Rudé Právo, květen 1973 (LIII/102-128)

1973-05-01 / No. 102

AŤ ŽIJE PRVNÍ MÁJ, DEN MEZINÁRODNÍ SOLIDARITY PRACUJÍCÍCH! 1973 UTERY KVĚTEN RVBEPRAVO ČÍSLO 102 - ROČNÍK 53 (Právo lidu ročník 76) — CENA 50 HALÉŘQ ROSTOU ŘADY PRŮKOPNÍKŮ NOVÉHO SOCIALISTICKÉHO ŽIVOTA Vyznamenání nejlepším z nejlepších Slavnost v historických prostorách Vladislavského sálu • Z rukou nej­­vyšších představitelů strany a státu vysoké oceněni iniciativy a pra­covního úsilí • Slavnostní projev předsedy vlády L. Štrougala PRAHA 30. dubna (Sý) — V historických prostorách Vladislav­ského sálu Pražského hradu byla v pondělí propůjčena 65 nej­lepším pracovníkům a kolektivům nejvyšší státní vyznamenání a uděleny státní ceny Klementa Gottwalda. Na rudém sametu průčelí památné místnosti je velký zlatý stát­ní znak, pod ním rudá a československá vlajka a heslo Čest a sláva nejlepším pracovníkům. O 10. hodině zaujímají místa v čest­ném předsednictvu generální tajem­ník ÚV KSČ Gustáv Husák, presi­dent ČSSR armádní generál Ludvík Svoboda, předseda federální vlády Lubomír Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva ÚV KSČ Va­sil Bifak, Peter Colotka, Karel Hoff­mann, Alois Indra, Antonín Kapek, Josef Kempný, Josef Korčák, Jozef Le­nárt, Václav Hála, Miloslav Hruško­­vič, předseda ČKRK KSČ Miloš Jakeš, členové sekretariátu ČV KSČ Jan Ba­ryi, Jan Fojtík, Miroslav Moc, Fran­tišek Ondřich, Oldřich Švestka a dal­ší představitelé. Ovodem slavnostního zasedání zní historickými prostorami státní hym­na. Poté se ujímá uvítacího slova soudruh Hoffmann; hlavní projev přednáší předseda federální vlády soudruh Štrougal. Soudruzi Husák, Svoboda, Štrougal pak přistupují к vyznamenaným a odevzdávají jim Zlaté hvězdy hrdinů socialistické práce, státní ceny Kle­menta Gottwalda, Rády práce. Jménem vyznamenaných děkuje hrdinka socialistické práce Hedvika Pešková. »Jsme hrdi, že jsme nejvyš­ší vyznamenání obdrželi v roce 25. výročí Čnora,« říká. Slibuje jménem vyznamenaných, že nepolevl ve svém Vážený soudruhu generální tajem­níku, vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi. V únoru letošního roku jsme osla­vili pětadvacáté výročí dělnicko­­rolnícké moct, která dovršila dlouho­letý boj za Sociální svobodu našich národů a otevřela cestu к socialis­tickému dnešku. Ná věky skoncovala s vykořisťováním člověka člověkem a zahájila novou éru, v níž ti, kteří dří­ve nebyli ničím, se stali vším a vzali osud této země pevně do svých ru­kou. Pětadvacet let není v historii ná­rodů dlouhá doba. Pronikavé změny, dosavadním úsilí, budou působit na své spolupracovníky, aby všichni na­ši pracující byli dobrými hospodáři na svých pracovištích. Slavnostní zasedání končí předse­da ČRO soudruh Hoffmann blaho­přáním vyznamenaným a vyslovuje přesvědčení, že budou oporou svým podnikům a organizacím, průkopníky pokrokových metod práce, příkladem tvůrčího socialistického vztahu к prá­ci a podnětem к následováni v tvůr­čím úsilí pro všechny pracující. jimiž naše společnost v tomto období prošla, zůstanou však navždy zapsány v novodobých dějinách naší země ja­ko výsledek velkolepého zápasu mi­liónů dělníků, rolníků a pracující inteligence, jako výsledek obětavé práce millópň ^,ou..a mozků, zů­stanou věčným svědectvím 'nězlómné síly osvobozené práce. Změnila se tvářnost naší země, rozmnožili jsme její bohatství. Nejzávažnější