Svět Motorů, červenec-prosinec 1969 (XXIII/27-52)
1969-10-10 / No. 41
2 CO »KDY «KDE HAK Domáci sportovní podniky: 12.10. Terénni závod v Horní Bfíze — kvalifikace pro MR 1970 třídy 250 cm3 • 12. 10. Terénní závod v Kamenici n. Lipou — kval. pro MR 1970 třídy 500 cm’ 0 19. 10. Terénní závod v Poličce - kval. pro MR 1970 třídy 250 cm3 0 19. 10. Terénní závod v Liptovském Mikuláši — kval. pro MR 1970 třídy 500 cm3 0 18. až 19. 10. Automob. soutěž v Klatovech — mistr, republiky s mezinárodni účasti — 0 19. 10. Terénní závod ve Strakonicích - celostátní podnik s účastí jezdců první výkonnostní třídy a reprezentantů • Dne 19. října uspořádá Trabant klub Praha IV. ročník „Rallye o zlatou pneumatiku", která bude skutečně I. cenou, samozřejmě použitelnou na vůz. Účastníci se sejdou před restaurací Cholin u mostu přes Slapské jezero na silnici spojující Sedlčany a Nový Knín (parkoviště na druhé straně silnice než je restaurace). Soutěžící se musí přihlásit mezi 8.00-8.50 hod. Od 8.50 do 9.00 hod. ti musí počítat s trestnými boay. Uzávěrka přihlášek je v 9.00 hod., start závodu je stanoven na 9.30 hod. Startovat mohou všichni pouze s vozy Trabant. Přihlášky a informace na adrese Praha 2, Francouzská 28, písemně nebo osobně, každé úterý a čtvrtek od 15.30 hod. do 18.30 hod., tel. č. 25 69 59 Na silnicích CSSR bylo za 8 měsíců r. 1969 způsobeno již 46163 dopravních nehod, tj. o 7385 nehod (-f- 19,04 %) více jak za 8 měsíců r. 1968. Při těchto nehodách bylo usmrceno 1581 osob, tj. o 126 usmrcených (+ 8,65 %) více, těžce zraněno bylo 8312 osob, tj. o 586 osob (+ 7,58 %) více a lehce zraněno 24 112 osob, tj. o 1590 osob (+ 7,05 %) více. Hmotná škoda dosáhla výše 237 047 903 Kčs, t j. o 76 943 687 Kčs (-h 48,05 %) více. Z celkového počtu 46 163 nehod bylo na silnicích Č S R způsobeno 36 973 nehod, tp znamená, že při celostátním porovnání je to 80,10 % všech nehod, tj. o 5168 nehod (+ 16,77 %) více, při těchto nehodách bylo již usmrceno 1112 osob, což činí 70,34 % všech nehod, tj. o 103 usmrcených více (+ 10,20 %), těžce zraněno bylo 6188 osob (74,45%), tj. o 271 osob (+ 4,58 %) více a lehce zraněno 20103 osob, (83,38 proč.), tj. o 1255 osob (+ 6,65 %) více, Hmotná škoda činí 186 mil. 434 593 Kčs (78,65%), tj. o 57 202 413 Kčs (+44,26%) více. Na silnicích SSR bylo z celkového počtu nehod způsobeno 9190 nehod (19,90 %), tj. o 2217 nehod (+ 31.79 %) více, při těchto nehodách bylo usmrceno 469 osob (29,66 %), tj. o 23 osob (+ 5,15 %) více, těžce zraněno bylo 2124 osob (25,55 %), tj. o 315 osob (+ 17,41 proč.) více a lehce zraněno bylo 4009 osob (16,62 %), tj. o 335 osob (+ 9,11 %) více. Hmotná škoda dosáhla výše 50 613 310 Kčs (21,35%), tj. o 19 741274 Kčs (+ 63,94 %) více. CO VY NA TO V autoopravnách již málem čekají voiy na opravu ve vrstvách jako olejovky, klempírny by mohly pracovat na tři směny, z lakovny odcházíte rozzářený štěstím, když se vám podaří usmlouvat dodací lhůtu na tři měsíce, před Mototechnami se prodlužují fronty a vyprazdňují regály. Ale bouračky rostou jako houby po dešti a každý měsíc hmotné škody dosahují mnohamilionových částek. A to v nich ještě nejsou obsaženy ty drobné škrábance, pomačkané blatníky a utrhané nárazníky, protože tyhle menši souboje se do statistik VB vůbec nedostanou. A to nemluvíme o normálním stárnutí vozidel, o potřebě plynulé výměny starších a dosluhujících dílů a agregátů. Není to právě radostná perspektiva a přesto ti, kteří čekají na nový vůz, si tyto starosti vůbec nepřipouštějí. Šikovní jednotlivci se proto pouštějí odvážně do oprav, k nimž by jinak vůbec nenalezli odvahu a mnozí dosáhli v tomto oboru téměř profesionální šikovnosti. Však to sami znáte: máte-li známého, který si troufne sám nakytovat a přestříkdt menší odřeninu, jistě mu chtě nechtě uděláte v úzkém okruhu svých známých nežádoucí reklamu a chudák, nechce li si znepřátelit okolí, věnuje soboty a neděle na pomoc svým bližním. Je to krásné, je to chvályhodné, ale když je toho pořád ještě moc málo. A tak si někdy v duchu představuji, jak se takoví obětavci sdružují v zájmové skupiny a jak po domácku ve sklepě nebo v kolně na dvoře vyrábějí z odpadového plechu blatníky na Octavie, které se málem platí zlatém, jak se snaží z odpadových surovin vyrobit akumulátor, jak zahajují velkovýrobu různých součástek. Je to možná k smíchu, ovšem vážnější už je, že mnohé souK částky si ve sklepě nevyrobíte. tomu potřebujete nejméně soustruh, vrtačku, jakostní materiál. Ale to mají k dispozici v závodě, kde pracujete. A tak se stáváme účastníky úděsného kolotoče, že díly, které nestačí vyrobit příslušný podnik, si vyrábějí „šikulové" pro sebe i široké okolí v jiném závodě a tím ovšem neplní plánované úkoly, třeba právě potřebné pro ten nešťastný automobilový závod. Ad. Kuba Korán, súra XLVU, (Mohammcda), verš 5. Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného! „A když potkáte nevěřící, dejte se do stínání hlav jejich, dokud nepobijete jich mnoho: a zbylým upevněte pouta.“ Naštěstí se Tunisané, byt sebevíc věřící, tímto přikázáním již neřídí, a tak jsme ujížděli celkem bezstarostně. Přímořské silnice v Tunisu jsou velice příjemné. Z jedné strany je ochlazuje moře, z druhé palmy a bílé krychle domků a domů, je na nich čilý provoz a povšechně veselo. Jakmile však zabočíte do vnitrozemí, začne se situace poznenáhlu měnit. Když jsme dojeli do Kairuánu, byli jsme přesvědčeni, že více k horšímu se už změnit nemůže. Protože v Kairuánu bylo sálavé, tíživé, bílé vedro, které po hodinové procházce odebralo každému z nás všechen smysl pro krásu. A přesto je to krásné město, kde ty hlavy až do roku 1881 skutečně stínali. „Svaté město“ má dodnes něco ze své vznešené minulosti. V jeho uličkách se beznadějně ztratíte, neboť vám Všechny připadají stejné a teprve když vystoupíte po schodech minaretu Velké mešity, postavené Sidi Okbou již v J. století, spatříte ho celé. Chvěje se v horkém vzduchu, tak bílé, že vás bodá do očí i přes sluneční brýle. Ospalé město s ženami zahalenými v bílé nebo černé látce volně splývající od hlavy až téměř k zemi a s muži jako ilustracemi z koránu. Ale vedro, nebo abych se vyjádřil přesněji, to co jsme za vedro považovali, nás brzy zmohlo, a tak jsme nasedli a jeli dál, do vnitrozemí. Jeli jsme do pouště. Silnice v poušti je strašlivě pustá a beznadějná, jako by nevedla odnikud a nikam, je bezbarvá, pálí do očí a vzduch je horký, nedá se dýchat, ve voze je dusno a jste na ní sami. Vedla nás na jih, za větším a větším vedrem a poušť kolem byla skalnatá, rozpukaná, vyprahlá, po pravici rozevřená až k obzoru a po levici lemovaná horami, stejně rozpukanými a beznadějnými jako byla sama. S postupujícím časem jsme otupěli, přestali na sebe mluvit, dýchali jsme ten horký vzduch, zanášel nás prachem a vysoušel kůži a unavoval plíce. Bylo marné otvírat okna a dělat průvan, i průvan byl horký, hodinu za hodinou polykaly rozpálené automobily poušť. Scenérie se neměnila, sem tam několik velbloudů, hle, i na této poušti je život, pohybovali se zvolna, důstojně, od jednoho chudičkého trsu zeleně ke druhému, rozvážně, trsy měly v průměru 10, 15, 20 centimetrů, ale velbloudi si nenaříkali a potom náhle, uprostřed té pouště stál člověk. Z bílého pláště byla vidět jenom jedna ruka a obličej, stál daleko v poušti, sám, nemohu říci, jestli nás sledoval očima, hlavu neotočil, co tady dělá? Konečně se začala poušť měnit a dojeli jsme do Douzu. Douz je několik bílých baráků, několik palem a jeden bambusový hotel a jídelna pod širým nebem, ale Douz má vodu. Voda, to je život, voda, to je všechno. Majitel každého z nás srdečně políbil a vpustil na dvůr a na dvoře, nemohli jsme tomu uvěřit, na dvoře byl bazén s vodou téměř chladnou, ne — nesmím se rouhat ani při vzpomínce, s vodou nádherně chladnou, se studenou vodou, do které jsme se s rozkoší potopili. Všechny bědy byl zapomenuty, nikdy nám nebylo horko, nikdy jsme se nedusili rozpáleným vzduchem. Vylezli jsme téměř za tmy a navečeřeli se a potom jsme se odebrali do svých pokojů. Na obrázku je bambusový hotel velice dobře vidět. Pokoje neměly okna a dveře byly jenom otvor, zakrytý dekou. Tady snad bude na místě poznamenat, že po celou cestu Tuniskem se nám neztratila ani nejmenší maličkost, ačkoliv jsme, jako právě tady, často nechávali (či musili nechat) svoje věci zcela volně přístupné a zcela bez dozoru a vždycky jsme je zase našli. Peníze, fotoaparáty, šatstvo, tašky, prostě všechno. Spát v takovém bambusovém hotelu, to je jistě zážitek. Do vybavení každého „pokoje“ patřila dvě lůžka, zmíněná deka, prkénko a svíčka. Dorozumívali jsme se přes jeho stěny stejně dobře jako v našem paneláku. Ohromně praktická věc byla, že jsme svoje věci mohli prostě rozházet po stěnách a vždycky se někde za ten bambus zachytily. Na severu nás sice upozorňo- POD. . PLASTEM PROROKOVÝM Hlídané parkoviště SVĚT MOTORŮ 41/69