Nové Knihy, 1971 (XI/1-52)
1971-05-05 / No. 19
19 5. KVĚTNA ROČNÍK 1971 Prehľad dejín KSČ na Slovensku V súvislosti s päťdesiatym výročím vzniku Komunistickej strany Československa sa pozornosť mnohých českých a slovenských marxistických historikov koncentruje na túto udalosť, na cestu, ktorou prešla KSČ od svojho založenia až do súčasnosti. Tejto tak významnej udalosti robotníckeho hnutia je venovaná publikácia autorského kolektívu historikov Ústa.vu dejín KSS a Historického ústavu Slovenskej akadémie vied — Prehľad dejín KSČ na Slovensku (vyd. Pravda). V diele je prístupnou formou zachytená dramatická cesta slovenského robotníckeho hnutia od jeho počiatkov cez prvú svetovú imperialistickú vojnu po vznik samostatného československého štátu, ktorý bol výsledkom národnej a demokratickej revolúcie našich, dovtedy porobených národov, aJko aj viacerých zahraničnopolitických komponentov a z nich v prvom rade vplyvu Veřkej októbrovej socialistickej revolúcie. ná Samostatná kapitola je venovaslovenskému robotníckemu hnutiu od konštituovania sa ČSR po založenie Komunistickej strany Československa. V tejto kapitole má čitateľ možnosť oboznámiť sa so špecifickými podmienkami vývoja na Slovensku po 28. a 30. októbri 1918, ktoré vyústili vo vznik a niekoľkotýždňo vú existenciu Slovenskej republiky rád a napokon v ľubochniansky zjazd v januári 1921, ktorý bol medzníkom v dejinách revolučného robotníckeho hnutia na Slovensku. Významnú časť prehľadu tvorí siedma kapitola, v ktorej autori opisujú okrem iného vznik krajinského vedenia KSČ na Slovensku. Nemenej dôležité sú i kapitoly ykresľujúce zložitý zápas komunistov na Slovensku pri obrane Československa v predvečer pohnutých tragických udalostí, ktoré vyústili v mníchovskom diktáte a rozbití republiky. Boj komunistov však neprestával. Naopak, vo veľmi zložitých a dra.matfckých podmienkach fašistickej okupácie pokračoval ď'ilej. Vyvrcholil v Slovenskom národnom povstaní a vo víťazstve národnej a demokratickej revolúcie na Slovensku a napokon i v českých krajinách. V tejto súvislosti autori právom vyzdvihujú pomoc Sovietskeho zväzu Slovenskému národnému postaniu, najmä úlohu jeho armády pri oslobodzovaní Slovenska a celého Československa. Űlohe komunistickej strany na Slovensko vo všetkých sférach spoločenského života i špecifickej ceste k víťazstvu socialistickej revolúcie v teito časti republiky v rokoch 1945—1948 je venovaná posledná časť prehľadu s náčrtom po súčasné dni. Prehľad je prvým pokusom syntézu robotníckeho a komuniso tického hnutia na Slovensku a svojím spôsobom ie priekni»"'"kou prácou. stavenie. Tak k nám prichádza aj prvý zväzok próz Vladimíra Mináča, obsahujúci dve jeho sikladby: debut z rolku 1948 Smrť chodi po horách a jeho volné pokračovanie v románe Včera a zajtra z roku 1949. (Vyšlo v Slovenskom spisovateli, 1971.) Evidentne aj prirodzene sa tu potvrdzuje dávnejší názor literárnej kritiky, že tieto dve práce patria spolu: že ich komponovala totožná životná i literárna skúsenosť a že vytvárajú čosi ako volnější „dvojromán“. Samozrejme, rovnakou mierou aj z čitateľské ho hľadiska: dejovo je to celok. Nevyhnutne a neodbytne sa sem mieša aj určitý sentimentálny prvok, ak tak možno hovoriť na báze literárnohistorickej. Neodmyslíme si ho však; ostatne, trvá na ňom v istom zimysle aj sám autor. O svojom debute príznačne mieni: „Subjektívne mám túto knižku najradšej zo všetkých, čo som kedy napísal. Možno ako matka, ktorá si vyberie pre lásku z mnphých detí to najslabšie. Možno pre vlastnú mladost, ktorá je v nej zakliata.