Technický Týdenik, leden-červen 1970 (XVIII/1-26)
1970-06-30 / No. 26
technický týdeník s \n\ V PRAZE 30. ČERVNA 1970 fl ROČNÍK XVIII fl CENA 1 Kčs Člověk o automobil KUPÉ GT 1100 Ostavu pro výzkum motorových vozidel je jednou ze čtyř československých novinek na mezinárodní výstavě Člověk a automobil — IEMA ’70. Tři z nich jsou ve stánku motoristického časopisu Automobil: náš první městský elektromobil z Výzkumného ústavu elektrických strojů točivých v Brně, nový závodní vůz formule Škoda (předváděný s karosérií i názorně bez povrchových dílů, kde si každý může prohlédnout podrobně jeho konstrukci), a konečně první československý sportovní automobil do terénu — Škoda Buggy. A ten čtvrtý, nejvýznamnější, je v expozici Ostavu pro výzkum motorových vozidel Praha. Je to dvoumístné kupé s upraveným motorem Škoda 1100. Jeho uspořádání je zřejmé z obrázku, který přetiskujeme ze 6. čísla letošního ročníku časopisu Automobil. Tam naleznete o něm další informace, četné fotografie a podrobný popis z pera jeho hlavního tvůrce, ing. Milana Vacka. SOJ&JZ 9: SOUBOJ ČLOVĚKA ČLEN AS^RONAWHCKÉ S AUTOMATEM KOMISE ČSAV Když 1. června startoval na oběžnou dráhu sovětský Sojuz 9, bylo zřejmé, že dochází k dalšímu ryze pracovnímu letu kosmické lodi nového typu. Z dřívějších letů této lodi víme, že jde o víceúčelový kosmický dopravní prostředek, který umožňuje až měsíc trvající let dvoučlenné až tříčlenné posádky po oběžné dráze okolo Země a jenž je schopen manévrů směřujících k vyhledání jiného podobného tělesa, přiblížení se k němu a dokonce ke vzájemnému spojení. Tyto vlastnosti předurčují lodi typu Sojuz, aby se staly technickým „zárodkem“, z něhož budou jednou vyrůstat velké orbitální stanice, a aby byl 1 potom dopravním prostředkem, s jehož pomocí budou na orbitální stanici cestovat další pracovníci, zatímco jiní se v něm budou vracet do svých pozemských domovů. Skutečný průběh letu Sojuzu 9 plně potvrdil, že šlo především a pracovní inženýrský let. Během jeho téměř osmnáctidenního letu došlo totiž k celé řadě akcí, které je nutno jednoznačně vyhodnotit jako zkoušku toho neb onoho technického zařízení nebo jako prověrku té či oné pracovní metody. Nejlépe je to patrno na ovládání lodi. Třikrát se měnila oběžná dráha a několikrát byla loď v prostoru orientována nejen na některé jasné hvězdy, ale i na výrazné body zemského povrchu. Přitom se používalo někdy ručního, jindy automaticky pracujícího řízení. Nejméně v jednom případě byla výsledná poloha lodi udržována využitím gyroskopického efektu, tj. uvedením kosmické lodi do rotace kolem vhodné osy. Pokud jde o pracovní metody, stačí uvést, že posádka Sojuzu 9 prováděla navigační výpočty i v případech, kdy palubní automaty ve spolupráci s pozemním řídicím střediskem počítaly tytéž výsledky jiným způsobem. Ze zpráv, které tehdy došly, vyplývá, že kosmonauti obstáli velmi dobře. Tím se dostáváme k zajímavé otázce, pěstované dlouhou dobu právě v kruzích okolo sovětské kosmonautiky: Co je v kosmu lepší — člověk nebo automat? je zřejmé, že na takto položenou otázku není snadná odpověď. Na jedné straně je člověk příliš „drahý“ a jeho život příliš cenný, než aby byl lehkomyslně a někdy i zbytečně vydáván v možné nebezpečí. Na druhé straně je často příliš pomalý, takže stroj dokáže provést totéž přesněji. Proto se donedávna v sovětské kosmonautice zdůrazňovala