Rudé Právo, červen 1972 (LII/127-152)
1972-06-24 / No. 147
RÜBE PRAVD ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V SOBOTU 24. ČERVNA 1972 ČÍSLO 147 — ROČNÍK 52 (Právo lidu ročník 75) CENA 1,— Kčs S problémy evropské bezpečnosti, jejichž řešení se dostává do stále aktuálnější fáze, především vytvářením dobrých, pozitivních předpokladů, vystupuje do popředí se ste|nou naléhavostí jejich neoddělitelná souCást — myšlenka spolupráce v našem světadíle. Ne nadarmo zdůrazňují Členské státy zemí Varšavské smlouvy v pražské deklaraci nezbytnost rozvíjení vzájemně výhodných styků v hospodářské, vědeckotechnické a kulturní oblasti. Připomínají přitom nutnost likvidace jakékoliv diskriminace, nerovnoprávnosti nebo umělých přehrad. To ostatně bylo vyjádřeno velice výrazně v sovětském programu míru schváleném XXIV. sjezdem KSSS. A stejné principy přijal a určil v rezoluci jako linii pro budoucí politiku naši strany a státu také XIV. sjezd Komunistické strany Československa. jestliže myšlenka evropské konference byla politicky probojována, neznamená to, že by jí v cestě nestály již žádné překážky. Naopak, přístup řady kapitalistických politiků ukazuje, že se stále pohybují v kategoriích zastaralých, přežitých představ, pokračujíce v prázdném rituálu iluzí, jež v minulosti tolikrát zkrachovaly. Skutečnost, že se mnohé kruhy Západu, vlády a politické síly snaží přistupovat к problémům evropské bezpečnosti často ještě jen ze zorného úhlu jednostranného zisku, není podezírání, ale realita se kterou je nutno počítat. Tato realita se opírá o nesčetná fakta. Štáby poradců, politologů, generálů, rozvědek, specialistů pro ideologickou diverzi a erozi socialismu stále hledají varianty technik, jež by jim získaly jednostranné výhody a pomáhaly rozkládat společenství socialistických zemi i jednotlivé země zvlášť. Proto se neustále objevují návrhy, aby se chystaná konference nenazývala konferencí o bezpečnosti a spolupráci, ale jen »o spolupráci«, aby se na ní jednalo o otevření hranic pro ideologie, samozřejmě jen v jednosměrném provozu z kapitalismu do socialismu. Reálnost perspektiv hospodářské spoluprá-W s Ш dSb ■■ JA АН ABAAI ce v Evr°Pě ífi vše~ ИЛЯ Mg ИИ Игм ■ШМ И obecně uznávána, stej-M ül f i «I v"BSiiSBflfl nĚ iako "kuin"s‘ВШЦДя ЩМ Щ ШШ Ш| ЩШ il|l nynější stupeň tvoří Щ ш "«”■■■■ jen nepatrný zlomek možností. Stabilní dělba práce mezi evropským Východem a Západem, kooperace ve výrobě, výzkumu i odbytu, společné investiční projekty, řešení problémů infrastruktury, rozvoj zahraničního obchodu, technologická spolupráce by mohly významně znásobit efektivnost ekonomiky každé jednotlivé země. Spolupráce evropských zemí při racionálním využití surovinových a energetických zdrojů ke zvýšení průmyslového potenciálu a zlepšení úrodnosti půd, při aplikaci výsledků vědeckotechnické revoluce by umožnila zvýšit růst blahobytu národů. To nikdo nepopírá. Četné návrhy a úvahy imperialistických představitelů jsou stále motivovány scestnými představami. Francouzský politik Servan-Schreiber tyto perspektivy také vidí a uznává, avšak vytyčuje pro kapitalistické země a jejich politiku hlavni cíl: »rozebiat hospodářské a politické zdi kolem socialistického tábora. Atomové zbraně jsou к tomu nepoužitelné, jejich nasazeni je nemyslitelné. A metody soudobé diplomacie se ukázaly být neúčinnými. Náš historický úkol spočívá v tom, abychom novou, osvobozující sílu průmyslového a vědeckého rozvoje nasadili к poskytnutí větší svobody národům Východu.