Tvorba, říjen-prosinec 1972 (XXXVII/40-52)

1972-11-08 / No. 45

TÝDENÍK pro politiku, vedu A KULTURU 8. LISTOPADU 1972 . CENA 2,— Kčs Z OBSAHU: Je za námi doba univerzálů? (G. Volkov­­str. 3) # Rozhovor s dr. J. Filo o úkolech technické inteli­gence (str.4)# Zamilovaný vinohradský Loupežník (str.9) • O současné Kamčatce píše V. Povoljajev (str. 10-11) Lenin v Ptaie Kulaté náměstí v Dejvicích, ku­laté svým tvarem, 1 v jeho okolí tak sousedsky nazývané, architekt Polák nejednou prošel, poměřil, odhadl; maketa sochy ve skutečné ikosti měnila místo několikrát zavrhnuto bylo prostranství před Ústředním domem armády, střed náměstí, který tolik lákal svou volnou plochou a velkým pro­stranstvím, byl zamítnut také, protože smyčka několika tramva­jových linek už předem byla pře­kážkou svým ruchem. Až se roz­hodlo, že socha Vladimír* Iljiče Lenina, jeho první socha v hlav ním městě Československa, bude stát na východní straně náměstí Velké říjnové socialistické revolu­ce, na jednom z nejhezčích míst Prahy. Dávné přání pražského dělnic­tva se splnilo. Pomník Lenina byl odhalen v předvečer 7. listopadu 1972, šedesát let ode dne, kdy Praha Lenina tajně přijala na Pražské konferenci. Vysoká bron­zová postava je oblečená do zim­níku, má tu známou kožešinovou čápku, autoři návrhu sochaři man­želé Kodymovi se nechali inspiro­vat záznamy o Leninově pobytu v Lidovém domě a na jiných praž­ských místech. Do rozevřeného pláště se opřel vítr, ale Lenin jde dál, nakročen dopředu, usměvavý, zamyšlený zároveň. Ve splněném přání je 1 hluboký vděk za to, co pro nás Sovětský svaz — Leninův stát udělal. Sou­druh Kapek, vedoucí tajemník MV KSČ, který za přítomnosti nejvyš­­ších stranických a státních před­­stavitelfl i sovětských hostů sochu odhalil, připomněl vítězné myšlen­ky Velké říjnové socialistické re­voluce i boj československé děl­nické třídy o vznik českosloven­ské republiky, podnícený právě tě­mito myšlenkami. Na podstavci leží kytice rudých karafiátu. Primátor dr. Zusku slíbil jmé­nem všech Pražanů, že o sochu, na kterou Praha čekala, budou s láskou pečovat. (šp) Konečně ji nedáme Prahu prožívá období, které má ráda každá krasavice — čas ná­mluv a obdivu, provázený vážný­mi nabídkami i důkazy lásky. Ko­nečně přišla doba, kdy přišli že­niši »od Berouna« a dívčina, co sedávala v koutě, se dočkala ... Odpusťte mi ten nevážný tón v tak vážných problémech, ale podobnost tu je, málo platné. Nej­dřív se léta slibovalo, Praha če kala na splnění slibu, v čekání stárla, ale ne tím dubrým dozrá­váním života plné ženy, bylo to stárnutí staré panny, a proto rych­lejší a každému víc na očích. Pak už bylo jasné, co by bylo potřebí, aby se věci zlepšily, ale nebylo dost odhodlání a sil, spíš slova měla nahradit potřeby. Teprve v posledním, už delším období, se vytvářejí pozitivní podmínky, aby se ubezpečování celé Českosloven­ské republiky o kladném vztahu k Praze změnilo (aké ve skutečné projevy lásky celého státu. Proto­že Praha nepatří jenom miliónu Pražanů, odpovědnost přebírají všichni. V minulém týdnu se ke svým povinnostem vůči Praze přihlásila i Česká národní rada. Po před­cházejících jednáních o Praze na nejvyšší úrovni zasedli tedy i po­slanci nejvyššího shromáždění čes­kých zemi, aby se poradili a na­vrhli, v čem mohou být prospěšní, a aby také sami sobě vyjasnili, že odpovědnost za budoucnost Prahy je i na nich. Řeklo se tam znovu, že pomáhat musí každý občan z Čech, Moravy i Slovenska, pri­mátor hlavního města Prahy dr. Zdeněk Zuska mluvil o problé­mech, jaké se při výstavbě Prahy a vůbec v jejím životě projevují v současných dnech a měsících. Největší z nich jsou: zatím nevy­pracovaný územní plán Prahy (na něm dál závisí mnnhu dalšího, na­příklad výstavba bytů), složitosti se zajišťováním vody pro celé město a nepříznivý demografický vývoj, jakým Praha prochází už více let. Na rozšíření bytovéhu fondu, zlepšení dopravy, výstavbu obcho­dů a další akce dala vláda ČSR 41,5 miliardy korun, je to vysoké číslo, je to nejvíc, kolik můžeme dát. Na aktivu o výstavbě Prahy, který shodou okolností byl také a minulý týden svolán pro odborníky poslance pražských národních výborů, padla v této souvislosti otázka: Využíváme dostatečně těch zdrojů a sil, které máme k dispozici? -dnš- Rozpaky po kanadských volbách Kanadské parlamentní volby z 30. října skončily neradostně pro Trodeauovu liberální vládu. Premiér Pierre Elliot Trudeau správně viděl pokles důvěry