důležitá úloha automatů. Kosmická plavidla se navrhovala tak, že úspěch letu byl zaručen i tehdy, kdyby posádka nebyla schopna sama loď řídit. Mělo to jednu výhodu — vznikaly automaty schopné provádět na oběžné dráze věci téměř neuvěřitelné. Například ještě před druhým letem Sojuzu s lidskou posádkou došlo k automatickému přiblížení a spojení Kosmosu 186 s Kosmosem 188 a pak ještě jednou Kosmosu 212 s kosmosem 213. V obou případech se pod hlavičkou Kosmos skrývala loď typu Sojuz, ovšem bez lidské posádky. Dokonalost automatů na jedné straně a snadná zranitelnost člověka na straně druhé způsobily, že se donedávna v sovětské kosmonautice vyzvedávala úloha automatů. Přesto však neméně důležitou úlohu může, ba musí mít i člověk. Stále složitější kosmické lety si totiž vynucují řešení situací, při nichž záleží značně na rozhodování mezi dvěma čl více variantami. Hodnocení těchto variant musí ovšem dělat člověk, využívající svého mozku a intelektu. Čím totiž budou kosmické lety složitější, tím bude nastávat 1 více situací, jež se mohou značně Ušit od všeho, co se předvídalo. Nemusí jít nutně o situaci havarijní; i při pouhém pozorování Země pro zcela daný konkrétní úkol se nalezne dost příkladů na to, kdy výběr způsobu pozorování musí uskutečnit člověk a nikoli automat. Snad za jeden z nejvýznamnějších rysů právě skončeného letu Sojuzu 9 pokládám daleko větší volnost v ovládání lodi, kterou měla jeho posádka. Mohla totiž častokrát provádět i takovou činnost, která se dříve na sovětských lodích vyhrazovala pouze automatům. Tak např. při natáčení lodi do určité polohy vzhledem ke konkrétní jasné hvězdě se postupovalo někdy ručně, jindy automaticky, někdy dokonce oběma způsoby. Lidé na palubě Sojuzu 9 skládali maturitu jménem veškerého lidstva a automaty se s nimi nemilosrdně potýkaly. Jestliže to nakonec nedopadlo pro člověka špatně, je to. potvrzením toho, že poměr člověk automat začíná mít v SSSR zcela jiný obsah. Když to domyslíme až do konce, dojdeme jistě k závěru, že tomu ani jinak nemůže být. Kosmické lety budou stále složitější a člověk je snad v mnohém pomalejší, než jsou automaty, zato je však nesrovnatelně předčí všude, kde se klade důraz na rozhodování mezi různými eventualitami různé váhy. Jde o to, nalézt onu pomyslnou hranici, kam až je lépe používat automatu, a tedy ušetřit člověka, a odkud musí zasáhnout Člověk, protože automat hy mohl selhat. Právě o to šlo v programu letu Sojuzu 9 a v tom je vedle jeho délky nutno vidět podstatný přínos k tomu, na čem určitě bude záviset vývoj dalších kosmických letů s lidskou posádkou. Proto při letu Sojuzu 9 nebyly zbytečné ani mnohokrát opakované a různými způsoby prováděné výpočty přesné polohy lodi v prostoru na základě navigačních měření, ba ani ona partie šachu, snad první mezi „nebem" a Zemí. V té partií člověk prostě prokazoval svou schopnost logicky uvažovat i v době, kdy leckteré biologické pochody probíhající v lidském těle byly vlivem dlouhého pobytu v beztížném stavu změněny. Navíc se přitom kladly mimořádné nároky- na rádiové spojení se Zemí a kosmonauti se museli rozhodovat o tom jak toto spojení organizovat. Pokud jde o toto spojení vůbec, zaznamenal Sojuz 9 hned několik zajímavostí. Jeho posádka nekorespondovala se Zemí pouze tehdy, existovala-li mezi lodí a řídícím střediskem přímá viditelnost, ale někdy i „oklikou“ přes spojovou družici Molnija, vědeckotechnickou loď v Atlantickém oceáně či využitím zakřiveného šíření krátkých rádiových vln v zemské ionosféře. Nesmíme rovněž zapomenout na lékařský význam skončeného letu. Tak dlouho jako Nikolajev a Sevasfjanov ještě nikdo na oběžné dráze nelátal a stav beztíže, kterému jsou všichni NA 3. STRANE Vysoká škola zemědělská a pedagogická fakulta České Budějovice (ing. arch. J. Benda J. Další dva obrázky k pražské výstavbě na 3. straně mtiapwr S ŘEDITELEM SNTL ING. JINDŘICHEM SUCHARDOU O JEDNÉ PUBLIKACI NEJNOVEJSi A O DESÍTKÁCH DALŠÍCH Koncem minulého roku vydalo SNTL — Nakladatelství technické literatury první svazek Oborových encyklopedií — Elektroniku. Svým obsahem, formou i rozsahem jde zřejmě o nový ediční počtn vašeho nakladatelství SNTL před několika lety vydalo pětisvazkový Technický naučný slovník, který je po Teysšlerovu-Kotyškovu slovníku největším českým technickým naučným slovníkem. Současně připravilo k vydání a vydalo dvousvazkovou Malou technickou encyklopedii. Tím zabezpečilo technickou encyklopedickou literaturu pro širší okruh techniků i netechniků. Chybělo však dílo speciálnějšího charakteru pro odborníky jednotlivých odvětví. Po Elektronice jsou na řadě jistě už i svazky další. Které to jsou a kdy vyjde druhý? Dalšími rozpracovanými svazky jsou Sdělovací technika, Praktická fotografie, Užitá matematika a Film, filmování a filmová technika. LET VÝSTAVBY ŠKOL Druhý svazek, věnovaný sdělovací technice, by měl vyjít ještě letos. Mohl byste srovnat tuto novou ediční řadu s některou podobnou v zahraničí? Obdobný systém vydávání encyklopedií je rozpracován např. v celé šíři odborné a vědecké literatury v produkci, moskevského nakladatelství Sovětská ja encyklopedija a encyklopedického nakladatelství NDR v Lipsku. Jistou obdobu lze však najít též u francouzského nakladatelství Larousse. Slovníkové publikace, na nichž pracují desítky nejlepšich odborníků, jsou velmi nákladné. Donedávna nebylo problémem vydávat ani takové ztrátové knihy, jak je tomu však dnes, kdy nakladatelství mají pracovat se ziskem? I když socialistická nakladatelství musí pracovat hospodárně, není zisk prvním & jediným jejich cílem. Hlavním bylo a je plnit společenské poslání a dávat čtenářům nejpotřebnější literaturu, která jim má pomáhat zvyšovat odborné znalosti. Do této skupiny publikací patří bezpochyby i slovníký, ať jíž naučné nebo jazykové. Velký zájem čtenářů potvrzuje správnost tohoto názoru. Má-li ovšem nakladatelství vydávat speciálnější díla v nižších nákladech, musí udržovat hospodářskou rovnováhu tituly, které se mohou vydat ve větším počtu výtisků, popřípadě musí hledat 1 jiné zdroje příjmů, např. z odborné obchodní činnosti. Znamená to, že ani ostatní činnost Nakladatelství technické literatury není už dotuvána státem? SNTL již v roce 1969 pracovalo bez státní dotace. Obdobně je tomu i letos. Poněvadž však u některých druhů literatury nebo např. u časopisů jsou stanoveny nízké 1 velmi nízké ceny, musí nakladatelství od objednatele požadovat v těchto případech tzv. cenovou intervencí, to je krytí rozdílu mezi cenou a výrobními náklady. Úsilí vydávat jen „výdělečné“ tituly by mohlo být ovšem celospolečensky nebezpečné, nebot zužuje rozsah vydavatelských možností v neprospěch méně atraktivních, avšak ekonomicky i technicky důležitých oborů 4. STRANÍ