Rudé Právo, červen 1946 (XXVI/128-148)

1946-06-01 / No. 128

2 O JEDNOTU Ze jsou, tyto volby silným přesu­nem doleva a že jsou významným vítězstvím komunismu, to je skuteč­nost nejdůležitějšl. Ale volby jsou též zřejmým Vítězstvím myšlenky Ná­rodní fronty. S jejím heslem šla do voleb sice většina kandidátů ostat­ních stran, ale zůstává otázkou, na­kolik to mysleli vážně, když mluvili a psali otevřeně o vítězství »proti­­marxistického bloku«. Ve skuteč­nosti Národní fronta před volbami I v nich ohrožena byla, a že trvá, jest zásluhou jedině moudrosti volič­stva a pevnosti KSČ. — Po prvním ošklivém překvapení z neočekávané­ho neúspěchu se strany vracejí к po­litické koncepci o Národní frontě. Zda je to jen východisko z nouze, či je-li to míněno doopravdy, ukáží nejbližší dny. O Národní frontu jsme usilovali vždy, usilujeme o ni stále. Ale bez zrádců. Národní socialisté i lidovci v sebe totiž pojali a hlavně kolem sebe ve volbách soustředili to­lik živlů státně nespolehli­vých, íer bude velmi mnoho záležet! na tom, kolik vlivu jim ve svých stranách poskytnou nebo už poskytli a jak budou hledět tyto vlivy para-Iysovat. Že byly ve hře také skupiny vyloženě protistátní, viděli jsme v průběhu voleb slovenských. Společnou Národní frontu ustavíti možno Je. Se všemi opravdu státo­tvornými stranami a mezí kolísající­mi alespoň se skupinami uprostřed nich. Během Ústavodárného shro­mážděni se bude komunistická politi­ka pohybovatl v rámci košického programu, bude pracovati o prová­dění, prohloubení a zkonkretisovánl jeho ustanovení, a to jest jistě pro­gram, na kterém se všichni občané se státem dobře smýšlející shodnout! mohou. Tak by se vytvořila vláda a fronta tak silná a s většinou tak po­četnou, že by každý reakční pokus 0 boj proti ní byl už předem bezna­dějně prohrán. Fronta, složená z lidi chápajících změněné vztahy, vědo­mých si odpovědnosti před národem 1 budoucností, odhodlaných vybudo­vati moderní, zkvétající českosloven­ský stát. Jaký význam by takováto fronta měla, jaká síla by v ní byla, kolik zbytečných bojů by se ušetřilo a kolik plodné práfcfe by se dalo vy­konat, jest každému člověku dobré vůle zřejmé. Ivan Olbracht. Komunistická kandidátka pro druhé skrutinium Přinášíme kandidátku Komunistické strany Československa do Üstavo­­dámého národního shromáždění, jak bude předložena pro druhé skrutinium. Pro zemi Českou jsou to: lrž. Bedřich Spáčil, vrchní revis­­ni komisař ministerstva\financí v. v., ředitel Masarykových domovů v Pra­ze, Praha-Krč, inž. Milan Reiman, úředník v předsednictvu vlády, účast­ník domácího odboje, Praha XII., Jan R у c h, strojvůdce CSD, býv. politický vězeň, předseda oblastní podnikové rady CSD, Plzeň, Alois Tyli, topič ČSD v. v., předseda okresního národního výboru, býv. polit, vězeň, Nymburk, Pavla Si­mon к o v á, tovární šička, účastni­ce domácího odboje, Heřmanův Měs­tec, Václav P a š e k, strojní zámeč­ník, předseda okresního národního výboru, účastník domácího odboje, Havlíčkův Brod. Pro zemi Moravskoslez­skou jsou to: Josef Zuzaňák, zedník, tajemník okresního výboru KSČ, účastník domácího odboje, Pře­rov, Alfréd К a 1 e t e, horník, místo­předseda místního národního výbo­ru, účastník domácího a zahraniční­ho odboje, Karvinná, JUDr. Antonín Gregor, soudce, státní zástupce, člen rady okresního národního vý­boru, Staré Město. Poslanci komunistické strany Slovenska Podle