proměny nastaly v postavení pracujících, v ži­votě člověka. Změnily se životní pod­mínky, charakter práce, to po tisíce let platné »v potu tváře«. Vzrostla vzdělanost a kulturní úroveň lidu. (Pokračování na str. 2.) Projev soudruha Lubomíra ŠTROUGALA BLAHOPŘÁNI SOUDRUH0 SVOBODY A HUSÁKA. Foto RP — E. UHER V Moskvě byly uděleny Mezinárodní Leninovy ceny MOSKVA 30. dubna (ČTK) — Za vynikající zásluhy v boji za zachování a upevnění míru byly Mezinárodni Le­ninovy ceny Za upevnění míru mezi národy za rok 1972 uděleny: Generálnímu tajemníku OV KSSS Leonidu Brežněvovt, presidentu Chil­ské republiky dr. Salvadoru Allendo­­vi, předsedovi Světové odborové fede­race Enriquovi Pastorinovi (Uruguay) a anglickému spisovateli a veřejnému činiteli Jamesu Aldridgeovi. Usnesení o udělení cen bylo přijato na zasedání výboru pro udílení Mezi­národních Leninových cen, které se konalo 19. dubna v Moskvě za před­sednictví akademika Dmitrije Skobel­­cyna. Členy výboru jsou významní představitelé světové pokrokové ve­řejnosti. Mezinárodní Leninovy ceny Za upevnění míru mezi národy se udě­lují každý rok v dubnu, u příležitosti narozenin V. I. Lenina. Ď nes je První máj 1973. A v tento den mů­žeme opět shodně s Juliem Fučíkem zvo­lat: Štěstí! Být v tento den komunistickým novinářem a psát zprávu o májové přehlídce bojových sil nového světa! Pantomima májového intermezza 1943 s du­chaplnou symbolikou srpu a kladiva, kterou neopakovatelně vylíčil hrdina nesmrtelné Re­portáže před třiceti lety, byla tehdy »májovým slibem, že třeba na smrt jdoucí, věrni zůsta­neme«. Teprve v boji oceníš pravou sílu této armá­dy, a jak je nezničitelná, mohl konstatovat Fučík. Vytrvat v boji a »dovést ho až к vítěz­ství — к tomu je třeba síly nezmě­řitelné. Denně ji vidíš v pohybu, ne vždy si ji však cele uvědomuješ. Vždyť všecko se zdá tak samozřej­mé ... « S touto samozřejmostí nastupují v míru rok co rok na 1. května ar­mády lidí pod rudými prapory к má­jovému pochodu. V tento den si pracující lid celé planety znovu připomíná a znovu uvědomuje, čím je 1. máj symbolický i mocný: silou meziná­rodní solidarity. Jako by se v jeden okamžik vzepjaly milióny paží, aby potvrdily májový slib věrnosti své jednotě. Jednotě v boji za mír, za lepší život, za jeho socialistickou budoucnost. Rok co rok májové armády demonstrují svou společnou vůli, koordinují svá hesla, požadav­ky, činy. Rok c^ rok bilancují, co »bojové síly nového světa« na starém světě dobyly. V květnu roku 1886 mohla americká buržoa­zie zcela svévolně a bezohledně prolít krev nevinných dělnických funkcionářů, nesmrtel­ných hrdinů historické chicagské stávky. Soli­dární manifestace 1. května 1890, uspořádaná к uctěni jejich památky už v mezinárodním měřítku, vepsala do povědomí světa převratně nový poznatek: proti síle světové buržoazie vstává síla světové proletářské solidarity. Z jiskry vzešel plamen, jehož budoucí roz­mach si někdejší iniciátoři prvních májových táborů mohli sotva představit a odhadnout. První máj, jakkoliv by ho chtěla buržoazie leckde ve světě zamlčet, potlačit, jinde zas při­svojit, ochočit, najmout do svých služeb, si vy­bojoval právo být demonstrací třídních sil svě­tového proletariátu, všech revolučních bojovní­ků proti kapitalistickému panství, proti všem formám vykořisťování a útlaku, proti