Tribuna, červenec-prosinec 1970 (II/26-52)
1970-07-15 / No. 28
(poznámky) Dokončení úvodníku zionistické experimenty. Nelze beztrestně »napravovat« nedostatky a chyby |a ty tu nesporně byly) centrálního řízení, které v socialistické ekonomice má chránit a prosazovat zájmy-společnosti tím, že bude zlikvidováno a nahrazeno »řízením«, které působí proti společností. Chyby nelze léčit zmatkem. Rok energického boje proti pravičákům v politice i v ekonomice — a tu se prokázalo, jak obě tyto oblasti jsou nerozlučně spjaty — přinesl první pozitivní výsledky. Ty jsou známy a každý poctivý občan je uzná. Nové vedení strany začalo dělat pořádek ve všech hlavních směrech, všude tam, kde pravice napáchala největší škody. Do národního hospodářství a tím i do života pracujících lidí se vracejí klid a jistoty, jakkoli Jsme si vědomi, že ještě působí nejen »podpultové spekulace«, ale také »podpultové řeči«. Ty však už nemohou na postupu konsolidace ničeho změnit. Vedení strany, stranické a státní orgány jsou rozhodnuty v obnově pořádku a disciplíny pokračovat. »Jestliže zaznamenáváme ve vývoji hospodářství pozitivní prvky, a tyto pozitivní prvky nabývají postupně převahy nad negativními, neznamená to, že dosahované výsledky chceme přeceňovat,« řekl na toto téma soudruh Husák. je to rozumná, střízlivá řeč, které rozumí každý poctivý občan. Nestačilo by ovšem jen rozumět a souhlasit, je zapotřebí přiložit i ruku k dílu, někdy si — pro dobrou věc — možná t trochu »prsty pálit«. Pořádek totiž nestačí vyhlašovat nebo čekat, že »centrum« všechno vyřeší vydáním zákonů, nařízení, vyhlášek, směrnic, pokynů atd. Máme přece takovou zkušenost, že nejchytřejší spekulanti se brzy naučí všechny tyto »normy« obcházet. »Normy« jsou jistě nutné, ale nestačí plnit jen jejich »literu«, ale je nutno jednat v duchu vyhlášených společensky prospěšných zásad. Rozmohla se například takováto praxe: Podniky si zvykly »zajišťovat« různé technické a všeobecné služby, nebo i stavební údržbu a investiční akce, pomocí všelijakých přidružených výrob, hospodářských zařízení atp. Někde i »nadvýrobu« nebo výrobu součástek pro plnění plánu. Dělají to na ú^et »materiálových nákladů«, nebo — jak se říkávalo — »na režii«, šetří pracovní síly, výdaje na mzdy a přesčasovou práci atp. Má to pro podniky své výhody. Ale tytéž podniky mají nedostatek pracovníků i proto, že lidé — i kvalifikovaní — odcházejí do zařízení, která tyto »služby« — např. čištění oken, vykládání vagónů, natírání oken atp. — poskytují. A namnoze v těchže podnicích je »špatná pracovní morálka«, která kryje další »rezervy« pracovních sil Zdánlivě je to neřešitelný koloběh příčin a následků. Má to však společného jmenovatele: nepořádek, který — bud jak bud — je pohodlnější než disciplína. Zavádět pořádek je vždycky nepohodlné, pokud jsou ještě nějaké »skulinky«, jak tento »nepohodlný« úkol obejít. Ale hospodářská konsolidace vyžaduje, aby se jí stejně rozhodně jako »centrum« chopily i nižší až nejnižší stupně řízení. I tak zůstane ještě pro centrální orgány dost práce a starostí. Bude co dělat v oblasti investic, kde dosavadní zásahy byly ještě málo účinné, hodně bude potřeba udělat pro stavebnictví (i v něm samém), v energetice (u výroby i u spotřebitelů), v kontrole a řízení kvality, v postupné přestavbě skladby výroby, v obnově a upevňování kooperačních vztahů a mezinárodní