« Za hlavní předpoklad к tomu považuje odstranění »ideologických bariér« socialistických zemí. O ideologických diverzích a oponách imperialismu se nezmiňuje. Nepřekáží mu totiž ideologie jako taková, ale jen ideologie marxistická, socialistická. Požaduje, jako mnozí jiní, aby hospodářská spolupráce se Západem byla neoddělitelně spjata s ideologií. Čili — každá firma, společnost, kapitalistická země musí vyvážet do socialistických zemí i imperialistické světové názory a socialistické země by měly být povinny s každým zbožím odebírat bez výhrad a odporu každý kontrarevoluční škvár. Budoucnost hospodářské spolupráce se socialistickými zeměmi si lidé tohoto druhu představují jako »polní- tažení«, ve kterém by nám chtěli vnutit svoji morálku, podle které vykořisťování v k: 'piiolisinu nee^,sluje, •*!<• »so.'kromě podnikání je největším motorem pokroku«, že hlavni ze všeho je »osobní svoboda«, tedy svoboda přivlastňovat si výsledky cizí práce, že imperialistická morálka je spravedlivá, atd. Tak nějak má vypadat »pochodeň svobody«, jež by měla být vnesena do socialistických zemí. Jejím smyslem je podle těchto představ zapálit kontrarevoluční požár a zastavit historický vývoj směřující к socialismu. Západoněmecký kancléř před několika dny u příležitosti výročí pokusu o kontrarevoluční zvrat v NDR v roce 1953 prohlásil, že v západním Německu za devatenáct let, jež od té doby uplynuly, poznali, ze tzv. »krátká cesta ke svobodě« pro socialistické země »neexistuje«. »Krátká cesta« od socialismu ke kapitalismu měla podle představ některých politiků vést násilným zvratem za ozbrojené součinnosti kapitalistického zahraničí. Dvě desítky let musely uplynout a teprve další imperialistické pokusy a poučení z jejich krachu v Maďarsku a v Československu vedly к přiznání, že z pozice síly se nedá nic svést. Brandt prohlašoval, že je třeba se zařídit na »dlouhou cestu«, jakýsi »dlouhý pochod«, který by přivodil erozi socialismu, tzv. nenásilnou nebo, jak je v módě na Západě říkat, »mírnou cestou.« А к tomu potřebují ideologické odzbrojení socialismu. Zápas o vědomí lidí, který je jednou z rozhodujících sfér třídního boje mezi socialismem a kapitalismem, zaměstnává imperialistickou politiku v rostoucí míře. Hlavně svého ideologického náporu obracejí imperialisté ven proti socialistickým státům z vnitropolitických potřeb, z obav o svoji vlastni budoucnost v zemích, kde vládnou. Zmíněný Servan-Schreiber poznamenává, že při návštěvě USA, kde se setkal s magnáty velícími monopolům, učinil nejzajimavější poznatek: »co tyto muže nejvíc znepokojovalo, nebyly klesající obraty a zisky, ale odcizení mladých lidí od této průmyslové společnosti. Nejinteligentnější a nejpozoruhodnější mladí muži onoho typu, který v dřívějších generacích vystupoval na velitelské pahorky hospodářství, dnes nejen odmítají nabídky velkých podniků, ale často se rozhodují pro práci proti těmto podnikům.« A autor spolu s dalšími poradci navrhuje, aby energie a zloba těchto schopných mladých lidí byly obráceny proti socialistickým zemím. »Majl-li velcí podnikatelé Západu znovu získat obdiv mladých lidí, měli by jim dát možnost, ba je vyzvat, aby pracovali na otevření Východu, které se stalo velkým úkolem naší epochy.« Měli by prý »naplnit mladé lidi nadějí na jediný svět, který patří člověku«. Měli by »vyvolat mezi mladými lidmi představivost nejzapálenějších idealistů a ukázat jim, že obchod a průmyslová spolupráce s Východem« otevírá možnosti vytvoření jediného světa — který bude jedině kapitalistický a imperialistický. To nejsou chiméry ani strašák. Socialistické státy vždy tvrdily a dokazovaly, že z pozice síly imperialismus dál vystupovat nemůže a čtvrtstoletí neúspěchů a porážek, krachu celých politických garnitur kapitalistických států muselo uplynout, než imperialismus začal (zdráhavě, nedobrovolně a bez