Nové Knihy, 1973 (XIII/1-52)

1973-03-28 / No. 13

BREZEN - MĚSÍC KNIHY Básnikova syntéza Nedlho po prvom vychádza hned druhý zväzok Vybraných spisov národného umelca An­dreja Plávku, velký súbor šies­tich básnických kníh s názvom Oroda vatel). (vyd. Slovenský spiso­Uvážiac, že prvá zo šiestich zbierok vyšla roku 1958 (Kosodrevie) a posledná vo výbere roku 1967 (Zbohom, lásky moje), vidíme nielen to, že šlo vlastne o obdobie pre autora skutočne najúrodnejšie, ale aj to, že svoje knihy vydá­val v desaťročí, ktoré v povoj­novom vývine bolo esteticky aj názorovo vari „najrozkolísanej­­šie“. A nemôžeme nezbadať, »oči len s retrospektívnou plat­nosťou, ako práve Plávka, je­den z malého počtu jemu po­dobných, vytrvalo, s presvedči­vou zaujatosťou pre svoj spô­sob lyrického spevu prízvukuje i uskutočňuje kontinuitnosť slo­venského moderného lyrizmu. Ako navracia literárne vedo­mie k pôde a povinnostiam, ktoré nemôžu vypadnúť z obzo­ru socialistického básnika. Nie bez určitého čitateľského doja­tia sledujeme, že básnik v ze­nite svojho životného behu, kto­rému bolo dožičené „dozrieť v slove“ na muža hlbokého ná­rodného významu, ustavične na­vádza poetické vnímanie na konštanty nášho lyrizmu: na korene i slávu života, na koso­drevie a limby domova, z kto­rého vyvodzuje jediné možné vyznanie. Je to presvedčenie, že básnik prítomnosti otvára svoj subjekt širokej škále podnetov života a dejín, ľudskému cíte­­iu, človekovmu boju týchto uní. Tak chce „... obhájiť svoje krédo,/ lebo je zrelé už a ne­môže na ňom meniť/ ani chuť ani tvar umením alebo vedou“. Uvedomuje si totiž, že taká poé­zia „predsa len bude žiť, bo vzišla z plameňov,/ búrok i tra­sovísk, ba i z hniezd veter­ných“. Vytryskla z hlbočín rod­nej zeme a spieva jej nápevom. raz Básnikova žatva, ako ju te­čitateľ môže poznávať z dvoch súborných zväzkov, na­povedá veľa aj z toho, čím je a zostáva pre naše najnovšie literárne dejiny. Preto je časo­vé, že súčasne vychádza aj po­hotová kritická monografia o jeho diele — Syntéza Andreja Plávku z pera Jána Gregorca (v edícii Siluety vydal Sloven­ský spisovateľ). Prvý súhrnný, na dnešnom poznaní zaležený pokus o tvorivý profil Andreja Plávku (predovšetkým a dô­kladnejšie básnický) mohol bo­hato čerpať zo starších 1 cel­kom nových plávkovských štú­dií. Jednako je však Gregorcovo portrétovanie Plávku — v pr­vých častiach viac historické, v nasledujúcich obrátené pre­dovšetkým (Jo prítomnosti, neraz polemicky — bohaté na a podnety a premýšľanie. Presne, dejinne aj teoreticky presvedči­vo preniká Gregorec najmä do zvláštností básnikovej poetiky, v vidiac ju nie iba „tradične“ — manifestovanom tradiciona­lizme, ale aj v spojení a kon­frontácií s avantgardnými prúd­mi dvadsiatych a tridsiatych ro­kov. Aj v súvislosti so zbierkami, ktoré prináša zväzok Oroda, podnecuje Gregorec ku zmene kritickej optiky. Odôvodnene upozorňuje, že Plávkovo obdo­bie šesťdesiatych rokov „zna­mená nový rozvoj a novú zre­losť v básnikovej tvorbe“ „novú fázu v jeho umeleckom a vývine“. A tak má čitateľ opäť raz možnosť čítať básnika aj očami