Tvorba, říjen-prosinec 1972 (XXXVII/40-52)
1972-11-08 / No. 45
TÝDENÍK pro politiku, vedu A KULTURU 8. LISTOPADU 1972 . CENA 2,— Kčs Z OBSAHU: Je za námi doba univerzálů? (G. Volkovstr. 3) # Rozhovor s dr. J. Filo o úkolech technické inteligence (str.4)# Zamilovaný vinohradský Loupežník (str.9) • O současné Kamčatce píše V. Povoljajev (str. 10-11) Lenin v Ptaie Kulaté náměstí v Dejvicích, kulaté svým tvarem, 1 v jeho okolí tak sousedsky nazývané, architekt Polák nejednou prošel, poměřil, odhadl; maketa sochy ve skutečné ikosti měnila místo několikrát zavrhnuto bylo prostranství před Ústředním domem armády, střed náměstí, který tolik lákal svou volnou plochou a velkým prostranstvím, byl zamítnut také, protože smyčka několika tramvajových linek už předem byla překážkou svým ruchem. Až se rozhodlo, že socha Vladimír* Iljiče Lenina, jeho první socha v hlav ním městě Československa, bude stát na východní straně náměstí Velké říjnové socialistické revoluce, na jednom z nejhezčích míst Prahy. Dávné přání pražského dělnictva se splnilo. Pomník Lenina byl odhalen v předvečer 7. listopadu 1972, šedesát let ode dne, kdy Praha Lenina tajně přijala na Pražské konferenci. Vysoká bronzová postava je oblečená do zimníku, má tu známou kožešinovou čápku, autoři návrhu sochaři manželé Kodymovi se nechali inspirovat záznamy o Leninově pobytu v Lidovém domě a na jiných pražských místech. Do rozevřeného pláště se opřel vítr, ale Lenin jde dál, nakročen dopředu, usměvavý, zamyšlený zároveň. Ve splněném přání je 1 hluboký vděk za to, co pro nás Sovětský svaz — Leninův stát udělal. Soudruh Kapek, vedoucí tajemník MV KSČ, který za přítomnosti nejvyšších stranických a státních představitelfl i sovětských hostů sochu odhalil, připomněl vítězné myšlenky Velké říjnové socialistické revoluce i boj československé dělnické třídy o vznik československé republiky, podnícený právě těmito myšlenkami. Na podstavci leží kytice rudých karafiátu. Primátor dr. Zusku slíbil jménem všech Pražanů, že o sochu, na kterou Praha čekala, budou s láskou pečovat. (šp) Konečně ji nedáme Prahu prožívá období, které má ráda každá krasavice — čas námluv a obdivu, provázený vážnými nabídkami i důkazy lásky. Konečně přišla doba, kdy přišli ženiši »od Berouna« a dívčina, co sedávala v koutě, se dočkala ... Odpusťte mi ten nevážný tón v tak vážných problémech, ale podobnost tu je, málo platné. Nejdřív se léta slibovalo, Praha če kala na splnění slibu, v čekání stárla, ale ne tím dubrým dozráváním života plné ženy, bylo to stárnutí staré panny, a proto rychlejší a každému víc na očích. Pak už bylo jasné, co by bylo potřebí, aby se věci zlepšily, ale nebylo dost odhodlání a sil, spíš slova měla nahradit potřeby. Teprve v posledním, už delším období, se vytvářejí pozitivní podmínky, aby se ubezpečování celé Československé republiky o kladném vztahu k Praze změnilo (aké ve skutečné projevy lásky celého státu. Protože Praha nepatří jenom miliónu Pražanů, odpovědnost přebírají všichni. V minulém týdnu se ke svým povinnostem vůči Praze přihlásila i Česká národní rada. Po předcházejících jednáních o Praze na nejvyšší úrovni zasedli tedy i poslanci nejvyššího shromáždění českých zemi, aby se poradili a navrhli, v čem mohou být prospěšní, a aby také sami sobě vyjasnili, že odpovědnost za budoucnost Prahy je i na nich. Řeklo se tam znovu, že pomáhat musí každý občan z Čech, Moravy i Slovenska, primátor hlavního města Prahy dr. Zdeněk Zuska mluvil o problémech, jaké se při výstavbě Prahy a vůbec v jejím životě projevují v současných dnech a měsících. Největší z nich jsou: zatím nevypracovaný územní plán Prahy (na něm dál závisí mnnhu dalšího, například výstavba bytů), složitosti se zajišťováním vody pro celé město a nepříznivý demografický vývoj, jakým Praha prochází už více let. Na rozšíření bytovéhu fondu, zlepšení dopravy, výstavbu obchodů a další akce dala vláda ČSR 41,5 miliardy korun, je to vysoké číslo, je to nejvíc, kolik můžeme dát. Na aktivu o výstavbě Prahy, který shodou okolností byl také a minulý týden svolán pro odborníky poslance pražských národních výborů, padla v této souvislosti otázka: Využíváme dostatečně těch zdrojů a sil, které máme k dispozici? -dnš- Rozpaky po kanadských volbách Kanadské parlamentní volby z 30. října skončily neradostně pro Trodeauovu liberální vládu. Premiér Pierre Elliot Trudeau správně viděl pokles důvěry