spolupráce atd. Pravičáci budovali své pozice na tom, že prosazovali zájmy skupin i jednotlivců proti zájmům společnosti. Bylo by naivní si zastírat, že pro tuto taktiku našli mnohdy velmi, ochotné pomocníky i v tzv »podnikové sféře«. My, komunisté, dáváme zájem společností na prvé místo. Řídíme se zásadou, že »co je dobré pr.o společnost, je dobré i pro jednotlivce«. Máme tedy nejen stranickou, ale též společenskou odpovědnost za to, že škodlivá pravičácká praxe bude »nahoře« i »dole« změněna ve prospěch všech lidí, kteří jsou živi z výsledků své práce. My jsme také po lednovém plénu OV 1968 očekávali, že se změní i stará — rovněž škodlivá — praxe, kdy se v »centru« rozhodovalo o všem, kdy byla potlačována iniciativa a tvořivá účast všech stupňů řízení, všech orgánů, institucí i jednotlivců na řízení a správě, na zlepšování podmínek a úrovně výroby. Dubčekovo vedení, zasažené pravicovým oportunismem, zmařilo svou šanci a zklamalo naše očekávání. Příležitosti se chopily pravicové živly, které »osvobodily«, zbavily pracujícího člověka, především pak dělnickou třídu, účasti na řízení a správě, snažily se udělat z nich jenom pasivní »konzumenty« (a to ještě na dluh) podle západních vzorů, zatímco řízení mělo být svěřeno jakési — dobře placené — samozvané »elitě«. My, komunisté, jsme se však mnohému — zejména v průběhu pohovorů k výměně stranických legitimací — naučili. Naučili jsme se poznávat v teorii i v praxi pravičáckou 1 oportunistickou demagogii. Mnohé jsme si zopakovali i z Lenina v průběhu kampaně ke stému výročí jeho narození. Jsme tedy lépe připraveni, abychom krok za krokem — bez přeceňování úspěchů — postupovali na cestě konsolidace a dalšího rozvoje národního hospodářství, spolu se všemi, kteří to s budoucností našich národů myslí upřímně a poctivě. K NAŠÍ KINEMATOGRAFII Takzvaná éra nového československého filmu, která se datuje od šedesátých let, byla prý přirozeným vývojem v československé kinematografii. Jakým způsobem se tato vlna projevila, je dnes již známé. Odpoutala se od vlastního socialistického umění a svou dvojjakou tváří za potlesku Západu začala kritizovat socialismus v samé Jeho podstatě. Subjektivní kritika socialismu (vyrobená za dělnické peníze) začala tak útočit proti výdobytkům socialismu u nás i na mezinárodním fóru. (Mimo jiné se např. začaly objevovat šikovně namontované útoky proti naší Bezpečnosti.) Éra filmu 1968 je již definitivně za námi a s ní i ostatní pastoři polednového vývoje, jako Liehm aj., jejichž pracovním oborem bylo vše půdě možné, co stálo na mělké polednového vývoje roku 1968. V současné době jsme svědky konsolidace na všech stupních naší společnosti. V kinematografii přináší mj. velké možnosti při využití užší spolupráce s ostatními socialistickými kinematografiemi, především s SSSR. Lidé, kteří se dívají na sovětskou kinematografii dosud přes prsty a sovětské filmy nenavštěvují, ochuzují se o mnohé umělecké zážitky. Nechci dělat sovětské kinematografii advokáta. Prosadila se svým uměním sama, Ríkám-li, abychom se od ní učili a spolupracovali s ní, pak mám na mysli přijetí všech jejích pozitivních prvků ukrytých v dílech velikánů filmu Ejzenštejna, Pudovkina, Dovženka a jiných. Zkušenosti ukazují, že není lhostejno, kdo sedí na místech vedoucích štábů a studií, kdo filmovou práci řídí. Filmové dílo vzniká kolektivním úsilím