České Listy, 1960 (I/5-8)
1960-09-15 / No. 5
strana 2 ČESKÉ LISTY P ři svatováclavském jubileu se musíme vážně zamysliti nad posláním tradic v dnešním revolučním světovém dění, jež zdá se vyvraceti všechny kořeny tradičních hodnot a kloniti se neodvratně к extremnímu řešení státně-politickému. Neobstojíme jako stoupenci a obhájci národních tradic tehdy, uspořádáme-li jen každoroční tradiční oslavu s přibližně vždy stejným obsahem, při níž mladší generace se v nejlepším případě všemožně snaží tvářiti se prkenně, což považuje za totožné s důstojnou oddaností hodnotám, jež se starší generaci líbí. P ohlížíme-li kriticky na dnešní státní život, vidíme, že i státy velmi spořádáné z části se značně živému vztahu к státním tradicím vzdálily, takže tradiční oslavy a vzpomínky mají zhusta přímo konvenční ráz. Zdá se věru, že vysoký životní standard takovéto tendence jenom podporuje, jelikož na př. právě v prosperujícím Švédsku se uvedené zjevy rozhodně vyskytují. Než nesmíme zapomínati, že velmi často pro netečnost jisté části mladé generace a pro až příliš okázalou ironii jisté skupiny intelektuálů přehlížíme vnitřní oddanost národní tradici u velmi širokých vrstev národních. Pohlédneme-li nakonec do Velké Britanie, vidíme zde dva Jubilejní královské město Klatovy slaví letos 800 let svého trvání; byly založeny Přemyslovcem králem Otakarem. Město karafiátů zaujalo každého návštěvníka, který přijel do této svérázné české metropole Šumavy. V Klatovech a na Klatovsku působili velikáni našeho umění a naší historie jako Jaroslav Vrchlický, Balbín, Kramerius, Dobrovský, Palacký, Talich a mnoho jiných. Klatovy a chodské Domažlice mají v historii a i v charakteru pevných rozhodnutí a odporu proti útlaku mnoho společného. Klatovská Černá věž je symbolem města, i když byla postavena teprve před více jak 250 léty, dále věže z doby husitské, jesuitský kostel, katakomby a populární radnice o které se tvrdí, že nesla tento tragickokomický nápis, jak obyvatelé města říkají „špruch“: „Komu chceme, pomůžeme — komu nechcem — nemůžeme“. Jistě, že toho heslo by se hodilo na mnohé radnice a úřady Národních výborů, kde byrokracie a stranická politika mají rozhodující slovo. Na radnici, zničené požárem v roce 1817, avšak znovuvybudované konšely — a to ještě krásnější nežli dříve — možno čisti verš, jenž tam akademický malíř Peters při její malbě tajně umístil: „Klatovy, Klatovy, kde najdu městečko tak krásné jako vy, — Mordje, Mordje — nikdo mi nepoví“. Až do poslední války Klatovy nebyly marxisticky spravovány a s touto vzpomínkou odešlo též mnoho Klatováků do exilu. К jubileu jejich slavného města, jim a nám všem přejeme šťastný návrat do opět svobodných, hrdých a nikdy cizáckých Klatov. Karel Juhan, Hamburk stěžejní pilíře demokratického systému, o nichž jsme na školách všeho druhu velmi málo slýchali — tradici nahoře a samoNsprávu (selfgovernment) dole. elze popříti, že v českém národě jsme měli značné rozpory a zhusta ještě větší nejistotu v poměru к tradici. Jednotlivé politické směry hleděly si přisvojiti určité tradice pro sebe a důsledkem toho snižovaly tradice jiné. V takovémto ovzduší mohl Zdeněk Nejedlý před léty raziti s „vědeckého“ hlediska naproto nesmyslnou větu: „Komunismus Jana Zižky je českému národu jistě bližší než fašismus císaře Zikmunda“. Podotknouti ovšem sluší, že komunisté dovedli obratnou demagogií získávati také poukazem na domnělou souvislost komunismu