předběžných výpočtů byli v prvním skrutiniu zvoleni na Slovensku tito komunističtí poslanci: Kraj XX. (Bratislava): V. Širóký, náměstek předsedy vlády, Bratislava. Dr. G. Husák, poverenik dopravy, Bra­tislava. Kraj XI. (Trnava): L. Novomeský, poverenik školství a osvěty, Bratislava, M. Culen, rolník, Brodská. Kraj ХХП. (Trenčín): dr. J. Pull, po­verenik průmyslu a obchodu, Bratisla­va, dr. M. Falťan, gen. taj. Jednotné­ho svazu slov. rolníků, Bratislava. Kraj XXIII. (Nitra): J. Ďuriš, mi­nistr zemědělství, Praha, K. Bacílek, dělník, taj. ÜVKSS, Bratislava. Kraj XXIV. (Žilina): Š. Bašťovan­­ský, ústř. taj. KSS, Bratislava, F. Zup­­ka, předseda ÜOSS, Bratislava. Kraj XXV. (Dipt. sv. Mikuláš): dr. V. Clementis, stát. tajemník, Praha, L. Holdoš, místopředseda SNR, Brati­slava. Kraj XXVI. (Bánská Bystrica): K, Šmidke, předseda sboru povereniků, Bratislava, F. Komzala, poverenik, Bratislava, R, Gotier, dělník, čiemý Balog. Kraj XXM3. (Prešov): dr. J. Šol­­tész, ministr ochrany práce a sociální péče, Praha. Kraj XXVHI. (Košice): J. Valo, ko­vodělník, Košice. fs. sociální demokracie pro vláda IVárodní íronty Ústřední výbor československé so­ciální demokracie konal za předsed­nictví předsedy vlády Zdeňka Fierlin­­gera dne 30. května porady, na nichž provedl podrobnou rozpravu o povo­lební situaci, schválil dosavadní poli­tiku strany, učinil disposice pro jed­náni o novou vládu a jednomyslně při­jal usnesení, z něhož vyjímáme: Dívaje se na první etapu našeho no­vého státního života, schvaluje ústřed­ní výkonný výbor dosavadní postup představenstva strany a děkuje čle­nům vlády, předsedovi soudr. Fierlin­­gerovi a ministrům soudruhům Lauš­­manovi a Majerovi za jejich velkou práci a vyslovuje jim plnou důvěru. Postup strany je a bude i nadále jasně socialistický, důsledně demokratický a československý. Československá, sociál­ní demokracie poskytne plnou podporu nové vládě Národní fronty a nebude se vyhýbati odpovědnosti, která jí při­padne. \ Bratislavě zastavili Dokončeni se str. 1. v předvolebním boji vypěstována к tomu, že vnikli na hřiště a insulto­­vali české hráče. Mezi výtržníky byli i slovenšti vojáci, kteří odepřeli do­konce poslechnout rozkazů přítomné­ho generála Šiřice a NB. Přivolané vojsko a hasiči poté zakročili a udě­lali pořádek. К tomu poznamenává bratislavská Pravda: »Tato neslýchaná provokace fašistických živlů, které vyšly v po­sledních dnech z podzemí a kterým se dostalo v demokratické straně ochra­ny, není nikterak náhodná. Protičeské demonstrace v Bratislavě zapadají do Serie předvolebních a povolebních de­monstraci, živených v DS, na kterých se skandovalo se zdviženou pravici, ba co víc, na, některých místech dokonce v gardistických uniformách hesja: »Dali jsme vám naše hlasy, propusťte nám Tisu z basy! — Když vyhrají de­mokrati, Tiso, Tuka se nám vrátí!« A pod. Na footballovém zápase se představila veřejnosti ta část sloven­ských vojáků, která se na sekreta­riátech DS opíjela alkoholem a sliby, že se presenční služba zkrátí na 16 měsíců, jestliže vyhraje DS volby. Tyto protičeské demontrace na sta­dionu SK Bratislava jsou jen důsled­ práci a vyšli do ulic kem politiky jakou začala u nás pro­vádět v poslední době demokratická strana. Všechny tyto činy jsou namí­řené proti slovenskému národu, neboť ohrožují postavení Slovenska v ČSR a naše dobré jméno v zahraničí. Ne­srovnávají se také se slavnostními prohlášeními některých představitelů DS a tolik omílanou »státotvómostí« této strany. Tyto demonstrace jsou zase jen dalším důkazem toho, do čího vleku se dostala DS a zároveň jsou mementem pro všechny opravdové de­mokraty v DS.