Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1955 (V/29-52)
1955-07-21 / No. 29-30
Rozhovor s francouzskou odborářkou 5sou věci, které se nám staly tak běžné, že fci ani neuvědomujeme jejich cenu. To zní jako levná moudrost, ale je to přesto pravda. Nedivíme se, že soudružka Robineau, učitelka z Paříže, byla okouzlena spartakiádou, že nikdy nic podobného neviděla, že nenalézá slov, aby vyjádřila své dojmy ze cvičení mužů a žen ROH, Sokola a státních pracovních záloh a že ji nejhlouběji dojalo společné vystoupení vojáků s_ dětmi. Ale překvapuje nás úžas, B nímž líčí nám zcela běžné věci, s kterými se na své cestě Československem setkala. — S očima do široka otevřenýma vypráví o organisaci práce v JZD v Nehvizdech a' o velikých strojích, které tam po prvé viděla, o kombajnech. Vzpomíná na velkou vesnici, z níž pochází její matka, kde se všechny zemědělské práce konají nejprimitivnějším způsobem a jen dva velcí sedláci tu mají traktory, ovšem pro svá pole. V Plzni hovořila s dělníky a obdivuje se jejich rozhledu a životní úrovni. Co ji však zaujalo především, byla naše mládež. Neviděla vyučování na normální škole, protože už byly prázdniny, viděla však školskou výstavu v Praze Na Pohořelci, v Hradci Králové hovořila se s. Votrubovou, ředitelkou jedenáctiletky, a navštívila Lázně Poděbrady, kde viděla vyučování nemocných dětí. Něco takového není u nás možné, opakovala znovu. Největší dojem na ni však udělal pionýrský tábor ve Starém Městě pod Sněžníkem. Obdivovala se nejen životu dětí, kterého se účastnila i s obřadem snímání vlajky v hustém dešti a se zábavným programem po večeři, připraveným na její počest. „Nesmírně mě překvapila neuvěřitelná duševní vyspělost vašich dětí. Zasypávaly mě otázkami, vyptávaly se na život dětí ve Francii, na to, jak naše mládež bojuje za mír, kolik dělnické mládeže studuje na vysoké škole. A já jim musila říci, že naše mládež je docela jiná, že na „nepolitické” škole je uměle udržována v nezájmu o světové dění, že pouhá dvě procenta vysokoškolských studentů pocházejí z dělnických rodin. Musila jsem si s bolestí přiznat, jak se vaše mládež liší od naší i zjevem; v pražských tramvajích stejně jako na vsi nebo v pionýrském táboře, všude to byly tak zdravé, krásné děti, jaké u nás potkáme jen výjimečně. Není rozdílu mezi městským a venkovským dítětem, jako ho není mezi dospělými, všichni jsou stejně dobře upraveni a vyhlížejí stejně zdravě. Zamilovala jsem si své malé hostitele z plna srdce a dojímaly mě jejich projevy pozornosti a lásky, které v me osobě patřily francouzskému lidu. Na rozloučenou mi dal jeden pionýr to nejdražší, co měl, dárek, který je pro mne velkým závazkem.” Soudružka vyjímá z kabelky s úctou drobný předmět v hedvábném papíře — je to odznak sovětského komsomolce. Vzpomíná se smíchem, jak její přítelkyně užasly, když jim řekla, že pojede do Prahy, jak ji ujišťovaly, že se nikdy nedostane zpátky, jakmile za ní zapadne železná opona Jak kontrastovalo s těmito obavami srdečné přijetí, kterého se jí dostalo už na hranicích a které ji provázelo všude, kam přišla. Mezi tím, co jí doma slibovali, a s čím se setkala, je asi takový rozdíl jako mezi nějakou oficiální veřejnou slavností v Paříži a naším spartakiádním průvodem. V Paříži plno policistů pěších i na koních, chránících především oficiální osobnosti, a tady president Zápotocký jde sám na tribunu, provázen nadšeným voláním celého náměstí, máváním a květy, děti vybíhají z průvodu, aby mu stiskly ruku a vložily do ní květiny.