kolonia­lismu, rasismu, fašismu, imperialismu. Kapitalismus, jehož dějiny jsou doslova pro­syceny dělnickou krví, už nemůže tak beztrest­ně a svévolně hazardovat lidskými životy, tak bezostyšně vykořisťovat, podvádět a loupit jako v dobách, kdy mezinárodní dělnické hnutí ještě neexistovalo nebo bylo roztříštěné, slabé, bez­mocné. Imperialisté už nemohou, jak by si přáli, bez­trestně pořádat kárné expedice proti celým ná­rodům, jak to demonstrovali nejednou v ději­nách, masakrovat je, ničit, protože stály v ces-tě nenasytnému molochu mezinárodního kapi­tálu. Svět se od prvních májových táborů na kon­ci minulého století opravdu změnil od základů. Změnil se však ne proto, že by starý svět kapi­tuloval, dobrovolně ustoupil. Změnil se nikoliv samovolným vývojem. Změnil se bojem. Neúnav­ným, vytrvalým, houževnatým, neústupným bo­jem revolučních sil, o to nezničitelnějších a neporazitelnějších, oč jednotnějších a solidár­nějších. Jsme svědky doby, v níž starý svět už nemů­že zvrátit vývoj, jehož hlavní cestu určuje svě­tová socialistická soustava, mezinárodní dělnic­ká třída, všechny revoluční síly. Byl a je to inspirující vliv socialismu, který zvláště po Říj­nové revoluci vytvořil předpoklady pro urych­lení historického pokroku. Nový poměr světových sil a zvláště existence mohutného mírumilovného světového socialis­tického společenství jako rozhodující síly v pro­­tiimperialistickém boji vytvořily naděje, že už dnes lze odvrátit imperialisty od pokušeni a snah vyvolat třetí světovou válku. Už sám fakt — možnost navždy skoncovat s hrůzami světové války — představuje obrov­ské vítězství myšlenek mezinárodní revoluční solidarity. Letošní První máj ostatně slavíme ještě pod bezprostředním dojmem mimořádného úspěchu mezinárodní solidarity revolučních a všech ostatních mírumilovných sil s vietnamským li­dem: pod dojmem zastavení imperialistické agrese ve Vietnamu a odchodu agresorových vojsk. Je to posila pro budoucnost. Letošní První máj také slavíme ve znamení nových úspěchů mírové ofenzívy socialistických zemí zde v Evropě i ve světě. Pozorujeme, že nastává reálný obrat od »studené války« к uvol­ňování mezinárodního napětí. A to je dobré. Současně však nicméně nezapomínáme na nutnost stálé bdělosti na připravenost čelit veškerým intrikám agresivních a re­­akčnlch kruhů imperialismu, jak na to znovu nyní upozornilo zasedání ústředního výboru KSSS. Mezinárodní solidarita pracujících a všech mírumilovných sil jako hes­lo i program nejenom že nepatří včerejšku, ale naopak, její vý­znam v úsilí o lepší nový svět, svět bez válek a svět spravedlivého sociálního uspořádání, ne­ustále vzrůstá. Bylo by předčasné složit ruce v klín. V dnešní sváteční den znovu utvrzujeme svou jednoznačnou solidaritu s těmi soudruhy a brat­ry ve společném boji, které mocnáři starého světa zahnali do podzemí, žalářů a koncentrač­ních táborů. Jednoznačnou solidaritu s těmi, kteří v těchto chvílích neohroženě podstupují riziko života a smrti. Myslíme na Angolu, Indo­nésii, Řecko, Španělsko, Guatemalu, Jižní Afri­ku, Guineu-Rissau a další a další. Myslíme na bídu táborů palestinských uprchlíků násilím vy­hnaných ze země svých otců. Myslíme na lid Kambodže, kde stále ještě krůtě řádí americké bomby. Myslíme na vlastenecké bojovníky již­ního Vietnamu, z nichž tisíce úpějí ve středo­věkých věznicích saigonského režimu. Boj s agresory, rasisty, neokolonizátory, s im­perialismem, se všemi početnými diktátorskými režimy na naší planetě stále ještě trvá. Vytrvat v boji a dovést ho až к vítězství, к tomu je třeba — řečeno Fučíkovými slovy — síly nezměřitelné. Denně ji vidíš v pohybu ... Je to armáda opravdu nezničitelná. To chce připomenout i dnešní den. Síla nezměřitelná * — .................