nadšení, ale přece) stahovat tuto vlajku ze stožáru. Bude muset inkasovat ještě více porážek a proher, než dospěje к poznání, že socialismus nelze odzbrojit žádnými intrikami ani ideově. Než kapitalismu dojde nezvratný fakt, že význam a velikost i důsledky jeho porážky v Československu jsou právě v oblasti zápasu o myšlení lidí, kteří mají možnost na vlastní zkušenosti srovnávat a konfrontovat velikost svého socialistického ideálu, socialistické suverenity s tím. co by nám chtěl vnutit imperialismus. Objektivní změna v poměru sil. politických, hospodářských, vojenských, ideových, jež ve světě probíhá a jež je ve prospěch sil míru a socialismu, povede také v celém světě к sílícímu puznání, že socialistické země vyjadřuji v zápase o bezpečnost a spolupráci v Evropě zájmy všech evropských národů a zemí. M ostřeluje úiemi lilrononu Jednání mezi premiérem Salámem a vůdcem palestinských partyzánů Arafaíem BEJRÜT 23. června (ČTK) — Po středeční izraelské barbarské agresi proti jižnímu Libanonu napětí na 110 kilometrů dlouhé libanonsko-izraelské hranici poněkud polevilo, ale podle ranních hlášení rozhlasových stanic zahájilo v noci na pátek izraelské dělostřelectvu opět palbu na libanonské území. Při pátečních barbarských náletech izraelského letectva na obce v jižním Libanonu bylo zabito 17 civilistů a zraněno deset dalších. Oznámil to v Bejrútu mluvčí velitelství libanonské armády. Izraelská letadla v pátek odpoled ne bombardovala palestinské tábory v oblasti Dir AI ašajr na libanonském a Mazráa na syrském území. Oznámil to z Bejrútu palestinský tiskový orgán WAFA. Vůdce palestinského osvobozeneckého hnutí Jásir Arafat večer prohlásil, že palestinští partyzáni nemohou sami čelit izraelským ozbrojeným útokům a v poselství hlavám arabských států požádal o pomoc. Libanonská vláda jednala ve čtvrtek na mimořádné schůzi o důsledcích' izraelské agrese. Podle informací z vládních kruhů část ministrů požadovala zrušení káhirské dohody z listopadu 1969, upravující vztahy mezi Libanonem a palestinským odbojem. * Proletáři všech zem, spojte se/ VŘELÉ PŘIJITÍ KUBÁNSKÉ DELEGACE V BRATISLAVĚ Vzácní hosté no Slovensku ■NCHEBA ’72 SLAVNOSTNĚ ZAHAJENA Představuje se svět chemie V čele stranické a vládní delegace ing. A. Barčák ■ Exponáty 407 vystavujících firem BRATISLAVA 23. června (gč) — Za účasti stranické a vládní delegace vedené ministrem zahraničního obchodu CSSR ing. A. Barčákem, zástupců konzulárního sborn v Bratislavě, představitelů vystavujících československých i zahraničních chemických firem a dalších hostů byl v pátek v bratislavském Parku kultury a oddechu oficiálně zahájen TV. mezinárodni chronický veletrh Incheba ’72. Jménem vlády ČSSR přivítal účastníky ing. A. Barčák, který ve svém projevu hovořil o významu chemie, která je už dnes ve všech průmyslových zemích světa dynamickým prvkem rozvoje národního hospodářství. V souvislosti s tím hovořil i o významu chemie v našem národním hospodářství, přičemž zdůraznil, že objem chemického průmyslu se u nás zvýšil od konce'druhé světové války téměř dvacetinásobně. V letech páté pětiletky se produkce čs. chemického průmyslu zvýší ještě asi o 60 procent. Dále pak mluvil o nutnosti vnitřní a mezinárodní spolupráce na tomto úseku. Z hlediska dalšího rozvoje hospodářství ČSSR zdůraznil zejména význam spolupráce se SSSR a dalšími zeměmi RVHP. Vyzdvihl význam letošního mezinárodního chemického veletrhu, na kterém Je soustředěna nabídka zboží a služeb tohoto tak významného oboru hospodářského života. Krátce po otevření veletrhu si přítomní prohlédli exponáty 407 vystavujících chemických firem. V sobotu a v dalších dnech — až do 30. června — se s nimi podrobně