« Jako odpověď na čtvrteční luďácké výtržnosti, zastavili zaměstnanci všech podniků a úřadů v pátek o 13. hod. práci. Ve 14 hod. byla mohutná proti­fašistická demonstrace před Národ­ním divadlem. Jako řečníci promluvili: generální tajemník KSS soud^ Bašto­­vanský, posl. soudr. Zupka, posl. DS odborový pracovník Weiss a brigádní generál Širica. Demonstrace vyzněla za jednotnou a nedělitelnou ČSR, proti reakčním živlům v DS a pro přísné potrestání vinníků čtvrtečních výtržností. Jednotlivé závody šly or­­ganisované v čele se státní a sovět­skou vlajkou, obrazy soudr, Gott­walda a Širokého. RUDE PRÁVO Landová-Stychová: Soudružka Jarmila Kubíková Právě před 4 lety mezi prvními oběťmi krvavého běsnění za heydri­chiády byla soudružka Jarmila Ku­bíková se svýrr&, synem Františkem, známým pod jménem Udu. Oba byli popraveni v sobotu 30. května 1942 o 19.30 hodině. . Soudružka Kubíková byla v KSČ známa jen v zcela úzkém kroužku vedoucích soudruhů. Ostatní svět ji znal jako elegantní dámu, zvyklou přepychu a pohodlí. Znamenitě ovlá­dala několik jazyků a svou malou »mašinu«. Nikdo netušil, že tato paní spolu se svým synem a sestrou Boženou Šťastnou podniká nebez­pečné cesty do fašistických států a že ve svém sportovním autu rozváži zakázanou antifašistickou literaturu do Jugoslávie, Rakouska, Maďarska a Německa. V období akce pro zá­chranu soudruha Köblöse, který byl vězněn, tuším, v Berehovu a ohrožen Sigurangou, nabídla mi pro případ potřeby pomoc při únosu soudruha Köblöse našimi soudruhy. Krajně obětavá, odvážná, pracovala s námi v Saldově komitétu (pro pomoc emi­grantům z fašistických zemí). Přes to, že svého syna milovala hlubokou, něžnou mateřskou láskou, neváhala věsti ho s sebou do komunistického hnutí. Dala komunistické mládeži к užíváni pěknou místnost ve své , vile a akceptovala s porozuměním všechny mladistvé výstřelky, aby je ve vhodný čas zase usměrnila. Zlatá, veselá, roztomilá máma, kamarádka, soudružka, typ nové ženy, který bu­de, doufejme, oceněn novou literatu­rou a novým uměním, zrozeným no­vou dobou, do které vstupujeme. Na počátku okupace spolupraco­vala se soudruhem Zikou a vedla stravovací akce pro komunistické funkcionáře, pracující v*podzemním hnutí. V roce 1941 se и ni skrýval soudruh Vyskočil. Na psacím stroji a cyklostylu se и ní tisklo »Rudé právo« z roku 1941. Udu zřídil skrýš, ve které byl umístěn archív strany. Půl roku trvalo gestapu, než ji při usilovném pátrání po popravě obou našli. Soudruh Udu, 26letý vedoucí la­boratoře »Philips«, byl vynikající technik. Smávali jsme se, to byl ješ­tě malým skautíkem, že své vyná­lezy sype z rukávu. Bylo mu hrač­kou, z kousku, mýdla, cedníku z ku­chyně a několika drátů, s připoje­ním na motocykl chytat Prahu ne­bo Vídeň v našem stanovém táboře и Lužnice. U Philipse stavěl v ro­ce 1942 velkou vysílačku, a ještě než byla dohotovena, krátce před atentátem na Heydricha, blili spolu se svou matkou soudr. Rubikovou a soudr. Vyskočilem zatčeni. Současně byla Zatčena i sestra soudr. Kubi­­kově, soudr. Miroslava Ditětová (po­pravena 10. května 1942), dále sou­družka Dáša Borškova a soudr. Ma­rie Panušková. Soudr. Panuškovd byla