scenáristy, režiséra, herců, kameramana a mnoha dalších tvůrců. V současné době mají filmoví organizátoři těžkou práci. Měli by poctivě a nezištně usilovat o to, aby celý filmový kolos vyvedli na správnou cestu, aby filmy, které zplodí, byly spjaty s uměleckými potřebami naši dělnické třídy a všeho našeho lidu. OLDŘICH DOSOUDIL, Otrokovice KONEC S KŘIVENÍM REHABILITACÍ Od parlamentního pozorovatele Ještě než se Federální shromáždění odebralo na letní prázdniny, stačilo vykonat záslužný kus práce: sněmovny na svých samostatných schůzích schválily státní závěrečný účet federace za minulý rok a uskutečnily několik zákonodárných aktů, zejména novelizaci zákona o soudní rehabilitaci (zák. č. 82/1968 Sb.) a zákona 0 úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení. Vyslovily také souhlas s kolekcí mezinárodních dohod a úmluv, k nimž Československo přistoupilo. Z personálních opatření, kterými se zabývaly, je nejvýznamnější zbavení A. Dubčeka mandátu ve Sněmovně lidu. Důvody tohoto kroku není jistě zapotřebí nějak blíže osvětlovat. Lze je shrnout do věty, že se zpronevěřil významnému poslání a odpovědnosti poslance parlamentu a že proto ztratil oprávnění působit jako zástupce lidu v nejvyšším zastupitelském orgánu ČSSR. Tak to také charakterizuje zdůvodnění předsednictva OV Národní fronty ČSSR, na jehož základě byl podle příslušných zákonných ustanoveni A. Dubček z poslanecké funkce odvolán. Je k tomu snad možno ještě připojit, že komunistický poslanec přichází k mandátu na základě rozhodnutí stranických orgánů a že je povinován obhajovat a prosazovat stranickou linii jak v parlamentu samém, tak v okruhu svých voličů. Jestliže se v těchto směrech zpronevěří svému poslání a zklame důvěru, kterou mu strana poskytnutím mandátu věnovala, ztrácí zcela logicky politické í morální právo k výkonu mandátu,. .. Státní závěrečný účet federace za r. 1969 byl tentokrát vůbec první bilancí rozpočtového hospodaření za podmínek federace, tedy j.akýmsi prubířským kamenem našich možností, obrazem kladů 1 nedostatků ekonomické situace. Federální ministr financí R. Rohlíček řekl poslancům, že je rozpočet třeba chápat jako předpoklad dalšího procesu ozdravování ekonomiky, tedy i financí. Zároveň poznamenal, že dosažené výsledky lze sice hodnotit kladně, není je však možno považovat za nějaký zvláštní úspěch. Státní závěrečný účet federace vykázal přebytek ve výši 2885 miliard Kčs, přičemž dosáhly přebytků též obě národní republiky — česká 366 miliónů Kčs a slovenská 194 milióny Kčs. Celkově mají tedy všechny tři relativně samostatné rozpočty aktivní saldo ve výši 3445 miliónů Kčs. Na první pohled by se mohlo zdát, že si můžeme bůhvíco dovolit; tomu však tak není. Za prvé — stav hospodářství a finanční výsledky jsou dvě zcela odlišné věci, a za druhé — zbývá ještě uhradit, vyrovnat a splatit dluhy přes 6 miliard Kčs (rozpočtové schodky z let 1964—1965 a z r. 1967), které nám zanechala předlednová minulost. Pokud jde o schválenou novelizaci zákona o soudní rehabilitaci, je nemístné přikládat jí ráz jakékoli senzačnosti. Stručně řečeno, jde o to, aby se po všech kotrmelcích z let 1968—1969 vnesl do právního řádu pořádek i v tomto směru a aby soudní praxe z rehabilitačních řízení plně odpovídala původním záměrům zákonodárce i zájmům socialistické společnosti. Ty tehdy velmi přesně vyjadřovala preambule