Rudé Právo, červen 1946 (XXVI/128-148)
1946-06-01 / No. 128
2 O JEDNOTU Ze jsou, tyto volby silným přesunem doleva a že jsou významným vítězstvím komunismu, to je skutečnost nejdůležitějšl. Ale volby jsou též zřejmým Vítězstvím myšlenky Národní fronty. S jejím heslem šla do voleb sice většina kandidátů ostatních stran, ale zůstává otázkou, nakolik to mysleli vážně, když mluvili a psali otevřeně o vítězství »protimarxistického bloku«. Ve skutečnosti Národní fronta před volbami I v nich ohrožena byla, a že trvá, jest zásluhou jedině moudrosti voličstva a pevnosti KSČ. — Po prvním ošklivém překvapení z neočekávaného neúspěchu se strany vracejí к politické koncepci o Národní frontě. Zda je to jen východisko z nouze, či je-li to míněno doopravdy, ukáží nejbližší dny. O Národní frontu jsme usilovali vždy, usilujeme o ni stále. Ale bez zrádců. Národní socialisté i lidovci v sebe totiž pojali a hlavně kolem sebe ve volbách soustředili tolik živlů státně nespolehlivých, íer bude velmi mnoho záležet! na tom, kolik vlivu jim ve svých stranách poskytnou nebo už poskytli a jak budou hledět tyto vlivy para-Iysovat. Že byly ve hře také skupiny vyloženě protistátní, viděli jsme v průběhu voleb slovenských. Společnou Národní frontu ustavíti možno Je. Se všemi opravdu státotvornými stranami a mezí kolísajícími alespoň se skupinami uprostřed nich. Během Ústavodárného shromážděni se bude komunistická politika pohybovatl v rámci košického programu, bude pracovati o provádění, prohloubení a zkonkretisovánl jeho ustanovení, a to jest jistě program, na kterém se všichni občané se státem dobře smýšlející shodnout! mohou. Tak by se vytvořila vláda a fronta tak silná a s většinou tak početnou, že by každý reakční pokus 0 boj proti ní byl už předem beznadějně prohrán. Fronta, složená z lidi chápajících změněné vztahy, vědomých si odpovědnosti před národem 1 budoucností, odhodlaných vybudovati moderní, zkvétající československý stát. Jaký význam by takováto fronta měla, jaká síla by v ní byla, kolik zbytečných bojů by se ušetřilo a kolik plodné práfcfe by se dalo vykonat, jest každému člověku dobré vůle zřejmé. Ivan Olbracht. Komunistická kandidátka pro druhé skrutinium Přinášíme kandidátku Komunistické strany Československa do Üstavodámého národního shromáždění, jak bude předložena pro druhé skrutinium. Pro zemi Českou jsou to: lrž. Bedřich Spáčil, vrchní revisni komisař ministerstva\financí v. v., ředitel Masarykových domovů v Praze, Praha-Krč, inž. Milan Reiman, úředník v předsednictvu vlády, účastník domácího odboje, Praha XII., Jan R у c h, strojvůdce CSD, býv. politický vězeň, předseda oblastní podnikové rady CSD, Plzeň, Alois Tyli, topič ČSD v. v., předseda okresního národního výboru, býv. polit, vězeň, Nymburk, Pavla Simon к o v á, tovární šička, účastnice domácího odboje, Heřmanův Městec, Václav P a š e k, strojní zámečník, předseda okresního národního výboru, účastník domácího odboje, Havlíčkův Brod. Pro zemi Moravskoslezskou jsou to: Josef Zuzaňák, zedník, tajemník okresního výboru KSČ, účastník domácího odboje, Přerov, Alfréd К a 1 e t e, horník, místopředseda místního národního výboru, účastník domácího a zahraničního odboje, Karvinná, JUDr. Antonín Gregor, soudce, státní zástupce, člen rady okresního národního výboru, Staré Město. Poslanci komunistické strany Slovenska Podle předběžných