Literární Noviny, červenec-prosinec 1967 (XVI/26-52)
1967-07-01 / No. 26
MÍSTO A ÚLOHA SVAZU ČS. SPISOVATELŮ Diskusní příspěvek vedoucího delegace ÚV KSČ Jiřího Hendrycha Dovolte ml, abych tlumočil sjezdu Svazu ís. spisovatelů a celé spisovatelské obci pozdrav ústředního výboru Komunistické strany Československa. Spisovatelský sjezd se schází v závažném období. Naše socialistická společnost vstupuje do nové etapy svého vývoje, překonává mnohé, co patřilo k jeho předcházející fázi, ztratilo už svoje místo nebo nestačí našim potřebám. Je to období, kdy současně hledáme a zkoumáme nové cesty, vyznačujeme perspektivy dalšího rozvoje socialismu v naší republice. XIII. sjezd otevřel pro tento proces široký prostor a vytvořil předpoklady k řešení nových úkolů rozvoje naší společnosti. Realirare závěrů XIII. sjezdu stran; probíhá v mimořádně komplikovaných podmínkách světového vývoje. Poslední události znovu ukazuji, že zdaleka není dobojován zápas o spravedlivé uspořádáni lidského života v duchu ideji skutefiné svobod;, bratrství, humanit; a sociální 1 národní rovnosti všech lidí, ras a národů. Vývoj nynějšího světového zápasu stále výrazněji ukazuje základní rozpor mezi světem kapitalismu a socialismu, nacházejíc! své vyjádřeni v silici agresivní politice Spojených států amerických a ostatních imperialistických sil. Válka ve Vietnamu, která se rozviji ve stále drastičtější podobě, likvidace demokracie v Racku, likvidace a potlačováni demokratických sil v Indonésii, potlačováni práv lidu v Latinské Americe, agresivní válka proti arabským národům na StřBdnlm východě a mnohé další události nasvědčují tomu, že zápas osvobozených národů a pracujících celého světa bude i nadále nejen nesmírně obtížný, ale bude vyžadovat i nové oběti, sebezapření a především jednotu a semknutost pokrokových sil. Všechny události současného světa se promítají i do našich vlastních osudů. Zápas o budoucnost naši společnosti, o realizaci našich záměrů 1 tužeb, o uplatněni lidských znalosti, talentů i odvahy se neodehrává v rovině bezkcnfliktnnstnlch situaci, ale vyžadule od každého, aby otevřeně vyjádřil své místo v tomto zápase n společenský pokrok i vztah k socialismu, demokracii a míru. Je přirozené, že nemůžeme zůstat lhostejni k charakteru tohoto zápasu, ani k tomu, *na ČI straně je pravda a spravedlnost a ze které stranv hroz! světu nebezpečí nového válečného požáru a likvidace všech lidských hodnot, dokonce samého života na zemi. Jsme-Ii nositeli myš'enek aktivního humanismu 1 lidské seberea'izace, musíme formovat svůj postoj k současnému světu I k naši skutečnosti. Protidemokratické sily reakce a imperialistických agresorů se nokoušeji o frontální nápor proti socialismu, proti růstu prestiže světové socialistické soustavy. To vyžaduje od nás vyhraněné a iasné slovo solidarity a všestrannou podporu sil protiimperialisMckého boje, rozbrdné odmítnuti fašlzujlcfch snah a antlkomunlstíckých tendenci světové reakce. V takové chvíli, kdy fronty se rozestoupily a dochází k přiostřenf — nesmírně mnoho záleží na zásadním třídním postoji, na odnovědnortl každého z nás. To platí v každé otázce a piati to 1 o postoji na Blízkém východě. Zdůrazněni tohoto požadavku je spjato se samou existenci Československa uprostřed Evropy, s existencí země na hranicích dvou světů, která jednoznačně rozhodla o svém určeni na straně světa socialismu. Požadavek takového jasného postoje je vynucován i současným vývojem západního Německa a jeho vnitřních tendenci směřujících k zvráceni