seznámí i další návštěvnici z domova a ze zahraničí. Tisíce Bratislavanů pozdravily představitele revoluční Kuby • Slavnostní přijetí na Hradě • Hold padlým sovětským vojákům na Slavíně • Prohlídka Vysoké školy zemědělské v Nitře • Návštěva Vysokých Tater PROJEVY VŘELÝCH SYMPATII к lidové Kubě a záplava květin přivítaly v pátek v Bratislavě kubánskou stranickou a vládní delegaci. Mezi prvními, s kým se soudruh Fidel Castro na Slovensku pozdravil, byli bratislavští pionýři, oblečení v národních krojích. Telefoto ČTK Na bratislavské letiště, vyzdobené státními vlajkami, transparenty a zdravicemi slovenských pracujících revoluční Kubě, přišli představitele prvního socialistického státu na západní polokouli pozdravit první tajemník OV KSS J. Lenárt, předseda SNR O. Klokoč, předseda vlády SSR P. Colotka, členové předsednictva OV KSS H. Ďurkovič, J. Janík, B. Litvajová a E. Pezlár, člen sekretariátu OV KSS B. Trávníček, předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSS V. Salgovič, vedoucí oddělení OV KSS, místopředsedové SNR, členové vlády SSR a další osobnosti. Přivítání byl přítomen konzul Kubánské republiky v Bratislavě Severino Mansur Jorge a vedoucí konzulárních zastupitelství v Bratislavě. Letištní plochu, kde v devět hodin přistálo zvláštní letadlo, lemovaly tisíce bratislavských pracujících, studenti a mládež. F. Castra za nadšeného vítání obstoupili pionýři a podarovali ho kyticemi květů a pionýrskými šátky. Pak se představitel revoluční Kuby bratrským objetím uvPal se soudruhy J. Lenártem, O. Klokočem a P. Colotkou. Po hymnách Kuby a ČSSR, do nichž zaznívaly dělové salvy, přijal F. Castro hlášení velitele vojenské čestné jednotky, nastoupené na letištní ploše, a vykonal její přehlídku. NADŠENÁ BRATISLAVA Cesta, jíž projížděla do města kolona vozů s členy kubánské delegace i soudruhy, kteří ji doprovázejí, byla lemována špalíry tisíců Bratislavanů, Jež nadšeně zdravili legendárního vůdce kubánské revoluce, hrdinu ze Sierry Maestry, o němž dosud jen četli nebo slyšeli. UVÍTÁNI NA HRADĚ Po desáté hodině byli kubánští hosté přijati soudruhy J. Lenártem, O. Klokočem, P. Colotkou a dalšími předními osobnostmi v reprezentačních místnostech Bratislavského hradu. Jménem ÜV KSS, Slovenské národní rady a vlády SSR přivítal vzácného hosta první tajemník OV KSS J. Lenárt. V úvodu poděkoval za stanovisko Kubánské republiky к situaci v ČSSR v roce 1968 a za sympatie s našimi vlasteneckými silami. Bylo velkou pomocí tehdy — prohlásil — a je jí 1 dnes. V osudech Slovenska — připomněl dále — je velmi mnoho podobného s osudy kubánského lidu. Na’ Slovensku, kdysi zaostalé zemědělské zemi, se jedině po osvobození Sovětskou armádou a po vítězství dělnické třídy v únoru 1948 vytvořily příznivé podmínky pro rozmach tvůrčích sil lidu. Vítězství na Slovensku se dosáhlo na základě moudré politiky komunistické strany, na základě přátelství a spolupráce se SSSR a spolupráce s bratrskou českou dělnickou třídou, na základě jednoty lidu celé naší vlasti. Pak soudruh j. Lenárt popřál soudruhu F. Castrovi a kubánským hostům, aby se na Slovensku cítili jako doma, mezi svými. »Stačí přijít do styku «e slovenským lidem a hned vidíme, kolik společného má s lidem kubánským,« /Pokračování na štr. 2.) F. Castro a G. Husák no slovnosl do Houšfky PRAHA 23. června (zaj — V neděli se uskuteční v Houštce u Brandýsa nad Labem mírová slavnost. Přímý přenos s projevy soudruhů F. Castra a G. Husáka uvádí Cs. televize ve 13.55 hodin a Cs. rozhlas na stanici Hvězda ve 14 hodin. Scudružské pozdravy Réunionské KS PRAHA 23. června (z) — Ústřední výbor KSČ zaslal Réunionské komunistické straně telegram tohoto znění: Vážení soudruzi, ústřední výbor Komunistické strany Československa Vám zasílá u příležitosti III. sjezdu strany soudružské pozdravy a přání plného úspěchu ve Vašem jednání. Jménem československých komunistů i lidu Československa Vám přejeme nové úspěchy v úsilí za rozšíření práv réunionských pracujících v bojí proti imperialismu, za demokracii a mír ve světě. Ať žije Réunionská komunistická stranal Ať žije proletářský internacionalismus! PRAHA/BRATISLAVA 23. Června (zr) — První tajemník ÜV Komunistické strany Kuby a předseda revoluCní vlády Kubánské republiky dr. Fidel Castro Ruz a další kubánští hosté odletěli v pátek ráno zvláštním letadlem z Prahy do Bratislavy. Provázejí je Clen předsednictva a tajemník ÜV KSČ V. Bilak, místopředseda vlády ČSSR J. Zahradník a ministr zahraničních věcí CSSR B. Chňoupek. Na ruzyňském letišti se s hosty rozlouCili Clen předsednictva OV KSČ a předseda vlády ČSR J. KorCák, ministr národní obrany ČSSR armádní generál M. Dzůr a první náměstek ministra zahraničních věcí CSSR F. KrajCír. Bombardéry USA znovu nad Hanojí Dvě stě amerických letadel pokračovalo v barbarských náletech • Dělostřelectvo a tanky vlastenců útočí na obranu Hue SAIGON 23. ňervna (ČTK) — Podle zpráv z velitelství 7. americké flotily napadle? ve čtvrtek třicet letounů typu Intruder, Corsair a Phantom startujících z mateřské lodi Midway severozápadní okraj Hanoje. Zároveň bombardovaly další skupiny amerických bombardovacíclj letadel také prostor na sever od hlavního města demokratického Vietnamu. Otok podle sdělení mluvčího americké armády v Saigonu údajně směřoval především proti komunikacím spojujícím Hanoj s přístavem Haiphongem. Celkem se zúčastnilo čtvrtečních akcí amerického letectva proti VDR přes 200 letadel. /Pokračování na str. 7.) Projev FIDELA CASTRA v Karolinu Ve včerejším vydáni Rudého práva jsme přinesli parafrázovaný projev soudruha F. Castra, pronesený ve čtvrtek při slavnosti v pražském Karolinu; dnes otiskujeme jeho plné znění. Vážený soudruhu Husáku, vážení představitelé strany a vlády, soudruhu rektore Karlovy university, představitelé universitních institucí Československá, pánové, členové diplomatického sboru, vážení přítomní. Nejdříve bych chtěl vyjádřit, jak vysokou čest jste mi prokázali udělením hodnosti doktora právních věd honoris causa, a zároveň vyjádřit nesmírné dojetí, které v nás tento ceremoniál vyvolal. Má to pro nás obzvláštní význam, protože je to kombinace tradic, forem, slavnostních zvyků, onoho slavnostního dojmu, takže obsah tohoto aktu člověku úží srdce. V krásných slovech, kterými jste odůvodnili své rozhodnutí, jste nám připomněli celou etapu historie naší země. Byla to současně i etapa života všech soudruhů, kteří jsou členy naší delegace. Hovořili jste o našich bojích a připomněli jste nám i vrcholná vítězství bojů i počátek ozbrojeného revolučního boje, kdy jsme museli před tribunálem vysvětlovat zásady svého boje. V hlavních rysech jste nám připomněli celý průběh kubánské revoluce až do dneška. Byli jste nesmírně laskaví, že jste jako základ pro udělení hodnosti doktora právních věd honoris causa vzali naši obhajovací řeč po útoku na kasárna Moncada. Myslíme si, že hodnota, kterou má tento' doklad, je spjata s dílem celé revoluce, již začala malá skupina lidí a která skončila jako úsilí mnoha lidí, jako věc všeho lidu, který bojoval, přinášel oběti, přijal myšlenky revoluce za své a současně je Umožnil uskutečnit. Proto jménem tohoto lidu, jménem všech, kteří se obětovali a kteří jiadli, i jménem všech, kteří bojovali a dosud bojují, přijímáme tuto vysokou poctu. Bylo by snad zajímavé zde vysvětlit, že Program Moncada nebyl ještě