socialismu, demokracii a míru. Je přirozené, že nemůžeme zůstat lhostejni k charakteru tohoto zápasu, ani k to­mu, *na ČI straně je pravda a spravedlnost a ze které stranv hroz! světu nebezpečí nového válečného požáru a likvidace všech lidských hodnot, dokonce samého života na zemi. Jsme-Ii nositeli myš'enek aktivního humanismu 1 lidské seberea'izace, musíme formovat svůj postoj k současnému světu I k naši skutečnosti. Protidemokratické sily reakce a imperialistických agresorů se nokoušeji o frontální nápor proti socialismu, proti růstu prestiže světové socialistické sou­stavy. To vyžaduje od nás vyhraněné a iasné slovo solidarity a vše­strannou podporu sil protiimperialisMckého boje, rozbrdné odmítnuti fašlzujlcfch snah a antlkomunlstíckých tendenci světové reakce. V ta­kové chvíli, kdy fronty se rozestoupily a dochází k přiostřenf — nesmírně mnoho záleží na zásadním třídním postoji, na odnovědnortl každého z nás. To platí v každé otázce a piati to 1 o postoji na Blízkém východě. Zdůrazněni tohoto požadavku je spjato se samou existenci Česko­slovenska uprostřed Evropy, s existencí země na hranicích dvou světů, která jednoznačně rozhodla o svém určeni na straně světa socialismu. Požadavek takového jasného postoje je vynucován i současným vývojem západního Německa a jeho vnitřních tendenci směřujících k zvráceni výsledků druhé světové války, k oslabeni důsledků poráž­ky fašismu v Evropě. Americký imperialismus využfvaflcl nejednot­nosti demokratických sil a především současné pozice Cíny, přistou­pli k výraznému noužfvánf strategie lokálních konfliktů a válek, jejím cílem je likvidace sil, které usiluji o progresivní společenský rozvoj. Tato taktika sama o sobě svědčí o tom, že imperialismus nemá převahu ve světě. Avšak jeho úsilí, jehož cílem je obnovit ztracené pozice a zvrat současné vývojové tendence, nás nutí k zesí­leni pozornosti vůči všem stránkám činnosti Imperialismu a k proti­opatřením z naší strany. V takové chvílí jsme především povinni znovu vyslovit naši sounáležitost se světem socialismu, vyzdvihnout naše spojenectví se Sovětským svazem, který znamená jistotu a zá­kladní předpoklad mírového rozvoje naši země a prostupule náš život jako jeho záruka a základní podmínka. Tato odpověď musf v sobě obsahovat 1 naprosté a rozhodné odmítnuti pokusů těch re­­akčních kruhů a hlasů zvenčí, které se snaží podkopávat základy socialistického řádu 1 v naší zemi a prosadit proces tzv. ideologické eroze socialismu. Do světa byly vypuštěny různé pestrobarevné balónky, které našly I u nás určité obdivovatele. Mám na mysli různé teorie a hlasy, které vyklešfujl třídní podstatu myšlenky mírového soužití a před­kládají ji pod heslem světové integrace. Zastírají přitom, že jde o smír s buržoázni Ideologii, o smír s politikou kapitalistického světa. Nemůžeme nevidět, že druhou stranou valkých slov o demo­kracii. humanitě, o vzájemné toleranci, o ideologické integraci bur­­žoaznich a socialistických ideji je fašizujícl, nelidská a krůtě intole­­rantni skutečnost bombardování Vietnamu a nástupu reakčních ten­dencí i jinde. Při tom neskrýváme slabosti a rozpory našeho socia­listického světa To však nemůže zastřít kvalitativní rozdíl mezi svě­tem socialismu a kapitalismu a vést ke smíru s buržoázni ideologií 0 nollttkou kapitalistického světa, bez níž by mnohé naše problémy měly zcela jinou podobu. Znovu se potvrzuje, že tou měrou, jak imperialismus zostřuje nanětí ve světě, je třeba zesilovat 1 boj s bur­žoázni ideologii a že iakékoli oslabeni našeho zápasu v intelektuální ob'asti ztěžuje a prodlužuje i řešení úkolů, od nichž závisí rozvoj samého socialismu. Nemůžeme proto přehlížet ani u nás vlivy a pokusy o ideologickou a politickou Infiltraci z kapitalistických zemi. To vyžaduje od kaž­dého zásadový, náročnější a politicky