výpočtů byli v prvním skrutiniu zvoleni na Slovensku tito komunističtí poslanci: Kraj XX. (Bratislava): V. Širóký, náměstek předsedy vlády, Bratislava. Dr. G. Husák, poverenik dopravy, Bratislava. Kraj XI. (Trnava): L. Novomeský, poverenik školství a osvěty, Bratislava, M. Culen, rolník, Brodská. Kraj ХХП. (Trenčín): dr. J. Pull, poverenik průmyslu a obchodu, Bratislava, dr. M. Falťan, gen. taj. Jednotného svazu slov. rolníků, Bratislava. Kraj XXIII. (Nitra): J. Ďuriš, ministr zemědělství, Praha, K. Bacílek, dělník, taj. ÜVKSS, Bratislava. Kraj XXIV. (Žilina): Š. Bašťovanský, ústř. taj. KSS, Bratislava, F. Zupka, předseda ÜOSS, Bratislava. Kraj XXV. (Dipt. sv. Mikuláš): dr. V. Clementis, stát. tajemník, Praha, L. Holdoš, místopředseda SNR, Bratislava. Kraj XXVI. (Bánská Bystrica): K, Šmidke, předseda sboru povereniků, Bratislava, F. Komzala, poverenik, Bratislava, R, Gotier, dělník, čiemý Balog. Kraj XXM3. (Prešov): dr. J. Šoltész, ministr ochrany práce a sociální péče, Praha. Kraj XXVHI. (Košice): J. Valo, kovodělník, Košice. fs. sociální demokracie pro vláda IVárodní íronty Ústřední výbor československé sociální demokracie konal za předsednictví předsedy vlády Zdeňka Fierlingera dne 30. května porady, na nichž provedl podrobnou rozpravu o povolební situaci, schválil dosavadní politiku strany, učinil disposice pro jednáni o novou vládu a jednomyslně přijal usnesení, z něhož vyjímáme: Dívaje se na první etapu našeho nového státního života, schvaluje ústřední výkonný výbor dosavadní postup představenstva strany a děkuje členům vlády, předsedovi soudr. Fierlingerovi a ministrům soudruhům Laušmanovi a Majerovi za jejich velkou práci a vyslovuje jim plnou důvěru. Postup strany je a bude i nadále jasně socialistický, důsledně demokratický a československý. Československá, sociální demokracie poskytne plnou podporu nové vládě Národní fronty a nebude se vyhýbati odpovědnosti, která jí připadne. \ Bratislavě zastavili Dokončeni se str. 1. v předvolebním boji vypěstována к tomu, že vnikli na hřiště a insultovali české hráče. Mezi výtržníky byli i slovenšti vojáci, kteří odepřeli dokonce poslechnout rozkazů přítomného generála Šiřice a NB. Přivolané vojsko a hasiči poté zakročili a udělali pořádek. К tomu poznamenává bratislavská Pravda: »Tato neslýchaná provokace fašistických živlů, které vyšly v posledních dnech z podzemí a kterým se dostalo v demokratické straně ochrany, není nikterak náhodná. Protičeské demonstrace v Bratislavě zapadají do Serie předvolebních a povolebních demonstraci, živených v DS, na kterých se skandovalo se zdviženou pravici, ba co víc, na, některých místech dokonce v gardistických uniformách hesja: »Dali jsme vám naše hlasy, propusťte nám Tisu z basy! — Když vyhrají demokrati, Tiso, Tuka se nám vrátí!« A pod. Na footballovém zápase se představila veřejnosti ta část slovenských vojáků, která se na sekretariátech DS opíjela alkoholem a sliby, že se presenční služba zkrátí na 16 měsíců, jestliže vyhraje DS volby. Tyto protičeské demontrace na stadionu SK Bratislava jsou jen důsled práci a vyšli do ulic kem politiky jakou začala u nás provádět v poslední době demokratická strana. Všechny tyto činy jsou namířené proti slovenskému národu, neboť ohrožují postavení Slovenska v ČSR a naše dobré jméno v zahraničí. Nesrovnávají se také se slavnostními prohlášeními některých představitelů DS a tolik omílanou »státotvómostí« této strany. Tyto demonstrace jsou zase jen dalším důkazem toho, do čího vleku se dostala DS a zároveň jsou mementem pro všechny opravdové demokraty v DS.