Rudé Právo, květen 1973 (LIII/102-128)
1973-05-01 / No. 102
AŤ ŽIJE PRVNÍ MÁJ, DEN MEZINÁRODNÍ SOLIDARITY PRACUJÍCÍCH! 1973 UTERY KVĚTEN RVBEPRAVO ČÍSLO 102 - ROČNÍK 53 (Právo lidu ročník 76) — CENA 50 HALÉŘQ ROSTOU ŘADY PRŮKOPNÍKŮ NOVÉHO SOCIALISTICKÉHO ŽIVOTA Vyznamenání nejlepším z nejlepších Slavnost v historických prostorách Vladislavského sálu • Z rukou nejvyšších představitelů strany a státu vysoké oceněni iniciativy a pracovního úsilí • Slavnostní projev předsedy vlády L. Štrougala PRAHA 30. dubna (Sý) — V historických prostorách Vladislavského sálu Pražského hradu byla v pondělí propůjčena 65 nejlepším pracovníkům a kolektivům nejvyšší státní vyznamenání a uděleny státní ceny Klementa Gottwalda. Na rudém sametu průčelí památné místnosti je velký zlatý státní znak, pod ním rudá a československá vlajka a heslo Čest a sláva nejlepším pracovníkům. O 10. hodině zaujímají místa v čestném předsednictvu generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, president ČSSR armádní generál Ludvík Svoboda, předseda federální vlády Lubomír Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva ÚV KSČ Vasil Bifak, Peter Colotka, Karel Hoffmann, Alois Indra, Antonín Kapek, Josef Kempný, Josef Korčák, Jozef Lenárt, Václav Hála, Miloslav Hruškovič, předseda ČKRK KSČ Miloš Jakeš, členové sekretariátu ČV KSČ Jan Baryi, Jan Fojtík, Miroslav Moc, František Ondřich, Oldřich Švestka a další představitelé. Ovodem slavnostního zasedání zní historickými prostorami státní hymna. Poté se ujímá uvítacího slova soudruh Hoffmann; hlavní projev přednáší předseda federální vlády soudruh Štrougal. Soudruzi Husák, Svoboda, Štrougal pak přistupují к vyznamenaným a odevzdávají jim Zlaté hvězdy hrdinů socialistické práce, státní ceny Klementa Gottwalda, Rády práce. Jménem vyznamenaných děkuje hrdinka socialistické práce Hedvika Pešková. »Jsme hrdi, že jsme nejvyšší vyznamenání obdrželi v roce 25. výročí Čnora,« říká. Slibuje jménem vyznamenaných, že nepolevl ve svém Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi. V únoru letošního roku jsme oslavili pětadvacáté výročí dělnickorolnícké moct, která dovršila dlouholetý boj za Sociální svobodu našich národů a otevřela cestu к socialistickému dnešku. Ná věky skoncovala s vykořisťováním člověka člověkem a zahájila novou éru, v níž ti, kteří dříve nebyli ničím, se stali vším a vzali osud této země pevně do svých rukou. Pětadvacet let není v historii národů dlouhá doba. Pronikavé změny, dosavadním úsilí, budou působit na své spolupracovníky, aby všichni naši pracující byli dobrými hospodáři na svých pracovištích. Slavnostní zasedání končí předseda ČRO soudruh Hoffmann blahopřáním vyznamenaným a vyslovuje přesvědčení, že budou oporou svým podnikům a organizacím, průkopníky pokrokových metod práce, příkladem tvůrčího socialistického vztahu к práci a podnětem к následováni v tvůrčím úsilí pro všechny pracující. jimiž naše společnost v tomto období prošla, zůstanou však navždy zapsány v novodobých dějinách naší země jako výsledek velkolepého zápasu miliónů dělníků, rolníků a pracující inteligence, jako výsledek obětavé práce millópň ^,ou..a mozků, zůstanou věčným svědectvím 'nězlómné síly osvobozené práce. Změnila se tvářnost naší země, rozmnožili jsme její bohatství. Nejzávažnější proměny