Tribuna, leden-červen 1971 (III/1-26)

1971-05-05 / No. 18

(aktuality) AT ŽIJE TAKOVÁ IZOLACE! Letos, jako již po desítky let, vyšli do ulic měst a vesnic nejen u nás, ale na celém světě pracující, aby oslavili svůj svátek, Svátek práce, svátek všeho pokrokového lidstva. Ve státech, kde socialismus je trvalým plánem rozvoje země, oslavili pracující tento svátek radostně, s uspokojením hrdostí nad dosaženými úspěchy a ve výstavbě země. I v naší zemi jsme měli letos důvod k oslavě. Po období krizí a probojování toho zdravého v naší společnosti, byl letošní První máj opět socialistickým svátkem, spontánní .manifestací pracujícího lidu. Mnoho lidí si letos přivstalo. Se svátečními pocity a s chutí sl »vyšlápnout« do ulic, projevit svůj vztah ke všemu, co za uplynulý rok bylo v naší zemi, v rozvoji všech oblastí života dosaženo. Letošní První máj byl proti loňskému důkazem podstatného pokroku v konsolidaci našeho politického a hospodářského života, důkazem toho, že mnoho lidí plně chápe a další si stále více uvědomují a poznávají, že slova, která od loňského máje naši představitelé a vedení strany vyslovili, se nerozcházejí s činy. Byl manifestací podpory, kterou pracující člověk v naší zemi dává straně, která v čele v naši společnosti vytrvale a cílevědomě usiluje o rozkvět této země a blaho jejího lidu. Byl výrazem hrdosti našich pracujících, dělníků, techniků, umělců i početných zástupců naší mládeže nad pokrokem dosaženým ve všech oblastech společenského života. Zřetelně ukázal, že můžeme opět, s podstatně větší spokojeností a klidem, slavit tento velký svátek. V pestrobarevné řece, která se valila Václavským náměstím, čteme hesla, která vyjadřují právě to, čím nyní naše společnost žije, vyjadřují další cesty a cíle, které lid této země, vedený komunistickou stranou, čekají. Závazky, jež hlásají velká písmena na transparentech mnoha závodů, v čele s ČKD, Tatrou Smíchov, Avií, Pragovkou a dalšími, jsou důkazem sily dělnického slova, úderem do řad nepřátel a pochybovačů, klidným a pevným tónem hlásajícím příští činy. □ Říkali pravičáci v dobách »obrody«, že leninská cesta není přitažlivá pro mladé lidi, ale jen pro pár zkostnatělých »konzervativců«. Jak šeredně se přepočítali. ků Snad více než polovinu účastnípražské májové manifestace tvořili právě mladí lidé. Soudruh Husák to z tribuny dobře viděl, a také to řekl na závěr manifestace. A mohl si to spočítat každý. Zatímco ještě loni to byly jen skupiny nadšených mladých leninovcň, letošní pražský První máj byl bez nadsázky mladý. »Mládež Prahy šest — straně na počest!« — hlásal jeden ze záplavy transparentů, slávu straně a Prvnímu máji provolávali pionýři z Prahy čtyři, objevily se znovu modré prapory, symbol jednoty pokrokové mládeže. Mladí šli radostně, někteří však také zamyšleně, ano i trochu rozpačité tváře bylo vidět — mám či nemám, ale před tribunou už málokdo odolal, aby nezamával, -tlezavolal. Proč přišli v tak velkém počtu? Myslím, že přišli hlavně hledat a najít jistotu. Nemohou přece žít bez odkazu otců a dědů, nemohou žít bez důvěry v budoucnost. A naše strana mladým štědře nabízí: opřete se a pojdte se společně s námi poprat o štěstí... Komunismus je přece záležitostí generací, hlavně těch mladých a příštích. Ještě v půl šesté ráno se mlha plouhala kolem Vltavy, ale za Hlávkovým mostem někdo neúnavně loudil z harmonik melodie, kterým kolemjdoucí neodolal. Snad proto, že ono letošní májové ráno se znovu začalo podobat těm v pětačtyřicátém a po únoru. Písničky, zpěv od samého rána, bělostné halenky a rudé šátky, slavnostní nálada ... Skupina bývalých mládežníků, dnes už kolem čtyřicítky (ale cožpak je to nějaké stáří?) vyzpěvuje Vyhrňme si rukávy, Rudou armádu i komandýra Capajeva, nezapomíná ani Na tu svatů Kateřinu, ani na chození Hore po dědině ... A ještě tu z Litvinova, pamatuješ, Františku, na naši první stavbu mládeže? Průvod se formuje, pionýři se podivují, Jak Jim tátové a mámy mládnou, přidávají se s písničkami z Moravy a Slovenska, a náhle se v tom chumlu objevuje pravý cikánský soubor. Podmanivá muzika a tanec. Pestré