zákona: poskytnout odčinění všem, kdo byli svévolně a protiprávně poškozeni. Zároveň se tu pravilo, že nelze odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat či dokonce popírat socialistický právní řád, a že se rehabilitace nemohou týkat nepřátel socialistické výstavby, kteří trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou činností porušili platné zákony a byli podle nich právem potrestáni. Obecné ovzduší dvou minulých let a personální poměry v aparátu prokuratury i justice bohužel způsobily, že tato druhá, dvojjediná a nedílná část zákonodárcových záměrů byla komolena a v praxi zneužívána. Protože k tomu poskytla možnost i některá dílčí - ustanovení původního textu zákona, poznamenaného nejen horkou jehlou, ale i nátlakovými akcemi tisku, rozhlasu, televize, ba i nátlaky některých tehdejších poslanců, bylo třeba zákon zpřesnit a zbavit slabin. To se stalo změnou časové hranice, na niž se nyní budou soudní rehabilitace vztahovat — tj. od 1. 1. 1953 do 31. 12. 1956, dále zrušením zvláštních rehabilitačních senátů, vyjmutím uprchlíků z rehabilitačního řízení, ustanovením, že pouze hrubé porušení procesních předpisů, pokud mělo za následek věcně nesprávné původní rozhodnutí, se může uplatnit v přezkumném řízení a dalšími úpravami. Ty vedou také k tomu, že rehabilitační zákon v novelizované podobě se zbavuje vybočení z celé soustavy našeho právního pořádku a že do ní zapadá. Takový je koneckonců zájem konsolidace právních poměrů i právních poměrů vůbec. ve Stručně je možno říci, že teprnyní dostanou rehabilitace svůj pravý smysl a že zároveň končí křivení rehabilitací. Bezpečně trvá rozhodné stanovisko naší strany — důsledně dokončit rehabilitace a zajistit nápravu případů skutečných křivd. Je to přece zájem socialismu. A nad ten naše strana nemá a nemůže mít. KAREL VANĚK DOBRA ZPRÁVA KE DNI STAVBAŘŮ Červen přinesl významné zlepšení plnění plánu bytové výstavby v České socialistické republice. Z ročního úkolu 47 805 bytů bylo za prvních šest měsíců dokončeno 17110 bytů, tj. 35,8 procenta ročního plánu. Loni bylo v pololetí dokončeno 35 511 bytů, tj. 31,4 procenta. Pololetní plán dokončování bytů byl překročen na 101,2 procenta. Byl překročen 1 pololetní plán zahajování bytové výstavby na 103,5 %. Je to doklad, že i v tomto směru se situace postupně konsoliduje. Dobré výsledky z června vyrovnaly schodky, které vznikly v minulých měsících. Plán objemu stavebních prací na bytové výstavbě byl za pololetí překročen na 104 procenta a činil 46,7 procenta celoročního úkolu. T AFRICKA EXPEDICE LAMBARÉNÉ byla jedna z posledních v řadě našich cestovatelů v zahraničí. Na rozdíl od profesionální úrovně nákladné výpravy H + Z šlo v tomto případě o amatérský studentský podnik se značnou dávkou dobrodružnosti. Účastníci výpravy jen s mimořádnou dávkou štěstí projeli africkou trasu a příliš často vyvázli pouze o vlas z katastrofy, s čímž se ostatně v reportážích ani netají. Náročné akci nemohlo prospívat, jestliže v průběhu cesty se opakovaly případy propadlých vstupních víz a značnou část energie a intervencí čs. zastupitelských úřadů bylo nutno vynakládat na improvizovaná řešení nahodilých kritických situací. tribuna 28 í 2 Rovněž humanistický cíl a symbol výpravy — hlavní město afrického Gabunu Lambaréné —» zůstal nakonec jen pouhá fata morgana. Africkým kmenům heslo výpravy celkem