« Jako odpověď na čtvrteční luďácké výtržnosti, zastavili zaměstnanci všech podniků a úřadů v pátek o 13. hod. práci. Ve 14 hod. byla mohutná protifašistická demonstrace před Národním divadlem. Jako řečníci promluvili: generální tajemník KSS soud^ Baštovanský, posl. soudr. Zupka, posl. DS odborový pracovník Weiss a brigádní generál Širica. Demonstrace vyzněla za jednotnou a nedělitelnou ČSR, proti reakčním živlům v DS a pro přísné potrestání vinníků čtvrtečních výtržností. Jednotlivé závody šly organisované v čele se státní a sovětskou vlajkou, obrazy soudr, Gottwalda a Širokého. RUDE PRÁVO Landová-Stychová: Soudružka Jarmila Kubíková Právě před 4 lety mezi prvními oběťmi krvavého běsnění za heydrichiády byla soudružka Jarmila Kubíková se svýrr&, synem Františkem, známým pod jménem Udu. Oba byli popraveni v sobotu 30. května 1942 o 19.30 hodině. . Soudružka Kubíková byla v KSČ známa jen v zcela úzkém kroužku vedoucích soudruhů. Ostatní svět ji znal jako elegantní dámu, zvyklou přepychu a pohodlí. Znamenitě ovládala několik jazyků a svou malou »mašinu«. Nikdo netušil, že tato paní spolu se svým synem a sestrou Boženou Šťastnou podniká nebezpečné cesty do fašistických států a že ve svém sportovním autu rozváži zakázanou antifašistickou literaturu do Jugoslávie, Rakouska, Maďarska a Německa. V období akce pro záchranu soudruha Köblöse, který byl vězněn, tuším, v Berehovu a ohrožen Sigurangou, nabídla mi pro případ potřeby pomoc při únosu soudruha Köblöse našimi soudruhy. Krajně obětavá, odvážná, pracovala s námi v Saldově komitétu (pro pomoc emigrantům z fašistických zemí). Přes to, že svého syna milovala hlubokou, něžnou mateřskou láskou, neváhala věsti ho s sebou do komunistického hnutí. Dala komunistické mládeži к užíváni pěknou místnost ve své , vile a akceptovala s porozuměním všechny mladistvé výstřelky, aby je ve vhodný čas zase usměrnila. Zlatá, veselá, roztomilá máma, kamarádka, soudružka, typ nové ženy, který bude, doufejme, oceněn novou literaturou a novým uměním, zrozeným novou dobou, do které vstupujeme. Na počátku okupace spolupracovala se soudruhem Zikou a vedla stravovací akce pro komunistické funkcionáře, pracující v*podzemním hnutí. V roce 1941 se и ni skrýval soudruh Vyskočil. Na psacím stroji a cyklostylu se и ní tisklo »Rudé právo« z roku 1941. Udu zřídil skrýš, ve které byl umístěn archív strany. Půl roku trvalo gestapu, než ji při usilovném pátrání po popravě obou našli. Soudruh Udu, 26letý vedoucí laboratoře »Philips«, byl vynikající technik. Smávali jsme se, to byl ještě malým skautíkem, že své vynálezy sype z rukávu. Bylo mu hračkou, z kousku, mýdla, cedníku z kuchyně a několika drátů, s připojením na motocykl chytat Prahu nebo Vídeň v našem stanovém táboře и Lužnice. U Philipse stavěl v roce 1942 velkou vysílačku, a ještě než byla dohotovena, krátce před atentátem na Heydricha, blili spolu se svou matkou soudr. Rubikovou a soudr. Vyskočilem zatčeni. Současně byla Zatčena i sestra soudr. Kubikově, soudr. Miroslava Ditětová (popravena 10. května 1942), dále soudružka Dáša Borškova a soudr. Marie Panušková. Soudr. Panuškovd byla kuchařkou v