^ „Viděla jsem něco, co si u nás nedovedu představit áni v nejbujnější fantasii, příslušníka SNB, který nadšeně volal a mával čepicí!” A soudružka vypráví o vystupování amerických vojáků, kteří chodí zavěšeni celou šíří ulice, hulákají, sedí s nohama na stolech přepychových restaurantů a jsou postrachem menších měst, kde je obyvatelstvo svorně nenávidí. Pověděla o svých dojmech příslušníkům různých národů, kteří se sešli na sjezdu esperantistů v Otrokovicích, a slibuje, že všude, kam doma přijde, bude vyprávět o mírumilovném československém lidu a o jeho mládeži. Její notes je plný adres všech nových přátel, kterým slíbila psát. A na naši prosbu píše několik pozdravných řádků československý« učitelům: „Dříve než opustím Československo, chtěli bych poděkovat za to vroucí bratrství, s níms jsem se setkala u všech československým pracujících. Viděla jsem, jak dobře cítí, že francouzský lid nemá nic společného se svými vládci. S největším nadšením budu ve Francii vyprávět o tom, co jsem tu viděla, e především o velké touze vašeho lidu po mírů. Věřím, že ve jménu společného boje u mír poroste a bude stále těsnější přátelstv lidu československého a francouzského.” Dr OLGA SPALOV. Vystoupení mládeže na spartakiádé vzbudilo obdiv všeho pracujícího lidu Na-velkém úspěchu Dnů mládeže I. celostátní spartakiády má značnou zásluhu školský tělovýchovný úsek. V pěti samostatných společných cvičeních vystoupilo na 130.000 žactva všech věkových stupňů z našich škol. . Ukázněné -vystupování školní mládeže nejenom na cvičišti, ale i v šatnách, ubytovnách a v pražských ulicích, její nadšení ve slavnostním spartakiádním průvodu jsou dokladem nejen dobré celoroční přípravy na I. celostátní spartakiádu, ale i správného dlouhodobého působení pokrokové, socialistické československé školy. Za velký, politicky důležitý úspěch I. celostátní spartakiády náleží dík a uznání všemu našemu učitelstvu. Výborný zdravotní stav mládeže, která v tisícových masách vystoupila na Strahově, je dokladem velké péče strany a vlády o dorůstající generaci a před zraky celého světa dokladem o neustále stoupající životní úrovni pracujícího lidu v Československé republice. I. celostátní spartakiáda navázala na bohaté tělovýchovné a kulturní tradice našeho národa, dala nový, socialistický obsah společným vystoupením desetitisícových kolektivů cvičenců. Potvrdila a zdůraznila význam tělesné výchovy a sportu jako nedílné součásti výchovy socialistického člověka. Zájem žactva, učitelů i rodičů o tělesnou výchovu, vyvolaný I. celostátní spartakiádou, je třeba udržet a dále rozvíjet. Důsledné plnění osnov tělesné výchovy je základním předpokladem dalšího rozvoje školní tělesné výchovy. Společná cvičení budou nadále trvalou součástí školní tělesné výchovy, a to zejména v práci školních tělovýchovných jednot. K pravidelnému provádění dobrovolné tělesné výchovy je třeba získat všechnu školní mládež, která se s tak velikým nadšením připravovala k společným vystoupením na okresních a krajských spartakiádách, jejichž úspěšný průběh byl základním předpokladem skvělých výsledků I. celostátní spartakiády. Umožníme začlenění co největšího počtu školní mládeže do dobrovolné tělovýchovné a sportovní činnosti v tělovýchov ných dobrovolných sportovních organisacích, pokud o ni nestačí pečovat školní tělovýchovné jednoty. Budeme dáte rozvíjet tradice společných vystoupení při školních slavnostech, veřejných cvičeních a dalších spartakiádách. Všestrannou masovou tělesnou výchovou a sportem se přičiníme o výchovu zdravé, silné a krásné mládeže, o to, aby v našich školách vyrůstalo nové pokolení nadšených budovatelů socialismu a uvědomělých obránců naší krásné vlasti. Soudruzi učitelé a učitelky, žáci a žákyně československých škol! Blahopřeji vám k úspěšným vystoupením na I. celostátní spartakiádé. Děkuji vám za obětavou celoroční práci na přípravě společných vystoupení školní mládeže. Měli jste mnoho potíží, které se v přípravě velikého díla objevily. Dovedli jste je svou obětavostí a nadšením překonat. Získali fste obdiv a lásku všeho našeho pracujícího lidu. Cest vaší práci! Dr FRANTIŠEK KAHUDA, ministr školství 2 • UČITELSKÉ NOVINY • Ti, července 1955. 