Svět Hospodářství, 1969 (X/80-156)
1969-07-03 / No. 80
K situaci v lehkém průmyslu SSSR Na další urychlení růstu výroby spotřebního xboží v Sovětském svazu naléhá úvodník listu „Pravda“ z 30. června. Poukazuje na dosavadní výrazný vzestup této výroby od 23. sjezdu KSSS, na skutečnost, že lehký průmysl vyrobil v loňském roce nad plán výrobky v hodnotě BOO mil. Rb, a na úkoly letošního roku. Podle plánu se má letos vyrobit 9 mld m2 tkanin, 642 mil. párů kožené obuvi, 1,2 mld kusů pleteného zboží, zhruba za 14 mld Rb konfekce. Investice do lehkého průmyslu dosáhnou v letošním roce téměř 1 mld Rb. „Pravda“ však upozorňuje, že za prvních pět měsíců letošního roku nebyl plán investiční výstavby v tomto odvětví splněn stoprocentně. Je proto třeba dohnat zpoždění a urychlit uvádění nových kapacit do provozu, což je úkolem svazových i republikových ministerstev lehkého průmyslu. Je velmi důležité lépe využívat rezerv existujících závodů a rychleji dosahovat plné výrobní kapacity — uvádí list. Prozatím řšak mnohé kombináty a továrny uvedené do provozu v posledních letech urychlují výrobu pomalu; v odvětví se nahromadilo mnoho strojů, které ještě nepracují. Růstem produktivity práce se má krýt 85 % celkového přírůstku letošní výroby. Rozsáhlý program technické reorganizace lehkého průmyslu je stanoven pro nejbližšl léta. Bohužel však zařízení dodávaná strojírenskými závody neuspokojují technickými ukazateli ani kvalitou. List „Pravda“ v této souvislosti vyzdvihuje jako stimulující moment i různé výzvv k soutěžení za splnění pětiletého výrobního programu do 1. října 1970, které podle listu získávají další účastníky. sh 3. 7. 89 Subvence uhelnému průmyslu EHS Uhelný průmysl zemí EHS obdrží letos státní subvence v celkové výši 1,7 mld dolarů. Přitom situace na uhelném trhu v EHS je prý uspokojivá a počítá se dokonce se snížením zásob uhlí na haldách asi o 1,4 mil. t. Podle komise Evropských společenství jsou v letošním roce vládní subvence asi o 120 mil. dolarů vyšší než v roce 1968. Jestliže se předpokládá, že v EHS se v roce 1989 vytěží kolem 169 mil. t uhlí, činí vládní podpora asi 10 dolarů na každou vytěženou tunu. Od celkové sumy subvencí je však třeba odečíst 1,22 mil. dolarů, které připadávají na vyrovnání vysokých výdajů na sociální účely v hornictví. Přímá pomoc státu poskytovaná při zastavování těžby a na racionalizační opatření v uhelných dolech činí pouze 479,9 mil. dolarů, což odpovídá asi 2,72 dolaru na 1 t vytěženého uhlí. sh 3. 7. 69 Prognóza rekordní sklizně v Itálii Zdá se, že letošní rok se bude v Itálii vyznačovat nejen pokračující expanzí průmyslové výroby (jejíž přírůstek proti loňskému roku činí zatím průměrně kolem 8%), ale i dobrými výsledky v zemědělství. Podle odhadů z poloviny června se letos počítá s rekordní sklizní pšenice, v množství 97—98 mil. q (z toho asi 25 mil. q tvrdé pšenice), tj. nejméně o 1,5 mil. q více než loni. Plocha osetá pšenicí činí přitom pouze 4,20 mil. ha proti 4,28 mil. ha v minulé sezóně. Také sklizeň ovsa. která se odhaduje na 4,5 mil. q, má být mimořádně dobrá, a příznivá prognóza je i u ječmene (3—4 mil. q). Plocha osetá kukuřicí je letos o více než 1 mil. ha větší než loni, takže i u této plodiny lze předpokládat po; tatně větší sklizeň. Pozemková reforma, provedená v Itálii v roce 1950, byla na prospěch nejen zemědělské produkci, ale i průmyslu. Italští ekonomové například uvádějí, že dnešní špičkové postavení italského automobilového průmyslu by bybylo stěží dosažitelné bez velké domácí