odpovědný postol. Antiknmu­­nlstické a protisocialistické myšlenky nelze Integrovat. Nelze mlčky, nebo dokonce s tichým souhlasem, zastřeným tzv. tolerantnosti vůči protivníkovi, jeho názory propagovat, shledávat je „moudrými“, „za­jímavými“ nebo „poučnými“ bez vlastního principiálního a jasného postole. Různé teorie evropanství a vzájemné integrace kapitalistické a socialistické Evropy, pochyby o předpokladech našich národů a jejich sile i schopnosti existovat, nemůže přijmout nejen propaganda, ale bylv dávno vyvráceny věcně i vědecky. Ve světle toho je nutno chápat důsledný postoj stranických I stát­ních orgánů proti tendencím, které by I u nás někdy chtěly otevřít okna nepřátelské pronagandě. Převážná část naši inteligence si je vědoma své odpovědnosti občanů naší republiky a správně hodnotí složité otázky současného světa. Spolu s pokrokovými a demokra­tickými silami ostatních národů usiluje o stmelení sil, o principiální dialog řešící progresivně osudy lidstva. Svým dílem napomáhá odra­zit Ideové útoky a organizuje pomoc obtížnému zápasu perzekvová­­ným obětem reakce. Budeme proto citlivě rozlišovat otázky střetávání a různosti názorů v publicistice i umělecké tvorbě na půdě socia­lismu a v zájmu jeho rozvoje na jedné straně a infikováni nebo přejímání nepřátelské ideologie na straně druhé. K tomu bvlo řečeno Jasné stanovisko v rezoluci XIII. sjezdu o dalším rozvoji kultury 1 na únorovém Dlénu OV KSC. Tak a jedině tak je možno přistupovat k diskusím o těchto problémech. Socialistická společnost se přeměnila ze snů a představ v reálnou skutečnost. Ve velké části světa byl třídní zápas s buržoazii rozhod­nut a byly vytvořeny základní sociální, ekonomické předpoklady dalšího rozvoje společnosti k beztřídnlmu stavu. I v naši republice se zformovala zásadní vnitřní jednota lidu na základě nového sociál­ně ekonomického postaveni pracujících. Opírá se o společné cíle sociálního rozvoje, o společné angažování se v zápase proti válce a imperialismu a o základní souhlas se socialistickým zřízením. Socialismus překročením období vnitřních podmínek antagonistického třídního zápasu otevře' před námi prostor nových namnoze ne zcela známých řešení. Vstoupili jsme do nové etapy vývoje socialismu, její kvalita ja určována znaky rozhodující socialistické |ednoty se současnou bohatou sociální, myšlenkovou, národní 1 společenskou diferenciací pracujících. Dosažením hranice vítězství socialismu vytvořilo nové objektivní podmínky, které kiadón nové požadavky a nároky. Lenin při zamýš­lení se nad těmito otázkami upozorňoval, že za hranicemi socialis­tického vítězství už nemůžeme řešit nové problémy starými metoda­mi. Patos sociální revoluce se přenáší i vnějšku do vnitřních síér společenského života. Směřuje k rozvoji vysoké úrovně výrobních sil, k přeměně civilizačních základů lidského života, ke kultivaci socialistických vztahů mezi lidmi a k rozvoji vnitřních sil samého člověka. Nastupující komunistická revoluce se nedílně pojí s vědecko­technickou a komunisíickou kulturní revolucí, rozvojem samého člo­věka jako hlavní součástí komunistických přeměn. Zde se před námi rozevírá hloubka problémů, jejichž vyřešení je spojeno s ovládnutím technicky vyspělé civilizace, s přeměnou zá­kladních předpokladů lidského života, s vytvářením světa, který je stejně tak reálným cílem naši činnosti jako představou a tužbou, k niž chce lidstvo dospět, jsme si vědomi, jaké obrovité úsilí musíme vyvinout k dořešení komplexu problémů ekonomiky, k propracování politické a společenské soustavy, jež bude adekvátní současnému stavu našeho vývoje. Komunistická strana propracovala na XIII. sjezdu soubor opatření k realizaci těchto strategických úkolů. Od XIII. sjezdu postupně a krok za krokem, poučena zkušenostmi, že takovéto otázky nelze řešit