výsledků druhé světové války, k oslabeni důsledků porážky fašismu v Evropě. Americký imperialismus využfvaflcl nejednotnosti demokratických sil a především současné pozice Cíny, přistoupli k výraznému noužfvánf strategie lokálních konfliktů a válek, jejím cílem je likvidace sil, které usiluji o progresivní společenský rozvoj. Tato taktika sama o sobě svědčí o tom, že imperialismus nemá převahu ve světě. Avšak jeho úsilí, jehož cílem je obnovit ztracené pozice a zvrat současné vývojové tendence, nás nutí k zesíleni pozornosti vůči všem stránkám činnosti Imperialismu a k protiopatřením z naší strany. V takové chvílí jsme především povinni znovu vyslovit naši sounáležitost se světem socialismu, vyzdvihnout naše spojenectví se Sovětským svazem, který znamená jistotu a základní předpoklad mírového rozvoje naši země a prostupule náš život jako jeho záruka a základní podmínka. Tato odpověď musf v sobě obsahovat 1 naprosté a rozhodné odmítnuti pokusů těch reakčních kruhů a hlasů zvenčí, které se snaží podkopávat základy socialistického řádu 1 v naší zemi a prosadit proces tzv. ideologické eroze socialismu. Do světa byly vypuštěny různé pestrobarevné balónky, které našly I u nás určité obdivovatele. Mám na mysli různé teorie a hlasy, které vyklešfujl třídní podstatu myšlenky mírového soužití a předkládají ji pod heslem světové integrace. Zastírají přitom, že jde o smír s buržoázni Ideologii, o smír s politikou kapitalistického světa. Nemůžeme nevidět, že druhou stranou valkých slov o demokracii. humanitě, o vzájemné toleranci, o ideologické integraci buržoaznich a socialistických ideji je fašizujícl, nelidská a krůtě intolerantni skutečnost bombardování Vietnamu a nástupu reakčních tendencí i jinde. Při tom neskrýváme slabosti a rozpory našeho socialistického světa To však nemůže zastřít kvalitativní rozdíl mezi světem socialismu a kapitalismu a vést ke smíru s buržoázni ideologií 0 nollttkou kapitalistického světa, bez níž by mnohé naše problémy měly zcela jinou podobu. Znovu se potvrzuje, že tou měrou, jak imperialismus zostřuje nanětí ve světě, je třeba zesilovat 1 boj s buržoázni ideologii a že iakékoli oslabeni našeho zápasu v intelektuální ob'asti ztěžuje a prodlužuje i řešení úkolů, od nichž závisí rozvoj samého socialismu. Nemůžeme proto přehlížet ani u nás vlivy a pokusy o ideologickou a politickou Infiltraci z kapitalistických zemi. To vyžaduje od každého zásadový, náročnější a politicky odpovědný postol. Antiknmunlstické a protisocialistické myšlenky nelze Integrovat. Nelze mlčky, nebo dokonce s tichým souhlasem, zastřeným tzv. tolerantnosti vůči protivníkovi, jeho názory propagovat, shledávat je „moudrými“, „zajímavými“ nebo „poučnými“ bez vlastního principiálního a jasného postole. Různé teorie evropanství a vzájemné integrace kapitalistické a socialistické Evropy, pochyby o předpokladech našich národů a jejich sile i schopnosti existovat, nemůže přijmout nejen propaganda, ale bylv dávno vyvráceny věcně i vědecky. Ve světle toho je nutno chápat důsledný postoj stranických I státních orgánů proti tendencím, které by I u nás někdy chtěly otevřít okna nepřátelské pronagandě. Převážná část naši inteligence si je vědoma své odpovědnosti občanů naší republiky a správně hodnotí složité otázky současného světa. Spolu s pokrokovými a demokratickými silami ostatních národů usiluje o stmelení sil, o principiální dialog řešící progresivně osudy lidstva. Svým dílem napomáhá odrazit Ideové útoky a organizuje pomoc obtížnému zápasu perzekvováným