“ Ona i jej pokračovanie sa stali obľúbenými ej medzi čitateľmi. Vyšli doteraz v troch vydaniach a mnoho sa aj prekladali. S vystupňovaným citovým Interesom hodnotíme však tieto knižky aj pre iné príčiny. Rokmi nič nestratili, napríklad, zo svojich symbolických významov: zostávajú svedectvami mladosti generácie 1 národa, nášho povstaleckého znamenia, čaro a poézia bezprostrednej účasti na hodoch smrti i narodenia, heroizimus výstupu na hory a tragické zostupy z-nich, romantika a dezilúzia, toto a mnoho iného natrvalo zostane na nich i v nich. To je ich posolstvo, s ním sa po rokoch prihovárajú aj ako míľniky mladostí slovenskej socialistickej prózy. Lebo aj literárnohistorická metafora tu platí: Mináčovo prvorodené dielo vychádza spolu s Jilemnického Kronikou v tôni istom roku, získavajúc aj ceny v tej istej súťaži. Pokojne .o možno považovať aj za výraz striedania generácií v dejinách literatúry: prichádza povstalecká generácia, ktorá celému novému vývinu vštepí svoju ľudskú a názorovú orientáciu. Revolučnú a socialistickú. Ale to všetko by bolo bočné a nedôležité, keby knihy nepredstavovali aj živú a aktuálnu literárnu hodnotu. Nielen v tom zmysle, že dej je skutočne dramatický a ľudské osudy strhujúce, prenikajúce na dno života i smrti. Ján a Peter Lotárovci stále sa prihovárajú naliehavou pravdou svojich životov. Aj o iný zmysel tu však musí ísť. Menujme ho tu zmyslom človeka pre dejiny a spoločnosť, pre jednotlivcovu aktivitu v nich. Mináč vari ako nikto zo spisovateľských súčasníkov premyslel človekovo zaradenie v pohybe dejín. Život a konanie jeho literárnych postáv, ich vnútorné životy, to je vlastne literárna projekcia svojskej filozofie ľudskej aktivity pri zadovažovaní pokroku, revolučnej pravdy a premeny. Hlavné pre toto je znovuvydanie dvoch prvých Mináčových diel aj vyjadrením vzťahu k' nP’",ipom socialistickej tvorby. lek} * DÜRER A DNEŠEK Oslavy 500. výročí narozenin Albrechta Diirera vyvolaly reedice i vydání četných původních děl o slavném Norimberčanu. Bruselské nakladatelství Connaissance přichází s monumentální reedicí „Cestovního deníku po Nizozemí“ se všemi kresbami, jež Dürer do tohoto díla pojal. K vydání, stejně jako před 30 lety, připravili Goris a Marlier. Návraty nielen edičné Nedávno, pred takými dvoma rokmi, ziudil sa nápad hodný kultúrnej mysle: zostaviť a vydať zobrané spisy spisovateľov súĎasníkov, o ktorých možno bezpečne povedať, že sú hodnototvorní; že sa v literár nom procese našich desaťročí ustálili aj ako určité oporné body vývinu. Nie, to nie ie predčasná „k'asirizáma“, sikôr iba prvá súvaha, zhrnutie i za-y F. M. DOSTOJEVSKIJ V nákladu sto tisíc výtisků při pravilo moskevské nakladalo siví Prosveščenie mon jgraiii M. Rumjancevové ,,F. M. Uostojevskij“. Složitý a nejvýš dia.natický život i tvůrčí cesta autora „Běsů“ je autorkou podrobně hodnocena a zasazena sledována, do dobového kontextu. Kriticky podává rozbor jednotlivých dě! a poutavě vypisuje vztahy k soudobým spisovatelům — přátelům Dostojevského. LITERÁRNÍ CENY Cena Fénéon ve výši 5 tisíc F byla udělena 271etému jeanu Ristatovi, prof. filosofie za knihu ,,Du coup d’Etat en littérature“, jlž vydal Gallimard. ve sbírce Ceste. nakl. — Cenu knihkupců si odnáší román „Kamouraska“ od Anne Hébert, který vydalo nakl. Seuil. Byl poctěn i belgic kou Akademií královskou jazyka a literatury francouzské v Belgü cenou ve výši 100 tisíc belgických franků. UMELECKÝ SVET SOLOCHOVA Kriticko bibliografickou monografii ,,Chudožestvennyj mir Šolochova“ (nakl. Sovetskaja Rossija, Moskva) napsal A. Chvatov a téměř na 500 stranách oceňuje romanopiscovo dílo jako jeden největších úspěchů sovětské lite z ratury a sleduje jeho vliv na soudobou tvorbu. ŽIVOTOPISEC L4HJTJJ4EAMONTÜV Pro ducassovská^ťůdia