uspěchaně, planým radikalismem a netrpělivostí, propra­covává jednotlivé otázky ekonomické soustavy, věcných problémů našeho národního hospodářství, politické soustavy, komplexu lidských vztahů a připravenosti lidi pro nadcházejíc! úkoly. Zamýšlí se i nad obsahem své vlastni práce, nad svou strukturou a metodami své působnosti a věcně, střízlivě hodnotí výsledky i metody své činnosti a připravuje cesty ke kvalitativním změnám ve své činnosti. Současné společenské poměry socialismu, jež determinují lidský život, se staly tvárnými. Nejsme stoupenci osudové determinovanosti, jsme si dobře vědomi tvárnosti společenských poměrů, s jejichž změ­nami se mění i možnosti a profil člověka. Ríkáme-Ií, že lidé jsou strůjci poměrů, jsme si vědomi i nebezpečí subjektivismu a volunta­­rismu. Zkušenost nás dostatečně poučila o potřebě střízlivého nazí­ráni na věci, o nutnosti vědecky realistického uvažování, které re­spektuje determinující činitele a nedává se strhnout apriorními před­stavami, jež nejsou ničím více než zbožným přáním. To však neosla­buje naše odhodlání a smělost vydobývat budoucnost podle našich záměrů, jsme si vědomi toho, že k jejímu formování máme jistou sumu vědeckých poznatků a zkušeností. Víme však, že zdaleka ne­známe všechno. Musíme se leckdy vracet a začínat znovu. Musíme experimentovat. Sama komunistická revoluce je obrovský sociální experiment, jaký lidská společnost nikdy nepodstupovala, její reali­zací se zmocňuje dosud neprobádaných končin. V takovémto časovém i lidském prostoru řešíme prognózy vývoje a perspektiv současného světa i nás samých, jejích hloubka je tako­vá, že mnohé důsledky nedokážeme dohlédnout. Propracováváme projekt vědeckotechnické revoluce. Tento projekt s sebou přináší da­lekosáhlé změny v povaze a struktuře pracovní činnosti. Mění se pojati lidských faktorů, modifikuje se obsah dělnické třídy spjaté s automatizací průmyslu a rozsáhlým rozvojem tzv. tereiéin! sféry. Mění se i povaha inteligence. V komunistické revoluci se úroveň vzdělanosti stává integrální součásti přeměn všech tříd a vrstev naší společnosti. Socialismus zákonitě směřuje k vysoké úrovni produk­tivních sil, vysoké úrovni kvalifikace, kultury a lidských vztahů. Požadavek vzdělanosti lidí |e jedním z kritérii současné revolučnosti. Proto se nelze smiřovat s průměrnosti, ale musíme ji překonávat soustavně a důsledně. Jde nám o to, vytvořit v celém našem životě, systému výroby, vědy, školství, ale také i v oblasti umění a kultury takovou atmosféru, která by vyzvedávala skutečné talenty, oceňovala faktickou schopnost, nadáni, píli a také poctivost a odpovědnost v práci. Chceme probojovat takový kodex morálních socialistických hodnot, které budou provázet od dětství každého člověka vědomím, že v socialistické společnosti znamená jen tolik, nakolik je skuteč­ným člověkem, schopným vytvářet trvalé hodnoty pro společnost a být mnohostranně platným členem lidského kolektivu. Proces de­­nivelizace a preference uplatněných lidských schopností, pile, kvali­fikovanosti, angažovanosti, odpovědnosti je jedním z klíčů k řešeni rozvoje socialistické společnosti. Uvedené cíle jsou základem pro formování naší socialistické opti­ky. V ní nemůžeme oceňovat křlklounstvl a frazérství, stejně tak jako malichernou závislost a kramářské vztahy v životě, v práci i literatuře. Jsme proti všemu, co kýivi a znetvořuje charaktery lidí. Nikterak se ale nestydíme za lidské city, za radost nebo slzy a sna­žíme se rozumět lidské bolesti a lidskému štěstí. Jsme si vědomi toho, že realita socialismu v daných podmínkách nevytvořila ještě všechny možnosti pro bohaté rozvinuti lidských citových vztahů. Tím spíše musíme odmítat všechno, co skutečné city nahrazuje prázdnou živo­čišnou sexualitou, cynismem nebo despektem k lidské práci a tuž­bám prostých