poptávky po zemědělských traktorech. Z rekordních přírůstků agrární produkce však zatím měly prospěch spíše jiné sektory národního hospodářství než zemědělství. V roce 1966 dodali zemědělci na trh o 15 % více ovoce, ale jejich zisky se v důsledku poklesu cen proti předcházejícímu období nezměnily. S tím také souvisí, že mzdy zemědělských dělníků jsou ve srovnáni s výdělky v průmyslu a terciárním sektoru méně než poloviční. Zlepšení může nastat další racionalizací zemědělství a pokračováním v strukturálních změnách. Reálnost příznivé perspektivy *do budoucna dokazuje skutečnost, že dosud kryje Itálie plnou polovinu (z hlediska hodnoty) vnitřní poptávky po potravinách z dovozu. sh 3. 7. 69 Stále vysoké obchodní aktivum NSR Jak vyplývá z nejnovějších statistických údajů o vývoji západoněmeckého zahraničního obchodu v letošním roce, zůstává nerovnováha obchodní bilance NSR nadále problémem. Za prvních pět měsíců 1969 dovezla Německá spolková republika zboží za 39,3 mld DM, což je o 21,3 % více než před rokem, ale do zahraničí prodala vlastních výrobků za 44,8 mld DM (o 14,5 % více než loni). Aktivní saldo bilance za leden až květen letošního roku činilo 5,51 mld DM ve srovnání se 6,75 mld DM před rokem. Naproti tomuto snížení exportního přebytku za období pěti měsíců vysvítá ze srovnání posledních měsíčních výsledků zahraničního obchodu NSR zvýšení aktivního salda obchodní bilance. V květnu činil západoněmecký vývoz 9,53 mld DM (o 18,2% více než loni), dovoz 8,1 mld DM (téměř o 20% více). Výsledné aktivum 1,43 mld DM bylo větší než v květnu loňského roku (1,30 mld DM) a převyšovalo také aktivní saldo dosažené v dubnu 1969 (1,31 mld DM). Průměrné importní ceny v době od ledna do května tohoto roku byly jen o necelé jedno procento vyšší než loni, zatímco průměrné exportní ceny nevykázaly proti minulému ro- Ifu prakticky rozdíl. sh 3,7.69 svět^íodářství Ročník I # Číslo 41 (Světové hospodářství ročník X, číslo 80) • Cena Kčs 2,50 • 3. července 1969 Problémy americké ekonomiky Celkově poskytuje hospodářská situace v USA stále ještě obraz horečné aktivity, na jednotlivých úsecích je však možno již pozorovat jistý vliv restriktivní vládní politiky, která bude pokračovat i v dohledné budoucnosti. Podle posledních dostupných údajů trvala u většiny důležitých hospodářských ukazatelů v USA i v květnu vzestupná tendence. Průmyslová prodúkce byla v dubnu o 0,3 % větší než v předcházejícím měsíci, v květnu o 0,6 procenta. Tím dosáhla rekordní výše 172,8 bodu (1957—59 = 100) ve srovnání se 171,8 v dubnu a 164,2 v květnu 1968. Silně expanžívní byla všechna směrodatná výrobní odvětví, jen v automobilovém průmyslu se tempo růstu poněkud zpomalilo. Na tento vývoj měly vliv stávky v různých automobilkách. Je však otázkou, jak se bude situace dále vyvíjet, neboť nejnovější údaje o prodejích nových automobilů domácích značek na vnitřním trnu z druhé červnové dekády ukazují proti téže době před rokem pokles o 4,5% (z 273 602 na 261452 vozů). Přitom je tento průměr podstatně ovlivněn rekordním odbytem nového modelu malého vozu Maverick automobilky Ford Motor Co. Prodej modelů firmy Chrysler se v uvedené době snížil o 12,5 %. Nicméně průměrný vzestup přílivu objednávek činil v americkém průmyslu v květnu (proti dubnu) 2,4 %, zatímco v dubnu byl zaznamenán proti přecházejícímu měsíci pokles 0 1,1 %. Kapitálové investice vykázaly za druhé čtvrtletí letošního roku stejné zvýšení jako v prvních třech měsících, tj. 4,5 °/o. 1 když americké podniky poněkud redukovaly své