kuchařkou v domě Rubikových. Po svém provdání vypomáhala dále v jejich domácnosti. Krásný sou­­družský poměr obou žen byl neko­­munistům prostě nepochopitelný. Všichni zatčení patřili do skupiny Julia Fučíka. Soudr. Kubíková ml přinášela čísla Rudého práva, která po pře­­ťukání na strojí byla spálena. Ťu­kalo se v rukavicích a text byl sty­listicky znovu upraven. V březnu 1942 jsme''spolu hovořily naposled. Vyslovila určité obavy. Naléhala jsem, aby ihned všichni změnili do­kumenty a místo pobytu. К dispo­sici byla Daumova chata v Lesně a hledány i jiné možnosti. Udu měl odjet kamsi na Moravu. Všecko se odsunulo nro smrtelnou nemoc její­ho otce. kterého navštěvovala a. pro jeho pohřeb. Navštívila nás ještě jednou počátkem května, nezastihla­­nás doma. Naposled procházela krás­ným Spořilovem. Zatčeni přišlo ná­hle, jako úder blesku z nepatrného mráčku. Byli stateční, nezradili ni­­k0ho, neboť to by byla tehdy přišla na řadu celá naše rodina. Soudr. Jarmila Kubíková a syn František byli s ostatními poprave­nými mučedníky sváleni a vopel je­jich rozmetán. Zřízenci však popel sypali na odlehlé místo, kde se smí­sil se zemí. Letos, 4. května, byla/ prst této posvátné země uložena ja­kožto symbol v Památníku odboje. Vzpomínáme obou statečných hrdi­nů, matky a syna s láskou, hlubo­kou úctou a vděčností za celý pra­cující národ. ' * Lidice budou opět žít Praha. — Dne 10. června bude uspořádána národní pouť do Lidic, která se bude každý rok opakovat. Vláda již schválila návrh zákona na utvoření Společnosti pro obnovu Li­dic, která plánuje vybudování této památné obce, v níž mimo jiné má státi i mezinárodní ústav pro zkoumá­ní bezpečnosti horníků. Dosud bylo vy­bráno darů ve výši 55 milionů a ocho­ta závodů, nabízejících pomoc, svědčí o vzácné solidaritě našeho pracujícího lidu. 1. června 1946 Hrubý nechtěl porušit slib vraha českého národa Heydrichovl Hrubý usvědčeným agentem gestapa Byl ve styku s gestapem od roku 1939. — Heydrichiády využil к odstranění svých odpůrců. — Nabízel se za vykonavatele je­jich vyvražďovacích a vylupovačích příkazů. — Měl vlastní gestapáckou zpravodajskou síť. Praha. (Pův. zpráva.) — Poněvadž začíná tak zv. protektorátním ministrům výslechy svědků žaloby doopravdy již »hořet půda pod no­hama« a oni jsou usvědčováni kromě neodpustitelné hanebné zrady na národě ještě z hanebnějších styků s gestapem, zaplňují soudní síň pří­buzní a přátelé těchto zrádců, kterým chtějí pomáhat organisovaným ze­směšňováním průběhu procesu. К odstranění těchto rušivých zjevů měl by bý,t upraven přísněji výdej lístků к procesu, aby proces shlédli přede­vším ti, kteří byli těžce postiženi činností obžalovaných. Pomahači zrádců se vynořují v různé podobě a ne neposledně jako zpravodaj jednoho listu, který prostředkuje styk a návštěvy příbuzných s obžalovanými. Tak za pátečního přelíčení, kdy byl usvědčován gestapák a heydricliovec Hrubý, pokoušela se část pomahačů organisovaným! zásahy rušit prů­běh procesu. Konečně byla vyhnána ze soudní síně, která byla vyklizena, takže v přelíčení bylo pokračováno bez účasti »obecenstva«. Když výpovědí bývalého tajemní­ka Palmy byl Hrubý usvědčen, že se stýkal s agenty SD Horbanyukem a Kletschankem, jehož znal už od ro­ku 1937, že už od roku 1939 až do konce okupace udržoval styky s ne­přátelskou organisací cizí mocnosti a podával jí zprávy politické, hospo­dářské a vojenské, které