nastaly v postavení pracujících, v životě člověka. Změnily se životní podmínky, charakter práce, to po tisíce let platné »v potu tváře«. Vzrostla vzdělanost a kulturní úroveň lidu. (Pokračování na str. 2.) Projev soudruha Lubomíra ŠTROUGALA BLAHOPŘÁNI SOUDRUH0 SVOBODY A HUSÁKA. Foto RP — E. UHER V Moskvě byly uděleny Mezinárodní Leninovy ceny MOSKVA 30. dubna (ČTK) — Za vynikající zásluhy v boji za zachování a upevnění míru byly Mezinárodni Leninovy ceny Za upevnění míru mezi národy za rok 1972 uděleny: Generálnímu tajemníku OV KSSS Leonidu Brežněvovt, presidentu Chilské republiky dr. Salvadoru Allendovi, předsedovi Světové odborové federace Enriquovi Pastorinovi (Uruguay) a anglickému spisovateli a veřejnému činiteli Jamesu Aldridgeovi. Usnesení o udělení cen bylo přijato na zasedání výboru pro udílení Mezinárodních Leninových cen, které se konalo 19. dubna v Moskvě za předsednictví akademika Dmitrije Skobelcyna. Členy výboru jsou významní představitelé světové pokrokové veřejnosti. Mezinárodní Leninovy ceny Za upevnění míru mezi národy se udělují každý rok v dubnu, u příležitosti narozenin V. I. Lenina. Ď nes je První máj 1973. A v tento den můžeme opět shodně s Juliem Fučíkem zvolat: Štěstí! Být v tento den komunistickým novinářem a psát zprávu o májové přehlídce bojových sil nového světa! Pantomima májového intermezza 1943 s duchaplnou symbolikou srpu a kladiva, kterou neopakovatelně vylíčil hrdina nesmrtelné Reportáže před třiceti lety, byla tehdy »májovým slibem, že třeba na smrt jdoucí, věrni zůstaneme«. Teprve v boji oceníš pravou sílu této armády, a jak je nezničitelná, mohl konstatovat Fučík. Vytrvat v boji a »dovést ho až к vítězství — к tomu je třeba síly nezměřitelné. Denně ji vidíš v pohybu, ne vždy si ji však cele uvědomuješ. Vždyť všecko se zdá tak samozřejmé ... « S touto samozřejmostí nastupují v míru rok co rok na 1. května armády lidí pod rudými prapory к májovému pochodu. V tento den si pracující lid celé planety znovu připomíná a znovu uvědomuje, čím je 1. máj symbolický i mocný: silou mezinárodní solidarity. Jako by se v jeden okamžik vzepjaly milióny paží, aby potvrdily májový slib věrnosti své jednotě. Jednotě v boji za mír, za lepší život, za jeho socialistickou budoucnost. Rok co rok májové armády demonstrují svou společnou vůli, koordinují svá hesla, požadavky, činy. Rok c^ rok bilancují, co »bojové síly nového světa« na starém světě dobyly. V květnu roku 1886 mohla americká buržoazie zcela svévolně a bezohledně prolít krev nevinných dělnických funkcionářů, nesmrtelných hrdinů historické chicagské stávky. Solidární manifestace 1. května 1890, uspořádaná к uctěni jejich památky už v mezinárodním měřítku, vepsala do povědomí světa převratně nový poznatek: proti síle světové buržoazie vstává síla světové proletářské solidarity. Z jiskry vzešel plamen, jehož budoucí rozmach si někdejší iniciátoři prvních májových táborů mohli sotva představit a odhadnout. První máj, jakkoliv by ho chtěla buržoazie leckde ve světě zamlčet, potlačit, jinde zas přisvojit, ochočit, najmout do svých služeb, si vybojoval právo být demonstrací třídních sil světového proletariátu, všech revolučních bojovníků proti kapitalistickému panství, proti všem formám vykořisťování a útlaku, proti