Časopis Českého Museum, 1847 (XXI/3)

1847 / No. 3

Nešťastná smrt Оътппп sultánu tvrevké/io. м ъ dolů ssednauti a posadili jej na jakausi slarau káru, na niž byly kadečky dvvě : do jedné musil se sám Ozman po­sadili, a do druhé sedl proti němu gouřbaše, to jest: mistr popráwní, a s takowým komonslwem neb družinau wezen byl ubohý pán do wěže, vvůbec Sedm wěží řečené, kteráž na břehu moře Bílého leží. Ne té cestě vvzal Ozman do - rukau šat neb plenu bílau obdlaužnau, kteráž wisela mu na prsa, a otočíce ji w půlce okolo hrdla swěsil konec její jeden přes tu káru dolů, zatím prosil soldatůw okolo něho běžících, řka: „Moji milí bratří a přátele, co pak není žá­dného tak milostiwého mezi wámi, aby mi tu službu přá­­tejskau prokázal, a láne räuchern tím zaškrtil ? Medle, uchop se některý jí, a udělej mi smrt tím dříweji. Nebo bude mi mileji i pocliwěji od ruky některého zmužilého soldata sjíti s swěta, nežli abych do wězení wstrčen a tam od poprawčího zaškrcen býti měl.“ Ale nemohl se u žádného ničehož doprositi, potom pak pošeptal mu w žalosti předce jeden z nich a potěšowal ho, aby měl dobrau mysl a naději, že bude se moci vveci té ještě spomoci snad příhodněji, nežli by se nadál. Л s tím přiblížili se s ním kjmenowané wěži a wsadili ho do wě­zení jednoho hrubě nízkého i úzkého. Brzo potom přijel к němu Dahut baša, jehož nowý císař Mustafa uslanowil najwyšším wezírem, nebo byl jeho šwakr. Ten přinesl s sebú Ozmanowi za nowinu to, že beze wší milosti umříti má, učiniw к němu řeč w ten rozum : „Welikomyslný a hrdinský pane ! Já přicházím к vvám s myslí smutnau a zarmaucenau, a jest mi to w skutku žel a líto, že wáin ortel smrti, kterýž na wás wynešcn jest, jménem a na místě císaře sultána Mustafy w známost uwésti mám; protož wědomě o lom můžete se к smrti waší jakž náleží přichystali.“ Ozman slyšew to wydal se w naříkání tuže­bné, ptaje se wezíra, co pak předce umříti má a čím by smrti zaslaužil? Co má za jiné lidi neprawosti odbýwati? By la—lihy to slušná wěc: aby newinný za winné umřel? On že o swé ujmě nebral před sehe nic, ale s radau

Next