kritiky; prijímať ho sú­časne v literárnom a vývino­vom zaradení. (eš) CENA 20 HAL. 28. BŘEZNA ROČNÍK 1973 Vzpomínky generála Snaha vyplnit mezery ve vy­dáváni bulharské literatury v českých překladech byla jedním z důvodů, které vedly Naklada­telství Svoboda k vydání knihy Petra Ilieva Ve vlčím doupěti. Nakladatelství mělo šťastnou ruku — vybralo si práci z ob­lasti přitažlivé pro nejširší okruh čtenářů — z memoárové literatury. Autor této knihy, generálpo­ručík Petr Iliev, je velmi zají­mavá osobnost. Osud mu při­pravil vzrušující život, plný dra­matických událostí a překvapi­vých zvratů. Ilievovi se poda­řilo jako jednomu z mála. čle­nů ilegální BKS vstoupit do carské Vojenské akademie. Po jejím absolvování sloužil v ar­mádě. Služba monarchofašistic­­kému režimu byla ovšem pod­řízena pevnému cíli. Přes akce zpravodajské služby systematic­ky pátrající po komunistech v armádě nebyl odhalen, a tak využíval svého postavení, osob­ních styků a pověsti „věrného důstojníka Jeho Veličenstva ca­ra“ k ilegální práci pro vojen­skou komisí ŰV BKS, které pře­dával velké množství důležitých materiálů. V letech 1937/38 byl dokonce zařazen do aparátu or­ganizace Produč, specializující se na boj proti komunistům. Během 2. světové války praco­val nejen ve štábu carské ar­mády, ale po vzniku Národně osvobozenecké povstalecké ar­mády také v jejím hlavním sta­nu. Tato riskantní dvourole přivedla Ilieva často do nebez­pečných situací, které mohl mnohdy řešit jen díky své roz­vaze a statečnosti. Vzpomínky generála Ilieva nejsou nostalgickým pohledem na léta strávená v uniformě. Naopak, s časovým odstupem působivě vykreslují složitou po­litickou situaci v carském Bul­harsku od konce dvacátých let do 9. září 1944, kdy byl lido­vým povstáním svržen monar­­chofašistický režim a nastolena vláda Vlastenecké fronty. Přes­tože se děj dotýká převážně autorovy osoby, získáme široký pohled na celkové poměry v zemi i na činnost BKS. Iliev sugestivně ilustroval atmosféru této, pro Bulharsko tak důleži­té doby, i osudy lidí, kteří ne­byli jen pasivními svědky udá­lostí, ale nezištnými bojovní­ky za dosažení vysokých cílů. Ve svých memoárech zachytil dějově strhující a napínavé pří­běhy, aniž by se rozešel s his­torickou skutečností, svá tvrze­ní často dokumentuje archív­ním materiálem. Hodnota Ilievovy knížky ne­ní jen v tom, že autor líčí své osudy velice skromně, nefrázo­­vitě, ale o to působivěji. Navíc nenásilně a přitažlivě přibližuje českému čtenáři celkem nezná­mý úsek balkánských dějin, po­dává mu množství informací, a tím umožňuje doplnění kusých vědomostí o životě v předvá­lečném Bulharsku. Tomáš Nečas Rozhovor nad novou knihou Literární tvorba spisovatelky Heleny Šmahelové je značně bohatá jak na romány a nove­ly pro dospělé, tak 1 pro do­spívající mládež. Z nich jme-' nujeme především prózy Mládí na křídlech, Velké Magda. Spisovatelka trápení a si svým tvůrčím nadáním a literárním mistrovstvím získala široký čtenářský zájem a oblibu. Pro­to jsme se zájmem uvítali i její novou knihu Bratr a sestra. V souvislosti s tím navštívili