znamená smrt Alvara GuillotMunoze ne nahraditelnou ztrátu. Již r. 4925 vydal s bratrem Gervasiem v Buenos Aires knihu „Lautréamont a Laforgue“. Po 45 let věnoval se obdivovanému „prokletému básníku“ Isidore Ducasse comte de Lautréamontovi, o jehož dětství, rodině a uruguayských přátelích připravil obsáhlé dílo, jehož vy■ dání se nedočkal. a«T2i'iKľľ i RAKOUSKÁ CENA IONESCOVI Po prvé se dostává Ceny evropské literatury, udělované v Rakousku spisovateli, jehpž dílo upevňuje myšlenku evropské kultury, romanopisci, píšícímu francouzský Eugenu Ionescovi. POHÁDKY A MÝTY OCEÁNIE G. I. Permjakov redigoval soubor i pohádek a mýtů Oceánie (Skazki mify Okeanii), který vydává moskevská Nauka v edici „Skazki i mify národov Vostoka“. Uspořádání je podle zemí, úvodní studii napsa.1 o vypravěčském folklóru Oceánie j. M. Meletinskij, texty byly přeloženy ze západoevropských a polynéských jazyků a provázejí je etnografické studie a poznámky. ANAIS NIN Svaz francouzských novinářů korespondentů zahraničního tisku i udělil Cenu Sévigné 1971 Anais Nin za „Deník“, jehož dva svazky, vydané v pařížském nakladatelství Stock, byly okamžitě rozebrány. Nyní vyjdou znovu a v Paříži se ustavila Společnost přátel Anais Nin, která připraví vydání proslulých Sešitů u nakl. Pierre-Jean Oswalde. První přinese neznámé texty Henry Millera, Lawrence Durella i jiných severoamerických kritiků. Z DÍLA MILOŠE KRNA Moskevské nakladatelství Profizdat připravilo mský překlad „Jitřního větru“ od slovenského spisovatele Miloše Krna. V knize, jež vychází pod tímto názvepn, je zařazena i próza „Zlý čas“ s tematikou ze Slovenského národního povstání. UMĚNI NAŠÍ DOBY Bruselské nakladatelství Connaissance vydává druhý svazek velkoryse založeného díla „L’Art de notre temps“ nazvaný „Depuis 1945“. Svazek tvoří s prvým dílem, podávajícím obraz abstraktního umění, celek, je soustředěn na umění figurativní. Četné stu* die odpovídají otázkou po budoucnosti umění. Václav Vavřinec Reiner Když před dvěma lety vyšla rozsáhlá syntetická práce Český barok, byl v ní charakterizován V. V. Reiner jako jeden z nejvšestrannějších barokních malířů se zvláštním důrazem na krajinomalbu a fresku. Dnes vydává Odeon velkou monografii o tomto malíři od Pavla Preisse, který se zabýval jeho tvorbou řadu let. Teprve zde náležitě vynikne síla Reineroya talentu a bohatost jeho umělecké práce. Právem je počítán za dovršiteie české barokní malby a řazen vedle Škréty a Brandla k nejlepším umělcům. Byl to malíř velmi výkonný, pilný, ale přitom náročný. Jeho fresky nalezneme nejen v Praze a po Čechách, ale i v sousedním Polsku a Rakousku. Dokázal např. během jednoho roku vymalovat všechny klenby chrámu sv. Jiljí v Husově ulici, jejichž restaurování bylo po několikaleté práci dokončeno před několika měsíci. Podobně rychle pokryl freskami klenbu kostela zvláště kupoli u Křižovníků, a které byly také nedávno restaurovány. Právě v nové monografii může čtenář velmi názorně sledovat na reprodukovaných detailech jeho mistrovské zvládání velkých ploch, bezpečnou kompoziční jistotu i barevné ladění, aby celek tvořil harmonickou jednotu a působil na diváka. Listujeme-li dvěma sty reprodukcemi, přiblíží se nám Reinerovo íresHornatá krajina s vodopádem a stafáží, před 1720. Mělník, státní zámek. Reprodukce z knihy Pavla Preisse Václav Vavřinec Reiner (Odeon) kařské umění, které ve skutečnosti můžeme vnímat jen z dálky a s obtížemi. V knize však nejsou zachyceny jen náročné monumentální práce nástěnné, ale i druhý důležitý obor, ve kterém vynikl, a to krajinomalba. Zde se soustředil na výjevy válečné a romantickou komponovanou krajinu leckdy se zvířecí stafáží. jeho