byly na ško­du republice a národu a,prospívaly nepříteli, byl nyní usvědčen také svým posledním osobním tajemní­kem a agentem SD dr Walterem Brunnerem. . Ten přímo řekl, že Hrubý si velmi chválil Heydricha a říkal o něm, že je to jedna z mála politických po­stav Německa, že mu dal slib, že bu­de věren hitlerovskému Německu a ten že búde držet jako pravý voják. К jeho charakteristice uvádí, že mu nestačily plné moci, ale že toužil, aby mohl nabýt! absolutní moci, poněvadž mu říkal, že moc je mu milejší, než pytel plných mocí. Připouští, že Frank neměl sympatií pro Hrubého, ale ne­bylo to snad z důvodů' politických, nýbrž proto, že se mu nelíbil soukromý život Hrubého, který měl rodinu venku a zde v Praze pořádal pitky a různé podobné »večírky«. Hrubý, pokračuje svědek, se stýkal s Kolberem’ vedou­cím pobočky SD v Praze a docházel za ním do Italské ulice stejně, jako ten docházel к němu do bytu. Kolber mu také řekl v přítomnosti Erlbecka, že ministr Hrubý pracuje pro SD ja­ko konfident. Pokud běží ,o zákopově práce, svě­dek potvrzuje, že Hrubý pracoval na organisací odjezdu nasazených na zá­kopy s neobyčejnou horlivostí a pro­hlašoval, že to není špatná věc, že to vítá a, že chlapci z vesnice přijdou aspoň do světa. Horlivost Hrubého pro okupanty. O poměru Hrubého к svědkovi říká Brunner, že z počátku byl špatný, ale pak že se velmi zlepšil a oni byli v dob­rých stycích. Tehdy byl svědek na voj­ně v Jindřichově Hradci a zmínil se ve společnosti známých o tom, že má být tajemníkem ministra Hrubého. Proto byl také svědek volán na úřadovnu SD do Italské ulice, kde mu Erlbeck vy­týkal, že nemá takové věcí prozrazo­vat, protože Hrubý se cítí dotčen tím, že mu to neřekli přímo z úřadovny SD, s níž Hrubý už dlouho spolupra­cuje. Na dotaz přísedícího, kdo sestavo­val seznamy popravených z minister­stva zemědělství, odpovídá svědek: »Dověděl jsem se o tom v SD, že tam určitou roli hrál pan Hrubý. (Hrubý, který se cítí tímto dotčen,, bouchl pěstí do lavice, takže byl předsedou napomenut, že učiní-li ještě něco podobného, že bude vyveden.) Svě­dek pokračuje, že se dověděl tehdy od Kliera, což mu také potvrdil ve­doucí SD dr Pfaff, že Hrubý využil heydrichiády, aby se zbavil svých odpůrců. Prokurátor se ptá, jak vi, že Hru­bý pracoval pro vedoucího SD Kol­­bera a že ho navštěvoval. Svědek odpovídá, že Kolber byl u něho častokráte a ukazoval mu zprávy od Hrubého, které ovšem byly bez pod­pisu, poněvadž nebylo zvykem se podepisovati a že po atentátu na Hitlera viděl od něho také zprávu o součinnosti české a rakouské šlech­ty. Prokurátor se dále ptá, zda Hru­bý žádal o schůzku se šéfem gestapa Weinmannem. Svědek říká, že tři nebo čtyři neděle před revolucí při­šel za ním Hrubý, aby mu opatřil spojení s Weinmannem. Svědek se o to pokusil, ale Weinmannem mu bylo řečeno, že nemá času. Nakonec mu Hrubý řekl, že Weinmann bude litovat, že ho nepřijal. Za několik dní se ptal Hrubého, co chtěl říci Weinmannovi a Hrubý mu řekl, že se v Praze chystá generální stávka, že při tom má být vyvolána panika a on že se chtěl se šéfem gestapa sejiti, aby učinil proti tomu nutná protiopatření. Potvrzuje dále, že Hrubý měl svou vlastní sít zpravo­dajů. Hitlerovec Hrubý dobrovolně do sítě gestapa Jak pracoval pro německé okupanty, Je patrno z toho, že jim radil, aby napo­dobovali anglické methody. Navrhoval, aby byly nenápadné, aby se nestavěli