s určitými národními tradicemi Dmnohé, jinak nekomunistické Čechy. nes je třeba si uvědomiti, že ve svátém Václavovi musíme viděti osobnost náboženskou, hrdinu, který dovedl ve své době velmi účinně plniti všechny důsledky křesťanské mravnosti a křesťanského životního ideálu. Osobní heroismus svátého Václava je nesporně obdivuhodný a jakýkoliv pokus o politické využití svatováclavské tradice к účelům stranickým je krajně nebezpečný, jelikož právě velcí světci a hrdinové v křesťanství sledovali cíle vysoké a naprosto se neohlíželi, jestliže se jejich linie líbí či nelíbí případně i velmi mocným skupinám jejich vrstevníků. Touto cestou kráčel svátý Václav rozhodně a neochvějně jako svátý císař Jindřich a svati králové Ludvík, Štěpán, Ferdinand, Knut Ba Eduard. ylo by však naprosto falešné, spatřovati v národních světcích minulosti nepraktické, životu vzdálené a nerealisticky smýšlející osobnosti. Víme dobře, jak zdatný bojovník byl svátý Václav, jak energicky dovedl zakročiti svátý Jindřich a jak svátý Ludvik dovedl stanovití buNdoucí cíle francouzské politiky. ezapomínejme však, že i moderní cíle sociální politiky nalezly ve sv. Václavovi velmi na tehdejší dobu cílevědomého uskutečňovatele. A konečně —a to není věru poslední — nezapomínejme ani v naší době, kdy mnozí zaměňují okamžitou politickou konjunkturu s trvalou mocenskou posicí a kdy kmenová nenávist a nesvornost se zdá býti nepřekonatelná, že již v době svatováclavské mladý kníže Václav položil nejen osobním hrdinstvím základ к mravní j ednotě českého státního útvaru, nýbrž že též dovedl svoji mocenskou posici velmi správně odhadnouti a jak se zdá dovedl i splývání tehdejších menších kmenů v český národ podpořiti pro budoucnost kompromisním, ale trvanlivějším způsobem, než jeho spíše násilnický než energický mladší bratr. Jelikož pak ve věku atomovém za hukotu strojů a tryskových letadel potřebujeme nejen znalosti technické, nýbrž i vnitřní statečnost, rozvahu a vysokou universalistickou perspektivu pro celosvětové dění, nejen můžeme, nýbrž i musíme se zamýšleti jak nad příkladným životem svátého Václava, tak i nad dějinami jeho úcty a tradice v českých dějinách. Univ. prof. Dr. Rudolf Wierer Svatováclavské jubileum v atomovém věku Nevidícím a neslyšícím Č. L. Hamburk. V Československu byly zřízeny tento rok dva mezinárodní tábory pro mládež. Ve Vysokých Tatrách byl zřízen letní tábor pro mládež z Maďarska a Německé spolkové republiky. V Březové p. Bradlem pak zřízen další tábor pro děti z USA, Velké Britanie, Německé spolkové republiky a Francie. Komunističtí pedagogové nešetřili nákladů a podnikli vše, jen aby se podařilo získat nic netušící dětskou duši. Jsou předváděny propagační filmy, přednášeny „realistické pohádky“, samozřejmě plné chvály na komunismus. Samostatný způsob života v přírodě jest přistřižen na romantickou duši mládeže a při každé příležitosti jest zdůrazňováno, že tak krásný život vedou mladí pionýři jen ve „šťastných zemích“, kde „vládne lid“ a kde „Chruščov umí pro děti lépe něco udělat než Mikuláš, Ježíšek, babička nebo dědeček“. Výsledek sugestivní práce komunistických pedagogů se ještě dnes plně neprojevuje, ale pro každou matku a otce by měla býti alarmující ta skutečnost, že se děti již nyní zajímají o příští tábory, které mají býti zřízeny v Československu též v zimních měsících. Komunistický jed proniká touto cestou к nic netušícím rodičům, kteří nepozorují, jak