lidi. Současně odmítáme nadřazováni kterékoli vrstvy společnosti nad ostatní. Tak jako čelíme podceňování inteligence, nesouhlasíme s projevy despektu vůči těm, kteří tzv. nerozumějí řeči a symbolům současné moderní tvorby. Bez pracujících, bez jejich účasti, bez jejich zaangažovanosti není nikdo s to vyřešit žádnou z otázek současného světa. Je nedílným úkolem umělců a pracov­níků kultury získat pro skutečné hodnoty všechny občany naši země a jen v míře této schopnosti se promítá také úspěšnost a výslednost Jejich práce. V období přelomu celospolečenské povahy někdy obtížně hle­dáme cesty a východiska rozvoje naší společnosti a nesnadně se zbavujeme mnoha překonaných názorů a přežilých metod. Na prahu nové etapy sociálního pohybu, pohybu techniky, lid­ských přeměn chceme nově formovat nejen ekonomické vztahy lidstva, vztahy národů a států, lidských skupin a jednotlivců, ale i kulturní bohatství člověka, jeho morálku a samo lidství. Míra podílu na tomto zápase je také mírou velikosti každého člověka, který se jej zúčastní. Naše kultura a zvláště spisova­telé nemohou zůstat na pokraji tohoto boje a musí se jej chopit s veškerou vážností a odpovědností. Dějinný zápas našeho lidu v minulosti přivedl do čela úsilí 0 dějinný pokrok komunistickou stranu, která prokázala své avantgardní místo v nejtěžších okamžicích našich národních 1 státních osudů. Současná doba není o nic menší a snazší než předcházející léta zápasů strany a lidu. V rozmanitosti naší sociální struktury, její konfrontaci s potřebami vědecky, propracované koncepce vývoje společnosti znovu vystupuje do popředí požadavek síly, která bude s to Integrovat rozdílné zájmy vrstev a skupin našeho lidu ve společný proud socia­listického rozvoje. Touto organizovanou silou Je komunistická strana, spojující vědecké poznání s demokratickou podstatou našeho zřízení. Ve vztahu ke všem sférám lidské činnosti spo­juje požadavek demokratického respektování dílčích zájmů a specifik s vysokou náročností a věcnou dokonalost, fundova­nost a pochopení mocenského systému všemi občany naší země. Jen taková souhra zajišťuje společnosti, aby se nestala shlukem věčně se svářících skupin bezohledně prosazujících své zájmy, a na druhé straně ji chrání před uniformitou, šablonovitostí apod. Komunistická strana působí jako činitel poznání, teoretického odhalení, ale i praktického prosazování programových vývojo­vých směrů, jako integrující společenská síla, zajišťující dia­lektické překlenutí rozporných zájmů společnosti, skupin a jednotlivců, i jako ručitel zdravého fungování systému naší demokracie a správy. Tato koncepce nemá nic společného s monopolizováním ve­řejných zájmů, ale vychází z potřeby vytvářet podmínky pro aktivizaci všech složek naší demokratické soustavy. Staví stra­nu před úkol podněcovat i socialistickou kulturu v souladu s celkovými programovými závěry. S vědomím všech těchto skutečností formulovala strana před rokem na svém XIII. sjezdu rezoluci k otázkám dalšího rozvoje socialistické kultury. Řekli jsme. že úsilí směřující k tomu, aby kultura byla aktivním činitelem výstavby socialistické společnosti, aby se účinně po­dílela na velkém zápase socialismu s kapitalismem a stala se majetkem všeho lidu, považujeme za organickou součást socia­listické revoluce, za podstatnou část politiky strany. Soudíme, že rezoluce XIII. sjezdu dává soudní základ pro rozpracování pozitivního programu a koncepce rozvoje kultury a umění. Práce na tomto závažném úkolu není ovšem snadná. Rozsáhlé studium problematiky vědeckotechnické revoluce a jejích lid­ských vztahů, závažné, řekl bych všelidské problematiky, které vede 1 u nás početný kolektiv vědeckých pracovníků mnoha oborů, jednoznačně směřuje k jednomu závěru: K tomu, že jedinou základnou pro řešení této otázky v zájmu člověka a