Beseda, 1952 (IV/41-51)

1952-10-10 / No. 41

Ika Juřicová Setkala jsem se s Julkou Juřicovou již loni, krátce předtím, než byla vyznamenána na Hradě presidentem republiky. Z Jeho ruky přijala Rád práce. S vyznamenáním na sebe vzala I velkou povinnost? neochabnout v práci, přidat, přidat a dělat jeltě lip než předtím. A zaučovat druhé, předávat své zkulenostl ostatním. Přivítala mne srdeřně a prostě. ,,To(sem ráda, že jsi přijela. Pojd dál. Mám toho zase tolik nastřádáno ... napile! to do Besedy, vid!" „Přibývají prasátka ř", ptám se nedočkavě. „Kolik |ich mál?" „Ted je jich 274." „Ale práci má! zmechanisovanou ...?“ „Kdepak. Viechno bez mechanlsace." Rozhlížím se po příbytku. Julka se před rokem přestěhovala ze starého zatuchlého bytu. Jsem ráda, že i tato otázka je vyře- Sena. Vzpomínáme, jak jsme spolu loni pekly při reportáži lívance. Pepiček sedl na pohovce, ilmrá pejska pod krkem a poiilhává po nás. „Mám pěkné přírůstky. U čtyřiceti až padesátlkllových selat I SB dkg denně." „Tolik? To Je přece o dobrých 13 dkg vlče než stanov! norma." „No - vlak. Jen ať přibývají." „A jak to vlastně dělá!, Julko?" „Tak. Mám ty prasata ráda. Jakživa|sem je neuhodila. U mne se na ně ani křičet nesmi. Natož je honit nebo bit. A pak, 0 krmeni se poučuji z odborných příruček. Vil, to je třeba znát. Bez odborných Znalosti má člověk zavázané ruce. A jak by taky mohl dělat rekordy, když ničemu nerozumí? Myslím, že někteří lidé jeltě podceňuji odborné vzděláni. Vldlja jen peníze, proto dělají. Tož - to je pro kočku; člověk musí mit к práci poměr. Peníze pak přijdou samy - a budou zasloužené. Vil, já mám ta svoje prasata ráda. Já bych s nimi promazlilacelý den." „Studuje! tedy?" „Tož -studuju.Jak se dá. Třeba vařím. Sedím na stoličce и kamen, knížku na kolenou a čtu. Ze začátku jsem sem tam něco připálila, ale řekni sama, nebylo by ti toho času lito? Klábosit neumím, děti běhajú kadeti s druhými. Než se brambory uvařf, přečtu kapitolu." „A co čte! nejraději?“ „O prasatech. Odborné knížky. A dala jsem se také do studia marx-leninismu. Vlechna ta práce, kterou člověk dělá, potřebuje jakési odůvodněni. Pravda, 1 dřív jsem tu práci dělala ráda, ale teprv dnes si uvědomuji, jak i ta moje práce s prasaty je důležitá. To viechno spolu souvisí, moje práce, světový mir, zdrav! mých děti. .. tož tak, snad mohu říci, rozdíl v tom, že dneska dělám svou práci uvě> měle." „Jde to tedy při vil té práci čist, ano?" „Když se chce, čas se najde. VII, divlr se, jak jsem až dosud mohla tak Žit, n nevědět, nic neznát. Ted teprve se ml c otvírají... a vidím: ve světě se děje velU převrat. Lidé ze viech zemi si uvědomil že |e možno žit lip, ve itěstl a míru, be válek a nezaměstnanosti. Chtěli by žit tak jako žiji pracující v Sovětském svazu. N co takového - vil, to byl už dávno i m sen, vídala Jsem se dobře oblečená, | mažu dětem kra|lce chleba s máslem. Di je to skutečnosti. Začínám chápat, že by nebylo bez nich, sovětských hrdinů. E Lenina a Stalina. Proto ted tak ráda ? Dějiny VKS(b)." „čtei tedy ráda?" „Eh, jeltě vlc než ráda. Stává se mi tt nezbytnou' potřebou. Stýská se ml p< knížce." Juice přeskakuje hlas. Rukama žmoul, útržek papíru, pak zas utírá Pepíčkovi nos a potají pokukuje po hodinách. „A co ti dává čteni pro tvou práci?" „Co? Tož - předevilm jistotu. Dnesk už vlm, kdo jsem, co je mým úkolem, pro to dělám a co ode mne vlast a strana pr třebuje. Nikdy jsem se v Životě neměl tak, jako dnes. Vždyť já I v Maďarsku byli A s naiim presidentem jsem mluvila. Byl: bych to {patný člověk, jcdybych I já neudělala pro svou republiku vlečko, co j« v mých silách. A dělám к tomu práci, kteří mne těll." „Rfkál, že ted studuje! Dějiny VKS(b).‘ „Ty se dají studovat pořád. Dočte! -3 už abys četla znova. Řeknu ti ted něco, nai jsem myslela. Soudruzi budou mit leto: sjezd strany. Bude to jako vstupní brán: do komunismu. Dál si závazek, řekla jserr si. Úkoly, které si člověk divá, roste. Tak snad bys to do Besedy mohla dát, že se ni počest XIX. sjezdu VKS(b) zavazuji, it dodám o 70 kusů vepřového dobytka ni jatky vlc. Pojd, spočítáme to. Stodvacetikilové kusy a sedmdesát celkem - to bude 84 metrických centů masa. Myslím, že tc do sjezdu splním. Radii bych dřív - snad do konce záři . . ." Julka je ve svém živlu. Počítá a uvažuje. Dorostou prasata? „Dorostou. Musi dorůst. A chtěla bych udělat jeltě vlče . . ." Tvář krmičky Juřicové je plná tepla a skromné hrdosti. Obě jsme se na chvíli odmlčely. Jak se zdá, mysli Julka ha něco hezkého a příjemného. I oči se ji usmlvajL „Nač mysli!," beru ji za ruku. „Pověz." „I to vil. Na ně. Na ty svoje uliky," Lidmila Procházková Družstevnice Marie Halková ve vepřiné při poledním krmeni prasat. DOBRÁ PRÁCE PŘINÁŠÍ DOBRÉ VÝSLEDKY Družstevnice Marie Hatková krmí a ošetřuje 216 prasat v JZD III. typu Ruprechtice v broumovsktm okrese. Pomáhá jl při tom její manžel, který je kovářem a pracuje v JZD v Ruprechticlch. Přesto, že md práce hodni, má vepřín v pořádku a velice ptkni výsledky sví práce. V letošním roce dociluje 70 dkg přírůstku průměrně na kus a den. Družstevnice Haiková obstarává svou domácnost, má dvě mali děti, ve viku dvou a devíti let. Je dcerou vesnického kováře a zná všechny práce v zemidüstvl. Kovář na vesnici mival ke svému nevelkému platu od obce к užíváni kousek pole, které bylo nutno obdilat a jeltě jit do práce к sedlákovi. To musela dllat žena s dětmi, aby se sehnalo na živobytí. JZD v Ruprechticlch je družstvem ve vývoji. Družstevnici adaptovali kravin a vepřín a nyní přestavuji stodolu na j nom statku na porodnici pro 26 prasí Zavádljl převážní živočišnou výrobu, niž si slibuji dobři výsledky a j posílí jejich hospodářskou a finam základnu.