kroje, šusťáky a pláště z lamina se objímají, polka a čardáš vedou. □ Na rohu Václavského náměstí jsou lidé napěchováni jeden vedle druhého. V rukou vlaječky, mávátka a ohromné barevné kytky. Dvě indické maminky s překrásnou okatou holčičkou, čtyři malí Cikáuci v hnědých koženkových kabátcích, vymydlení, a vyštafirovaní jak na svatbu, skupinka mladých odněkud z Německa a Skandinávie. Zrzavý vlasatec s niklovými brejličkami, v umolousané kšiltovce a odřených kalhotek. Propána jána, hochu ty k nám taky patříš? Zvědavost nedá pokoje, je to Švéd, manžety u kalhot popsané hesly proti válce ve Vietnamu, trochu nedůvěřivý pohled, neví, co sl má o té bouřlivé záplavě lidí myslet, když volají Ať žije Sovětský svaz, KSČ a mezinárodní solidarita. Když ale zpíváme Internacionálu, píská si její melodii spolu s námi... □ Znovu se objevila ta mafé rudá hvězdička na kabátech lidí, znovu každý vidí, že komunisty nikdo nezničil a nezničí, jako by společně s těmi, oo se znovu rozzářily na těžních věžích, lokomotivách 1 branách továren, říkaly světu o obrovské síle internacionální jednoty. Mysleli jsme si kdysi, že není nutné nosit své komunistické vyznání na klopě kabátu, že má být uvnitř každého z nás a v činech. Ale není to formální, jestliže se dnes znovu objevuje ta malá rudá hvězdička. Svědčí o síle a neporazitelnosti, o tom, že se nemáme a nemusíme za svou stranu stydět. Snažili se o to pravičáci v roce 1968, antlsoclalistlcké síly chtěly komunistickou stranu prohlásit za »zločineckou organizaci«. Pamatujeme se přece na slova KAN ze Semil, že? Ale nezdařilo se. Ta pěticípá hvězda v sobě ukrývá obrovskou sílu. Je výrazem stamilionové mezinárodní jednoty. A jestliže v ní imperialistický svět vidí strašidlo, af tedy vidí! »Nás s Rudou armádou nikdo nerozdrtí«, zní Václavským náměstím. □ V sevřeném šiku a s vlajícími prapory nastupují milicionáři k závěru pražského průvodu. Nevíte, čím to je, že se člověku při pohledu na ně stahuje hrdlo a oči začínají vlhnout? Ne, není to sentimentalita ... Z chodníků se přidávají lidé, mávají a zastavují se před hlavní tribunou. Neorganizovaný mítink. Srdečná slova prvního tajemníka soudruha Husáka, poděkování pražskému lidu. v »Říkají o nás na Západě, že jsme izolaci od pracujících, že v jsme, jak to vyjadřují Angličané, „splendid isolation“. Zajisté jsou však dnes přítomni západní žurnalisté, mohou se tedy přesvědčit v jaké jsme „izolaci“. Taková „izolace“, kdy jdou s námi statisíce pracujících, dělníků a rolníků, mládeže, ta stojí za to. Takovou „izolaci“ budeme všemi silami prohlubovat!« fs/šr/kš publiky Ludvík Svoboda, tajemník ÚV KSČ Alois Indra, předseda vlády ČSR Josef Korčák a dále vedoucí oddělení ÚV KSČ Lubomír Procházka; přítomen byl rovněž velvyslanec SSSR v ČSSR S. V. Červoněnko a delegace ze SSSR vedená A. A. Bulgakovem. Svaz čs.-sovětského přátelství měl nemalý význam v dějinách našich vztahů k Sovětskému svazu a naší socialistické výstavby, ale i v trdém zápase, kterým jsme v krizovém období prošli. V této těžké krizové zkoušce v naší straně a v našem státě podpořil Svaz, jeho funkcionáři a členové, úsilí a boj nového vedení strany a pokrokových sil proti antikomunismu. a kontrarevoluci a pod vedením komunistické strany prokázal, že společně prolitou krví ve Velké vlastenecké válce, v bojích u Dukly, ve Slovenském národním povstání i při osvobozování Československa, přátelství našich národů s národy Sovětského svazu se ještě více upevnilo a zakalilo. Účastníci slavnostního shromáždění ve svých projevech dokazovali, že přátelství k národům Sovětského svazu je pro většinu našich lidí otázkou srdce, že vyrostlo z nejvlastnějších národních a sociálních potřeb a že není síly, která by v budoucnu mohla český a slovenský lid od této cesty odradit. Proto význam Svazu čs.