Zábĕr, 1974 (VII/1-26)
1974-05-24 / No. 11
ROČNÍK VII. ČÍSLO 11 24. V. 1974 ♦ Kčs 1,20 DNES V ČÍSLE: ■ PŘÍLOHA K FFP 74 B SETKÁNÍ V MÁJOVÝCH DNECH fl NESTÁRNOUCÍ SEDMDESÁTNÍK JEAN GABIN B KRESLENÝ FILM Literatura bude asi stále zdrojem Inspirace filmařů. Má to jistě 'radu důvodů — od těch obchodních aí po ty umělecké. Ty první jsou jasné. U těch druhých jde o to, že filmař dostává ke zpracování látku už prověřenou. Autor mu napsal děj, vytvořil postavy a záleží nyní jenom na schopnostech filmaře, zda dokáže vytvořit svébytné umělecké dílo. Ne ilustraci. Dějiny filmu mají už takové množství dobrých i špatných příkladů, že je na čem se učit. Kdo zamíří v květnu do našich kin, najde tu další ukázky filmových adaptací. Podle stejnomenného románu Arthura Haileyho natočil zkušený scenárista a režisér George Seaton barevný ^arjierický jilm Letiště. Román se stál po svém vydání v USA v roce 1968 bestsellerem a jak praví re-klama — udržel se v tabulce nejprodávanějších knih po šedesát pět týdnů. Spisovatel Arthur Hailey se narodil v roce 192(T v Anglii, má kanadskou státní příslušnost, ale žije trvale v USA, kde také vydává své knihy. Z jeho tvorby /publikuje od padesátých let/ dosáhl největší úspěch román, jehož adaptaci nyní vidíme na našich plátnech. Režisér George Seaton, kterému je už třiašedesát let, má bohaté zkušenosti z divadla i filmu — jako autor i režisér. Vsadil na nejčtenějšího spisovatele, na své umění scenáristické, režijní, na slavné herce. Měl úspěch a jeho přepis slavného románu se stal před několika léty nejůspěšnějším diváckým filmem. 70mm snímek, v němž dominuje Buřt Lancaster, ale i mnozí další herci ve znamenitých epizodách, má velmi atraktivní prostředí — zákulisí mezinárodního letiště a k tomu navíc dramatický děj. George Seaton využil svých zkušeností a vsadil na bezpečného favorita. Tím nám představuje v kinematografií jednu nejrozšířenější linii filmových přepisů. Myslím, že pokud jde o další přepis, neexistuje snad u nás čtenář, který by neznal román Emily Brontěové, který byl několikrát přeložen do češtiny pod různými názvy — Bouřlivé výšiny, Vichrné návrší, ale také Na Větrné hůrce. Tak se také jmenuje filmová adaptace režiséra Roberta Fuesta — Předlohou k španělskému širokoúhlému barevnému filmu Laia byl stejnojmenný román významného katalánského spisovatele a dramatika Salvadora Espriua A JEJICH ADAPTACE barevný anglický film z roku 1970. 1 tento přepis se hraje v květnu v kinech. Román byl již vícekrát zfilmován. Starším filmovým fanouškům připomenu americký přepis z roku 1939, dílo Williama Wyler as Laurencem Olivierem a Merle Oberonovou. Odborníci si pamatují i mexickou verzi španělského režiséra Luise Buňuela z roku 1953. Film se jmenoval Propasti vášní. U nás se nehrál. Emily Brontěová patří spolu se sestrou Charlottou a Annou k osobnostem devatenáctého století anglické literatury. Emily i její sestry líčily velmi sugestivně společenské poměry doby, v níž žily, zvláště poměry v rodném Yorkshiru. Emily napsala jediný román Na Větrné hůrce, Jctéřlf' vyšel rok před. její smrtí. Vy slabila v něm obdivuhodně ostrý protest proti pokrytectví doby. Toto dílo ppchopiteN ně [přitahovalo . filmaře a na podkladě románu vznikly zcela rozdílné adaptace. Anglický režisér Robert Fuest, sedmačtyřicetiletý malíř, grafik s bohatou televizní' praxí, vytvořil tedy v rocp 1970 novou verzi slavného románu, v níž se pokusil být věrný duchu literární předlohy. Exteriérové natáčení probíhalo přímo v Yorkshiru, kde spisovatelka žila. Toto je tedy příklad další adaptace, která se vrací k slavnému dílu a dává mu novou podobu. 1 takových adaptací je v kinematografii mnoho. Třetí příklad filmové adaptace jsme už viděli na XVlll. MFF v Karlových Varech v roce 1972. Jde o barevný španělský film Laia, který natočil režisér Vicente Lluch podle stejnojmenného románu významného katalánského spisovatele a dramatika Salvadora Espriua. Film se dostává také v květnu do našich kin. Salvador ‘ Espriu je jednašedesátiletý básník, dramatik, prozaik, který se nyní věnuje spíše poezii a divadlu. Je zajímavé, že román Laia, který nyní vidíme ve filmové podobě, napsal v osmnácti létech. 