■ ' ■! I Г ■ Kresba SOŇA ZÄBRODSKÄ-SlMONKOVÄ KAREL TOMANKVĚTEN Jdem všichni, s ženami a dětmi V rosnaté trávě tančí naše děti, a se snem předků. Jdem slunce přivítat, jež vyvolala modlitba věrných pokolení a prače. ze tmy bratrský řetěz rukou spjal je v kruh. V té budoucnosti zášti není a z jejich písní zpívá družný duch a mluví к otcům. Ze sbírky »Měsíce« Neb nikdy bojovník, ať za pluhem jde, nebo buší v kov, vítězit chce-li, nesmí zhrdat bratrem. OD PŘEDMAJOVĚHO dopoledne letošního roku mají právo nosit zlatou hvězdu hrdiny so­cialistické PRÁCE: Karel Kodes, Viera Trlandová, Hedvika Pešková, Václav Rohlena, Bohumil Honig, Ondřej Holec, Karel Vorel a Milan Žabčík (zleva doprava/. Foto RP — E. UHER Pohled na Prahu měl svůj neodo­latelný půvab a kouzlo, i májově roz­kvetlé zahrady pod Petřínem se na člověka usmívaly. Všechno to mělo neopakovatelnou atmosféru všedního, a přece svátečního dne. Na Pražském hradě se včera sešli hrdinově práce, vědci i prostí děl­níci, aby přijali státní vyznamenání a ceny. Pro každého z nich, stejně tak jako pro jejich blízké, pro soudru­hy, kteří byli vždycky s nimi, jsou to chvíle, na které nelze zapomenout. A když hrdinka socialistické prá­ce, přadlena z malého závodu Tiby v Mostku soudružka Pešková za všechny vyznamenané potom podě­kovala, prostými slovy vyjádřila i pře­svědčení ostatních: »Chceme být dob­rými hospodáři, každý iniciativní čin přináší prospěch všem.« Po slavnostním aktu se všichni ro­zešli do přilehlých sálů. V hloučcích Na Hradě kolem soudruhů Husáka, Svobody, Štrougala a dalších se ozýval smích, vtipně a> trefně jimi. řečená slova na­cházela posluchače. Ale jak také bývá při takových příležitostech zvykem, všechny pozvä'nky, které tu přítomní měli, byly ověnčeny podpisy těch, kte­rých si' vážíme. Horník Milan Zabčík také požádal soudruha Husáka o au­togram. Dostalo se' mu ještě jednoho uznání: »Hvězda ti sluší,« povídal sou­druh Husák. »Až budu mít čas, při­jdu se na vás podívat...« Byly to šťastné chvíle, které vče­ra vyznamenaní prožívali. Nikdo z nich však nezapomínal na své spolupra­covníky, kteří tu nebyli a kteří jim v jejich práci vždycky pomáhali. »Dostal jsem vysoké vyznamenání, vážím si ho,« řekl mi soudruh Václav Rohlena, hrdina socialistické práce, ředitel Výzkumného ústavu bavlnář­ského v Ostí nad Orlicí, »ale ta zlatá hvězda patří i celému ústavu, všichni spolupracovníci mají na ní své zá­sluhy, je v ní i jejich práce.« Prá­vě tak uvažovali Bohumil Hönig i Vie­ra Trlandová a ve stejném smyslu mluvil i Ondřej Holec. Ještě jeden obrázek se mí z Praž­ského hradu neustále připomíná a vra­cí: Mezi posledními, kteří odcházeli z Vladislavského sálu, byla soudružka Pešková. Lenka, její dcera, se také konečně dočkala. Přišla к ní a jedi­né, co v první chvíli řekla, bylo: »Ma­minko mojeI« a objala ji a políbila. Byla to úcta i láska dítěte. Tichoun­ce dodala: »Chtěla bych být jako ty.« Bylo to vyznání budoucnosti. JIŘÍ FIALA *

Next