v popředí různých akcí ke zničení čes­kého národa, nýbrž aby tyto akce svě­řili českým lidem (patrně asi typu Hru­bého), ti že už docela nenápadně pro­vedou sebeostřejíf německá germani­­sační opatření. O práci Hrubého pro gestapo prohlašoval svědek, že ji bral velmi vážně, že říkal, že Němci jsou hloupí, že si nedovedou pro to najít vhodné lidi, že je to stojí hodně peněz a on že by jim byl při celé organisací tohoto zpravodajství nápomocen, aby to nevyžadovalo takového nákladu. Po národním prokurátorovi klade otázky svědkovi obhájce Hrubého. РЯ- tom propuká obecenstvo, složené z pří­buzných a přátel, obžalovaných, t. zv. protektorátních ministrů, které se dnes4 v dest výslechu Hrubého dostavilo v neobyčejném počtu, ve smích, aby zesměšnilo odpovědi svědka, takže předseda soudu pro několikerém napo­menutí je nucen dáti soudní síň vy­klidit!. Potom se koná přelíčeni bez obe­censtva, které muselo síň opustiti. Po obhájci klade otázky svědkovi obžalo­vaný s úmyslem ironisovat' jeho vý­povědi. Předseda soudu musel Hrubého několikráte pro nevěcnost otázek napo­menout!, až konečně mu odňal pro je­ho nemístné poznámky slovo. Ve svých otázkách dotýkal se Hrubý věcí, které neměly se žalobou proti němu nic spo­lečného, a hlavního jádra věci, to jest práce pro SD, se nedotkl ani jedinou otázkou. Naopak svědek ho usvědčil ze všech věcí, i z toho, že byl poslán na Váetín s pověřením SD, aby působil na obyvatelstvo, aby odmítalo pomoc a podporu partyzánům. Němečtí vrazi našeho národa převezeni do republiky 13 válečných zločinců Plzeň. — Do Plzně bylo dopraveno 13 válečných zločinců, které se poda­řilo dopadnout! v Německu. Jsou to Vilém Schmidt, SS-Hauptscharführer, zástupce velitele věznice gestapa v Te­­rezíně-Malé pevnosti, Willy Steinmann, kriminální asistent gestapa v Českých Budějovicích a v Praze, Kurt Ramin, policejní inspektor gestapa v Praze, Roman Dulland, kriminální zaměstna­nec gestapa v Praze, Heinz Lepskl, kriminální zaměstnanec gestapa v Pra-' ze, Gerhard Thuns, kriminální tajem­ník gestapa v Praze, Herbert Büchner, vrchní kriminální tajemník gestapa v Praze, Herbert Hollander, policejní inspektor gestapa v Praze, Walter Güntschel, vrchní kriminální tajemník gestapa v Praze, Erich Franke, krimi­nální tajemník německé krim. policie v Praze, Erich Fechner. vrchní krim. taj. německé krim. policie v Praze, dr Erich Backet, státní zástupce v Liber­ci, Leffler, polic, president v Liberci. Všichni'uvedení váleční zločinci byli odevzdáni do vězníce SNB v Plzni. — Schmidt vedl v Terezině veškerou předáno spravedlnosti oprávní agendu tábora, v němž působil od jeho založení až do revoluce a byl jedním z nejbrutálnějších dozorců. — Steinmann působil jako kriminální asistent v Českých Budějovicích. Ra­min byl vedoucím t. zv. Sonderkom­­manda a výcvikových skupin, potíra­jících partyzány a ukryté vojenské zajatce. Vedl akce proti zmíněným partyzánům u Plzně a Mladé Bolesla­­vě, na základě nichž byly konány na místě rychlé soudy a popravy obvině­ných.* Slovenští partyzáni pro potrestání zrádců V Medzilaborcích na východním Slovensku konal se v těchto dnech sjezd partyzánů, bývalých zahranič­ních vojáků a illegálních pracovníků z východního Slovenska. Na sjezdu byla přijata resoluce, v níž se žádá provedení důkladné revise přiděle­ných živností a urychlené vyřízení trestních oznámení proti zrádcům a kolaborantům.

Next