-sovětského přátelství spočívá a v budoucnosti bude spočívat v tom, že brání a tvořivě rozvíjí v masách poctivých lidí naše intemacionalistické vztahy, které Jsou nejenom projevem citu a lásky, ale I výrazem základních životních zájmů našich národů, našeho socialistického státu, neboř naše přátelství a spojenectví se Sovětským svazem v současném třídně rozděleném světě zabezpečuje naši národní a státní bezpečnost a suverenitu. Ne nadarmo vyzvedl významnou práci Svazu soudruh Josef Korčák, když mimo jiné řekl: »... vzpomínáme-li 40. výročí založení SČSP, vzpomínáme cílů, které zakladatelé této organizace před ni vytyčili, 1 cesty, kterou ušla. Ani s odstupem 40 let na zásadách tehdy vytyčených pro organizaci SČSP nic nevybledlo. V sovětském lidu a Komunistické straně Sovětského svazu máme i dnes svůj vzor, učitele a oporu...« Svůj vděk straně a lidem země sovětů vyjádřili účastníci manifestace odesláním pozdravných dopisů a věnováním jubilejních odznaků delegací ÚV KSČ i delegaci sovětských přátel. Sálem pak dlouho znělo srdečné a upřímné: »Družba, družba, družba ...« J. J. RUDÝ PRAPOR »BÍLÝM HAVÍŘŮM« Rudý prapor ministerstva stavebnictví a Čs. ÚRO byl 24. dubna 1971 předán pracovníkům Keramických a sklářských surovin, národní podnik, Sedlec u Karlových Varů, nositel Řádu práce. Toto vysoké vyznamenání je oceněním příkladné práce za uplynulý rok, kdy pracující jednotlivých závodů, těžeben a úpraven světoznámého kaolínu, jílů a písků tohoto podniku splnili například dodávky pro vnitřní trh na 113,1 procenta, překročili plán výroby zboží o 6,6 miliónů korun a hrubou výrobu o 4,7 miliónu korun. Úspěšně splnili i exportní úkoly do socialistických zemí, kam vyvezli za více než 4,3 mil. Kčs surovin, stejně jako i plán vývozu do kapitalistických zemí, který překročili o 9 mil. Kčs také v tonáži žádaných surovin. Iniciativa pracujících umožnila velmi dobré plnění plánu i v dalších ukazatelích. Rudý prapor převzali zástupci podniku na slavnostní schůzi závodu Provodín na Českolipsku, a v tomto závodě o to slavnostněji, neboť jeho pracující zvítězili v celopodnikové soutěži o putovní standartu podnikového ředitele a PV ROH za celý uplynulý rok. J. SEDLÁK SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY! »... Střežte jako oko ,v hlavě naše přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, jsouce sl vědomí, že Jen se Sovětským svazem udržíme svou národní svobodu a nezávislost.. .« KLEMENT GOTTWALD V duchu gottwaldovských odkazů se sešli v pražské Lucerně v předvečer slavných májových dnů, ve kterých slavíme půlstoletí výročí strany, funkcionáři SČSP z celé republiky na slavnostním shromáždění k 40. výročí založení Svazu přátel s SSSR (45. výročí založení Společnosti pro kulturní styky se Sovětským Ruskem). Přivítali mezi sebou delegaci DV KSČ vedenou prvním tajemníkem soudruhem Gustávem Husákem, jejímiž členy byli členové předsednictva ÜV KSČ president re tribuna 2 -gzz----------------------------------------------------------------------------\ Vám patří náš dík Dokončení ze sir. 1 napadnout socialistický tábor, jak oslabit jeho internacionální soudržnost, jak podkopat socialistické vymoženosti pracujících a likvidovat je. Ano, zahraniční politika imperialismu í u nás odhalila v posledních letech nové důkazy o tom, že se jeho agresivní podstata nikterak nezměnila. Všechny tyto okolnosti si dnes lépe uvědomujeme. Zejména jasně a nedvojsmyslně je si třeba říci, jakou úlohu hraje v imperialistickém světě ochránce mezinárodního systému vykořisťování, útlaku a násilí — americký imperialismus. Je smutné, že se u nás našly síly, které šilhaly na Západ a viděly svoji spásu zejména v něm. Je to tím víc smutné, že to byli synové a dcery českých a slovenských matek, kdož sázeli na americkou kartu. Cožpak nebylo a není jasné, jakou kartu vynášejí američtí agresoři proti svobodymilovným národům Vietnamu, Kambodže, Laosu? Cožpak uplynulá léta o tom přinesla málo důkazů? Agrese proti arabským státům, pokusy vtrhnout do Guineje, podvratná činnost proti pokrokovým režimům v Latinské Americe atp. — to jsou fakta, která nelze zamlžit. O válečných zločinech imperialismu vycházejí stále více najevo hrůzné skutečností, které otřásají světovým veřejným míněním. Tím spíše máme povinnost, abychom varovali všechny, kdož více než hlasu svého rozumu naslouchají Hlasu Ameriky, třeba prostřednictvím Svobodné Evropy! Jakou