obětem reakce. Budeme proto citlivě rozlišovat otázky střetávání a různosti názorů v publicistice i umělecké tvorbě na půdě socialismu a v zájmu jeho rozvoje na jedné straně a infikováni nebo přejímání nepřátelské ideologie na straně druhé. K tomu bvlo řečeno Jasné stanovisko v rezoluci XIII. sjezdu o dalším rozvoji kultury 1 na únorovém Dlénu OV KSC. Tak a jedině tak je možno přistupovat k diskusím o těchto problémech. Socialistická společnost se přeměnila ze snů a představ v reálnou skutečnost. Ve velké části světa byl třídní zápas s buržoazii rozhodnut a byly vytvořeny základní sociální, ekonomické předpoklady dalšího rozvoje společnosti k beztřídnlmu stavu. I v naši republice se zformovala zásadní vnitřní jednota lidu na základě nového sociálně ekonomického postaveni pracujících. Opírá se o společné cíle sociálního rozvoje, o společné angažování se v zápase proti válce a imperialismu a o základní souhlas se socialistickým zřízením. Socialismus překročením období vnitřních podmínek antagonistického třídního zápasu otevře' před námi prostor nových namnoze ne zcela známých řešení. Vstoupili jsme do nové etapy vývoje socialismu, její kvalita ja určována znaky rozhodující socialistické |ednoty se současnou bohatou sociální, myšlenkovou, národní 1 společenskou diferenciací pracujících. Dosažením hranice vítězství socialismu vytvořilo nové objektivní podmínky, které kiadón nové požadavky a nároky. Lenin při zamýšlení se nad těmito otázkami upozorňoval, že za hranicemi socialistického vítězství už nemůžeme řešit nové problémy starými metodami. Patos sociální revoluce se přenáší i vnějšku do vnitřních síér společenského života. Směřuje k rozvoji vysoké úrovně výrobních sil, k přeměně civilizačních základů lidského života, ke kultivaci socialistických vztahů mezi lidmi a k rozvoji vnitřních sil samého člověka. Nastupující komunistická revoluce se nedílně pojí s vědeckotechnickou a komunisíickou kulturní revolucí, rozvojem samého člověka jako hlavní součástí komunistických přeměn. Zde se před námi rozevírá hloubka problémů, jejichž vyřešení je spojeno s ovládnutím technicky vyspělé civilizace, s přeměnou základních předpokladů lidského života, s vytvářením světa, který je stejně tak reálným cílem naši činnosti jako představou a tužbou, k niž chce lidstvo dospět, jsme si vědomi, jaké obrovité úsilí musíme vyvinout k dořešení komplexu problémů ekonomiky, k propracování politické a společenské soustavy, jež bude adekvátní současnému stavu našeho vývoje. Komunistická strana propracovala na XIII. sjezdu soubor opatření k realizaci těchto strategických úkolů. Od XIII. sjezdu postupně a krok za krokem, poučena zkušenostmi, že takovéto otázky nelze řešit uspěchaně, planým radikalismem a netrpělivostí, propracovává jednotlivé otázky ekonomické soustavy, věcných problémů našeho národního hospodářství, politické soustavy, komplexu lidských vztahů a připravenosti lidi pro nadcházejíc! úkoly. Zamýšlí se i nad obsahem své vlastni práce, nad svou strukturou a metodami své působnosti a věcně, střízlivě hodnotí výsledky i metody své činnosti a připravuje cesty ke kvalitativním změnám ve své činnosti. Současné společenské poměry socialismu, jež determinují lidský život, se staly tvárnými. Nejsme stoupenci osudové determinovanosti, jsme si dobře vědomi tvárnosti společenských poměrů, s jejichž změnami se mění i možnosti a profil člověka. Ríkáme-Ií, že lidé jsou strůjci poměrů, jsme si vědomi i nebezpečí subjektivismu a voluntarismu. Zkušenost nás