mnoho neříkalo a svět arabský, představující progresivnější část Afriky, nebyl výpravě příznivě nakloněn. Není zcela jasné, kdo za tuto expedici a její přípravu doma zodpovídal, i když byli uváděni její příznivci a protektoři. Jsme poněkud v rozpacích nad svědectvím, které publikují iniciátoři tzv. expedice Lambaréné, Zůstává značně pop.sným, statickým a poněkud objektivistickým. Málo se dovíte o vývoji tohoto nejmladšího kontinentu, kdo zavinil jeho bídu a zaostalost, oč usilují v Africe imperialisté a neokolonialisté. Podle článku člena expedice v Magnetu se prý na Zanzibaru kříží zájmy sovětské s čínskými. Neměli by se autoři alespoň trochu seznámit s vývojem Afriky jako části třetího světa a jejími problémy, s kořistnými zájmy kolonizátorů a imperialistů i s morální a materiální pomocí a solidaritou, kterou Sovětský svaz nezištně prokazuje národům Afriky v jejich, boji za politickou a hospodářskou nezávislost? Takto zbyl spíše dobrodružný pokus o naplnění mladé cestovatelské touhy. Se zájmem čteme reportáže a posloucháme komentáře v televizi, třebaže jde o nahodilé zlomky — původní i odvozené, posbírané na pochodu. Autoři nemohou sice vždy psát a mluvit »sine ira et studio«, avšak měli by svoj' - přízeň nebo alespoň objektivu)*^, projevovat na pravém místě. Máme tu na mysli záchranu expedice po havárii auta na přejezdu hranic ze Sudánu do,Etiopie. Reportáže vyzvedávají mimořádnou ochotu Polytechnického institutu v Bahr-Daru, s jehož pomocí se podařilo kolos auta výpravy postavit znovu na nohy. Mladí autoři se však nezmínili o tom, co doznávali ještě v Etiopii, že totiž šlo především o bratrskou pomoc sovětských soudruhů, pod jejichž vedením pracuje Polytechnický institut v Bahr-Daru; byl zde vybudován jako dar sovětské vlády Etiopii a plní úspěšně důležité poslání — urychlit rozvoj této rozvojové africké země. Dnešní Afrika není, a tím méně pro socialistickou expedici, jen přírodní scenérie, fauna a flóra, nebo dobrodružné příhody. °. K. I PŘEČTĚTE SI v Tvorbě č. 28 Úvahy o politice a umění V. Mihálika najdete ve 28. čísle týdeníku Tvorba. Pravidelné příběhy o lidech, kteří přivedli ke krachu významnou uměleckou organizaci, doplňuje tentokrát životopis cestovatele J. Hanzelky. O husitské lekci naší historie píše E. Erban. Amerika bez programu a Britský premiér se nehodlá ženit jsou zajímavých článků názvy dalších nového čísla Tvorby. AFORISMY Někteří politici toho napovídali tolik, že nakonec bylo štěstí, že nestačili realizovat vše, co napovídali. Jak může někdo držet slovo jiným, když ho většinou nedovede držet ani sobě? Mezi pravdou a lží je malý, úzký chodníček, A přeci se na něm vydávala taková spousta novin a časopisů! Oportunista je člověk, který je tak dlouho »na koni«, dokud se mu strana nedostane na »kobylku«. Výsledek nedávného ekonomického reformismu byl, že v hospodářství byla stagnace a pohybovaly se tam jen ceny. SATIRIKUS TRIBUNA, týdeník byra 0V KSC pro řízeni stranické práce v českých zemích. Vychází každou středu Vydává Rudé právo, vydavatelství ÜV KSC. — Šéfredaktor Oldřich Švestka, zástupci šéfredaktora Karel Sršeň a Oldřich Jarušek. Adresa redakce: Praha 1. nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody. Praha l. Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena Jednoho výtisku Kčs 1.50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.