domě Rubikových. Po svém provdání vypomáhala dále v jejich domácnosti. Krásný soudružský poměr obou žen byl nekomunistům prostě nepochopitelný. Všichni zatčení patřili do skupiny Julia Fučíka. Soudr. Kubíková ml přinášela čísla Rudého práva, která po přeťukání na strojí byla spálena. Ťukalo se v rukavicích a text byl stylisticky znovu upraven. V březnu 1942 jsme''spolu hovořily naposled. Vyslovila určité obavy. Naléhala jsem, aby ihned všichni změnili dokumenty a místo pobytu. К disposici byla Daumova chata v Lesně a hledány i jiné možnosti. Udu měl odjet kamsi na Moravu. Všecko se odsunulo nro smrtelnou nemoc jejího otce. kterého navštěvovala a. pro jeho pohřeb. Navštívila nás ještě jednou počátkem května, nezastihlanás doma. Naposled procházela krásným Spořilovem. Zatčeni přišlo náhle, jako úder blesku z nepatrného mráčku. Byli stateční, nezradili nik0ho, neboť to by byla tehdy přišla na řadu celá naše rodina. Soudr. Jarmila Kubíková a syn František byli s ostatními popravenými mučedníky sváleni a vopel jejich rozmetán. Zřízenci však popel sypali na odlehlé místo, kde se smísil se zemí. Letos, 4. května, byla/ prst této posvátné země uložena jakožto symbol v Památníku odboje. Vzpomínáme obou statečných hrdinů, matky a syna s láskou, hlubokou úctou a vděčností za celý pracující národ. ' * Lidice budou opět žít Praha. — Dne 10. června bude uspořádána národní pouť do Lidic, která se bude každý rok opakovat. Vláda již schválila návrh zákona na utvoření Společnosti pro obnovu Lidic, která plánuje vybudování této památné obce, v níž mimo jiné má státi i mezinárodní ústav pro zkoumání bezpečnosti horníků. Dosud bylo vybráno darů ve výši 55 milionů a ochota závodů, nabízejících pomoc, svědčí o vzácné solidaritě našeho pracujícího lidu. 1. června 1946 Hrubý nechtěl porušit slib vraha českého národa Heydrichovl Hrubý usvědčeným agentem gestapa Byl ve styku s gestapem od roku 1939. — Heydrichiády využil к odstranění svých odpůrců. — Nabízel se za vykonavatele jejich vyvražďovacích a vylupovačích příkazů. — Měl vlastní gestapáckou zpravodajskou síť. Praha. (Pův. zpráva.) — Poněvadž začíná tak zv. protektorátním ministrům výslechy svědků žaloby doopravdy již »hořet půda pod nohama« a oni jsou usvědčováni kromě neodpustitelné hanebné zrady na národě ještě z hanebnějších styků s gestapem, zaplňují soudní síň příbuzní a přátelé těchto zrádců, kterým chtějí pomáhat organisovaným zesměšňováním průběhu procesu. К odstranění těchto rušivých zjevů měl by bý,t upraven přísněji výdej lístků к procesu, aby proces shlédli především ti, kteří byli těžce postiženi činností obžalovaných. Pomahači zrádců se vynořují v různé podobě a ne neposledně jako zpravodaj jednoho listu, který prostředkuje styk a návštěvy příbuzných s obžalovanými. Tak za pátečního přelíčení, kdy byl usvědčován gestapák a heydricliovec Hrubý, pokoušela se část pomahačů organisovaným! zásahy rušit průběh procesu. Konečně byla vyhnána ze soudní síně, která byla vyklizena, takže v přelíčení bylo pokračováno bez účasti »obecenstva«. Když výpovědí bývalého tajemníka Palmy byl Hrubý usvědčen, že se stýkal s agenty SD Horbanyukem a Kletschankem, jehož znal už od roku 1937, že už od roku 1939 až do konce okupace udržoval styky s nepřátelskou organisací cizí mocnosti a podával jí zprávy politické, hospodářské a vojenské, které byly na