kolonialismu, rasismu, fašismu, imperialismu. Kapitalismus, jehož dějiny jsou doslova prosyceny dělnickou krví, už nemůže tak beztrestně a svévolně hazardovat lidskými životy, tak bezostyšně vykořisťovat, podvádět a loupit jako v dobách, kdy mezinárodní dělnické hnutí ještě neexistovalo nebo bylo roztříštěné, slabé, bezmocné. Imperialisté už nemohou, jak by si přáli, beztrestně pořádat kárné expedice proti celým národům, jak to demonstrovali nejednou v dějinách, masakrovat je, ničit, protože stály v ces-tě nenasytnému molochu mezinárodního kapitálu. Svět se od prvních májových táborů na konci minulého století opravdu změnil od základů. Změnil se však ne proto, že by starý svět kapituloval, dobrovolně ustoupil. Změnil se nikoliv samovolným vývojem. Změnil se bojem. Neúnavným, vytrvalým, houževnatým, neústupným bojem revolučních sil, o to nezničitelnějších a neporazitelnějších, oč jednotnějších a solidárnějších. Jsme svědky doby, v níž starý svět už nemůže zvrátit vývoj, jehož hlavní cestu určuje světová socialistická soustava, mezinárodní dělnická třída, všechny revoluční síly. Byl a je to inspirující vliv socialismu, který zvláště po Říjnové revoluci vytvořil předpoklady pro urychlení historického pokroku. Nový poměr světových sil a zvláště existence mohutného mírumilovného světového socialistického společenství jako rozhodující síly v protiimperialistickém boji vytvořily naděje, že už dnes lze odvrátit imperialisty od pokušeni a snah vyvolat třetí světovou válku. Už sám fakt — možnost navždy skoncovat s hrůzami světové války — představuje obrovské vítězství myšlenek mezinárodní revoluční solidarity. Letošní První máj ostatně slavíme ještě pod bezprostředním dojmem mimořádného úspěchu mezinárodní solidarity revolučních a všech ostatních mírumilovných sil s vietnamským lidem: pod dojmem zastavení imperialistické agrese ve Vietnamu a odchodu agresorových vojsk. Je to posila pro budoucnost. Letošní První máj také slavíme ve znamení nových úspěchů mírové ofenzívy socialistických zemí zde v Evropě i ve světě. Pozorujeme, že nastává reálný obrat od »studené války« к uvolňování mezinárodního napětí. A to je dobré. Současně však nicméně nezapomínáme na nutnost stálé bdělosti na připravenost čelit veškerým intrikám agresivních a reakčnlch kruhů imperialismu, jak na to znovu nyní upozornilo zasedání ústředního výboru KSSS. Mezinárodní solidarita pracujících a všech mírumilovných sil jako heslo i program nejenom že nepatří včerejšku, ale naopak, její význam v úsilí o lepší nový svět, svět bez válek a svět spravedlivého sociálního uspořádání, neustále vzrůstá. Bylo by předčasné složit ruce v klín. V dnešní sváteční den znovu utvrzujeme svou jednoznačnou solidaritu s těmi soudruhy a bratry ve společném boji, které mocnáři starého světa zahnali do podzemí, žalářů a koncentračních táborů. Jednoznačnou solidaritu s těmi, kteří v těchto chvílích neohroženě podstupují riziko života a smrti. Myslíme na Angolu, Indonésii, Řecko, Španělsko, Guatemalu, Jižní Afriku, Guineu-Rissau a další a další. Myslíme na bídu táborů palestinských uprchlíků násilím vyhnaných ze země svých otců. Myslíme na lid Kambodže, kde stále ještě krůtě řádí americké bomby. Myslíme na vlastenecké bojovníky jižního Vietnamu, z nichž tisíce úpějí ve středověkých věznicích saigonského režimu. Boj s agresory, rasisty, neokolonizátory, s imperialismem, se všemi početnými diktátorskými režimy na naší planetě stále ještě trvá. Vytrvat v boji a dovést ho až к vítězství, к tomu je třeba — řečeno Fučíkovými slovy — síly nezměřitelné. Denně ji vidíš v pohybu ... Je to armáda opravdu nezničitelná. To chce připomenout i dnešní den. Síla nezměřitelná * — .................