dostatečně poučila o potřebě střízlivého nazíráni na věci, o nutnosti vědecky realistického uvažování, které respektuje determinující činitele a nedává se strhnout apriorními představami, jež nejsou ničím více než zbožným přáním. To však neoslabuje naše odhodlání a smělost vydobývat budoucnost podle našich záměrů, jsme si vědomi toho, že k jejímu formování máme jistou sumu vědeckých poznatků a zkušeností. Víme však, že zdaleka neznáme všechno. Musíme se leckdy vracet a začínat znovu. Musíme experimentovat. Sama komunistická revoluce je obrovský sociální experiment, jaký lidská společnost nikdy nepodstupovala, její realizací se zmocňuje dosud neprobádaných končin. V takovémto časovém i lidském prostoru řešíme prognózy vývoje a perspektiv současného světa i nás samých, jejích hloubka je taková, že mnohé důsledky nedokážeme dohlédnout. Propracováváme projekt vědeckotechnické revoluce. Tento projekt s sebou přináší dalekosáhlé změny v povaze a struktuře pracovní činnosti. Mění se pojati lidských faktorů, modifikuje se obsah dělnické třídy spjaté s automatizací průmyslu a rozsáhlým rozvojem tzv. tereiéin! sféry. Mění se i povaha inteligence. V komunistické revoluci se úroveň vzdělanosti stává integrální součásti přeměn všech tříd a vrstev naší společnosti. Socialismus zákonitě směřuje k vysoké úrovni produktivních sil, vysoké úrovni kvalifikace, kultury a lidských vztahů. Požadavek vzdělanosti lidí |e jedním z kritérii současné revolučnosti. Proto se nelze smiřovat s průměrnosti, ale musíme ji překonávat soustavně a důsledně. Jde nám o to, vytvořit v celém našem životě, systému výroby, vědy, školství, ale také i v oblasti umění a kultury takovou atmosféru, která by vyzvedávala skutečné talenty, oceňovala faktickou schopnost, nadáni, píli a také poctivost a odpovědnost v práci. Chceme probojovat takový kodex morálních socialistických hodnot, které budou provázet od dětství každého člověka vědomím, že v socialistické společnosti znamená jen tolik, nakolik je skutečným člověkem, schopným vytvářet trvalé hodnoty pro společnost a být mnohostranně platným členem lidského kolektivu. Proces denivelizace a preference uplatněných lidských schopností, pile, kvalifikovanosti, angažovanosti, odpovědnosti je jedním z klíčů k řešeni rozvoje socialistické společnosti. Uvedené cíle jsou základem pro formování naší socialistické optiky. V ní nemůžeme oceňovat křlklounstvl a frazérství, stejně tak jako malichernou závislost a kramářské vztahy v životě, v práci i literatuře. Jsme proti všemu, co kýivi a znetvořuje charaktery lidí. Nikterak se ale nestydíme za lidské city, za radost nebo slzy a snažíme se rozumět lidské bolesti a lidskému štěstí. Jsme si vědomi toho, že realita socialismu v daných podmínkách nevytvořila ještě všechny možnosti pro bohaté rozvinuti lidských citových vztahů. Tím spíše musíme odmítat všechno, co skutečné city nahrazuje prázdnou živočišnou sexualitou, cynismem nebo despektem k lidské práci a tužbám prostých lidi. Současně odmítáme nadřazováni kterékoli vrstvy společnosti nad ostatní. Tak jako čelíme podceňování inteligence, nesouhlasíme s projevy despektu vůči těm, kteří tzv. nerozumějí řeči a symbolům současné moderní tvorby. Bez pracujících, bez jejich účasti, bez jejich zaangažovanosti není nikdo s to vyřešit žádnou z otázek současného světa. Je nedílným úkolem umělců a pracovníků kultury získat pro skutečné hodnoty všechny občany naši země a jen v míře této schopnosti se promítá také úspěšnost a výslednost Jejich práce. V období