škodu republice a národu a,prospívaly nepříteli, byl nyní usvědčen také svým posledním osobním tajemníkem a agentem SD dr Walterem Brunnerem. . Ten přímo řekl, že Hrubý si velmi chválil Heydricha a říkal o něm, že je to jedna z mála politických postav Německa, že mu dal slib, že bude věren hitlerovskému Německu a ten že búde držet jako pravý voják. К jeho charakteristice uvádí, že mu nestačily plné moci, ale že toužil, aby mohl nabýt! absolutní moci, poněvadž mu říkal, že moc je mu milejší, než pytel plných mocí. Připouští, že Frank neměl sympatií pro Hrubého, ale nebylo to snad z důvodů' politických, nýbrž proto, že se mu nelíbil soukromý život Hrubého, který měl rodinu venku a zde v Praze pořádal pitky a různé podobné »večírky«. Hrubý, pokračuje svědek, se stýkal s Kolberem’ vedoucím pobočky SD v Praze a docházel za ním do Italské ulice stejně, jako ten docházel к němu do bytu. Kolber mu také řekl v přítomnosti Erlbecka, že ministr Hrubý pracuje pro SD jako konfident. Pokud běží ,o zákopově práce, svědek potvrzuje, že Hrubý pracoval na organisací odjezdu nasazených na zákopy s neobyčejnou horlivostí a prohlašoval, že to není špatná věc, že to vítá a, že chlapci z vesnice přijdou aspoň do světa. Horlivost Hrubého pro okupanty. O poměru Hrubého к svědkovi říká Brunner, že z počátku byl špatný, ale pak že se velmi zlepšil a oni byli v dobrých stycích. Tehdy byl svědek na vojně v Jindřichově Hradci a zmínil se ve společnosti známých o tom, že má být tajemníkem ministra Hrubého. Proto byl také svědek volán na úřadovnu SD do Italské ulice, kde mu Erlbeck vytýkal, že nemá takové věcí prozrazovat, protože Hrubý se cítí dotčen tím, že mu to neřekli přímo z úřadovny SD, s níž Hrubý už dlouho spolupracuje. Na dotaz přísedícího, kdo sestavoval seznamy popravených z ministerstva zemědělství, odpovídá svědek: »Dověděl jsem se o tom v SD, že tam určitou roli hrál pan Hrubý. (Hrubý, který se cítí tímto dotčen,, bouchl pěstí do lavice, takže byl předsedou napomenut, že učiní-li ještě něco podobného, že bude vyveden.) Svědek pokračuje, že se dověděl tehdy od Kliera, což mu také potvrdil vedoucí SD dr Pfaff, že Hrubý využil heydrichiády, aby se zbavil svých odpůrců. Prokurátor se ptá, jak vi, že Hrubý pracoval pro vedoucího SD Kolbera a že ho navštěvoval. Svědek odpovídá, že Kolber byl u něho častokráte a ukazoval mu zprávy od Hrubého, které ovšem byly bez podpisu, poněvadž nebylo zvykem se podepisovati a že po atentátu na Hitlera viděl od něho také zprávu o součinnosti české a rakouské šlechty. Prokurátor se dále ptá, zda Hrubý žádal o schůzku se šéfem gestapa Weinmannem. Svědek říká, že tři nebo čtyři neděle před revolucí přišel za ním Hrubý, aby mu opatřil spojení s Weinmannem. Svědek se o to pokusil, ale Weinmannem mu bylo řečeno, že nemá času. Nakonec mu Hrubý řekl, že Weinmann bude litovat, že ho nepřijal. Za několik dní se ptal Hrubého, co chtěl říci Weinmannovi a Hrubý mu řekl, že se v Praze chystá generální stávka, že při tom má být vyvolána panika a on že se chtěl se šéfem gestapa sejiti, aby učinil proti tomu nutná protiopatření. Potvrzuje dále, že Hrubý měl svou vlastní sít zpravodajů. Hitlerovec Hrubý dobrovolně do sítě gestapa Jak pracoval pro německé okupanty, Je patrno z toho, že jim radil, aby napodobovali anglické methody. Navrhoval, aby byly nenápadné, aby se nestavěli