jsme spisovatelku Helenu Šma­­helovou a zeptali se: V květnu minulého roku vy­šel váš román Muž a žena, kte­rý byl i zároveň úspěšně te­levizně zdramatizován. V sou­­ěasné době vychází vaše nová kniha pod názvem Bratr a se­stra, je pokračováním předcho­zí prózy, nebo je samostatným celkem? Nikoli. Muž a žena byl ro­mán pro dospělé, Bratr a se­stra je knihou pro mládež do 15 let. Je to vniterní příběh chlapce a dívky, kteří žij! svůj život v láskyplném pro­středí rodičů. Nicméně však život je oddělený od rodičů přehradou generační a pře­hradou, jakým je polodětský věk a tzv. dospělost. V úvodu vaší nové knihy je uvedeno, že je psána z hledis­ka dětí, tj. čtrnáctileté Dáši a o rok mladšího Tomáše. Je to tedy próza pro mládež, nebo je určena i dospělým? Moje knihy pro mládež čtou rádi děti 1 dospělí, jak se do­vídám z dopisů čtenářů a na besedách s nimi — však to je též mojí ctižádostí. V tomto se ztotožňuji s Jiřím Trnkou, který říkal, že se nestará pro koho kreslí, zda pro dítě čl dospělého. Kreslí prostě to, co potřebuje nakreslit a jak to cí­tí... Je to příběh skutečné rodi­ny v současnosti, nebo zde pů­sobila více vaše tvůrčí vize? Pravdivý příběh není proto pravdivý, že byl vzat přímo ze skutečnosti, ale proto, že se může udát. Je to zobrazení současné rodiny a současných dětí. Co byste řekla na závěr na­šeho rozhovoru vaší nové kni­ze na cestu ke čtenáři? Přála bych si, aby příběh Bratr a sestra našel u mladých čtenářů tutéž oblibu, jako pře­dešlé moje knihy. Psala jsem ji se stejnou láskou a stejným vcítěním se do mladého člově­ka ... To tedy z rozhovoru se spi­sovatelkou Helenou Smahelo­­vou o její knize Bratr a sestra, která vychází v Nakl. Svoboda (edifce Omnia). Svým rozsahem nevelké dílko, avšak se závaž­nou problematikou dotýkající se nejen mládeže, ale i rodi­čů. Je to příběh o vzájemných vztazích mezi sourozenci mezi rodiči a dětmi. Dalo by a se říci, že je to citlivá kroni­ka rodiny, knížka moudrá a teplá, jaké potřebujeme. jkt. romány 0 ženách S tvorbou spisovatele Norber­ta Frýda se setkáváme s odstu­pem krátké doby podruhé. Ne­dávno to byl jeho biografický román Císařovna, který vzbudil nejen u kritiky, ale i u čtenářů velký ohlas. Nyní přichází na knižní'trh další Frýdova úspěš­ná kniha, která dosáhla již ně­kolika vydání — Tři malé ženy. Tento románový triptych přiná­ší široký záběr osudů tří žen, v němž autor nechává citlivě nahlédnout hluboko do jejich nitra. Tato sonda do hlubin lidské bytostí vynáší na povrch nejen nejtajnější city a vroucí touhy, ale ukazuje v pravém světle jednu z nejcennějších lidských vlastností — vůli k smysluplnému životu. Právě hledání pravého smyslu života, lásky a přátelství, je základním článkem spojujícím život tří žen, povahově zcela odlišných, žijících v odlišném prostředí 1 podmínkách a v různých ča­sových dimenzích. Každá z nich dosahuje poznání zcela jinak a po svém, ale vždy je provázeno tvrdou zkušeností, která někdy nepostrádá tragického rysu, ne­boť k poznání může člověk do­jít i ve chvíli, kdy už je pozdě bbrátit svůj život jiným smě­rem. Korejská