1 MYSLEME NA VARŠAVU Blíží se, blíží rozhraní letních měsíců, kdy se ve Varšavě uskuteční již páté setkání mírumilovné mládeže celého světa. Předcházejí mu akce, jejichž množství a rozmanitost si umí vymyslet jen jaré mládí. Tak u nás, na Vysočině, kolem Brna i Űstí n. L., vzplanou v předvečer festivalu »ohně míru«, u nichž se sejdou svazáci. Působivé chvíle prožíváme ve dnech, kdy naší vlastí běží štafety, v nichž mládež Evropy posílá do Varšavy své výzvy k boji za mír. Dvacet zemí se spojuje v šest štafet, z nichž se v první sbratří mladí Velké Britannie, Francie, Švýcarska, Rakouska a Československa, ve druhé si předají rúrové poselství Finové, Švédové, Norové, Dánové a Němci z NDR. Mnoho štafetových větví běží přes Československo, krajskými městy, kde budou lidové manifestace i kulturní a sportovní podniky mládeže. Z bohatého varšavského dění povšimněme si závažných plánů setkání mladých ze všech světových delegací podle stejného povolání. Občané ze zemí osvobozené práce i kapitalistického vykořisťování si povědí o pracovních i životních podmínkách, o kulturních možnostech i celkovém zabezpečení. Nás bude zajímat, zvlášť setkání mladých z oboru školství a pracovníků z tisku pro mládež, pro všechen svět pak má velký význam všeobecné setkání mladých s učenci v obo-< ru mírového využití atomové energie. Po kongresu matek v Lausanne, po naší nádherné spartakiádé, v době ženevské konference — mysleme na další etapu mírového boje! Mysleme na Varšavu Korejské ženy píši korejsky U příležitosti Mezinárodního kongresu matek za mír a štěstí dětí poslaly korejské ženy ze Svazu demokratických zen z Koreje do Československa dopis dětem své vlasti, ve kterém píší mimo jiné: „Všechny matky vaší dasti vás srdečně pozdravují, hluboce se obdivují vašim vychovatelkám a vyslovují jim nekonečné díky za to, že vám nahrazují matky, milují vás a nelitují sil, aby vás vychovaly ve zdravé, ’’chopné pokolení, bohaté vědomostmi. Pod vedením Korejské strany práce, vlády republiky a našeho milomného vůdce maršála Kim Ir Sena všechny korejské matky, podporované stálou pomocí velikého Sovětského svazu, Číny a zemí lidové demokracie, účastní se spolu s celým národem dnem i nocí velkolepého boje za obnovu národního hospodářství, kterým bude vytvořena mocná vlast pro vaše budoucí štěstí. Naše města i vesnice mění všude den ze dne svou tvář. Obnovují se zvláště dětská výchovná a kulturní zařízení. Podle rozhodnutí Výboru pro obnovu Fenjanu č. 4 se v hlavním městě počítá se stavbou knihovny pro děti, dětského divadla v přírodě, hřišť na košíkovou a odbíjenou, mateřské školy, šesti národních a čtyř Středních škol, které budou až pětiposchoďové. Od r. 1956 se zavede systém všeobecného základního vyučování. Všechny děti, které se učí ve světlých a krásných třídách a žijí v příjemných domovech, věnují všechno své úsilí tomu, aby co nejlépe splnily své učební povinnosti. Když my matky potkáváme veselé děti, jdoucí s brašnami ráno a večer po nově vybudované třídě J. V. Stalina, pociťujeme velkou radost a utvrzujeme se vždy znovu v odhodlání bojovat za to, aby naše vlast žila na věky v míru, štěstí a síle. Drahé děti! V odpověď na vřelou péči Komunistické strany Československa a vlády bratrské Československé republiky vy jako opravdoví synové a dcery hrdinského korejského lidu musíte vynaložit všechno své úsilí, abyste dosáhly skvělých školních úspěchů. Je to vaše povinnost, učí vás tomu maršál Kim Ir Sen. Musíte také poslouchat své vychovatelky, učitele a představené, kteří na vás s láskou dávají pozor a starají se o vás. Musíte být vzorem v kázni ve škole. Sledujeme vás s nekonečným uspokojením jako dobře vyrůstající, inteligentní, opravdu nové pokolení, věrné vlasti