1 tak je však odborníky pokládán za velmi vyzrálé literární dílo. Teprve poslední vydání tohoto díla — z roku 1968 — přepracované autorem, pokládá spisovatel za definitivní. Režisér Vicente Lluch, rodák z Valencie, touto adaptací vlastně vytvořil své nejlepší filmové dílo. Dramatický příběh ženy, která žila v nešťastném manželství, je v románu i filmu vystupňován až k závěru, který má nečekanou pointu. Složitý koprodukční film jugoslávskošpanělsko-americký Jaro, které přineslo smrt, uváděný v květnových programech, byl natočen podle románu Smrtonosné jaro maďarského spisovatele Lajosé Zilahyho, který se narodil v roce 1891. Smrtonosné jaro je jeho první román, prý velmi úspěšný, který u nás neznáme. Byl napsán v roce 1922. Režisérská dvojice Stevan Petrovič a Miguel Igiesias nám tento romantický příběh nenaplněné lásky předkládají v barevném filmu. Zmínil jsem se pouze o několika románech, které byly adaptovány pro film a náhodou se setkávají v květnových filmových programech. Není možpé je srovnávat. Vznikly v různých dobách, mají odlišnou literární úroveň. Divák, který hledá na plátně milovaného autora, si však i z tohoto programu může vybrat. Bude asi volit — nejznámější z nejznámějšího. Protože u adaptace rozhoduje vždy sláva autora a předlohy. hbs Jugoslávsko-španělsko-americké drama jaro, které přineslo smrt natočili režiséři Stevan Petrovié a Miguel Igiesias podle stejnojmenného románu maďarského spisovatele Lajosé Zilahyho V roce 1970 natočil a^ Mcký režisér Robert Fuesi novou verzi klasického díla anglické literatury — románu Emily Brcníěové Na Větrné hůrce, v niž se pokusil být věrný duchu literární předlohy Snímky: archiv JAROSLAVA BROUSKOVÄ, mladá divadelní a filmová herečka má v současná době nejkrásnější roli — maminky. Přesto jsme ji vyzpovídali i z těch ostatních — na prknech i před kamerou; náš rozhovor najdete na 8. stránce tohoto čísla Civilní snímek: František Bednář, DELON MSTÍ BELMONDOVU SMRT Před třemi lety měl ve Francii ohromný úspěch film Borsalino, který natočil režisér Jacques Deray a v němž hlavní role, postavy dvou gangsterů, působících v Marseille, ztělesnili Alain Delon a Jean-Paul Belmondo. Ani režisér ani Delon nepomýšleli na pokračování. Důvod byl prostý: na konci filmu jeden z gangsterů zahynul. INicméně obchod je obchod a protože Alain Delon se mezitím stal i producentem, začal se vážně zabývat myšlenkou, jak se znovu vrátit k Borsalinu, byť i bez Jeana-Paula Belmonda, který ve filmu zaplatil svá dobrodružství životem. Výslednicí úvah producenta a herce Dělena a režiséra Jacques® Deraye je film, který se bude jmenovat Borsalino a spol. Delon tu vytvoří opět postavu tvrdého gangstera, který přichází po letech do Marseille, aby si tu vyrovnal účty s těmi, kteří mají na svědomí smrt jeho někdejšího kamaráda. Zpočátku pracuje sám, později, když zjistí, že proti nové skupině gangsterů nemá reálné vyhlídky, spojí své síly s jedním italským kolegou, kterého má hrát Gian-Maria Volonté. Díky jemu se konečně pomsta vydaří a spokojený Delon odchází z města, které ho přestalo zajímat a kde se stále setkává se stínem zesnulého přítele. Jacques Deray chce pro nové dobrodružství Alaina Delona vytvořit autentické prostředí předválečné Marseille s pověstným předměstím Alcazar, s jeho proslulými vykřičenými domy a s celou romanesknf atmosférou všech zákoutí, v nichž se dařilo zločinu. Snad i proto je rozpočet filmu poměrně velký — miliarda starých franků. Kromě jmenovaných herců vytvoří větší role ve filmu Borsalino a spol. Catherine Rouvelová a Daniel Ivernel. Alain Delon je v současné době nejzaměstnanějším francouzským hercem. Takřka současně s Borsallnem , a spol. natáčel snímek Creezy, který byl nedávno uveden v pařížské premiéře. Film režíroval Pierre Granier-Deferre podle známého románu Feliciena Marceau-a, za nějž autor dostal Goncourtovu cenu a který známe 1 my z českého překladu. Delon tu ztělesnil postavu, která svým typem nemá daleko k hrdinovi z Borsalina; rozdíl je pouze v tom, že ambiciózní politik z Creezy se pohybuje ve vyšších společenských vrstvách a používá k boji vybranějších prostředků než gangsteři. V jistém směru je jeho Julián mnohem nemorálnější, neboť se nerozpakuje obětovat ženu, k níž cítí opravdovou lásku. Tuto nešťastnou oběť hraje ve filmu Creezy Sydney Romeové, vedle níž se ve větší roli objeví ještě Claude Rich- Postavu bezohledného, tvrdého muže, pro něhož peníze a kariéra jsou vše, vytvořil Alain Delon i ve filmu režiséra Georgese Lautnera Ledová ňadra, jehož výroba se přibližně kryje s oběma předchozími snímky. Charakterem se tento film více blíží Borsalinovl, protože se tu vyskytuje množství mrtvol, které se objevují vždycky v blízkosti tajemné cizinky, trávící dovolenou na Riviéře. Vzhledem k tomu, že ji hraje Mireille Darcová, není ani třeba zdůrazňovat, že vzbudí zájem Alaina Delona, který se zaplete do sítí, jež tato půvabná žena rozhazuje kolem svých obětí. Je víc než pravděpodobné, že skončí jako jeho předchůdci. Což ovšem neznamená, že se v nejbližší době neobjeví v dalším filmu jako tvrdý muž, před nímž se třese podsvětí. Vše totiž nasvědčuje tomu, že období milenců a čas lásky vyměnil Delon za typ a činnost, která lépe odpovídá jeho charakteru. na němž přece jen už pracují přibývající léta a kalkulace s tématy, po nichž je stále větší poptávka. an Alain Delon a Sydney Rómeóvá ve filmu Creezy Snímek archív