pomocí vlastních dětí plíží se komunismus přímo do jejich rodin, aby rozleptal tímto způsobem základ svobodného státu. Do tohoto tábora přibylo v poslední době též několik mladistvých ze státu Ghana. Revanšismus! Vláda CSR podala prostřednictvím svého zahraničního ministerstva již několik protestů proti německému revanšismu v Německé spolkové republice. Soudím, že od čs. komunistů, obzvláště v nynější době oživení studené války a bolševické kampaně proti osobě kancléře Adenauera a jeho pevné protibolševické politice, nic jiného očekávati nelze. Co však překvapuje mnohem více, jsou nevraživé hlasy proti západoněmeckému státu i v demokratickém táboře západu. Takové hlasy však pocházejí pouze od jednotlivců, nebo jistých skupin, kteří buďto sledují určitý cíl, t. j. politické nebo hospodářské oslabení záp. Německa, anebo jsou svou nenávistí vůči všemu německému tak zaslepeni, že vědomě či nevědomě napomáhají moskevskému tažení proti Německé spolkové republice. Mluví-li se tedy už o revanšismu, pak jej nutno hledati rozhodně ne na straně Něm. spolkové republiky, nýbrž u hrstky nenávidějícich a závistivých jednotlivců a u komunistických agentů. Má-li se svět dobře vyzbrojiti nejen ku své obraně, nýbrž i к překonání komunismu, jest nutno sjednotiti všechny svobodomyslné lidi. Chceme-li se opravdu aktivně postaviti proti komunismu, potřebujeme ideovou i organisační jednotu a rozumný a spravedlivý plán pro všechny národy Evropy a světa. Všem škarohlídům, věřícím v západoněmecký revanšismus, nutno přáti, aby se pokusili dostati se osobně do styku s obyvatelstvem dnešní Německé spolkové republiky a aby se tak přesvědčili o skutečnosti. Pěstovali nenávist vůči všemu německému a nepřesvědčiti se o skutečném stavu věcí, jest rovněž revanšismus a sice proti někomu, kdo uznal své chyby minulosti a přestoupil z přesvědčení do svobodného a demokratického tábora. Ing. M. Bohuslav, Londýn Tábor v Bochově HU/Mnichov. Tábor mládeže v Bochově je prakticky východoněmeckou državou. Do tohoto celoročního tábora přijíždí mládež ze všech částí Německa, rovněž z Ně mecké spolkové republiky. Samozřejmě cesta ze západního Německa nevede přímo do Československa, nýbrž jde oklikou přes východní Německo. Českolovenským Úřadům přísluší pouze starost o zásobování a zdravotní opatření tábora, jinak podléhá tábor ústřednímu sekretariátu východoněmecké mládeže. Tábor je proto umístěn na československém území, aby bylo ztíženo pozorování činnosti v něm, neboť jeho účastníci jsou zde cvičeni pro politické a jiné důležité úkoly. Podle jiných informačních pramenů jest tento tábor určen politicko-vojenskému výcviku civilně-vojenské organisace GTS. Nedaleko tohoto tábora nalézá se tábor Koreánců. CHOLERA V TIBETU Č. L. Paříž. Československé zdravotní úřady obdržely nařízení vysiati přes Sovětský svaz do Tibetu 50ti člennou skupinu hygieniků a 25 lékařů. Žádost byla podána prostřednictvím čínského velvyslanectví v Praze. Je to první čs. expedice clo Čínou obsazené části Tibetu. Následovati budou další. Rychlost a tajnost akce potvrzuje zprávy, jež v poslední době se šířily z okolí čínského velvyslanectví v Praze, totiž že v Tibetu vypukla epidemie cholery. Jak vysvítá z dalších informací, je velmi těžko udržeti tuto epidemii pod kontrolou, poněvadž jižní a západní část Tibetu je čínským komunistům těžko dostupná. září 1960. Co řekli: Spolkový kancléř Dr. Konrád Adenauer; interview s NBC, 1960, 25. dubna: „Proti nově s větším důrazem přednášenému sovětskému tvrzení, že Sovětský svaz chce jen mírovými prostředky bojovat o dobytí světa, stojí sovětská praxe. „Mírové“ v sovětském smyslu byly komunistické výboje jen tenkráte, když se národy, určené к podmanění, nemohly už bránit. Kdjž ale nějaký národ o svou svobodu bojoval, jak to svět zažil na podzim 1956 v Maďarsku, pak Kreml nemilosrdně zasahl krvavým terorem, tanky a kulomety, aby svůj komunistický režim opět zřídil.