plány, přece se počítá se zvýšením jejich investic v tomto roce proti loňsku o 12,6 °/o, zatímco v roce 1968 to bylo pouze 3,9 %. Vzestup zaměstnanosti v USA se za tři měsíce od února do května poněkud zpomalil. V měsíčním průměru činil 100 000 osob proti 325 000 osob v měsíčním průměru období září 1968 až leden 1969. Zároveň se po delší době projevilo zvýšení nezaměstnaností. Zatímco několik měsíců činila 3,3 % z celkového počtu pracovních sil, stoupla v březnu na 3,4 % a v dubnu na 3,5 %. V květnu se udržela na dubnové úrovni. Osobní příjmy stouply v USA v květnu o 3.8 mld dolarů proti 3,5 mld dolarů v dubnu a 4,7 mld dolarů průměrně měsíčně v prvním čtvrtletí 1969. Pokud jde o inflační vývoj cen, mají někteří pozorovatelé za to, že kulminační bod byl.již překonán. Hospodářský poradce předcházejících dvou presidentů USA J. F. Kennedyho a L. B. Johnsona prof. Walter Heller soudí, že do podzimu bude nejkritičtější doba překonána, ať pokud jde o inflací všeobecně, tak pokud jde o přehnaně vysoké úrokové sazby. Také president Nixon prohlásil na nedávné tiskové konferenci, že provedená protiinflační opatření se již začínají projevovat a do dvou až tří měsíců se tempo inflace zpomalí. Pokud by se tento odhad ukázal jako mylný, je podle slov presidenta Nixona americká vláda rozhodnuta uvažovat o dalších zákrocích, neboť nehodlá připustit, aby ceny a úrokové sazby trvale stoupaly. Pohyb spotřebitelských cen (životních nákladů) a velkoobchodních cen se sleduje na bázi průměru let 1957—59. Index spotřebitelských cen dosáhl v květnu rekordní úrovně 126,8 bodu (proti 120,3 před rokem), zatímco v dubnu činil 126,4 (proti 119,9 před rokem a 125,6 v březnu 1969). U této křivky se zdůrazňuje zejména to, že měsíční zvýšení cen v přepočtu na rok činilo v dubnu 7,2 %, kdežto v květnu pouze 3,6 %. Podobný jev byl konstatován u velkoobchodních cen, které v květnu dosáhly úrovně 112,8 (proti 108,5 před rokem) a v červnu 113,2 (proti 108,7 před rokem). Květnové zvýšení činilo 0,8 %, tj. v přepočtu na rok 9,6 %, červnové 0,4 %, tj. v přepočtu na rok 4,8 %. V průměru činí letošní tempo inflace v USA asi 6 % a prof. Paul A. Samuelson by podle výkladu ke své nejnovější prognóze hospodářského vývoje považoval za úspěch, kdyby se je podařilo zpomalit na 4 %. sh 3. 7. 69 Obchodní styky Polsko-Brazílie V Rio de Janeiru skončila obchodní jednání mezi Polskou lidovou republikou a Brazílií. Polská delegace jednala s představiteli hospodářských resortů, ústřední banky, Brazilského ústavu pro kávu a dalších hospodářských institucí za účasti brazilského ministerstva zahraničních věcí. Na základě rozhovorů byla obchodní a platební dohoda mezi Polskem a Brazílií prodloužena do 15. října 1972 a současně byly rozšířeny vzájemné finanční úlevy předvídané touto dohodou. Obě země si poskytly navzájem doložku nejvyšších výhod. Za účelem zvýšení výměny zboží a rozšíření sortimentu si obchodní organizace obou zemí vyměnily informativní zbožové seznamy vymezující možnosti této výměny. Brazílie patří k nejvýznamnějším obchodním partnerům Polska ze zámořských zemí. K hlavním položkám polského vývozu na tento trh patří námořní lodě, železniční kolejnice, hliník, obráběcí stroje, jakož i další stroje a průmyslová zařízení, zemědělské stroje, vědecké přístroje, valivá ložiska, nářadí, chemikálie a farmaceutické výrobky, fotografické materiály, sklo a křištál. Předmětem polského dovozu z Brazílie je mj. železná ruda, kakaové boby, káva, bavlna, sisalové vlákno, kůže, jadrná krmivá, surové oleje a další zboží. sh 3. 