a maršálu Kim Ir Senoví. Milujte svůj lid a připravujte se co nejlépx k budování rodné země! To je vroucí přání nás, korejských žen, to od vás očekává vaše Korea. Vyřiďte od nás svým vychovatelkám a učitelům, že jim přejeme mnoho zdraví a úspěchů v práci! Ústřední výbor Svazu demokratických žen Koreje, místopředsedkyně KIM JONH SUK K tomuto krásnému dopisu korejských žen není třeba žádných komentářů. Je svědectvím lásky a moudrého postoje k výchově korejských dětí, které žijí v naší vlasti. návrh nového Školského zákona v DÁNSKU Dánský parlament jedná nyní o návrhu nového zákona o školství, který podal ministr školství Bomholt. V návrhu se praví, že povinná školní docházka má být osmiletá místo dosavadní sedmileté. Stát má převzít péči 0 všeobecně vzdělávací školství, neboť většina dánských škol byla dosud v rukou komunálních nebo soukromých. Každá škola v Dánsku má své vlastní osnovy. Podléhá šice státní kontrole, ale ta je tak nepatrná, že v dánském školství vládne značný chaos. pánské školství podle návrhu zákona má být uspořádáno podobně, jako bylo u nás po roce 1948. Základní škola má být pětiletá s jednotnými osnovami; na ni má navazovat hlavní škola tříletá stejná jak ve městě, tak 1 na venkově. Má se však podle potřeby dělit na ^ větev jazykově literární a technickou. Reálky mají být prodlouženy z jednoho roku na dva, gymnasia ze tří let na čtyři. První dva stupně mají být povinné pro všechny děti. Reforma má ovšem háček — má být uskutečněna^až v roce 1965. To se tedy dánský lid ještě načeká, než bude mít alespoň trochu slušné školy! Do té doby budou soukromníci na školách vydělávat a chudí budou zase ošizeni o vzdělání. Návrh zákona jen ukazuje, jak kapitalistická vláda oddaluje to, po čem lid volá. Vzdělání je přece výsadou bohatých ve všech kapitalistických zemích, tedy i v Dánsku. Korejské ženy píši korejským dětem v Československu FRANTIŠEK TURNOVEC, ředitel domova korejských dětí Dr F. TVRDOŇ, Olomouc, jedenáctüetá střední školá VZKAZ MINISTRA SKOLSTVl NDR NAŠIM UČITELtM Ve dnech první celostátní spartakiády dlel v Československu na pozvání ministra školství dr. Františka Kahudy ministr lidové osvěty Německé demokratické republiky Fritz Lange. Vystoupení školní mládeže a mládež vůbec v něm zanechala hluboké dojmy a nadšení. Když se vracel do své vlasti, prohlásil na ruzyňském letišti mimo jiné: „Spartakiáda je konkrétním důkazem dobré výchovné práce školy, všech učitelů, i těch, kteří nepřišli se svými dětmi v těchto velkolepých dnech na strahovský stadion. Onen vzorný pořádek a ukázněnost mladých cvičenců nelze improvisovat — může svědčit jen o solidní práci učitelů na československých školách. Spartakiáda není proto jen sportovní slavností, ale současně také demonstraci úspěšné činnosti československé školy.”Při každé slavnosti, při každém jubileu hovoříme především o lidech, kteří stáli u kolébky oslavovaného díla. Tak si ani nedovedeme představit letošní 35. výročí založení průmyslové školy sklářské v Železném Brodě bez profesora Jaroslava Brychty, který celý svůj život zasvětil tvorbě skleněné ^krásy a byl za své dílo poctěn čestným titulem zasloužilého učitele. Od založení samotné školy v roce 1920, kde začínal jako učitel, dal všechen svůj um a výtvarné schopnosti cele do služeb výchovy mladých sklářských techniků a výtvarníků, kteří po absolvování školy přenášeli jeho skvělé myšlenky do závodů a spolu se sklářskými dělníky je proměňovali v dílo nepomíjející hodnoty a krásy. Hlavním dílem Jaroslava Brychty jsou známé skleněné figurky, které montoval a vyráběl se svými , žáky nejrůznější sklářskou technikou a v nejrůznějších formách a založil tak jejich proslulý věhlas nejen v naší vlasti, ale i daleko za hranicemi našeho státu. Bedlivě si všímal práce domácích sklářů, pozoroval jejich techniku