přelomu celospolečenské povahy někdy obtížně hledáme cesty a východiska rozvoje naší společnosti a nesnadně se zbavujeme mnoha překonaných názorů a přežilých metod. Na prahu nové etapy sociálního pohybu, pohybu techniky, lidských přeměn chceme nově formovat nejen ekonomické vztahy lidstva, vztahy národů a států, lidských skupin a jednotlivců, ale i kulturní bohatství člověka, jeho morálku a samo lidství. Míra podílu na tomto zápase je také mírou velikosti každého člověka, který se jej zúčastní. Naše kultura a zvláště spisovatelé nemohou zůstat na pokraji tohoto boje a musí se jej chopit s veškerou vážností a odpovědností. Dějinný zápas našeho lidu v minulosti přivedl do čela úsilí 0 dějinný pokrok komunistickou stranu, která prokázala své avantgardní místo v nejtěžších okamžicích našich národních 1 státních osudů. Současná doba není o nic menší a snazší než předcházející léta zápasů strany a lidu. V rozmanitosti naší sociální struktury, její konfrontaci s potřebami vědecky, propracované koncepce vývoje společnosti znovu vystupuje do popředí požadavek síly, která bude s to Integrovat rozdílné zájmy vrstev a skupin našeho lidu ve společný proud socialistického rozvoje. Touto organizovanou silou Je komunistická strana, spojující vědecké poznání s demokratickou podstatou našeho zřízení. Ve vztahu ke všem sférám lidské činnosti spojuje požadavek demokratického respektování dílčích zájmů a specifik s vysokou náročností a věcnou dokonalost, fundovanost a pochopení mocenského systému všemi občany naší země. Jen taková souhra zajišťuje společnosti, aby se nestala shlukem věčně se svářících skupin bezohledně prosazujících své zájmy, a na druhé straně ji chrání před uniformitou, šablonovitostí apod. Komunistická strana působí jako činitel poznání, teoretického odhalení, ale i praktického prosazování programových vývojových směrů, jako integrující společenská síla, zajišťující dialektické překlenutí rozporných zájmů společnosti, skupin a jednotlivců, i jako ručitel zdravého fungování systému naší demokracie a správy. Tato koncepce nemá nic společného s monopolizováním veřejných zájmů, ale vychází z potřeby vytvářet podmínky pro aktivizaci všech složek naší demokratické soustavy. Staví stranu před úkol podněcovat i socialistickou kulturu v souladu s celkovými programovými závěry. S vědomím všech těchto skutečností formulovala strana před rokem na svém XIII. sjezdu rezoluci k otázkám dalšího rozvoje socialistické kultury. Řekli jsme. že úsilí směřující k tomu, aby kultura byla aktivním činitelem výstavby socialistické společnosti, aby se účinně podílela na velkém zápase socialismu s kapitalismem a stala se majetkem všeho lidu, považujeme za organickou součást socialistické revoluce, za podstatnou část politiky strany. Soudíme, že rezoluce XIII. sjezdu dává soudní základ pro rozpracování pozitivního programu a koncepce rozvoje kultury a umění. Práce na tomto závažném úkolu není ovšem snadná. Rozsáhlé studium problematiky vědeckotechnické revoluce a jejích lidských vztahů, závažné, řekl bych všelidské problematiky, které vede 1 u nás početný kolektiv vědeckých pracovníků mnoha oborů, jednoznačně směřuje k jednomu závěru: K tomu, že jedinou základnou pro řešení této otázky v zájmu člověka a jeho rozvoje je socialismus, který umožňuje sjednotit svět technické civilizace a kultury, zvládnout živelný vývoj techniky kolektivním rozumem a postavit ho do služeb lidstva. Nám komunistům, jakkoliv klademe důraz na rozvoj výroby, nejde jen o její zvýšení. Chceme