v popředí různých akcí ke zničení českého národa, nýbrž aby tyto akce svěřili českým lidem (patrně asi typu Hrubého), ti že už docela nenápadně provedou sebeostřejíf německá germanisační opatření. O práci Hrubého pro gestapo prohlašoval svědek, že ji bral velmi vážně, že říkal, že Němci jsou hloupí, že si nedovedou pro to najít vhodné lidi, že je to stojí hodně peněz a on že by jim byl při celé organisací tohoto zpravodajství nápomocen, aby to nevyžadovalo takového nákladu. Po národním prokurátorovi klade otázky svědkovi obhájce Hrubého. РЯ- tom propuká obecenstvo, složené z příbuzných a přátel, obžalovaných, t. zv. protektorátních ministrů, které se dnes4 v dest výslechu Hrubého dostavilo v neobyčejném počtu, ve smích, aby zesměšnilo odpovědi svědka, takže předseda soudu pro několikerém napomenutí je nucen dáti soudní síň vyklidit!. Potom se koná přelíčeni bez obecenstva, které muselo síň opustiti. Po obhájci klade otázky svědkovi obžalovaný s úmyslem ironisovat' jeho výpovědi. Předseda soudu musel Hrubého několikráte pro nevěcnost otázek napomenout!, až konečně mu odňal pro jeho nemístné poznámky slovo. Ve svých otázkách dotýkal se Hrubý věcí, které neměly se žalobou proti němu nic společného, a hlavního jádra věci, to jest práce pro SD, se nedotkl ani jedinou otázkou. Naopak svědek ho usvědčil ze všech věcí, i z toho, že byl poslán na Váetín s pověřením SD, aby působil na obyvatelstvo, aby odmítalo pomoc a podporu partyzánům. Němečtí vrazi našeho národa převezeni do republiky 13 válečných zločinců Plzeň. — Do Plzně bylo dopraveno 13 válečných zločinců, které se podařilo dopadnout! v Německu. Jsou to Vilém Schmidt, SS-Hauptscharführer, zástupce velitele věznice gestapa v Terezíně-Malé pevnosti, Willy Steinmann, kriminální asistent gestapa v Českých Budějovicích a v Praze, Kurt Ramin, policejní inspektor gestapa v Praze, Roman Dulland, kriminální zaměstnanec gestapa v Praze, Heinz Lepskl, kriminální zaměstnanec gestapa v Pra-' ze, Gerhard Thuns, kriminální tajemník gestapa v Praze, Herbert Büchner, vrchní kriminální tajemník gestapa v Praze, Herbert Hollander, policejní inspektor gestapa v Praze, Walter Güntschel, vrchní kriminální tajemník gestapa v Praze, Erich Franke, kriminální tajemník německé krim. policie v Praze, Erich Fechner. vrchní krim. taj. německé krim. policie v Praze, dr Erich Backet, státní zástupce v Liberci, Leffler, polic, president v Liberci. Všichni'uvedení váleční zločinci byli odevzdáni do vězníce SNB v Plzni. — Schmidt vedl v Terezině veškerou předáno spravedlnosti oprávní agendu tábora, v němž působil od jeho založení až do revoluce a byl jedním z nejbrutálnějších dozorců. — Steinmann působil jako kriminální asistent v Českých Budějovicích. Ramin byl vedoucím t. zv. Sonderkommanda a výcvikových skupin, potírajících partyzány a ukryté vojenské zajatce. Vedl akce proti zmíněným partyzánům u Plzně a Mladé Boleslavě, na základě nichž byly konány na místě rychlé soudy a popravy obviněných.* Slovenští partyzáni pro potrestání zrádců V Medzilaborcích na východním Slovensku konal se v těchto dnech sjezd partyzánů, bývalých zahraničních vojáků a illegálních pracovníků z východního Slovenska. Na sjezdu byla přijata resoluce, v níž se žádá provedení důkladné revise přidělených živností a urychlené vyřízení trestních oznámení proti zrádcům a kolaborantům.