“ Zasedání ZU C. L. Mnichov. Zahraniční ústav v Praze konal během Spartakiády zasedání, jehož se zúčastnili jeho vedoucí funkcionáři zc Západní Evropy. V neveřejné části zasedání bylo usneseno, že musí býti věnována co největší péče menšinám v německy mluvících zemích (Německé spolkové republice, Rakousku a Švýcarsku), poněvadž třeba se obávati, že v těchto zemích dojde к dalším revanšistickým provokacím a v Německé spolkové republice dokonce к pronásledování a zatýkání českých a slovenských menšinářů. Proto v těchto zemích jest třeba zvláště podporovati práci menšin a vyzvati к spolupráci na této podpoře i ostatní menšiny evropské a americké. Menšinová práce musí býti chráněna před zásahem „revanšistů“ a musí se prováděti opatrně a nená padně, aby nevzbudila hněv a zlobu „nepřátel míru“. Během zasedání byly prodebatovány též problémy menšinového školství a osvětové činnosti v západních zemích. ZU přislíbil dalši materielní podporu a vyškolení vzdč-lavatelů, kteří budou pozváni do Československa na kursy ZU. Komunistická infiltrační činnost rozrůstá se tímto způsobem za pomoci ZU v Německé spolkové republice, kde při zákazu komunistické strany pracuje nejen komunisty vedená česká a slovenská, nýbrž i polská menšina, která podle směrnic Varšavy zesiluje v poslední době komunistickou činnost v Porúří. SOVĚTSKÝ PROBLÉM: URAN Č. L. Vídeň. Z pramenů, blízkých sovětským úředním místům ve Vídni je patrno, že Sovětům působí těžba uranu, jež se den ze dne, hlavně v Československu, menší, značné starosti. Nová náleziště tohoto kovu, ať již v Sovětském svazu svazu, Bulharsku aneb v samotném Československu, nemohou na trvalo vyrovnati stálé klesání těžby v okrsku jáchymovském. Situace v sovětské části Německa, kde zásoby uranu vystačí ještě na delší dobu, není tak kritická. Má se za to, že Sověty rozřeší tento ožehavý problém tím způsobem, že budou nakupovati uran jednak pomocí svých krycích firem, jež si založily po celém světě, jednak pomocí západních obchodních společností, které pro ně na Západě nakupují. ROZŠIRUJTE ČESKÉ „LOVY“ NA JlLOVIŠTI Č. L. Vídeň. Hotel „Hubertus“ na Jílovišti dnes patří „Československé dopravní kanceláři“ (ČEDOK), která z něj učinila středisko své přípravné a propagační činnosti pro západní země. Do hotelu jsou zváni majitelé západních cestovních kanceláří, kterým je ve velmi dobře upraveném hotelu předváděn film za filmem a přednáška za přednáškou. Vše směřuje к cíli, získati majitele západních cestovnícn kanceláří pro pořádání cestovních výprav do Československa. EXPORT PŘEDNĚJŠÍ I. T. Mnichov. V Československu se na některých místech časem vyskytuje nedostatek mléka; přesto však mléčné výrobky jsou vyváženy do celého světa. Vývoz dc Malaje s 488 tunami stojí na prvním místě, dále následuje Siam s 378, Burma s 185, Ceylon se 146, francouzská západní Afrika s 130 tunami. Při těchto výrobcích jedná se pouze o různé mléčné nápoje, nikoliv o sýr a máslo.