socialistickým programem, i když to byl program pokrokový, jak už jsem kdysi vysvětlil, bylo to vyjádření vrcholných tužeb, které jsme si mohli v oné době a za objektivních i subjektivních podmínek klást před sebe. Byli jsme však již tehdy socialisty. Měli jsem příležitost studovat základní díla Marxe, Engelse a Lenina. Ve skutečnosti lze řičí, že revoluční proces na Kubě je jwtvrzením mimořádné síly myšlenek Marxe, Engelse a Lenina. Chtěl bych zde prohlásit, že by nebylo možné ani uvažovat o kubánské revoluci, ani ji uskutečnit — zdálo se nám to velice těžké a mnohým dokonce neuskutečnitelné — kdybychom nebyli vycházeli ze základních myšlenek marxismu-leninismu. V prvé řadě nám umožnily v podmínkách naší země naprosto jasně vidět podstatu našich hospodářských i společenských problémů a jejich základní příčiny. Marxismus-! eninismus nám umožnil pochopit dobu, v níž. jsme žili, pomohl nám pochopit dějiny a historické zákonitosti, a především jsme díky tomu mohli pochopit, na jakých základech společnost spočívá a v jaké třídní společnosti žijeme, že lidstvo až do současné doby žilo v třídních společnostech, pochopili jsme, kdo jsou to vykořisťovatelé a kdo vykořisťovaní, kdo jsou ti, kteří mají privilegia, a ti, na které se zapomíná, kdo jsou příživníci uvnitř společnosti a kdo vytváří bohatství, kdo jso>u skutečně utlačovaní, a ti, kteří skutečně utlačují. Marxistické pojetí třídního boje nám umožnilo orientovat se jasně ve složité situaci ve světě, ve společnosti a zemi, ve které jsme žili. Žádná jiná teorie, politické učení a filosofie by nám neumožnily ani počáteční pochopení společnosti, v níž jsme žili. Zásady, o kterých hovoří Lenin ve své knize Stát a revoluce, nám na'prosto jasně ukázaly, v čem spočívá revoluce, nejenom pokud jde o její podstatu, ale 1 její formy, v čem spočívá úloha strany, mas a státu v revoluci. Za revoluci byly až do té doby na Kubě, v Latinské Americe /Pokračování na str. 2.J IIIIIIIIIIIIIIIIIHIIIIIIZ REPORTÉROVA ZÁPISNÍKU ^Týrobní náměstek ředitele bratislavského Hydrostavu přijde o dva tisíce korun. O tuto částku se totiž vsadil s vynikající svářečskou brigádou socialistické práce Juraje Hrice, která na stavbě tranzitního plynovodu má už za sebou kolem pětaosmdesáti kilometrů svařeného potrubí a v předstihu chce splnit i další náročný úkol. Právě teď její členové pracují v těžkém horském teré^ nu v Malých Karpatech. Za Smolenicemi se položené potrubí vine šedesátimetror vým lesním průsekem karpatskými úbočími, kousek před Bukovou sklouzlo do těsné horské dolinky a pokračuje pak terénem, z něhož še točí hlava. Jde o několikasetmetrový úsek, jehož stoupání je — osmačtyřicet stupňů! Stačí si jej vyšlápnout jen tak, nalehko, aby se člověku ze všech pórů potůčky řinul pot. Obrazně řečeno jde o střechu naší části tranzitního plynovodu. Zatímco svářeči spojují čtvrtou či pátou rouru právě uprostřed »stoupáku«, Gaiko a Vdovjak, rovněž chlapi z Hricovy brigády kopou, v tvrdém, kamenitém terénu. .Do výkopu pak znovu, bůhví už pokolikáté, navrší z těžkých železničních pražců základ, nevelkou pyramidu, na. niž si svářeči položí .další rouru. Sluníčko se kolmo opírá o stráň a ze všeho tu vyzařuje sálavé teplo — z kamenů, strojů i roury. Petráš oblečený do těžké prošívané nehořlavé kombinézy stojí na žebříku a nahlíží do potrubí: »Aladare, ještě chvilku vydržíš?« Platí to Kováčovi, který ve vedru, v atmosféře skoupé na kyslík, svařuje tam uvnitř. »Včera to bylo lepší. Vál opačný vítr, takže rourou to příjemně profukovalo. Ale dnes se v ní teplo a kouř drží jako přilepený. Ale my to i tak zvládneme .'..