na jejím základě vytvořit podmínky pro rozvinutou socialistickou osobnost, osvobozeného, samostatně myslícího, citově bohatého a morálně jednajícího občana. A zde je jedno z nejvlastnějších poslání kultury a umění, podílet se na realizaci tohoto/ cíle. jen tak může naplnit kultura své humanistické poslání a spolupodílet se na prohlubující se demokratizaci naší společnosti. Velikost kultury tedy není jen v jednotlivých byf významných jejích projevech, je dána především mírou, jíž se podílí neustále všemi svými mnohostrannými projevy na rozvoji společnosti. Je souhrnem myšlenek, na jejichž realizaci se spolu s tvůrci podílejí 1 ti, kdo kulturu přijímají. Ne náhodou bylo útočeno proti husitské kultuře, právě proto, že byla bezvýhradně demokratická. Teprve z ní mohl vyrůst génius Komenského, který ji pochopil v jejím nejvlastnějším smyslu. Ne náhodou bylo útočeno proti Máchovi, který na samém prahu buržoázni epochy prožil a procítil její budoucí nesvobodu, pro kterou musí kapitalismus dříve nebo později padnout. > Míra, jíž se pokroková kuhura podílí na demokratizaci národního života, je konec konců mírou 1 její světovosti. Pouze otevřená okna tu nestačí. Okna otevřená všemu progresivnímu Jsou pouze předpokladem. Rozhoduje tvůrčí čtn, který tím, že vychází ze stavu národního života a řeší základní společenské otázky, stává se součástí světového kulturního kontextu. Na to upozorňoval už Jan Neruda. Tak si vydobyla uznání meziválečná avantgarda, spjatá už s marxismem. Tím a právě jen tím si dobývá pozornost naše současná socialistická kultura, ať je to v oblasti filmu, literatury, divadla, výtvarného umění čl hudby. Je podstatnou stránkou socialismu, že to, oč musela pokro« ková kultura v třídní společnosti bojovat, stává se jeho zá* kladním programem. Kapitalismus i dnes, af chce nebo nechce, chápe kulturu, vědu a umění jen jako určitý omezený nástroj, který může fungovat potud, pokud neotřese základy třídní společnosti. Kultura za socialismu je tedy nejen soudcem své dobý, ale i odpovědným svobodným spolutvůrcem. A jejím zcela konkrétním ideologickým kritériem je, jak dokáže sama v sobě třídit skutečné hodnoty od pahodnot, ať ideologických, či uměleckých. Proklamace svobody kultury bez toho konkrétního vztahu ji oslabuje právě v samé její podstatě. Zbavuje ji možnosti být skutečně svobodnou, hledat a nalézat nové možností rozvoje svobody člověka. Rozumět svobodě umělce tak, že má právo zaujmout nadtřídní, abstraktně humanistické stanovisko, znamená vracet kulturu do doby, kdy musela bojovat o svá základní práva. To obecně. Zcela konkrétně pak to znamená udržovat v kultuře subjektivistická hlediska, skupinové sektářství, vládu silných lektů. Možná, že cítíte tato hlediska jako tichou polemiku s návrhem stanoviska, je správné, že stanovisko se hlásí k vysokým cílům socialistické kultury. My však bychom si přáli dnes více. Od vás, spisovatelů, jejichž významný podíl na socialistické kultuře je nepopiratelný, bychom .očekávali nejen přihlášení se k obecně uznaným principům, ale především jasný, konkrétní pozitivní program. Tváří v tvář všem zákonitostem společenského rozvoje nemůžeme a nemáme jako komunisté a socialisté právo stát nečinně. Proto naše strana považuje za svou povinnost spolu s pracovníky v oblasti vědy, kultury a umění usilovně formovat vskutku progresivní avantgardní politiku v oblasti kultury, která rozšíří dále prostor k rozvoji tvůrčího ducha, prostor k hledání a objevování a současně zpřístupnění výsledků této V