obyvatelstva, a proto předčasně rozpustil parlament a místo řádného termínu července 1973 stanovil volby na říjen 1972; původně chtě! volby uspořádat již v červenci 1972, avšak zabránila mu v tom květnová generální stávka v jeho rodné provincii Quebek. by Trudeau vyhrál v roce 1968 volpod dynamicky vyhlížejícími hesly »nové společnosti«, »války proti bídě«, »Kanada je jeden národ« atd. Řada anglicky mluvících Kanaďanů ho volila, protože doufala, že francouzský Kanaďan v čele ústřední vlády lépe zvládne separatistické tendence ve francouzský mluvícím Quebeku. Trudeauova vláda se pokoušela čelit pronikání amerického kapitálu do kanadského hospodářství zakládáním smíšených kanadskoamerických společností, což však rovněž vedlo k nevalným výsledkům. Zahraniční politika Trudeauovy vlády vykazovala řadu pozitivních rysů. Za Trudeauovy návštěvy v Moskvě v květnu 1971 došlo k viditelnému zlepšení styků se SSSR. Kanada navázala diplomatické styky s ČLR, ohlásila, že sníží svou účast v silách NATO a dokonce že uvažuje o navázání styků s NDR. Mnohem horší je domácí bilance vlády liberální strany. Z 8,4 miliónu ekonomicky aktivního obyvatelstva tvoří tři čtvrti miliónu nezaměstnaní; v Quebeku nezaměstnanost dosahuje 10 %. V době rozpuštění parlamentu docházelo k ostrým sociálním srážkám a vláda vyhlásila výjimečná opatření proti generální stávce dokařů západního pobřeží. Volby dopadly pro liberální stranu neradostně. Ztratila svou většinu v parlamentě, mezi jeho/. 264 poslanci má nyní jen 108 hlasů (dosud 155). Deziluze z hospodářských potíží a inflace vedla řadu voličů ke konzervativní straně, vyznávající anglosaský nacionalismus; její pozice v parlamentu vzrostly ze 78 na 107 mandátů. Žádná z obou tradičních stran tedy nemá většinu a také nemůže počítat s koalicí s dalšími stranami — sociálně demokratickou, tzv. novou demokratickou stranou, která má 30 mandátů (dříve 23) a íašizujícím tzv. sdružením úvěru — 15 mandátů (dříve 14). Kanada bude tedy podle všeho mít menšinovou vládu, což znamená, že k rozpakům hospodářským přibudou i další obtíže vnitropolitické. bk VÍTĚZSLAV NEZVAL Z POÉMY 7. LISTOPAD Sedmý listopade už dávno nejsi z mlhy Ty kveteš rodíš pomeranče jsi doma ve všech sezónách Nosíš vysoké boly i sandály chodíš v šátku i v róbě Jsi šeřík jsi růže jsi všemi květy přetížená kytice Pod tebou se orá a nad tebou vzrůstají gigantické plody V tobě se doluje nad. tebou tryská do výše orientální moc Básník se zalyká když vyslovuje tvoje jméno je mír a z přístavů vyjedou jiné křižníky Křižníky které na tvou počest promění přistav v pohádku z Tisíc a jedné noci Mír ve kterém národy změní svou zachmuřenou tvář Jak láskou uchvácení tanečníci Neboť dnes se oslavuje nové poselství blízké srdci každého člověka ».. . k říjnu 1917«. Tři plakáty světoznámých sovětských karikaturistu, M. V. Kuprijanova, P. N. Krylova a N. A. Sokolova, tvořících dlouhá léta pod společnýtn názvem KUKRYN1KSY, zachycuji období únorové revoluce 1917, Kerenského vlády a Vítězný říjen 1917 v Rusku. C O S VÝCHODISKA A CÍLE ZAHRANIČNÍ POLITIKY Denní pohled na stránky nuvin i poslech nejaktuálnějších zpráv rozhlasu a televize neposkytuje vždy obraz dustatečně hluboký a celistvý. Svět je zmítán příliš mnoha rozpory, naše planeta je dějištěm příliš mnoha událostí probíhajících souběžně i ve vzájemném střetávání, než aby to vše bylu mužné gt v každé chvíli a snadno převést na společného jmenovatele. & A tak se může i stát, že snaha zaznamenat a komentovat jednotlivé úlomky této zdánlivé tříště vede posuzovatele k osla TJ bení komplexnosti pohledu, který by obsahoval analýzu i svntézu, k odlučování jednotlivostí od celku, k prakticismu, který si již dostatečně neuvědomuje základní východiska, a proto vlastoě začíná ztrácet ze zřetele i cíle. Řešením tu není pou- >PG há slovní kritika, ale především sama praxe opírající se o správná, marxisticko-leninská hodnocení a aktivita, která je i v oblasti mezinárodních vztahů v souladu s celkovým [H snažením naší společnosti. Nedávná společná schůze Sněmovny lidu a Sněmovny nárudň Federálního shromáždění, věnovaná základním otázkám zahřátá niční politiky ČSSR, nám dává příležitost vrátit se k těmto problémům. Protentokrát ponecháme stranou mnohé kon krétní mezinárodní problémy a povšimneme si zejména oněch základních hledisek, která předurčovala jednání Federálního shromáždění. Pokračováni na str. 3