oby­vatelstva, a proto předčasně roz­pustil parlament a místo řádné­ho termínu července 1973 stanovil volby na říjen 1972; původně chtě! volby uspořádat již v červenci 1972, avšak zabránila mu v tom květnová generální stávka v jeho rodné provincii Quebek. by Trudeau vyhrál v roce 1968 vol­pod dynamicky vyhlížejícími hesly »nové společnosti«, »války proti bídě«, »Kanada je jeden ná­rod« atd. Řada anglicky mluvících Kanaďanů ho volila, protože dou­fala, že francouzský Kanaďan v čele ústřední vlády lépe zvlád­ne separatistické tendence ve francouzský mluvícím Quebeku. Trudeauova vláda se pokoušela čelit pronikání amerického kapi­tálu do kanadského hospodářství zakládáním smíšených kanadsko­­amerických společností, což však rovněž vedlo k nevalným výsled­kům. Zahraniční politika Trudeauovy vlády vykazovala řadu pozitivních rysů. Za Trudeauovy návštěvy v Moskvě v květnu 1971 došlo k viditelnému zlepšení styků se SSSR. Kanada navázala diploma­tické styky s ČLR, ohlásila, že sníží svou účast v silách NATO a dokonce že uvažuje o navázání styků s NDR. Mnohem horší je domácí bilan­ce vlády liberální strany. Z 8,4 mi­liónu ekonomicky aktivního oby­vatelstva tvoří tři čtvrti miliónu nezaměstnaní; v Quebeku neza­městnanost dosahuje 10 %. V do­bě rozpuštění parlamentu dochá­zelo k ostrým sociálním srážkám a vláda vyhlásila výjimečná opa­tření proti generální stávce doka­řů západního pobřeží. Volby dopadly pro liberální stranu neradostně. Ztratila svou většinu v parlamentě, mezi jeho/. 264 poslanci má nyní jen 108 hla­sů (dosud 155). Deziluze z hospo­dářských potíží a inflace vedla řadu voličů ke konzervativní stra­ně, vyznávající anglosaský nacio­nalismus; její pozice v parlamen­tu vzrostly ze 78 na 107 mandátů. Žádná z obou tradičních stran te­dy nemá většinu a také nemůže počítat s koalicí s dalšími strana­mi — sociálně demokratickou, tzv. novou demokratickou stranou, kte­rá má 30 mandátů (dříve 23) a íašizujícím tzv. sdružením úvěru — 15 mandátů (dříve 14). Kanada bude tedy podle všeho mít menšinovou vládu, což zname­ná, že k rozpakům hospodářským přibudou i další obtíže vnitropoli­tické. bk VÍTĚZSLAV NEZVAL Z POÉMY 7. LISTOPAD Sedmý listopade už dávno nejsi z mlhy Ty kveteš rodíš pomeranče jsi doma ve všech sezónách Nosíš vysoké boly i sandály chodíš v šátku i v róbě Jsi šeřík jsi růže jsi všemi květy přetížená kytice Pod tebou se orá a nad tebou vzrůstají gigantické plody V tobě se doluje nad. tebou tryská do výše orientální moc Básník se zalyká když vyslovuje tvoje jméno je mír a z přístavů vyjedou jiné křižníky Křižníky které na tvou počest promění přistav v pohádku z Tisíc a jedné noci Mír ve kterém národy změní svou zachmuřenou tvář Jak láskou uchvácení tanečníci Neboť dnes se oslavuje nové poselství blízké srdci každého člověka ».. . k říjnu 1917«. Tři plakáty světoznámých sovětských karikaturistu, M. V. Kuprijanova, P. N. Krylova a N. A. Sokolova, tvořících dlouhá léta pod společnýtn názvem KUKRYN1KSY, zachycuji období únorové revoluce 1917, Kerenského vlády a Vítězný říjen 1917 v Rusku. C O S VÝCHODISKA A CÍLE ZAHRANIČNÍ POLITIKY Denní pohled na stránky nuvin i poslech nejaktuálnějších zpráv rozhlasu a televize neposkytuje vždy obraz dustatečně hluboký a celistvý. Svět je zmítán příliš mnoha rozpory, naše planeta je dějištěm příliš mnoha událostí probíhajících sou­běžně i ve vzájemném střetávání, než aby to vše bylu mužné gt v každé chvíli a snadno převést na společného jmenovatele. & A tak se může i stát, že snaha zaznamenat a komentovat jed­notlivé úlomky této zdánlivé tříště vede posuzovatele k osla TJ bení komplexnosti pohledu, který by obsahoval analýzu i svn­­tézu, k odlučování jednotlivostí od celku, k prakticismu, který si již dostatečně neuvědomuje základní východiska, a proto vlastoě začíná ztrácet ze zřetele i cíle. Řešením tu není pou- >PG há slovní kritika, ale především sama praxe opírající se o správná, marxisticko-leninská hodnocení a aktivita, která je i v oblasti mezinárodních vztahů v souladu s celkovým [H snažením naší společnosti. Nedávná společná schůze Sněmovny lidu a Sněmovny nárudň Federálního shromáždění, věnovaná základním otázkám zahřá­tá niční politiky ČSSR, nám dává příležitost vrátit se k těmto problémům. Protentokrát ponecháme stranou mnohé kon krétní mezinárodní problémy a povšimneme si zejména oněch základních hledisek, která předurčovala jednání Federálního shromáždění. Pokračováni na str. 3

Next