díle nechybí ani oltářní V obrazy s církevní tematikou a portréty, i když se vyskytují v menší míře a nejsou pro něho tak charakteristické. Autor knihy, P. Preiss, velmi systematicky, podrobně a zasvěceně probírá životní osudy umělce, zasazené do širšího kontextu tehdejší pražské společnosti, zvláště důkladně hodnotí pak jeho umělecký vývoj. Dočteme se, že nebyl ani jednou v Itálii, ačkoliv v -tehdejší době to patřilo k základním pravidlům pro každého umělce. Dvojnásob by se to předpokládalo u malíře tresek, disciplíny, která tehdy neměla u nás velkou tradici a stála spíše na okraji uměleckého tvoření. Reiner dokázal silou svého nadání, houževnatostí a pílí překonat všechny nedostatky a překážky a hodnoty jeho díla „staví Reinera nesporně mezi největší- umělce své doby v celé střední Evropě, vysoko přesahující řadu mnohem renomovanějších současníků“. Tak oceňuje v závěru své knihy P. Preiss Václava Vavřince Reinera, jednoho z nejvýznamněj- Staropražský příběh Čtenářsky nejoblíbenější historky Ignáta Herrnianna o otci Kondelíkoví a ženichu Vejvarovi a četné jiné staropražské humoresky a idyly nedošly u přísné kritiky vždycky příznivého ohlasu. Avšak román U snědeného krámu, který jim arci předcházel, si získal svorný obdiv čtenářů i kritiky. Zde se už uplatnily vše. chny přednosti Herrmanhova talentu, které později musely leckdy zastírat malichernost maloměstských selanek: schopnost přesně odpozorovat figuru a vybudovat ji bezpečně z drobných, charakteristických detailů, znalost pražského předměstí a její maloměstské vrstvy, smysl pro ironický šleh i soucit s bezbrannými. V příběhu kupce Martina Žemly je to všechno ovšem ve službách motivace nikoli humorné, ale tragické, jejíž hnací silou je hluboká společenská kritičnost. Mladý, nesmělý kupec Žemla stojí ve středu děje jako oběť nejen své plaché povahy, ale především svého skrovného majetku — drobného krámku. Žil velké iluzi o štěstí. Uvěřil svým nadějím tak, že se dal obelstít, že nepostřehl záludnost světa a přijímal ho bezelstně v jeho vnějšku, lesklém povrchu. Netušil, že pod ním je pro důvěřivé iluzionisty připraven krutý osud. Pavlinka, dcera vdovy paní Šustrové, si nebere za muže Žemlu, ale jeho krám. Místo sblížení s člověkem, po němž Žemla toužil, dojde k rozchodu. A na konci je ovšem 1 krach obchodnický, který poctivý Žemla nepřežije. Zemře, protože se neumí bránit světu chtivosti, přetvářky a bezohlednosti. Při čtení tohoto víc než osmdesát let starého románu nás ovane Idylická, ale zároveň tíživá atmosféra někdejší „lesklé“ bídy, života, v němž největší starostí bylo zdát se, nikoli skutečně být. Tuto psychologii vystihl Herrmann mistrovsky v postavě paní Šustrové i její dcery. Ale zatímco matka zachovává „dokórum“ až do konce, dcera je už z cyničtější generace: odhazuje masku v soukromí, v intimitě ložnice, hraje však svou počestnost dál na veřejnosti. Herrmann tuto děsivou přirozenost maloměšťáctví demaskuje a výtečně charakterizuje jako výsledek dvojakého postoje a dvojakých vztahů. Paní Šustrová, a její dcera vlastně také, se musí bránit bídě, musí zachránit sama sebe, aby se nestala obětí, a proto je nucena zničit jinou ohěf — Žemlu. To všechno dokázal Herrmann vylíčit bez násilného soclologizovánf, živě - bezprostředně Byl to jeho šťastný románový počin, který už nepřekonal, i když byl později jistě zkušenější a rutinovanější. Román U snědeného krámu se čte í dnes s napětím. M. I. Reprodukujeme z knihy České umění gotická, kterou vydalo nakl. Academia. Ze sbírky Alšovy jihočeské galerie ších umělců baroka v Čechách, jehož vliv zasáhl následující generace a nemalou měrou ovlivnil uměni celého 18. století. PZ