« Galko s Vdovjakem na chvíli odložili krumpáče a lopaty, aby si oddechli. »Od loňského dubna jsme na trase už zažili všelicos, sníh, mráz, déšť a nejednou jsme se ploužili po kolena v blátě. Ale když jsme přišli sem, stáli dole a dívali se nahoru, tak jsme si řekli: —Chlapi, až se sejdeme zase za tímto kopcem a bude všechno v pořádku, tak si tedy pogratulujeme.« »Ze začátku jsme si mysleli, že nejlépe bude tahat roury do stoupání navijákem. Ale potom jsme to zkusili jinak. Rouru si zakotvíme vždy lanem, pak ji zvednou dva ukladače rour, těm pomáhají dva tahače a celý ten transport drží ještě ze^ spodu buldozer. Opatrnosti tady nikdy nezbývá! Všichni jsme přitom napnuti jako struny, a zvlášť řidiči.« Vedoucí brigády Hric, opálený, jako by se právě vrátil z černomořského pobřeží, к tomu dodal: »Teď tady nepijeme ani pivo, v tom vedru uspává, a tak jsme . jen na sodě a na minerálce. Ale až se dostaneme za tento kopec, i když si na nějaké popíjení nepotrpíme, to tedy oslavíme, to jo ...« Hricovci jsou jinak zvyklí na jiné tempo. Denně dvacet, dvaadvacet a někdy i pětadvacet rour. A tady, v Karpatech, se s jednou trápili i půldruhého dne. Jisté je, že lepší partu, než je tato třiatřicetičlenná brigáda socialistické práce, sem z podniku nerriohli poslat. A ta sázka? »Divím se náměstkovi, že na to vůbec šel. Jako by neznal Hricovy chlapy,« poznamenal inženýr Gabriš z oddělení výstavby dálkovodu v bratislavském Hydrostavu. »V okamžiku, kdy si s nimi plácl, ty dva tisíce byly pro něj ztracené. Ti i tento úkol splní v předstihu, o tom nemůže být pochyb!« Hric a ostatní se jen potutelně usmívali a neřekli už ani slovo. Také nebylo co dodávat. Jsou si naprosto jisti sami sebou a tím, že ani tady nepřijde brigáda o čest. OLDŘICH ZÁBOJNÍK Na střeše plynovodu iiiiiiiiiiiiiiiiiiiniiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiiiiiiii t S Strážnice posedmadvacáté STRÁŽNICE 23. června (fM)—Tradiční mezinárodní folkloristický festival začal v pátek ve Strážnici na jihovýchodní Moravě. Letos se zde představí lidoví umělci z celé republiky a z dalších zemí — Maďarska, Moldavské SSR, Norska a Polska — již posedmadvacáté. Páteční pořad ve Strážnici začal na stadiónu Bludník večerním, komorně laděným programem věnovaným lidovému umění Slezska s názvem Osměv a slzy. Festival pokračuje v sobotu a v neděli dalšími hudebními a tanečními pořady, které určitě uspokojí očekávaných 30 000 domácích i zahraničních návštěvníků, které letos hodlá Strážnice uvítat. Než zahájí nový školní rok NAD ZÁKLADNÍMI ÚKOLY ŠKOL I. А II. CYKLU PRAHA 23. června (ČTK) — V Praze se v pátek konala porada vedoucích školských pracovníků národních výborů, kterou svolalo ministerstvo školství ČSR s cílem zhodnotit uplynulý školní rok a vytyčit hlavní úkoly škol I. а II. cyklu pro školní rok 1972 až 1973. Podkladem jednání bylo vystoupení ministra školství ČSR ing. J. Havlína. Práce v příštím školním roce by se měla soustředit na tři základní úkoly: získat všechny učitele к aktivní, iniciativní a angažované realizaci linie strany ve výchově. Všestranně rozvinout ideově výchovné působení v každodenní práci všech učitelů jak ve školní, tak i mimoškolní výchově, zejména posílit a promyšleně zlepšovat světonázorovou, mravní, pracovní a estetickou výchovu mládeže. V nedílné jednotě s ideově politickými cíli dosáhnout vysoké kvality pedagogické práce učitelů, mistrů odborného výcviku a vychovatelů. PROTOTYP NOVÉ D1ESELELEKTR1CКЁ LOKOMOTIVY, která má nahradit parní trakci na vedlejších tratích v osobní i nákladní dopravě, zkoušejí v Cerhenicích na Kolínsku Turčianské strojírny Martin. Díky několika technickým novinkám má mít lehká lo-, komotiva při hospodárnějším provozu výborný výkon. Foto ČTK - B. KREJČÍ