7. 69 Hospodářská jednání SSSR-Irák Náměstek předsedy rady ministrů SSSR V. Novikov přijal členy hospodářské delegace Iráku v čele s místopředsedou S. Mahdl Ammaseiň. Vedoucí Irácké delegace navrhl sovětské straně účast při výstavbě řady objektů, které mají klíčový význam pro iráckou ekonomiku. V Novikov vyjádřil souhlas se spoluprací v oblasti těžby ropy a zdůraznil, že v najbližší době mohou obě země přikročit ke konkrétním jednáním v tomto směru. Projednával se rovněž irácký návrh na vytvoření sovětsko-irácké komise pro hospodářskou spolupráci. Byly zřízeny pracovní skupiny, které se budou zabývat potenciálními směry hospodářských styků mezi oběma zeměmi. sh 3. 7. 69 K otázkám vývoje cen v procesu konsolidace Ing, Jaromír MATĚJKA, Český cenový úřad Cenová politika je v současné době terčem ostrá a Všeobecné kritiky a nechybějí ani názo ry, že právě ceny jsou hlavní příčinou i rozhodujícím článkem řešeni existujících potíží na šeho hospodářství. Aniž bych chtěl snižovat podíl nesprávné cenové politiky na těchto nedostatcích, pokusím se naznačit některé skutečnosti, které svědčí o tom, že cenové politice rozhodně nelze toto postavení v ekonomice tak jednoznačně přisuzovat. Vycházím z toho, že ceny, resp. cenová po* . litika mají do určité míry svojí relativně samostatnou funkci, ale současně jsou výsledkem vnitřního vývoje i vnějších vztahů celé ekonomiky a tedy také výsledkem komplexu hospodářské politiky státu. Nelze sl proto představit, že vývoj našich cen zvláště v konsolidačním procesu bude optimální, nebudou-li současně vytvořeny odpovídající předpoklady v ostatních oblastech ekonomiky. O některých z těchto předpokladů se chci zmínit. Rozhodujícím předpokladem relativní stabilizace cen je bezesporu určitý nezbytný stupeň rovnováhy v hospodářství. Pro naši dnešní ekonomiku je však charakteristická výrazná nerovnováha prakticky na všech hlavních trzích zboží (výrobních prostředků, spotřebních předmětů a zahraničním obchodě) a trhu pracovních sil, která má svůj souhrnný výraz v nerovnováze peněžní, jejíž řád se odhaduje až na několik dešitek mld Kčs. Příčiny této nerovnováhy nelze řešit cenami, nebo jenom cenami, neboť to by vyžadovalo enormní růst cen, který však odstraňuje převážně jen určité důsledky nerovnováhy, nehledě k tomu, že sama inflace, kterou prudký růst cen (resp. spirála ceny — mzdy) zpravidla vyvolá, je s požadavkem stabilizace ekonomiky v rozporu. Vedle nezbytného rychlejšího cenového růstu, kterému se zřejmě nelze zejména dočasně vyhnout, je proto třeba důsledně řešit především vlastní příčiny nerovnováhy v jejich hlavních ohniscích. Na první a rozhodující místo je v této souvislosti nutno postavit nekompromisní řešení věcných problémů ekonomiky spočívajících v rozevírání trhu (rozšiřování nabídky) zboží a služeb, které je možné jen na základě růstu produktivity práce, objemu výroby, vývozu a dovozu a celkové efektivnosti hospodářství. Tento úkol nelze nijak obcházet, nechceme-)i dospět ke skutečnému snížení životní úrovně; jeho naléhavost a náročnost je v našich podmínkách zcela mimořádná, neboť např. v současné době na trhu spotřebního zboží by to vyžadovalo mít k dispozici další fondy zboží ve výši cca 15—20 mld Kčs. Jde zejména o auta, stavební hmoty, instalační materiál, služby, zahraniční rekreaci, ale í řadu spotřebních předmětů apod. Řešení těchto věcných otázek zatím u nás není komplexní a prakticky se omezuje jen na tzv. priority. Druhým významným předpokladem požadované