lidová pohádka Ztra­cená stuha je půvabným vyprá­věním o nebeský víle, která je násilně připoutána k zemi a jejíž nenávist k muži, který ji oddělil od jejích družek a za­mezil možnost vrátit se do ne­beského království, se posléze mění v lásku, jíž obětuje vše. Lidský cit přeměňuje vílu v že­nu pozemskou — manželku a matku, schopnou snášet vše­chny bolesti, strasti, které s se bou pozemský život přináší. Její osud tedy nekončí tragic­ky, i když je nebeským králem vyhnána z ráje. Za nebeské ra­dovánky získává však něco da­leko cennějšího. Děj druhého románu Kat ne­počká se odehrává za okupace v době heydrichiády. Smutnou hrdinkou příběhu je filmová herečka, jejíž sláva jí zastírá pohled na skutečný život a vše, co se děje kolem. Teprve po svém zatčení gestapem se začí­ná rozhlížet kolem sebe, zůstá­vá však i po dočasném propuš­tění manipulovanou figurkou zahleděnou do sebe. Prohlédá příliš pozdě, aby navázala kon­takt s lidmi, s kterými by se mohla opřít zlu. Přes zoufalou snahu najít svou lidskou dů­stojnost shledává, že její smrt je vlastně omylem, pouhou sou­hrou náhodných okolností. Do naší současnosti se pro­mítá příběh, nazvaný Živá so­cha. Je v něm zachycen osud ženy, která má rozhodnout o ce­lém svém budoucím životě. Její manžel, který *je pohraniční­­kem a s nímž se již před časem rozešla, zahyne hrdinnou smrtí. Má zůstat napohled truchlící Z Českého ráje. Reprodukujeme z obrazové publikace Viléma Hec­­keia Krásy Československa (Orbis) vdovou nebo má odejít s mu žem, kterého skutečně miluje? Frýdova kniha, kterou nakla datelství Československý spiso­vatel předkládá svým čtenářům, skutečně upoutá svým vyprá­věčským uměním a citlivým přístupem k nejvnitřnějším lid­ským problémům. Nk má svoje pokračovanie po voj­ne, v ktorom sa uzavrú osudy druhej časti, a tak sa dialek­ticky napĺňa životná spravodli­vosť, uzatvára mikrokozmický ľudský osud, symbolicky steles­ňujúci makrokozmické osudy. Kosmač paralelne rozpráva tie* to dva deje, vojnový aj povoj* nový, no nerobí to lineárne, do rozprávaných osudov živo vplie­ta samého spisovateľa, jeho tu­šenia i dispozície predstavovať si jednotlivé fázy vojnového príbehu a pritom celkom mimo­voľne odvíjať a uzatvárať i no­vý, povojnový príbeh. Jeho letný príchod na dedinu so zámerom napísať realistický príbeh je zároveň príchodom neuvědomě­lého sudcu vojnových vinníkov, zbabelosťou pomáhajúcich ne­priateľovi. Takto Kosmačova poviedka nielen aktualizuje voj­novú partizánsku tematiku, ale dopovedúva ju na povojnovom príbehu, a robí to umelecky mocne, skoro detektívne spleti­­to, no s nesmiernym životným aj umeleckým nábojom, akým sa vyznačujú jedinečné maj­strovské diela. —beh— Majstrovské poviedky Dve poviedky súčasného slo­vinského spisovateľa Cirila Kos­­mača, ktoré pod názvom jed­nej z nich, Balada o trúbke a oblaku, vydal v týchto dňoch Slovenský spisovateľ, nám zno­va pripomenú, aká mnohotvár­na a nevysychajúco živá je te­matika predvojnového, sociálne pestrého života a menovite te­matika vojnových konfliktov, doznievajúcich v ľudských vzťa­hoch a v ich psychike