■ ' ■! I Г ■ Kresba SOŇA ZÄBRODSKÄ-SlMONKOVÄ KAREL TOMANKVĚTEN Jdem všichni, s ženami a dětmi V rosnaté trávě tančí naše děti, a se snem předků. Jdem slunce přivítat, jež vyvolala modlitba věrných pokolení a prače. ze tmy bratrský řetěz rukou spjal je v kruh. V té budoucnosti zášti není a z jejich písní zpívá družný duch a mluví к otcům. Ze sbírky »Měsíce« Neb nikdy bojovník, ať za pluhem jde, nebo buší v kov, vítězit chce-li, nesmí zhrdat bratrem. OD PŘEDMAJOVĚHO dopoledne letošního roku mají právo nosit zlatou hvězdu hrdiny socialistické PRÁCE: Karel Kodes, Viera Trlandová, Hedvika Pešková, Václav Rohlena, Bohumil Honig, Ondřej Holec, Karel Vorel a Milan Žabčík (zleva doprava/. Foto RP — E. UHER Pohled na Prahu měl svůj neodolatelný půvab a kouzlo, i májově rozkvetlé zahrady pod Petřínem se na člověka usmívaly. Všechno to mělo neopakovatelnou atmosféru všedního, a přece svátečního dne. Na Pražském hradě se včera sešli hrdinově práce, vědci i prostí dělníci, aby přijali státní vyznamenání a ceny. Pro každého z nich, stejně tak jako pro jejich blízké, pro soudruhy, kteří byli vždycky s nimi, jsou to chvíle, na které nelze zapomenout. A když hrdinka socialistické práce, přadlena z malého závodu Tiby v Mostku soudružka Pešková za všechny vyznamenané potom poděkovala, prostými slovy vyjádřila i přesvědčení ostatních: »Chceme být dobrými hospodáři, každý iniciativní čin přináší prospěch všem.« Po slavnostním aktu se všichni rozešli do přilehlých sálů. V hloučcích Na Hradě kolem soudruhů Husáka, Svobody, Štrougala a dalších se ozýval smích, vtipně a> trefně jimi. řečená slova nacházela posluchače. Ale jak také bývá při takových příležitostech zvykem, všechny pozvä'nky, které tu přítomní měli, byly ověnčeny podpisy těch, kterých si' vážíme. Horník Milan Zabčík také požádal soudruha Husáka o autogram. Dostalo se' mu ještě jednoho uznání: »Hvězda ti sluší,« povídal soudruh Husák. »Až budu mít čas, přijdu se na vás podívat...« Byly to šťastné chvíle, které včera vyznamenaní prožívali. Nikdo z nich však nezapomínal na své spolupracovníky, kteří tu nebyli a kteří jim v jejich práci vždycky pomáhali. »Dostal jsem vysoké vyznamenání, vážím si ho,« řekl mi soudruh Václav Rohlena, hrdina socialistické práce, ředitel Výzkumného ústavu bavlnářského v Ostí nad Orlicí, »ale ta zlatá hvězda patří i celému ústavu, všichni spolupracovníci mají na ní své zásluhy, je v ní i jejich práce.« Právě tak uvažovali Bohumil Hönig i Viera Trlandová a ve stejném smyslu mluvil i Ondřej Holec. Ještě jeden obrázek se mí z Pražského hradu neustále připomíná a vrací: Mezi posledními, kteří odcházeli z Vladislavského sálu, byla soudružka Pešková. Lenka, její dcera, se také konečně dočkala. Přišla к ní a jediné, co v první chvíli řekla, bylo: »Maminko mojeI« a objala ji a políbila. Byla to úcta i láska dítěte. Tichounce dodala: »Chtěla bych být jako ty.« Bylo to vyznání budoucnosti. JIŘÍ FIALA *