stability cen je reálná důchodová, tj. zejména finanční (daňová, rozpočtová apod.), mzdová, úvěrová a měnová politika státu, která musí účinně přispívat k regulaci peněžních zdrojů a jejich výše í rozdělení u podniků, obyvatelstva a ve státním rozpočtu tak, aby těmto peněžním zásobám v podstatě odpovídalo jejich hmotné krytí (zboží) v globále i struktuře. Z tohoto hlediska jsou v současné době aktuální zejména tyto otázky: 0 Účinná regulace mezd a příjmů obyvatelstva, která musí respektovat vývoj produktivity práce, resp. národního důchodu a dnes navíc i požadavek odstraňovat existující nerovnováhu. Při současně docilovaném a uvažovaném růstu národního důchodu (za předpokladu nezměněných relací v jeho užití) kolem 5—6 % ročně by růst celkových příjmů obyvatelstva měl být nižší (např. 3—4%), aby bylo možno existující nerovnováhu zastavit a postupně odstraňovat. Vývoj nominálních příjmů vykazuje však v posledních létech přírůstky kolem 8—10 %, a je proto nezbytné právě z tohoto důvodu přistupovat k výraznému zvyšování úrovně maloobchodních cen, neboť je nemyslitelný takový další růst reálných příjmů, který převyšuje tvorbu národního důchodu. Bohužel však ani otázka dalšího řešení (reguláce) únosného vývoje mezd v nejbližších létech není dořešena a v návrzích konsolidačního programu do roku 1972 je zatím v rozporu s požadavky na stabilizaci cen uvažovaného s růstem příjmů ve výši kolem cca 6—8 °/o ročně při průměrném přírůstku národního důchodu o cca 5 %. • Zásadní změna ve výši 1 struktuře důchodové pozice podniků, kterou je nutno přivodit především ráznými opatřeními v daňové soustavě a úvěrové politice. Tato opatření, mají-li být účinná, musí výrazně omezit zejména poptávku pedniků po investicích, jakož i jejich možnosti zvyšovat mzdy. Realizovaná a připravovaná politika v této oblasti však zatím nezaručuje, - že tato restrikce bude dostatečně účinná. To rovněž představuje pro cenovou politiku značná rizika. 0 Politika výdajů a rezerv státního rozpočtu, která by pro reálnost cenového vývoje měla vytvořit podmínky především v přebytcích státního rozpočtu, které nebudou vyvolávat novou inflační poptávku a budou tedy skutečnými rezervami, jejichž použití zejména v procesu konsolidace by mělo být zcela výjimečné (zlepšení bonity krytí dlouhodobých investičních úvěrů, přeměna na devizové rezervy ap.j. Předpokládá se, že tyto přebytky se získají především účinným systémem zdanění a také vlastními rezervami výdajů státního rozpočtu. Nezbytnou součástí rezerv musí být 1 devizové rezervy ve směnitelných měnách, které by měly dosáhnout do konce roku 1975 minimálně třetiny až poloviny ročního dovozu z KS. Tento nástroj je pro cenovou politiku zvláště významný, neboť bez zahraniční konkurence dovozem, resp. potenciálních možností dovozu, nelze vytvořit přirozené klima (konkurenci) pro vývoj našich cen a jejich stabilizaci. Ani tento protiinflační faktor — devizové rezervy — však není v naší ekonomice zabezpečen, a v mnoha případech se uvažuje, že naše současná nepříznivá devizová pozice se v nejbližších létech nejen nezlepší, ale bude i dále prohlubovat. I z těchto několika poznámek o postaveni a úloze cen v hospodářství je myslím patrno, že si nelze klást kategorické požadavky na regulaci a stabilizaci cenové úrovně a současně nechat bez povšimnutí základní stavební prvky této stabilizace, tj. zejména celkovou peněžní rovnováhu a účinnou komplexní hospodářskou politiku, na jejíchž řešeních závisí i postup a úspěch našeho konsolidačního programu.