po mno­hých rokoch i v tichu mierové­ho života. Poviedka Tentedruch je opi­som charakterov a ich rečí ma­lebný až rozkošný obrázok predvojnového života dedin­ských bláznov; no cez ich jed­noznačne priame chápanie slov „rozumných“ ľudí sa v ich ve­domí a osudoch rozvíja priam makabristická groteskná hra o život po smrti, ktorá má vo svojej hravosti skoro tragické dôsledky. Kosmač však nielen hravo vyrozpráva tento gro­teskný príbeh, on ho vie umoc­niť do symbolu a cezeň dať mu sugestívne vyznenie. Táto päť­­desiatstránková poviedka je priam nabitá živosťou, pestros­ťou videného sveta a nenásil­nou moralitou autora, ponúka­júceho dnešného čitateľa hlbšie a menovite všeplatnejšie vní­mať osudy človeka. Druhá, trikrát väčšia titulná poviedka vychádza tiež z auto­rovej spomienky a z odhodla­nia literárne zvečniť hrdinský príbeh vo vojne prebudeného sedliaka; z tohto zámeru sa však postupne a náhodami za­čne odvíjať Iný, súčasný a voj­novému príbehu skoro paralel­ný príbeh, ktorý tvorí symetric­ky druhú povojnovú stránku vojnovej udalosti. Kosmač ne­obyčajne hutne, niekde len v ná­znakoch, dejove i myšlienkovo nasýtené snuje tento príbeh, ktorý čitateľ naplno vychutnáva len pri pozornom, niekedy až druhom čítaní. Všetko, príbeh i detail, má tu svoju váhu a osobitý význam; nielen postavy | sa rozdvojujú, alebo symetricky j doplňujú, ale i rozprávkový prí beh má dvojitú funkciu, hoci \ I s protikladným vyznením. Tak­to však autor vytvára jednotný obraz života: vojnový príbeh, v ktorom trpela jedna časť ľudí, CENY FRASA KRÁĽA Na návrh Kruhu priateľov det­skej knihy udelil minister kultú­ry SSR Miroslav Válek Cenu Fra- II a Kráľa za rok 1972 básnikovi Ľubomirovi Feldekovi za jeho mnohostrannú tvorbu, ob­javujúcu poéziu dnešného sveta detí a za hodnotné preklady bás­nickej tvorby pre deti a zaslúži­lému umelcovi akad. maliarovi Róbertovi Dúbravcovi za jeho prínos výtvarných hodnôt do ilustračnej tvorby pre deti. ★ Vyd. Mladé letá a Kruh priate­ľov detskej knihy otvorili 9. mar­ca t. r. v Bratislave výstavu Pa­miatke Fraáa Kráľa. Súčasťou vý­­stavy sú aj diela tohuročných no­siteľov Ceny Fraňa Kráľa. CENY MLADÝCH LIET Riaditeľ vydavateľstva Mladé le­tá R. Móric odovzdal v Klube spi­sovateľov ceny vydavateľstva za literárnu a ilustračnú tvorbu pre deti a mládež za rok 1972. Za his­torický román Leteli sokoli nad Javorinou dostal cenu J. Horák, za súbor rozprávok Bračekovia mravčekovia J. P a v I o v i č, za tvorivú adaptáciu uzbeckej národ­nej poémy Alpamyš J. K o m o r o v­­s k ý a za beletrizovaný životopis Š. Jedlika Zabudnutý vynálezca M. Valehrachová. Odmenu za pútavý príbeh zo života dospieva­júcej mládeže Serenáda pre Mar­tinu získala E. Čepčekov á. Ceny za ilustračnú tvorbu získa­li: A. B r u n o v s k ý za ilustrá­cie nórskych rozprávok Tri prin* cczné v belasej skale. V. G e r g e­­ľ o v á za ilustrovanie knihy N. Tánskej Puf a Muf a D. K á 1 1 a y za výstižnú ilustráciu knihy E. Cepčekovej Serenáda pre Martinu. Odmenu ziskala J. D í c o v á za ilustrácie knihy j. Pavloviča Bra­čekovia mravčekovia.

Next