jeho rozvoje je socialismus, který umožňuje sjednotit svět technické civilizace a kultury, zvládnout živelný vývoj tech­niky kolektivním rozumem a postavit ho do služeb lidstva. Nám komunistům, jakkoliv klademe důraz na rozvoj výroby, nejde jen o její zvýšení. Chceme na jejím základě vytvořit podmínky pro rozvinutou socialistickou osobnost, osvobozené­ho, samostatně myslícího, citově bohatého a morálně jednající­ho občana. A zde je jedno z nejvlastnějších poslání kultury a umění, podílet se na realizaci tohoto/ cíle. jen tak může naplnit kultura své humanistické poslání a spolupodílet se na prohlubující se demokratizaci naší společnosti. Velikost kultury tedy není jen v jednotlivých byf význam­ných jejích projevech, je dána především mírou, jíž se podílí neustále všemi svými mnohostrannými projevy na rozvoji spo­lečnosti. Je souhrnem myšlenek, na jejichž realizaci se spolu s tvůrci podílejí 1 ti, kdo kulturu přijímají. Ne náhodou bylo útočeno proti husitské kultuře, právě proto, že byla bezvýhradně demokratická. Teprve z ní mohl vyrůst génius Komenského, který ji pochopil v jejím nejvlastnějším smyslu. Ne náhodou bylo útočeno proti Máchovi, který na sa­­mém prahu buržoázni epochy prožil a procítil její budoucí nesvobodu, pro kterou musí kapitalismus dříve nebo později padnout. > Míra, jíž se pokroková kuhura podílí na demokratizaci ná­rodního života, je konec konců mírou 1 její světovosti. Pouze otevřená okna tu nestačí. Okna otevřená všemu progresivnímu Jsou pouze předpokladem. Rozhoduje tvůrčí čtn, který tím, že vychází ze stavu národního života a řeší základní společenské otázky, stává se součástí světového kulturního kontextu. Na to upozorňoval už Jan Neruda. Tak si vydobyla uznání meziváleč­ná avantgarda, spjatá už s marxismem. Tím a právě jen tím si dobývá pozornost naše současná socialistická kultura, ať je to v oblasti filmu, literatury, divadla, výtvarného umění čl hudby. Je podstatnou stránkou socialismu, že to, oč musela pokro« ková kultura v třídní společnosti bojovat, stává se jeho zá* kladním programem. Kapitalismus i dnes, af chce nebo nechce, chápe kulturu, vědu a umění jen jako určitý omezený nástroj, který může fungovat potud, pokud neotřese základy třídní spo­lečnosti. Kultura za socialismu je tedy nejen soudcem své dobý, ale i odpovědným svobodným spolutvůrcem. A jejím zcela kon­krétním ideologickým kritériem je, jak dokáže sama v sobě třídit skutečné hodnoty od pahodnot, ať ideologických, či umě­leckých. Proklamace svobody kultury bez toho konkrétního vztahu ji oslabuje právě v samé její podstatě. Zbavuje ji mož­nosti být skutečně svobodnou, hledat a nalézat nové možností rozvoje svobody člověka. Rozumět svobodě umělce tak, že má právo zaujmout nadtřídní, abstraktně humanistické stanovisko, znamená vracet kulturu do doby, kdy musela bojovat o svá základní práva. To obecně. Zcela konkrétně pak to znamená udržovat v kultuře subjektivistická hlediska, skupinové sektář­­ství, vládu silných lektů. Možná, že cítíte tato hlediska jako tichou polemiku s ná­vrhem stanoviska, je správné, že stanovisko se hlásí k vyso­kým cílům socialistické kultury. My však bychom si přáli dnes více. Od vás, spisovatelů, jejichž významný podíl na socialis­tické kultuře je nepopiratelný, bychom .očekávali nejen přihlá­šení se k obecně uznaným principům, ale především jasný, konkrétní pozitivní program. Tváří v tvář všem zákonitostem společenského rozvoje ne­můžeme a nemáme jako komunisté a socialisté právo stát ne­činně. Proto naše strana považuje za svou povinnost spolu s pracovníky v oblasti vědy, kultury a umění usilovně formo­vat vskutku progresivní avantgardní politiku v oblasti kultury, která rozšíří dále prostor k rozvoji tvůrčího ducha, prostor k hledání a objevování a současně zpřístupnění výsledků této V

Next