i těžký život, kdy v nůších na zádech roznášeli své křeh-. ké výrobky po celé naší zemi. Byla to často jejich jediná obživa v době hospodářských křísí, když se jim uzavřely dveře bohatých jabloneckých vývozních domů. Jaroslav Brychta sklářskou techniku neustále zdokonaloval, podě-, lil se se svými žáky o všechno, co sám znal a objevil, a pomáhal sklářským dělníkům ke zlepšení životních podmínek. Pamatujeme se na první Brychtovy figurky z taženého skla, na roztomilá zvířátka z korálků na drátech i na první pokusy modelovaných figurek v roce 1930. Ani dnes ještě neztratili své kouzlo komičtí čeští muzikanti, kladenští horníci, šohaji a děvuchy z Moravského Slovácka, česká vesnička s úhlednými domky a prostými lidmi, Sokoli, čérnoušci, Habešané a mnohé jiné figurky, zobrazující život u nás i v ostatních dílech světa. Biychtovy figurky zná celý svět z mnoha výstav v zahraničí. Všude se setkávají s příznivou kritikou a jsou zakupovány pro naše i cizí musea. Brychtovým dílem jsou i figurky pro film Karla Zemana „Skleněná mosaika” a „Inspirace” a pro film sovětského režiséra Jajimova „Vesna”. Více než 15.000 návrhů vytvořila mistrná ruka Jaroslava Brychty během 35 let záslužné práce na sklářské škole v Železném Brodě, jíž zůstal celý život věrný, a ani dnes ve svých šedesáti letech neustává v novém vynalézáni a hledání nových forem využití skla. V současné době uplatňuje své dlouholeté zkušenosti v užití skla ve stavebnictví, aby obohatil socialistickou architekturu o novou krásu trvalé hodnoty. Tavené reliéfy a prefabrikovaná mosaika z různobarevných sklíček zdobí již mnohé naše stavby. Mosaikové nápisy, znaky, mírové motivy a jiné výjevy z našeho života přežijí celé generace, neztratí barvu ani kvalitu a po dlouhá léta budou svou krásou připomínat našim dětem a vnukům slávu českého ^skla. Ani drobná, zdánlivě nepotřebná barevná skleněná tříšť, která se vyváží ze sklářských závodů na haldu, neušla tvůrčí^ schopnosti Jar. Brychty Zamýšlel se nad jejím využitím, zkoušel a tvořil, až se mu podařilo najít vhodný způsob dalšího využití ve stavebnictví. Barevné skleněné obklady budou ozdobou a trvalým materiálem pro moderní výstavbu v naší vlasti. Za 35 let své učitelské služby vychoval již dvě generace sklářů, otce a syny, kteří povznesli sklářskou výrobu na vyš« uměleckou a průmyslovou úroveň, a zasloužil se o hospodářské a kulturní povznesení kraje v dobách pro pracující lid nejtěžších za první republiky. Bohaté celoživotní dílo zasloužilého učitele Jar. Brychty a jeho spolupracovníků a žáků si se zájmem prohlédnou návštěvníci železného Brodu na výstavě, která byla otevřena u příležitosti oslav 35. výročí založeni školy a která potrvá do 14. srpna. Jaroslav Brychta je vzorem učitele a člověka, jehož jedinou radostí je práce pro dobro lidu a rozkvět naší vlasti. I nyní, přestože je postižen vážnou sluchovou vadou, je stále ještě veřejně činný. Pracuje ve straně, je členem krajského výboru obránců míru a účastnil se jako delegát prvního a druhého sjezdu Československých obránců míru. Přejeme mu, aby ve zdraví ještě desítky let vychovával dovedné skláře umělce, kteří šiří slávu českého a skla po celém světě. VLADIMÍR SUBA Třicet pět let skleněné krásy Poý odborným dohledem zkušěných učitelů učí se žáci přenášet umělecké' tvůrčí schopnosti na křehkou hmotu. Na obrázku je mladý brusič Václav Motyčka, žák IV. ročníku, při práci na skleněné váze s národním motivem. Žáci průmyslové školy sklářské v Železném Brodě jsou nejen dovednými skláři, ale také znamenitými sportovci a neohroženými obránci vlasti. Mnozí z nich vystupovali také na spartakiádě mládeže v Praze. Zvlášť čilý je plachtařský kroužek. Žákyně IV. ročníku Božena Košková, kterou vidíme na obrázku, se připravuje ke státním zkouškám II. stupně z plachtařského výcviku.