svobodu, jakou demokracii, jakou humanitu jim tu slibují! * Dnes spolu s našimi poúnorovými 1 posrpnovými utečenci všichni •svorně za hranicemi dští oheň a síru proti naší republice a projevují nápadnou horlivost a starost o naši samostatnost a nezávislost. Snad by nás tato starost a horlivost mohla dojímat v době Mnichova, když jsme se jí dovolávali a kdy nás ponechali hluší a slepí na pospas Hitlerovi. Proto nechť se nám dnes nevnucují se svou »starostlivostí«! Postarali jsme se o sebe jinak a zcela bezpečně. Tou pevnou zárukou naší bezpečnosti je nová československo-sovětská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, uzavřená před rokem. Důstojně navázala na dřívější spojeneckou smlouvu, která byla podepsána v roce 1943, v těžkých dobách války proti fašismu. Znovu si dnes uvědomujeme, co pro nás tato smlouva znamená. Všichni cítímé, že je pro naše oba národy, pro naši socialistickou republiku v pravém slova smyslu historická. Zbavuje nás nejtiživějšiho břemene, které jsme nesli po staletí: strachu o svou existenci, o svou samostatnost. Smlouva nám dala pevný základ k našemu vědomí, že jenom v jednotě a semknutosti socialistického společenství je zajištěna naše bezpečnost a pokojná práce v zemi. Proto jako oko v hlavě budeme střežit princip věrnosti a podpory upevňování socialistických vymožeností jako společnou internacionální povinnost všech socialistických zemí. A v zájmu těchto internacionálních svazků, především s SSSR, se také úspěšně naplňuje a dále rozvijí naše vzájemná politická, obchodní, ekonomická a vědeckotechnická spolupráce. Právem to pokládáme za největší úspěch zahraniční politiky naší strany, jasně tak ukazujeme celému světu, že chceme a půjdeme — navzdory všem našim nepřátelům — cestou, kterou nám ukázali velcí učitelé proletariátu — Marx, Engels a Lenin. Důsledně v ní pokračuje Sovětský svaz, po jehož boku stejně důsledně chceme kráčet i my. To všechno jsme projevili o Prvním máji, to všechno si uvědomujeme při oslavách 50. výročí založení naší strany, to všechno jistě ještě zvýrazní XIV. sjezd strany. Potvrdí nejenom naši upřímnou radost, že jsme z tvrdých těžkých zkoušek posledních let vyšli zoceleni. Svými politickými, ideovými a ekonomickými úkoly vytyčí novou etapu při upevňování a dalším rozvoji socialismu v naší vlasti. I PiECTOĚ Sl TÝDENÍK AKTUALIT Prvému výročí podepsání nové československo-sovětské smlouvy jsou věnovány články velvyslance SSSR v CŠSR S. V. Cervoněnka a velvyslance ČSSR v SSSR B. Chňoupka v 18. čísle Týdeníku aktualit. O významu Varšavské smlouvy pro zvyšování obranyschopnosti socialistických států pojednává článek Na stráži vymožeností socialismu. V článku Pružiny buržoázni propagandy rozebírá V. Žuravljev soudobé metody ideologie anfikomunismu. 50. výročí KSČ je věnován článek F. Firsova o projevech solidarity československých a sovětských dělníků v období mezi 1. a 2. světovou válkou. O dalším díle filmového cyklu Osvobození informuje V. Kapitonov. Nové číslo Týdeníku aktualit obsahuje i další aktuální informace a přináší řadu fotografií. TVORBU Tento týden přichází do prodejen novin a časopisů již 18. číslo Tvorby. Kromě mnohá jiných zajímavých článků a reportáží přináší stať L. Stola o Heinrichu Mannovi. Předpoklady stranické práce se zabývá předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSÚ M. Jakeš. Pod titulkem Kultura, inteligence a politika se dočtete o postavení vědy a kultury v socialistické společnosti. Jistě vás zaujme i článek J. Hájka nazvaný XXIV. sjezd KSSS a naše umění. V příloze Tvorby sděluje své vzpomínky a zážitky z dobývání Berlína sovětský spisovatel J. Dolmatovskij. týdeník byra ÚV KSÚ pro řízeni stranické práce v českých zemích. Vychází každou středu. Vydává Rudé právo, vydavatelství OV KSČ. — Šéfredaktor Karel Sršeň, zástupce šéfredaktora Oldřich Jarušek. Adresa redakce: Praha 1, nábřeží Kyjevské brigády 12 — telefon 2199. Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha 1, Na poříčí 30. Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Cena jednoho výtisku Kčs 1,50, čtvrtletní předplatné Kčs 19,50.